Vánoce napříč hradem

Už nám hoří i čtvrtá svíčka na adventním věnci, girlandy jsou rozvěšené, z očarovaného stropu ve Velké síni padají vločky na studenty, kteří probírají, co jim asi Fleuntýna letos nadělí.

Hradem se tu a tam line i zpěv vánočních koled, bohužel z úst studentů a tak není divu, že můžete potkat nejednoho skřítka s klapkami na uších, aby si svůj sluch ochránil. Nezbývá tak než jen doufat, že brzy budou očarována i brnění, jež svůj zpěv doplní o vrzání, která snad ten krákot přehluší. A když už mluvím o tom krákotu, jak slaví Vánoce v Havraspáru?

Mohli bychom se modrých studentů poptat, ale kdo má na to čas? A i kdyby se čas našel, koho by bavilo číst o těch sedmi krááásných modrých vánočních stromcích, to aby každá jejich vrána měla jeden, s velkou pravděpodobností ozdobenými havraními pařátky – a pak že je zmijozelská kolej morbidní.

Ovšem musím uznat, že přeci jen něco na tom Havraspáru bude, od té doby, co mají novou kolejní, jdou do sebe a nejsou to ti načechraní roztomilí vrabčáčci, letos totiž kromě pařátů budou na vánočním havraspárském stromku viset za nehty i studenti, co měli už na konci listopadu vše hotové. Nevěříte? Důkazem mi je samotné prohlášení kolejní ředitelky „Drahoušku, já mám stále jeden dárek, žádný stres! 😀 Tři dny před Vánoci je ještě pořád před Vánoci, časudost 😀 A lidi, kteří mají hotovo na konci listopadu, bych věšela za nehty na vánoční stromeček 😛 Larr | 03. 12. 2014“, viz [link].

Tomu říkám velká změna, když si vezmeme, jak loňský rok již od konce listopadu byl Havraspár zcela pohlcen vánoční atmosférou díky své kolejní Vločkové hře. Ale myslím, že se nemusíme bát, po loňské zcela dokonale zorganizované hře probíhající od prvního prosincového dne až po Štědrý den, se jistě i letos můžeme těšit na neméně propracované speciální vánoční vydání kolejního časopisu, jež bude navíc důkazem, že Havraspár nikdy nevezme prim Zmijozelu, co se týče slavení Vánoc přesně proti klasickým tradicím.

Podíváme-li se na bodovací hodiny, hned za těmi s modrými kameny uvidíme ty mrzimorské, a dle počtu žlutých kamenů by si jeden myslel, že ví, co si nejeden žluťásek přeje pod stromeček. Ale nemusíte si ani přečíst článek Co si přejí pod stromeček naši Primusové a Prefekti? [link], abyste věděli, že mrzimorští nestojí o žádný hmotný dárek natož o body, stačí jim se sejít u stromečku a v objetí s úsměvy od jedněch uší k těm druhým slavit. Jen musíme doufat, že to s tím sluníčkováním nebudou tolik přehánět, jinak budou Vánoce zase na blátě, neb jak jistě každý ví, sluníčko a tím pádem i teplo nedělá sněhu moc dobře. Ona vůbec žlutá barva a Vánoce nejdou dohromady, první důvod je již výše uveden, ten druhý hned navazuje, však žlutá barva a sníh? Všichni přeci víme, co to znamená! A od pochžlutěného sněhu k po…kaženým Vánocům je jen krůček.

A kdo by snad namítal, že žlutá se k Vánocům hodí, musím připomenout, že žlutá a zlatá není to samé, jen se zeptejte někoho z Nebelvíru, jistě Vám to rád vysvětlí. Ti totiž vědí, jak má pravý vánoční stromek vypadat. Jestli nějaký Troll neví, je to červeno-zlatě.

A sice jsem nikdy v nebelvírské společenské místnosti nebyla, ale věřím, že v tento čas tam mají ohromný vánoční strom – protože každý správný lev má vždycky to největší, stromkem počínaje a egem konče – ověšený hromadou rudých rubínu, protože se jim do bodovacích hodin už nevejdou, a poháry, které získaly, protože ani ty už nemají kam dát.

Z toho vyplývá, že by se Vánoce měly zrušit, jinak se Havraspár stane stejně obávaným jako Zmijozel, pokud bude svou výzdobu rok co rok vylepšovat, Mrzimor by měl více času se objímat, když by nemusel všechno přebarvovat na žluto a Nebelvír by konečně přestal hrabat hromady rubínů a pohárů, tudíž by se dostalo i na ostatní.

Takže co to znamená! Přeci Vivat Salazarnálie!