Jakožto plátek cenzurovaný, úplatný a místy velmi negativistický s omezeným rozpočtem máme občas problém dostat se k informacím legální cestou, proto jsme povinni se dostat k odpovědím, které nám kouzelníci odmítají říct jinak, mnohdy nelegálně dosti obtížně. A když nám na žádost o rozhovor správce Godrikova Dolu odpověděl, že je příliš zaneprázdněný na poskytování interview, bylo nám jasné, že správce něco skrývá. A jelikož správný novinář nezná hranic, my v Hadím králi je také neznáme.

Jakmile jsem otevřel vypáčené kanceláře správce Godrikova Dolu, bylo mi jasné, že důvod neposkytnutí rozhovoru není zaneprázdněnost. V kanceláři se to totiž hemžilo všelijakou havětí, roztomilou i zapáchající. Vyvolalo to ve mně jen jedinou myšlenku. Nová zvířata v útulku!

Ihned za dveřmi na mě mňoukla tahle černá kočka. Krásná, zelenooká a jenom trochu pajdavá. Na chvíli jsem zaváhal, zda se nejedná o kouzelnici s kvalitními znalostmi Zvěromagie, když však po chvíli hltala smradlavou rybu v rohu kanceláře (ano, domácí skřítci Matthewa Whitecrova zřejmě nevykonávají svou práci dostatečně), bylo mi jasné, že se jedná pouze o zvíře, nebo člověka, který již dlouho nebyl člověkem.

Popošel jsem dál, abych mohl zhlédnout i další drobotinu, když v tom mě zhlédl do té doby velmi čilý králík, který po zaregistrování mé maličkosti ztuhl a až na občasné mrknutí se ani nehnul. Byl světle hnědé barvy s bílým bříškem a upřeně se svýma hnědýma očima díval do těch mých.

Naprosto stejného chování jsem se dočkal i u opodál řádící veverky, která by na tváři nebelvírské Theresy Brendiové vyvolala nejeden šťastný úsměv. Svou výraznou červenohnědou barvou razila jako plamen v zapáleném krbu a její hustý ocas značil, že se veverka těší dobrému zdraví.

Mé srdce si získala i bílá činčila, která, přestože zaujala stejnou pozici jako králík a veverka, mi byla něčím sympatická. Přestože mou prvotní myšlenkou bylo, jak by se její sametově hebká srst vyjímala na límci mého kabátu, po letmém mrknutí činčily mi však bylo jasné, že mnohem vhodnější by byl norek (toho jsem bohužel v místnosti nenašel).

Jelikož jsem slyšel neznámý hluk, raději jsem si obstaral fotografie všech zvířat a vydal se k odchodu, když mi cestu zkřížilo bílé kotě. Tyrkysově zářícíma očima na mě pohlédlo jako na Gullivera a posadilo se mi k nohám. S jemným zavrněním se mi otřelo o nohu, což bylo signálem pro rychlý úprk, než se stane něco velmi nepěkného, a sice než se kotě začne mazlit.

Dočkáme se těchto zvířat i ve zvířecím útulku na prodej, nebo se jen jedná o černý obchod správce Godrikova Dolu? Anebo je to všechno jinak? Co říkáte na tato milá stvoření vy?

Pro Hadího krále
Lucretius McBrave