Nejdřív jsem si odchytla právě Woodyho Crashe, který se ve svých růžových šatech snažil dostat na dívčí toalety. Když jsem ho za ucho vytáhla ven a pohrozila mu, že pokud mi neřekne, co chci slyšet, půjdu za samotnou Lori. Zpozornil a začal spolupracovat.

Takže, Woodynko! – zazubí se – Co jsi říkala na to, když jsi obdržela pergamen s oznámením, že jsi byla přijata do Bradavické školy čar a kouzel? Podpálila jsi aspoň něco, jako minulý rok Ontarka, či to proběhlo klidněji?

Woodynka: – zamyslí se a spustí – Když jsem dostala svůj pergamen s kladným oznámením, byla jsem v takové euforii, že jsem skočila na stůl a začala na něm tancovat, bohužel nechtěně jsem skopla starou mísu po babičce, díky čemuž jsem si vysloužila domácí vězení.

Páni, tak to z tebe museli mít opravdu radost! Ale tak aspoň, že se tě na ten rok vždycky zbaví. – zasměje se – A dostala ses tam, kam jsi chtěla? Nebo jsi snila o tloustnutí mezi mrzimorskými či každominutovém pilování svých znalostí v modré koleji?

Woodynka: To ano, nemohli se dočkat, až odjedu. – uchechtne se – Samozřejmě Zmijozel byla moje jasná volba, potřebovala jsem prestižní kolej, která by mi pomohla vyzdvihnout moji silnou osobnost a pomoci mi usměrnit můj talent správným směrem.

Aspoň někdo dokázal ocenit naše schopnosti již od začátku. Řekla bys tedy, po roce stráveném po boku těch nejmocnějších kouzelníků, že tato nejúžasnější a nejbáječnejší kolej naplnila tvá očekávání?

Woodynka: Přesně! – souhlasně přikývne – Musím uznat, že po roce stráveném ve Zmijozelu jsem naprosto nadšená. Ve Zmijozelu panuje skvělá atmosféra, všichni jsou velice přátelští a hlavně si myslím, že mě všichni přijali takovou, jaká jsem, čehož jsem se nejvíce obávala.

Tak sličnou děvenku, jako jsi ty, přijmou přeci vždycky všude. – ušklíbne se – Ale nejdůležitější otázka! Jsi z čistokrevného rodu kouzelníků?

Woodynka: Óó děkuji – začervená se – Bohužel ne, vždycky to tam je, ale děkuji, drahoušku. – zamrká na Leilu – Samozřejmě, že jsem z čistokrevného rodu a celá moje rodina vždycky byla.

To máš veliké štěstí, jinak bychom museli náš rozhovor ukončit hned teď a tady a nikdo by se už nedozvěděl, jak skvělá osoba jsi nebo můžeš být! – nedůvěřivě si prohlédne Woodynku a pokračuje – Jak jsi na tom s předměty? Vybrala sis dobře nebo jsi svých rozhodnutí litovala? Cítíš se na druhý ročník či si ho raději zopakuješ? 

Woodynka: Tak to děkuji – zašklebí se – A v prváku jsem si vybrala předmět Cestování pomocí magie. Moc mě to bavilo, naučila jsem se spoustu zajímavých věcí a profesor byl skvělý, ale i přes to bych v druháku ráda zkusila nějaký předmět zaměřený spíše na nějaké kouzelné formule, ale ještě jsem se úplně nerozhodla, musím to prvně probrat s holkama u šálku horkého čaje.

Tak to pevně doufám, že budu také přizvaná k čajíku. – nenápadně jí pod stolem podstrčí čokoládovou žabku a dvakrát zamrká – Co máš zatím v plánu na prázdniny? Vezmeš taky občas do ruky koště či brk nebo se budeš celý dny jen válet u jezera?

Woodynka: – nenápadně si vezme čokoládovou žabku pod stolem a pronese – Samozřejmě, Leilo, že budeš přizvaná k čajíku. Zatím nemám přesné plány na prázdniny, ale než abych vzala do ruky koště nebo brk, asi se budu jen válet u jezera a toulat se po hradě.

No to je ale ostuda, aby se had takhle flákal. – zamračí se, ale když si vzpomene, že by ji šéfredaktorka přetrhla, kdyby neměla článek, začne se zase usmívat – A jak se hodláš do budoucna rozvíjet? Chceš dosáhnout až na některý z odznaků či ti stačí nějak se proplazit do vyšších ročníků?

Woodynka: No tak samozřejmě, že se hodlám do budoucna rozvíjet a ne se jen flákat, ale chci se seznámit s co nejvíce lidmi a udělat si dobré známosti a pak se do toho teprve opřu. – šibalsky se usměje – A jelikož není žádný odznak za nejhezčí make-up, nejkrásnější outfit nebo královna krásy, tak neplánuji dosáhnout žádného odznaku. A samozřejmě, že se snažím vynikat mezi mými spolužáky, ale jen v předmětech a oborech, které mě baví.

Takže neplánuješ zmocnit se odznaku či čehokoliv jiného? – ďábelsky se zasměje a něco zapíše – Větší šance pro mě! Ale to je mimo, takže poslední věc. Pošli galeon na konto koleje nebo tě prásknu!

Woodynka: No, letos asi ještě ne, pořád se rozkoukávám a zkouším, co mě bude bavit. Ráda bych zkusila famrfpál, souboje, učení se nových kouzel a poté bych se rozhodla, co mě nejvíc baví a na co se budu plně soustředit.  – vytřeští oči – Ty vyděračko, to by jsi neudělala!

Dóóóóbře, dobře, asi zatím nemůžu, no. – povzdechne si – Nemusíš nic posílat teda, no (i když bys mohl). Raději mi řekni něco o svém hadonoši. Kdo jím vůbec byl? Pomáhal ti nebo tě nechal se vycukat, aby sis na všechno přišel sám? Máš jedinečnou možnost na něj teď vše prásknout! A neboj se zajít do těch nejtemnějších koutů. 

Woodynka: Já jsem nedávno něco málo přispěl, ale teď musím trošku našetřit na příští rok, abych dopomohla Zmijozelu získat školní pohár. Vivat Slytherin! – zakřičí – Můj hadonoš byla Jagga Viggo. Moc milá kouzelnice, která se o mě starala a pomáhala mi, jak jen mohla. Nikdy mě nenechala ve štychu, a proto o ní nemohu říci křivé slovo. Byla naprosto skvělá! – zavzpomíná na své první dny na hradě –

A já tak doufala, že po všem tom čase se dozvím něco peprného… tak snad příští rok, no!
Tak teď bych ti asi měla poděkovat nebo tak něco, co? – začne se drbat na hlavě – No… snad se bez toho obejdeš! A doufám, že až se zase někde sejdeme, že to bude za příjemnějších okolností.

Woodynka: Bohužel, snad třeba příští rok! Já tedy asi také děkuji za tento rozhovor, drahoušku, a doufám, že zdůrazníš, jak krásná jsem a jak mi to slušelo. – zazubí se – Tak snad se brzy sejdeme u čajíčku!

Jako další oběť jsem si vyhlídla Crystal Iceberg, která se potají ládovala Bertíkovými fazolkami na jednom z nádvoří hradu. Přiblížila jsem se potichu k ní a skočila na ni! To ovšem nebyl zrovna nejlepší nápad, jelikož jsme tu málem měli druhého zmijoducha.

Promiň! Jsi v pořádku? – snažím se tvářit jako andílek a zachránit ji od udušení –

Crystal: – dusí se fazolkou – Leilo! – zakřičí poté, co vyplivne fazolku – To jsem se ale lekla, už jsem myslela, že se nedožiju druháku. – smutně kouká na fazolku na zemi –

Hlavně, že jsi živá, ne? Zapomeňme na to… Raději mi řekni něco hezkého, třeba jak ses cítila, když jsi zjistila, že budeš mít možnost studovat na tak prestižní škole, jako je právě tahle? 

Crystal: Mě nikdy ani nenapadlo, že bych studovala na jiné škole. Když mi přišel dopis, řekla jsem si jenom super a brala to spíše jako za samozřejmost tady studovat, ale je pravda, že jsem si trochu oddechla, protože na jinou školu bych opravdu nechtěla.

Tak to je super, že vše proběhlo tak hladce a nemuselas řešit nic navíc. – usměje se a hledá další otázku – Zvolil Moudrý klobouk dobře? Nebo jsi cítila, že tě tvé srdce táhlo jinam?

Crystal: Moudrý klobouk se snad nikdy neplete, tak jsem mu věřila, že mě správně zařadí do mé vysněné koleje. Nikam jinam než do Zmijozelu jsem nechtěla, takže můžu říct, že jsem s kolejí nad míru spokojená a nemůžu si na nic stěžovat. – usměje se –

Hodné hádě, hodné! Jsi ale čistokrevný kouzelník, že ano? – podívá se na Crystal, jak kdyby na tom záležel její život –

Crystal: Samozřejmě, všichni z naší rodiny jsou kouzelníci, alespoň co nám paměť sahá. Ale rozhodně se třeba nedívám na kouzelníky z nečistokrevných rodin povýšeně nebo s odporem a neberu původ kouzelníka za to nejdůležitější, takže se svým kouzelnickým původem všude nechlubím. – usměje se –

– pošle Crystal čokoládu a mrkne na ní – A co prázdniny? Máš je už nějak naplánované? Budeš trénovat? – prolistuje svýma poznámkama – Máš vcelku obstojnou úroveň na střelci, takže by byla opravdu škoda, kdyby ses hřišti vyhýbala jedním velkým obloukem.

Crystal: – vezme si kousek čokolády – Děkuji. Nejdřív si budu užívat volno od školy a úkolů, ale ráda bych se o prázdninách zdokonalovala, co nejvíce to půjde. Na hřišti plánuju trávit co nejvíce času, tak snad mi to vyjde. A pak uvidím, na co dále budu mít o prázdninách čas a energii. – usměje se –

To zní celkem fajn. Sice jsme to mírně nakousli při… řekněme „nehodě“ – uculí se – před chvilkou, ale jak jsi na tom s předměty? Jaké sis vybrala? Bavily tě? Můžu se na tebe těšit do dalšího ročníku nebo jsi to zanedbala a budeš si muset prvákem projít znovu? 

Crystal: Jako první předmět jsem si vybrala Kouzelné formule, protože jsem se z hodnocení dočetla, že je to jeden z nejoblíbenějších předmětů na škole, a to musím potvrdit. Předmět mě opravdu bavil, úkoly byly zábavné, jenom mě mrzí, že odešla profesorka Niane z Libelusie a zatím nemám opravené všechny úkoly a esej, takže nevím výsledek z tohoto předmětu. A druhý předmět jsem si zapsala Právní minimum kouzelníka, který mě také bavil, hlavně se dalo získávat hodně bonusových bodů. Zde mám opravené úkoly i esej, takže můžu říci, že jsem prošla do druhého ročníku – usměje se – Vystudovat alespoň jeden předmět jsem si dala jako hlavní úkol pro letošní rok.

Vážně? Tak to opravdu gratuluju! – potřese si s ní vítězně rukou – Co v následujících letech? Máš v plánu obsadit jednu z P pozic nebo tvé cíle nedosahují takových výšin? Pokud ne, máš nějaké jiné cíle, které by sis ráda splnila ještě před mým dalším, tentokrát opravdu smrtícím, překvapením?

Crystal: Díky. Nad tím jsem zatím nepřemýšlela, ale asi by mě to nelákalo. Zatím mi bude stačit, když mi studium půjde jako do teď a někdy v budoucnu bych byla ráda, kdybych mohla hrát zápas za famfrpálový tým, ale máme spoustu výtečných hráčů, tak se budu snažit, aby se mi to povedlo.

Tak jednou budou muset všichni do důchodu a pak přijde řada přesně na nás, abychom zazářili! – začne se smát – Kdybys mohla prásknout jednu věc na svého hadonoše, či kohokoliv jiného tobě blízkého na hradě, co by to bylo? A neboj se vytáhnout jakékoliv ohavnosti, tady se to přece nikdo nedozví! – lišácky se ušklíbne a připraví si brk –

Crystal: To máš pravdu – směje se – Na hadonošku nemůžu nic prásknout, protože byla zlatá. – usměje se – A nemám ráda žádné drby a o žádných ani nevím… – zamyslí se – Ale jednou, když jsem byla v kolejce, tak jsem viděla, jak tam Lucas nenápadně schovává zkažené jídlo pod křeslo, takže tam nesmrdí jenom ponožky. – oklepe se nad tou vzpomínkou –

No to není úplně to, co jsme chtěli všichni slyšet…teda, co jsem chtěla slyšet já a jen já, ale určitě se s tím materiálem bude dobře pracovat! Chtěla bys závěrem ještě něco sdělit naším milovaným čtenářům?

Crystal: Doufám, že se jim bude rozhovor líbit a jinak už mě asi nic nenapadá. Jenom doufám, že už mě nikdo nebude lekat, pokud budu jíst zrovna fazolky.

Slibuju, – nenápadně překříží prsty – že už na tebe nebudu nikdy skákat! Nyní ti dě-děkuji za možnost pokusit se tě zabít a vyzpovídat. Snad se ještě někdy někde potkáme! – jakmile to dořekne, zmizí jako pára a nezbude po ní nic než pár šupin –

Crystal: Není zač… – zmateně kouká kolem sebe –

Před koncem jsem se musela zastavit u pana Lucase a otázat se ho, zda to, co nám prozradila Crystal, je pravda. Tady máte jeho odpověď!

Jedna nejmenovaná zelená Crystal na Tebe práskla, že schováváš zkažené jídlo pod křeslo! Vyjádříš se nějak k tomuto ohavnému přestupku?

Lucas: Nevím, kde to nejmenovaná Crystal vzala, ale je to prostá lež. Jídlo tam schovávám, ale není zkažené, jen ho chráním před ostatníma, aby mi ho nesnědli. A když jsme u toho, tak jsem slyšel, že jedna nejmenovaná zelená Inees už 14 dní chodí v jedněch ponožkách. To není přestupek?

No, a protože miluju zamotané řetězce pomluv a všelijakých doslechů, musela jsem se samozřejmě zeptat i nejmenované Inees.

Milá Inees, prý chodíš již 14 dní ve stejných ponožkách! Můžeš mi to nějak vysvětlit?

Inees: Já v létě ponožky nenosím. – usměje se –

A nyní je jen a jen na vás zodpovědět otázku, která byla položena v samotném názvu článku. Jsou háďata posilou či naopak zátěží? Já mám za sebe jasno a doufám, že v následujících letech ještě uvidíme, co se v nich skutečně skrývá!

Pro Hadího krále
Leila Dusk