Jak pohřbít ducha

Určitě jste si někdy říkali, jak asi pohřbít ducha. Že ne? Chcete mi říct, že jsem jediný, koho napadají takové zmijozelštiny? No dobře, tak pojďme k věci…

Jednou jsem se takhle podíval na již několik měsíců ve vzduchu levitující Amandu Lembrijovou, zmijozelského ducha, který, jak je známo, upadl do dlouhého zeleného spánku, mudlové to nazývají jako „kóma“.

Když tu mne napadlo – jak se vlastně pohřbívají duchové? Nemyslím pouze ty, kteří se již neprobudí důsledkem zeleného spánku, těm se budu věnovat na konci článku, ale spíše ty kouzelníky, kteří umřou, jejich duše se stane duchem – ale co se stane s tělem? Jak ho jeho mudlovští příbuzní mohou pohřbít? Na to jsem si pozval experta na duchy, Alfonse Duchomila.

Redakce Hadího krále (dále pouze jako „HK“): Dobrý den, pane Alfonsi. Děkujeme, že jste byl ochoten nám poskytnout menší rozhovor. Jak Vám šla cesta?

Alfons Duchomil (dále pouze jako „A. D.“): Omlouvám se, ale s duchem Vašeho psa již nešlo nic dělat, není obvyklé, aby se ze zvířat stávali duchové, a ano, vím, že patřil Vám, kouzelníkům… Ehm, co jste to říkal? Jó, jak šla cesta. Celkem dobře, díky za optání. Ale nevím, co to po mne vlastně chcete.

HK: – vzdychne a pronese kouzlo, které zajistí, že ho pan Alfons neuslyší – Omlouvám se, ale pan Alfons trpí Alzheimerovou chorobou. Sice je mu pouhých 49 let, ale lékouzelníci se domnívají, že to má za následek pohybování se okolo velmi starých duchů. Je to zvláštní úkaz, nejenže je na tuto chorobu mladý, ale také proto, že není obvyklé, aby trpěl mudlovskými chorobami kouzelník. – pronese zaklínadlo Finite Incantatem, takže ho může opět slyšet – To si již nepamatujete? Slíbil jste mi, že mi řeknete, jak se pohřbívají duchové.

A. D.: Jak se zabíjejí duchové? No, to je dlouhý…

HK: začíná ztrácet nervy – Ne, jak se mudlové mohou rozloučit s jeho tělem!

A. D.: Jak se mudlové mohou stát duchem? To je dobrá…

HK: – vzdychne a přemístí se – Koukám, že tohle by nemělo cenu. Vyřeším to jinak, zkusím něco vyhrabat v knihovně.

O dva dny později…

Protože jsem s panem Duchomilem ztratil nervy, našel jsem si knihu s názvem „Nejčernější duchomagie.“ Podle autora je prý „rozloučení se s lidskou schránkou ducha“ tou nejčernější magií, která se okolo duchů objevuje. Cituji autorova slova: „Nečestné, neuctivé a dočaropeklavolající zacházení se zbytky, které po lidské schránce zbudou“. A cože se to vlastně dělá? Vezme se všechen majetek, který kdy nyní již duch měl a spálí se. A co to má dělat s černou magií? No to, že se vlastně odstraní kus historie. Tím, že se spálí majetek člověka již po smrti, a který se stal duchem, zmizí všechny zmínky o tomto kouzelníkovi. Ale pro mudly to má uspokojivý pocit, že dali alespoň nějak svému příbuznému či kamarádovi sbohem. No, to opravdu dali. A protože kouzelníci nesmějí nic vyzradit mudlům, dolézají za nimi tito kamarádi či příbuzní s tím, že jim zmizel z fotky atd. – něco podobného se dělo tenkrát, v době, kdy se hojně používalo soustroví Gulag.

Pokud Vás zajímá, co se stane s duchem, ze kterého vypršel život, tak je to jednoduché. Prostě se postupně začne rozkládat, stejně jako třeba jablko v mudlovském světě. Podle všeho se „tělo“ ducha celé rozpadne do padesáti let.