Hannabell Cavanaugh: Budete letos tento svátek slavit? Pokud ano, proč? A to vlastně i u ne.

Hel: Tento svátek výrazně oslavovat neplánuji. Nicméně ten den navštívím lejdy Jostein a jejího malého melouna Emičku.

 

 

Edmund: Zdravím, svátek svatého Valentýna neslavím. Slavit něčí mučednickou smrt je vrchol neslušnosti a hanba vám všem, kdo jeho popravu slavíte! Raději si 14. února připomeňte ukončení bombardování Drážďan, znárodnění anglických bank, vznik společnosti IBM, nebo 20. sjezd komunistické strany SSSR!

Jaheira: Valentýn budu slavit stejně jako každý rok. Vezmu si čokošku, kterou dostanu od mamky, sednu si ke Třem a dám si tolik máslových ležáků, až mi z toho bude špatně. Mezitím budu koukat na všechny zamilované páry okolo a hlasitě budu komentovat to, jak je Valentýn hloupý svátek. Aspoň na jeden den se ze mě stane takový valentýnský Grinch.

Andrew: Ne, neslavím tento svátek. Nemám potřebu slavit jeden den to, co cítím celé roky a stejně tak nevidím důvod dávat svému protějšku dárek v tento den, když mohu dát dárek kdykoliv a bez důvodu. Respektive „jen“ proto, že mám rád.

 

Elaine: Slavit? Ale kdeže, ve Zmijozelu se přeci slaví Antivalentýn. A vůbec, tohle se asi slaví ve dvou, ne? A já mám ráda davy lidí.

 

Hannabell Cavanaugh: Nevšimli jste si v poslední době něčeho zvláštního? Nepokukuje po vás někdo či neháže po vás někdo přímo zamilované oči?

Hel: Samozřejmě že po mně někteří házejí zamilované oči… studenti totiž nějak moc ujíždějí na Bertíkových fazolích nebo co…

 

 

Edmund: Ne, okem po mně nikdo nehodil, a pokud ano, tak se netrefil. Jakmile mě ale někdo okem trefí do hlavy, bude Hadí král první školní časopis, kterému to nahlásím, spolehněte se.

 

Jaheira: Zrovna dnes jsem si všimla, že mi lidé věnovali více pohledů než obvykle. Buď konečně začala působit má půvabná aura, nebo to je tím knírkem, co mi žluto-zelené duo Hann a Hel nakreslily. Who knows? (Ponaučení pro budoucí – ve Velké síni se neusíná!)

 

Andrew: Jestli jsem si nevšiml, zda po mně někdo nepokukuje? Asi nevšiml, ale já jsem celkově děsně nevšímavý, víš? Nicméně ano, oči po mně hází co chvíli jistá Hannabell. Vždycky, když ji obdaruji jedním speciálním kouzlem. Nedávno dokonce říkala něco o tom, že před ní budu klečet na kolenou… Co by to mohlo znamenat, nevíš? – řehní se vesele –

Elaine: V poslední ani v předposlední době jsem si ničeho nevšimla. Ono by to těma očima asi bolelo, možná víc než potloukem.

Hannabell Cavanaugh: Plánujete někoho letos na hradě potěšit nějakým maličkým dárečkem, nebo naopak mu den pěkně znepříjemnit nějakým vtípkem?

Hel: Pro pár nejbližších mám vlastnoručně vyrobené papírové srdíčko na špejli.

 

 

 

Edmund: Ano. Myslím, že nějaký dárek si zasloužím, takže si něco určitě koupím.

 

 

Jaheira: Nepředpokládám, že budu na Valentýna někoho obdarovávat nebo ho trápit. Provádět neplechu můžeme přece celý rok a ne jen jeden den. Ovšem kdyby mi někdo chtěl poslat dáreček, určitě neodmítnu. – rychle se snaží vzpomenout, komu slibovala odplatu –

 

 

Andrew: Těšit malým dárkem nikoho nebudu. Leda by někdo brečel, to bych ho pak možná něčím potěšil… Ale protože jsem v první otázce odpověděl tak, jak jsem odpověděl, odpovídá to i na tuto otázku.

Elaine: Dárkem? Nestojí to peníze?!

 

Hannabell Cavanaugh: Začínáte si všímat stresu v Příčné ulici u obchodníků? Stíhají zaplňovat neustále vyprazdňující se regály bonboniér a kbelíky s květinami?

Hel: Nó ani ne… ale v jednom nejmenovaném obchodě s potravinami mají nápisy „řekněte to jídlem“, takže si to říkám jídlem. – směje se –

 

 

Edmund: Nechybí ty květiny spíš protože v zimě prostě nerostou? Ale pravdou je, že bonboniér není nikdy dost, i když pokaždé se najde nějaká, za kterou se dá pár srpců utratit.

 

Jaheira: Podle mě Příčná ulice je zásobená až moc. Stačí se projít kolem pár obchodů a hned se na vás sypou růžové dortíčky, valí se na vás balónky ve tvaru srdíček, culí se na vás přáníčka ve tvaru pusinek a všechno je hrozně růžové a sladké. A ti zamilovaní běhají od dveří ke dveřím, utrácí srpce za hlouposti a přihlouple se culí. My singles to vůbec nemáme lehké, vám řeknu.

Andrew: Hele, oni mají na Příčné bonbony? Jo? A kde? A mají taky plněné vaječňákem? Ty bych chtěl… mám je moc rád! Kytky jim určitě ubývají, protože já mám co chvíli nějakou v poště… Ale jinak netuším, na PU moc nechodím. Kdykoliv tam zajdu, je tam to samé, co před rokem.

 

Elaine: Stres v Příčné trochu panuje, jen co je pravda. Ale Elfí víno, které by mi prodali se slevou, jsem ještě nenašla. Teda já nenašla žádné elfí víno, které by mi prodali. A to už je mi 14, že jo…

Hannabell Cavanaugh: Už si doma mícháte lektvar vousodrtič nebo kouzlo šminek? Chcete nějakou slečnu či muže oslnit? Je v řadách studentů a studentek někdo, na koho máte počíháno?

Hel: Není třeba… jsem úžasná od přírody.

 

 

Edmund: Vousodrtič jsem si umíchal jednou a víckrát už to neudělám. Navzdory svému jménu mě zbavil nejen vousů, ale i vlasů a všeho jiného ochlupení. Zbylo mi alespoň, merlinudíky, obočí a řasy. Ovšem když takhle v zimě přijdete o „izolaci“, je pak o to větší zima.

 

Jaheira: Kdo potřebuje šminky, když má vtip a šarm? – pronese s notnou dávkou humoru – Já momentálně číhám na každé single mužské stvoření, které se na hradě zjeví. – směje se – Grinch Jaheira.

 

Andrew: Poslední otázka je fajn. Samozřejmě že hodlám oslňovat. Oslňuji celý rok. Jsem totiž žlutý a tím pádem oslnivý, – culí se a mrkne – ale určitě na nikoho líčit nebudu. Ono se to totiž nevyplácí. Může se stát, že si na někoho políčím a on se chytí! A co pak, že?

 

Elaine: Né, neblázni. Natřu se uhlíkem z krbu, jako vždycky. Beztak nevyjdu z kolejky a tam mě toho moc nečeká…

 

Takže sami vidíte, jak je to u nás na hradě chabé se slavením Valentýna, takže nezapomeňte posílat Antivalentýnky! Ty snad budou mít větší úspěch.

Pro Hadího krále
Hannabell Cavanaugh