Po měsíci jste se dočkali reportu z našeho slezu! Protože hadi lezou. Jak souvisí jahodová limonáda s bowlingem? Mají hadi rádi karamel? A byl dostatek lahviček? Na tyto všechny palčivé otázky se dozvíte odpovědi níže.

V březnu tohoto roku přijala Sooyeon Kang výzvu v podobě uspořádání dalšího srazu, a protože jsme se všichni dívali do daleké budoucnosti, tak padl dotaz na květen. Přeci jen tam jsou dva svátky, takže volných dnů o to víc, a tak se odsouhlasilo datum 10. května.

Hlavní požadavky přihlášených byly: dobré jídlo bez skořápek, veganské menu, zmrzka a nějaká ta zábava, takže byl nakonec zvolen bowling.

Začalo tedy hromadné domlouvání hlídaní dětí, prohazování směn, někdo měl zájem jen o jídlo, někdo jen o bowling, někdo by nejradši mezi lidi vůbec nešel. Všichni měli zájem o Enolčiny lahvičky! O tom ale více dále.

Někteří nemohli dospat. Mezi ně patřila i Valvika Lopez, která se nám svěřila s velice zvláštním snem, v němž si nestihla (opět!) pokecat s Nessou Naiadés, pokladnice Enselis za ni zaplatila brunch a Valvika za to slíbila koleji poslat 10 galeonů (takhle se plní pokladna!). Enola Gatito přišla s účesem jak Grindelwald (to by slečna Annya nerozdýchala) a vůbec jí to neslušelo (Annya opět začala dýchat) a všichni Enolce lhali, jak moc jí to sluší (Annya se určitě ďábelsky směje). Do toho se tam objevila Inees Rut Gowstring ve velkém spěchu, z každého talíře si trochu zobla a do toho nakonec přišel číšník se strašnou zprávou, že nemají koktejly! Pisatelka tohoto článku Valviku v duchu podezřívala, že si plní úkol do Spánkologie, ale toho času tento předmět nenavštěvovala. Měla by to zkusit příští rok. BB zaručeny!

Byla přislíbena účast i kolejního maskota, hafoně Bailey, majitelky Saiph Lacaille.

Začalo se také řešit co na sebe. Bude zima? Bude moc teplo? Není brzo na šaty? Když si vezmeš tepláky, posadíme tě k jinýmu stolu! Primuska začala skandovat ša-ty, ša-ty a ženské osazenstvo začalo být nalomené.

Od brzkého rána se chat plnil a plnil. Annya, která měla plný nos, použila lektvar a rýma byla fuč. Rýma fuč s sebou vzala ovšem i budík, a tak Annya zaspala. Psala to tedy v 8:44, což je v sobotu pro někoho stále jako půlnoc, a pak šla hledat obličej.

Pak se ukázalo, že čím víc Střípků jde najednou, o to větší budou mít zpozdění.

Na brunch byl vybrán podnik Cacao Prague, sraz byl domluven na 10:30.

Skupinka A, zahrnujíc Grindel… eeee… slečnu Annyu, Enselis, Soo, Valviku, Michelle F., Gituš a Trumtu, se slezla na nádraží u Tigera a pak dorazila na čas před podnik.

Skupinka B, zahrnujíc Nessie která dorazila včas (!), Mayu, jež byla s Nessie a Christy, která kdovíproč pozorovala se závistivým pohledem prázdné parkovací místo přímo před restaurací, se nacházela přímo před zahrádkou a vyhlížela skupinku A.

Skupinka C zahrnuje všechny, kteří nedorazili na čas, tedy Střípkovic rodinka a Enolka, jež byla ve stavu, „čekej dál a možná se ten vlak rozjede“.

Do toho se ozvala Márč ze záhrobí, že dorazí, a Enolka, stále trčící někde na cestě, začala panikařit: „Mám málo lahviček!“

Mezitím se skupinky A i B odebraly do prvního patra obsadit svoji rezervaci. Ti, kdo neměli vybráno předem, začali zuřivě listovat jídelním lístkem. Vypadalo to, jako by si nikdo předem nevybral.

Až na tři jedince si všichni byli schopni z brunchového menu vybrat. Tito jedinci pak museli čekat o celých 30 minut déle na obědové menu.

Nakonec se Enolka dočkala, vlak se hnul a my se tak dočkali její přítomnosti.

Společně jídelně naladěni byli:

Soo a Christy, které si daly Yuzu studený čaj a špagety s krevetami.

Dále byla velká pravděpodobnost, že pokud si dáte citronádu, dáte si i dubaj dort. Této pravděpodobnosti podlehly Michelle Frank, Annya a Enol, které proměnily pravděpodobnost ve skutečnost.

Trumtorád s Valvikou si dali bagel.

Enol, Maya a Enselis si daly croissant.

Mezi jedinečné výběry tedy patřily: burger (Annya), bageta (Michelle F.), Caesar salát (Nessa) a ovocný bowl (Gita).

Nejvíc fancy pití zvolila kolejní ředitelka Maya – karamelové frappé, které doplnila i karamelovým dortem. Ferdinand celou dobu loudil sousto, ale prý je alergický na karamel nebo co.

Porce zřejmě byly malé, protože celkem čtyři lidé si objednali hranolky! Soo, Annya (ta si dala nášup k těm, co měla u burgeru, ale je pravda, že ty v tom košíčku vypadají líp), Nessa a Gita.

Za 5 minut 12 se na vrchol schodů přemístila také Střípkovic rodinka v zelené. Nezbyla na ně místa u společného stolu, byli tedy usazeni k trestnému stolu. Stihli si objednat a dobaštit a Nessa stále ještě chroustala svůj salát.

V průběhu jídla došlo i na drobné dary. Od Mayi jsme dostali marcipánová srdíčka. Nessie nám přivezla z dalekých cest plastové věcičky, které si lze přilepit na cokoliv. Pisatelka ulovila něcojakokrálíčka. Jak nečekané. Od Střípkovic včeliček jsme dostali medíček.

Trumtorád, navrátivší se z dlouhodobého mrazákolandu, se s námi podělil o všechny možné a nemožné historky, a velice ocenil mazlíčky, kteří za jeho mladých let nebyli.

Dále měla přijít na pořad dne tradiční představovačka aneb kdo jste tady poprvé, řekněte o sobě pět vět. Michelle se v tu chvíli zakousla do bagety a nemohla mluvit, Annya začala vyhrožovat školním trestem a Trumtorád začal vypravovat o bitvě v Libušíně.

A protože v tu chvíli nastalo to, na co jsme všichni čekali, představovačka upadla v zapomnění. Enolka vytáhla lahvičky!

U každé lahvičky je přivázán pergameník. Někteří ho tradičně využili k podpisům. Taková Valvika si k podpisům pokaždé bere i podpisový deníček. Někdo chce jména, někdo chce žáby. Proč taky ne. Jen Žába, která by nakreslila žábu, nebyla.

Dárečky rozdány, břicha nacpána, tak jsme se zvedli, že vyrazíme směr Angelato.

Před restaurací jsme čekali, až všichni zaplatí, když vtom jsme zahlédli dvě slečny a psa. Pes nám byl povědomý, tak jsme na něj zamávali. Vyklubala se z něj celebrita Bailey, velice společenský hafan.

Ze slečen se vyklubaly Saiph a dušice Márč, která se na nás obrátila s dotazem, jestli někomu nechybí náušnice. Přišlo nám to všem velice nepravděpodobné, vždyť jsme přes dvě hodiny seděli všichni nahoře v restauraci vevnitř. Ale Michelle F. si hodila vlasy za uši a opravdu, jedno ucho prázdné. Přišlo nám to jako neuvěřitelná náhoda.

Pomalým krokem jsme se přemístili na zmrzku. Někdo měl plné břicho a nedal si, někdo si dal tři kopečky.

V tuto chvíli pro pisatelku slez končil, jela totiž oslavovat svoje narozeniny. Slovo předává Enolce, která napíše krátký report o tom, jak bylo v parku a co se dělo na bowlingu. Nejvíc mne totiž zajímá, jak se nacpaly třícentimetrové drápy Michelle Corbin do bowlingové koule!

Doslechla jsem se také, že Bailey netrpělivě vyhlíží další slez, tak se brzy uvidíme. Pokud ne brzy, tak na festivalu Asie vzdálená a blízká se uvidíme určitě!

 

– koukne na Christy – Odkud že mám pokračovat? Od zmrzliny? Jej, tak škoda, že jsem si žádnou nedala! Ale měla jsem úplně plné ruce všech těch dárečků, takže držet k tomu ještě kornout se zmrzlinou se mi nezdálo jako dobrý nápad. Navíc všude kolem byla spousta mudlů, tak jsem si ani nemohla pomoct kouzly. Zkrátka smůla, i když za chvilku jsem za to byla ráda.

Vydali jsme se totiž směrem k parku. Což znamenalo vyjít celé Václavské náměstí. Do kopce. Ve třiceti stupních. A teď si ještě představte, že si celou dobu s někým povídáte! Jak u toho zvládali ti někteří ještě lízat zmrzlinu, to teda nechápu. Ale možná vyfásli méně výmluvnou skupinku. To já byla ve skupince se Střípkovými a Leontýnka furt něco vyprávěla! Teda ne, že bych si stěžovala!

Když jsme celí zpocení a bez dechu (minimálně já) došli až k parku před Hlavním nádražím, Sověnka začala vypadat zmateně. Kvůli mudlovské rekonstrukci náměstí totiž přechod na druhou stranu silnice nebyl tak úplně tam, kde si jej představovala. Nedalo se nic, museli jsme se vrátit kolem sochy svatého Václava, obejít muzeum z druhé strany a pak teprve pokračovat směr Riegrovy sady. Někdy zhruba v tuto chvíli padla Sóji památná věta, na kterou už asi do smrti nezapomenu. Na dotaz „jak je to ještě daleko?“ odpověděla: „Už jen asi 15 minut. Vím, že to říkám už tak minimálně 15 minut, ale teď už je to fakt jen 15 minut!“

Neustále jsme míjeli nějaké menší parčíky a mně každá lavička připadala velmi sympatická, ale Sója stále šlapala odhodlaně dál. Když jsme konečně došli do těch správných sadů a padl dotaz, zda si chceme jít sednout na trávník (což znamenalo stoupat do prudkého svahu asi další kilometr) nebo na lavičky, u kterých jsme stáli, rozhodně jsem zavelela: „Na lavičky!“ Všichni poslechli. Výhoda, když jste primus.

Chvilku mám poněkud okno, musela jsem se vzpamatovávat z toho fyzického výkonu, ale dá se říct, že vše pokračovalo ve velmi příjemném duchu. Všichni jsme se tak nějak rozskupinkovali a různě korzovali, takže si každý mohl popovídat, s kým chtěl. Já povídala chvilku s pokladnicí Ensí, chvilku s madam Áňou, chvilku se Saiph během drbání Bailey. Došlo zde i k lehkým obměnám členů srazu. Z parku nás po chvíli opustila dušice Márčí a Valvika, zato přidala se Michelle Corbin. Ta přišla tak nádherně nalíčená, že jsem si ji chvilku musela jenom prohlížet. Jako by prošla třpytkami z meteoritů. Škoda, že nemám fotku!

Když si všichni dostatečně odpočinuli, nastal čas přesunout se na bowling. Sověnka vybrala Bowling Celnice, který se nacházel nedaleko místa, kde jsme brunchovali. Její kroky z parku ale naštěstí vedly k metru. Jedna drzá Corbinová teda začala řešit, proč jedeme metrem takový „kousek“, ale nikdo jsme ji neposlouchali. To se jí to vypráví, když s námi tu první cestu nemusela absolvovat.

V metru se s námi cestou rozloučili další členové, a to Trumtorád a Saiph. Nějak nás ubývalo. To se všichni bojí bowlingu? Nakonec jsme tedy na tuto vzrušující mudlovskou hru zbyli ve složení: madam Mája, madam Annya, Nessie, Ensí, Mišelínka C, Michelle F, Leontýnka, Vrtichvostík, dvě malé Střípkové, Ensí, Soo, Gituška a já.

Bowling bar vybrala Sůva skutečně krásný. Moc se nám tam líbilo. Neztráceli jsme čas a začali objednávat pití, jídlo a bowlingové dráhy. Rozdělili jsme se na dvě skupinky do dvou drah, ale Sověnka sledovala skóre všech dohromady. Chtěla totiž udělovat ceny!

Co se týče pití, rozhodně byla nejoblíbenější okurková limonáda. Já jí propadla také. Byla totiž dokonalá. Dokonce až tak moc, že jsem začala přemýšlet, zda bude hloupé občas zajet do Prahy jenom na ni. Jinak jsem tedy neprováděla tak kompletní špionáž jako Christy, abych vám poreferovala, co kdo jedl a pil. Jedno vím ale jistě. Na prvním místě se se svým celkovým skóre 207 bodů ve dvou hrách umístil Vrtichvostík, který jedl nachos a pil jahodovou limonádu. Druhá se umístila Michelle Frank se skóre 184 bodů, která jedla nachos a pila jahodovou limonádu. Třetí jsem samozřejmě byla já. Byla bych první, kdybych chtěla, ale já chtěla nechat prostor ostatním. Chápete. Jakého jsem dosáhla skóre ale teď už nikdo neví. Důkazní fotografie záhadně zmizela. Pravděpodobně za to může magie, kterou Soo při posledním vrhu koulí použila. Trochu moc se vžila do své přirozené role odrážečky a kuželky doslova rozmetala po dráze.

Jo a já jedla chicken wrap a pila onu okurkovou limonádu. Z toho vyplývá jedno – chcete-li vyhrávat v bowlingu, záleží na tom, co jíte a pijete. Nachos a jahodová limonáda se zdají být nejlepší variantou.

Jako odměnu jsme od Sověnky dostali bonbónky! Přiložila bych fotografii, ale snědla jsem je dřív, než byste řekli famfrpál. A tak vám alespoň přikládám společnou fotografii, kam jsme kouzlem zakomponovali i ty, kteří na bowlingu už nebyli.

 

Po bowlingu jsme se všichni již rozešli a zamířili každý svým směrem, plni krásných pocitů sounáležitosti a nových i upevněných přátelství. Největší poděkování patří našemu skrytému pokladu Sověnce, že pro nás nachystala úžasný sraz. Již potřetí! Děkujeme, Sůvo!

 

Pro Hadího krále
Christyne Halwiger a Enola Gatito