Medailonek respondenta:
Jméno: Astoria von Pens
Přezdívky: Asty, Astor
Rok registrace: 2017
Ročník a věk: 5. ročník, 16. let
Hadonoš: Zuzana Malron

Současný post: pokladník
Bývalý post: zástupce kapitána
Famfrpálový post: brankář

Zájmy: cestování, geocaching, vaření

Z tisku: Rozhovor s nováčky, Sedmiboj 2018: První pocity sedmibojařů

 *

Saiph Lacaille: Přeju ti krásný večer, Astorko, a ještě jednou ti moc děkuju za to, že sis na mě udělala čas. – tváří se zahanbeně kvůli vlastnímu zpoždění – Jak se ti v posledních dnech daří? Už máš hotové nějaké eseje? – usměje se –

Astoria von Pens: Ahojky, Saiph, nic se neděje, já se dokázala zabavit v Soubojnickém klubu. – usměje se – Děkuji za optání, daří se mi skvěle, těším se, až se zase v příštích dnech budeme fotit v soutěži s Pastičkou. Jinak se musím pochlubit, poslední úkol mám napsaný a esej taktéž, vlastně i NKÚ, a to vše z jednoho předmětu. – sní kopeček čokoládové zmrzliny –

Saiph Lacaille: – překvapeně zamrká – Tuhle odpověď jsem nečekala! Tvou píli by mohlo hodně čtenářů závidět! – vytáhne si pergamen a zazubí se – Vítej taky v rubrice v Hadím králi, která se zaměřuje na funkcionáře zmijozelské koleje. Než se ale pustím do tvých funkcí, zajímalo by mě něco jiného – tvoje dávnější minulost. Na hradě ses totiž poprvé ukázala, když jsi byla nominovaná do Sedmiboje. Jak na něj vzpomínáš dnes? – usměje se –

Astoria von Pens: Sedmiboj… – není dostatečně identifikovatelné, jestli se zasnila, nebo se jí při tom slově zatajil dech – Vlastně jsem moc ráda, že jsem se ho zúčastnila. Docela mě úkoly, které se odehrávaly v aréně, nabíjely adrenalinem! Do toho bylo skvělé sledovat, že tam byli i diváci, co fandili, a ani všichni nemuseli být nutně zelení. – usměje se – Byla jsem nadšená, že to vyhrál někdo z naší koleje a zpětně děkuji za cenu sympatie, která mi spadla do náruče. Ale pořád platí, že už bych do toho znovu nešla! – smích –

Saiph Lacaille: – zasměje se – To chápu, zdá se, že celoškolní soutěže jsou náročné a často i vypjaté… – přikývne sama sobě – Dal ti Sedmiboj něco, z čeho dodnes těžíš? Naučila ses něco, co se ti hodilo jak do tvého působení na hradě, tak třeba právě do funkcionářství ve vedení koleje?

Astoria von Pens: Lásku ke galeonům? – zasměje se – To asi né, zas tolik jsem nevyhrála, ale dobře se to pamatuje, být sedmá v sedmém ročníku Sedmiboje, kdo to má? K funkcionářství asi ne, na zástupkyni kapitánky a teď na pokladnici to nemělo vliv. Spíš jsem se dostala do podvědomí lidí z koleje a na hradě, každé takové velké akce a účastníků si lidé všímají.

Saiph Lacaille: Vyhovuje ti být na očích, nebo by ses někdy ráda vrátila do časů, kdy jsi byla tichá studentka a nikdo o tobě nejenže nic nevěděl, ale ani od tebe nic neočekával? – zvědavě na spolužačku koukne –

Astoria von Pens: K tomuto bych řekla, že zlatý střed je naprosto vyhovující. Násilně bych si nevynucovala pozornost, ale naopak být šedou myškou, to také není nic pro mě. – zadívá se na Saiph –

Saiph Lacaille: – přikývne – Minulý rok jsi byla zástupkyní kapitánky, letos ses rozhodla vzít funkci pokladníka. Proč ses rozhodla pro změnu – a navíc tak výraznou? Přeci jen – famfrpál a peníze, to je něco úplně jiného!

Astoria von Pens: Já jsem byla zástupkyní Lorči, což je člověk, s kterým se skvěle spolupracuje. Tím, že se rozhodla odejít z funkce, tak mi přišlo fér, abych odešla také a nová kapitánka si zvolila zase podle sebe svou pravou ruku. Když se následně diskutovalo o pokladníkovi, tak myslím Andruš řekla, že bych se jí na této pozici líbila. Jakmile jsem si to jen představila, tak už se mi začaly hlavou honit nápady, jak bych ještě více navýšila naše chudé konto. – směje se – Tak jsem to vzala!

Saiph Lacaille: A uchopila jsi to za správný konec, protože bohatneme. Což je hlavní. – zasměje se – Chápu to správně tak, že jsi neuvažovala nad tím, že by ses sama stala kapitánkou, když Lori z postu odcházela? Proč ne? Necítíš se na tak výraznou a vedoucí pozici?

Astoria von Pens: Děkuji, děkuji, je to skvělá zpráva pro naše konto! Ve famfrpálu bych se kapitánování ani nemohla věnovat, v mudlovském světě „jedu na směny“, takže plnohodnotný dvouhodinový trénink, na který jsme zvyklí, by mohl být dvakrát za tři týdny… což není ideální. Výraznější post mi nevadí, myslím, že organizační schopnosti mi nechybí, jen to nesmí být limitováno na určitý čas, ale na individuální práci, kdy mně se to hodí a mám čas nezávisle na skupině, což u zástupce i pokladníka funguje.

Saiph Lacaille: Je tedy možné, že do budoucna nás ve vedením ještě něčím překvapíš? – zaujatě zvedne hlavu – Máš, co se právě funkcionářství či členství v zasedačce týče, nějaké další plány?

Astoria von Pens: Musím se přiznat, že nad tím jsem neuvažovala, jelikož pokladník mi přijde jako moc hezká funkce. Mám přeci klíče od kumbálu a trezoru nejbohatší koleje! – zazubí se –Samozřejmě mi ale záleží na tom, aby naše kolej fungovala a byli v ní všichni spokojení. Snažím se vymýšlet, čím bych nám to tu oživila, nebo píši do Hadího krále. Mám ráda akci. Příští rok by nás měl čekat opět boj o školní pohár, tak uvidíme, kdo na tom jak bude se silami, jsou totiž zapotřebí.

Saiph Lacaille: – usměje se – Jde vidět, že máš hezký vztah ke koleji i ke kolejnímu dění. Vrátím se na chviličku ještě zpátky k famfrpálu – baví tě ho hrát? Co přesně tě na něm baví? A proč sis vybrala právě post brankáře?

Astoria von Pens: Andra se mě tehdy ptala, jaký post by se mi líbil hrát, tak jsem řekla, že střelec nebo brankář. Odražeč mi vůbec nešel, moje trpělivost! Chytač by dopadl nějak podobně. Proto jsem se rozhodla spíše pro brankáře. Navíc za dob Andry jsem jako jediná mohla jíst a nebyla jsem trápena hlady jako zbytek týmu! – zamračí se – Ale i bez jídla jim energie a síla do zápasů evidentně nechyběla. – vzpomene si na naleštěné poháry z krbu – Jinak se mi na famfrpálu celkově líbí, že jde o kolektivní hru, při které se sejdeme a hrajeme spolu proti ostatním kolejím nebo si užíváme zelené tréninky.

Saiph Lacaille: – usměje se nad odpovědí ––Ještě, že s jídlem už je to o dost lepší… – vytáhne si škrknu v čokoládě a rovnou ji sní – Jaké to je, dělat pokladníka v koleji, kde pokladničil Zpytlehněv Zďáblíkov? Asi nebudu přehánět, když řeknu, že Zpytlehněv je osoba nejvíce spojovaná s penězi – a je také jedním z nejoceňovanějších pokladníků vůbec. Cítíš se být kvůli tomu v nevýhodě?

Astoria von Pens: Zpýťa je legenda a můj vzor! Než jsem se naplno chopila funkce, tak jsem si právě od něj nechala dát několik cenných rad! Proto, když jsem se dočkala pak pochvaly přímo od něj, že jsem správně aktivně nasměrovaná, byla jsem v sedmém nebi. – zasní se – Rozhodně je těžké se mu vyrovnat, za jeho působení trezor rozhodně nestrádal. Mně bude k spokojenosti stačit, že se mu přiblížím.

Saiph Lacaille: – překvapeně se zarazí – On umí rozdávat i pochvaly? Já jako jeho hádě jsem to ještě nezažila! – zabrblá se smíchem – Jaký je podle tebe na hradě zatím tvůj největší úspěch?

Astoria von Pens: Úspěch? No, velký nevím, ale seskládala bych do sebe ty malé. Dokončila jsem Sedmiboj, i když člověk má v průběhu několikrát nutkání, že si vzal moc velké sousto. Zahrála jsem si aktivně ve skvělém famfrpálovém týmu, který vyhrál pohár. Byla jsem u toho, když jsme v jednom zápase získali všichni magíka Záskok. A z letoška mám radost, že se povedlo dotáhnout až do konce Ferdinandovu oslavu na Zelený čtvrtek, sice se nám protáhla víc než mělo být, ale za to mohla naše štědrost kumbálu. Poslední, co bych zmínila, bude snad úspěšné postoupení do šestého ročníku.

Saiph Lacaille: Líbí se mi, jak jsi skromná. Někdo za úspěchy považuje jen řády, ty i úspěšné dokončení ročníku. – usměje se na Astorku – Blíží se nám Osobnost Hogwarts. Kdybys o tom, kdo tento řád získá, rozhodovala ty, komu bys jej udělila a proč?

Astoria von Pens: A tak, také je to úspěch. – usměje se – Pro mě jsou aktuální „osobností“ naše čtyři holky v B4 – Veronica, Edith, Noah a Nina, sleduji je a jsou přímo úžasné, ta jejich parádní vypracování! Jinak mi přijde třeba Esme z Nebelvíru jako „superžena“, soutěží v B4, k tomu je největším dříčem famfrpálového týmu. Jak to dělá?! – smích –

Saiph Lacaille: Nemám nejmenší tušení! – zazubí se – Co tě na hradě baví nejvíce? Kde nejčastěji a nejraději trávíš svůj čas?

Astoria von Pens: Aktuálně je to soubojový klub. Jsem sice v opakovaném pátém ročníku, ale začala jsem se mu věnovat až letos, do té doby mě prostě nějak nezaujal. Takže se snažím zdokonalovat a okrádat příšery ve sklepení! Zrovna včera jsem dokončila první patro poražením nemrtváka, měla jsem z toho upřímnou radost. HA! – vykřikne – To jsem mohla dát také jako malý úspěch! – směje se –

Saiph Lacaille: Tak to moc gratuluju! – usměje se – Na závěr bych chtěla zopakovat takový malý experiment, který jsem ozkoušela už na Soo… – koukne na Astorku a doufá, že ani ji nevyděsí – Začnu několik vět a na tobě bude, abys je doplnila maximálně pěti slovy. Můžeme se do toho pustit?

Astoria von Pens: – kouká s napětím na Saiph – Dobře tedy!

Na udržení bohatství koleje je podle mě nejtěžší… být štědrá k ostatním.

Nejvíce se ve své funkci bojím toho, že… bych zklamala ostatní.

Když jsem na hrad přišla, nikdy jsem si nemyslela, že… to tu bude tak bezva.

Zmijozel je pro mě místem, kde… zapomínám na mudlovské starosti.

Na hrad chodím hlavně proto, abych… si užila magický svět kouzel.

Čistota krve – zastaralý způsob výběru.

Sebe samu bych popsala asi jako… realistu se smyslem pro humor.

Mým největším snem na hradě je… zůstat nohama pevně na zemi.

Saiph Lacaille: Moc děkuju! – věnuje Astorce poslední úsměv – A úplně nakonec, jako tečku –máš nějaké moudro, které bys chtěla vzkázat funkcionářům současným nebo budoucím?

Astoria von Pens: Funkce není povinnost, ale příležitost. – usměje se –

Dnes byla představena Astoria von Pens. Skromná dívka, která často není středem pozornosti, ale práce dělá za dva, je výraznou oporou zasedačky a pro Zmijozel dělá první i poslední. Nezbývá než doufat, že jí to vydrží i do dalších let, protože pro zelené by byla její ztráta obrovskou ránou. Naštěstí to nevypadá, že by se k ní schylovalo!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille