V pondělí 23. ledna se konala zelená výprava do Zapovězeného lesa. Aha.

S dodrženou akademickou čtvrthodinkou jsme ve složení Bes, Cisse, Veronica, Ajn, Violet a Rheuš vstoupily do lesa. Průvodcem oním večerem nám měla být madam Jostein Lauierová, samotná hlavní lesnice.

Chcete-li se zavděčit skupince lidí ze zmijozelské koleje, rozhodně není lepšího receptu, než se vydat ke zlatému stromu, který vysadili červení na připomínku dne úmrtí jako zázrakem všemi přivlastňovaného hrdiny Severuse Snapea.

Až na to, že zmijozelští jsou znalí historie.

Ale není překvapením, že jiní jedinci nejsou připraveni na konstruktivní kritiku. Takže poté, co naše výprava byla taktně označena za nevděčníky, změnili jsme rapidně kurz. A když nevyšel patetický výlet do zelených srdcí, nezbylo nám nic jiného, než se za skutečným hmatatelným patetičnem vydat přímo a bez okolků.

Pojďme se přesunout na měsíční pláň nachytat hvězdný prach, aby se nám podařilo přilákat jednorožce. Jakože WTF?

S nejen kapsami plnými hvězdného prachu se vracíme k hlavám, abychom snad naši výpravu nikam po hodině a půl ukončily. Jenže… ono… se stejně ve finále musí udít nějaké to vzrůšo, jinak by to za nic nestálo!

Hm, ano. Jakože nás obklíčily akromantule (ač nevím, jak se to třem mohlo povést), a buď nás chtěly unést, nebo sežrat. To se neví.

Následoval nespočet statečných i jiných gest a slov, ale samozřejmě i lesničina naprostá bezmoc, kterou však náhle vystřídal hysterický smích.

My všechny totiž měly halušky.

Měsíční prach je droga, víte?

Ale myslím si, že jestli jsme byly na cestě už dvě hodiny a dělo se toto, musely jsme si něco dát už v kolejce. Já tedy rozhodně.

Jinak nemohu opomenout fakt, že za námi vskutku šel celou dobu jednorožec.

Jakože, Salazare, fakt šel.

Když jde o mé drahé neperiodikum, má soukromá korespondence již více není soukromou.

Poučení na závěr: Já si to příště pokusím víc užít, budu příště děsně frí a fajn, usměvavá a nadšená a opomenu fakt, že něco tak důležitého a s dlouhou tradicí, jako je právě Zakázaný les, má na starosti někdo, komu bych osobně nesvěřila ani vedení kalendáře.

Nezáleží, co se v lese děje a jakou to má úroveň, hlavně že tam někdo maká, a vedení to tudíž nemusí řešit.

Protože jo, tohle by se za Hagrida nestalo.

Následující body byly dle kolejního vedení důležité, možná po mně bylo chtěno, abych to v článku zmínila. Tak to tedy zmiňuji.

– Setkání
– Besa nachází špinavou fusku
– Narcisse bylinu
– Přesun výpravy k památníku Severuse Snapea/Alana Rickmana (stromek s nazlátlými lístky, pod ním hladký černý kámen, na něm zelené srdce s iniciály S. S. uvnitř)
– Procházka po měsíční pláni
– Narcisse sbírá hmyzí larvu
– Skákání po měsíční pláni
– Besa úchylně sbírá i další smradlavou ponožku
– Napadení akromantulemi
– Pravděpodobně kvalitní zhulení se
– Krmení jednorožce
– Narcisse si nemůže pomoct a sbírá tučnou housenku
– Návrat