Byl jeden takový pohodový úterní večer, kdy v síni sněžily kouzelné vločky, poletovaly svíčky či balonky a prskaly ohňostroje, dokonce i Fénix se objevil, aby popálil pár studentů.
Tehdy se naši profesoři za výsměchu madam Suši rozhodli, že nám půjdou příkladem a zkusí uskutečnit velké profesorské kouzlo, jež nám všem je utajeno a zapsáno v knize s přístupem pouze pro profesory. Jala se tedy madam Tydy, pan Olík a dalších pár fialových vyčíst postup. Musím říct, že tak mimózní výrazy ve tvářích jinak vážených profesorů, jsem nikdy neviděla. Asi pět učitelů stálo u knihy a dumalo nad tímto kouzlem, postupně se ale přidávali další! Dlouhé tři hodiny nad tím tak přemýšleli, dlouhé tři hodiny se jim vrchní inspektorka vysmívala. Sice nic nevykoumali, ale musím uznat, že počínání pana Olíka, mávajícího tyčí jako mažoretka, bylo velmi komické. Bylo lepší se radši držet dál.
Po nějaké té chvíli se do síně zatoulal i pan Matt, který fialové komando sezval do svého domků, kde je zasvětil do tajů tohoto zaklínadla. Pak už jen studenti, přeživší do jedenácti hodin nočních, nedočkavě a netrpělivě vyčkávali na představení profesorů. Vešla madam Tydy, začala podivně mávat rukama, načež dalších pár fialových ji následovalo. Mocné skupinové mávání.
Ve chvíli, kdy začala mávat i madam Kejta, se ozvalo hromové křupnutí, které následoval hřmotný smích studentů a především madam Suši, která se pomalu válela po zemi smíchy. Veškeré profesorstvo a zaměstnanstvo se svalilo na zem. Většina z nich se tvářila vyjeveněji než studenti, když zjistí, kolik úkolů je čeká po začátku termínu…nebo u některých spíš den před koncem.
A takto probíhal krásný úterní večer! (Čtěte od spodního konce druhého printu k začátku printu prvního.)
Pro HK
Mariela Rosalie Amorfereová
1 komentář