Enola Gatito se na hrad registrovala v červenci 2022. V září byla Moudrým kloboukem zařazena do Zmijozelu, kde se jí ujaly rovnou dvě hadonošky – Marguerita Laux a Enselis Ismenia. Už to předznamenávalo, že půjde o velkou osobnost, když si zaslouží nadstandardní péči ze strany vedení koleje.

Hrad si jí poprvé všimnul v archivu. Je totiž osobou, která v něm má v aktuální chvíli nejvíce vypracování ze všech – 213. Už od prvního ročníku do něj byly její práce posílány ve velkém. Je totiž velmi talentovanou kreslířkou a na každém vypracováním si dává záležet. Razí totiž přístup, že méně je více a raději si nabere menší počet předmětů a s úkoly si hraje, než aby bodohrotila na úkor kvality.

Do vedení koleje se poprvé dostala jako zástupkyně kapitána, a to na necelý měsíc, než ve druhém ročníku přebrala pozici kapitánky. Funkci se věnovala rok, během kterého přibrala také povinnosti pokladníka. Po opuštění vedení hadí letky se přesunula na post primusky. Pokladničila souběžně se zlatým plíškem na hrudi ještě další půlrok, poté se rozhodla předat i klíče od trezoru a nechala si jen funkci nejvyšší, na níž působí dodnes. Je tím pádem také součástí zasedačky Zmijozelu nebo Studentské rady.

V roce Zima 2024 obdržela za aktivitu v koleji Řád Salazara Zmijozela a o rok později, v Létě 2024, se stala Osobností Hogwarts v celohradní anketě.

Enolu člověk může potkat prakticky kdekoliv, kam na hradě strčí nos. Věnuje se množení mazlíčků (aktuálně jich vlastní 29), účastní se všech hradních i kolejních soutěží, ochotně radí ve Velké síni zmateným nováčkům i senilním starším, v soubojovém klubu je 6. v počtu získaných zkušeností, aktivně se účastní raidů, je střelkyní s úrovní 29 ve famfrpálovém týmu, vášnivou sběratelkou magíků, ale i čokoládových žabek a navrch se věnuje novinařině v Hadím králi i Denním věštci.

Osobnost, jakou je, by byl hřích nevyzpovídat – a tak vám přináším rozhovor rozdělený do čtyř sekcí, v nichž jsme probraly mnoho z jejího působení na hradě i její názory na některá ožehavá témata. To vše doplňuji obrázky z jejího archivu, které prostě stojí za to.

---

OBECNĚ

Hadí král: Ahoj, Enolko! Moc děkuji, že sis na dnešní rozhovor našla čas. Scházíme se v pondělí večer, tedy po víkendu. Jak naše primuska tráví víkendy běžně a jak sis užila ten netermínový, co je za námi?

Enola Gatito: Ahoj, Saiph! Také moc děkuji, že sis mě vybrala pro tento rozhovor. Moc ráda jsem si na něj našla čas. Musím popravdě říct, že poslední dobou jsou netermínové víkendy u mě o něco oblíbenější než ty termínové. – směje se – Protože jsem prostě termínář a mám tendenci všechno dělat až na termín. Jak se říká, pod tlakem vznikají diamanty, a u mě to platí dvojnásob, takže všechno musím dělat až na poslední chvíli, pokud chci, aby to k něčemu vypadalo. Tento netermínový víkend jsem si tedy náramně užila, strávila jsem ho v kolejce s mými oblíbenými zelenými spolužáky, hřála jsem se u krbu a o to míň se těším na ten nadcházející termínový, kdy budu jenom ležet v knihách.

Hadí král: To chápu. – usměje se – Než ses dostala do vedení koleje, byla jsi řadovou studentkou. Mám k tomu hned několik otázek! Ta první je – jak ses o Hogwarts dozvěděla a proč ses rozhodla si sama podat přihlášku?

Enola Gatito: Já jsem už jednou (kdysi dávno před dlouhými a dlouhými roky) na Hogwarts studovala. Byla jsem na hradě ale jen krátce, bylo mi totiž nějakých 14 let. Uplynulo několik let, víc než deset, a já jsem si na tento projekt znovu vzpomněla. A vzpomněla jsem si i na všechny ty srazy, které jsem absolvovala, na všechny ty lidi, které jsem poznala a opravdu jsem je ze srdce milovala… a nějak se mi po tom zastesklo. Takže jsem jen tak zkusila na internetu, jestli stránka hradu stále funguje, a když jsem zjistila, že jo a že navíc vypadá úplně stejně, udělalo mi to strašně velkou radost a v tu chvíli bylo jasné, že se zkusím znovu přihlásit. A abych odpověděla kompletně – úplně prapůvodně, tehdy v těch 14 letech, jsem se o Hogwarts dozvěděla úplně obyčejným proklikem z tehdy funkční fanfiction stránky, na níž byl odkaz přímo na Hogwarts. Takže takovým úplně nenásilným surfováním na internetu. – zasměje se –

Hadí král: – s pochopením přikývne – Jak vzniklo tvé jméno? Říkáš si Enola i mezi mudly?

Enola Gatito: Jméno Enola vzniklo už v těch 14 letech, tehdy jsem akorát měla jiné příjmení. Moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, jak se mám pojmenovat, ale milovala jsem tehdy film Vodní svět s Kevinem Costnerem. V něm je jedna postava, která se jmenuje Enola, a tak jsem to tak prostě vyplnila.
Teď po těch x letech, po kterých jsem se vrátila, jsem si to jméno musela nechat. Mezi mudly ho sice nepoužívám, ale když hraju nějakou hru na mobilu, všude jsem vždycky Enola, takže jsem cítila, že ke mně to jméno už nějak patří. Jediné, co jsem teda změnila, bylo příjmení. A mé současné příjmení vychází z mého skutečného mudlovského příjmení. Takže žádná posedlost kočkami. Nebo že by? – uculí se –

Ráda bych mimo rozhovor podotkla, že Enola trpí jakousi láskou k podvodním mužům očividně už od nepaměti. Zajímalo by mě, co to o ní vypovídá!

Hadí král: Když ses dostala na hrad, věděla jsi, do jaké chceš koleje hned, nebo to trvalo? Byl Zmijozel vůbec tvým přáním?

Enola Gatito: Mám-li být upřímná, a že mi některé rozumné duše na Hogu radily, že jakmile budu někam zařazená, nemám nikdy říct nahlas, že jsem původně chtěla třeba někam jinam, přiznám to, že jsem úplně původně chtěla do Mrzimoru. Byla jsem v něm právě před těmi deseti lety, tak jsem ho vnímala jako svoji kolej. Když jsem ale začala poznávat, jak to na hradě funguje teď a především zmijozelské studenty, absolutně jsem se zamilovala do Zmijozelu. Líbil se mi jejich humor, líbilo se mi, jak k věcem přistupují, jak se chovají ve Velké síni, učarovaly mi všechny ty dýňové bitky, takže celkem rychle jsem změnila názor. Takže ano, dostat se do Zmijozelu bylo moje přání.

Hadí král: Byla kolej, do které jsi vůbec jít nechtěla?

Enola Gatito: Byla. Byly hned tři. – směje se –

Hadí král: Co tě na hradě bavilo a baví? Máš nesmírně mnoho vypracování v archivu, hraješ famfrpál, soubojuješ, věnuješ se vedení koleje, pipláš si mazlíčky a zapojuješ se snad do všech hradních soutěží, které vzniknou. Která z aktivit tě oslovila jako vůbec první?

Enola Gatito: Jako nováček jsem se nemohla účastnit famfrpálu a soubojů, takže asi možná i proto ta první aktivita, do které jsem se zapojila, když teda nepočítám soutěže ve snaze vydělat si co nejvíc galeonů, byli mazlíčci. Ti mi absolutně učarovali, i když vím, že je to pár pixelů, tak to docela dost prožívám. Drží mě to dodneška, o tom asi vypovídá množství mazlíčků, které na hradě vlastním. I když mi to občas přijde trochu škoda, protože obdivuju to, když má někdo jenom jednoho milovaného mazlíčka a piplá si ho. Já to prostě neumím, takže jich mám spoustu, ale všechny je miluju.
Přidal se k tomu samozřejmě i famfrpál a souboje. Souboje asi o maličko víc, když mám být upřímná. Hlavně mě oslovily raidy. Ty jsou prostě pecka.

Hadí král: Kdybys měla jmenovat jednu aktivitu, která tě na Hogu baví úplně nejvíc, která by to byla?

Enola Gatito: Asi sklepení a raidy!

Hadí král: Existuje něco, co tě na Hogu ale vůbec nebaví? Čemu jsi nikdy nepropadla a nehodláš tomu věnovat svůj čas?

Enola Gatito: Nevím, jestli jde vyloženě říct, že tomu nehodlám věnovat svůj čas, to asi není tak úplně pravda, ale rozhodně jsem příliš nepropadla knihovně. Doufám, že se to nikoho nedotkne, ale nějakou knihu z knihovny si občas půjčím, protože to vyžaduje třeba týdenní výzva, a jelikož jsem člověk, který má rád pořádek, tak ji nedokážu vrátit, aniž bych si ji přečetla. Mnohdy jsem ovšem z knih v knihovně zklamaná. Dost často je to jenom na jedné stránce, jenom jeden odstavec… a mě pak mrzí, že se to jmenuje kniha. Neříkám, že knihovně nikdy v budoucnu nebudu věnovat čas, může se to změnit, mohou vzniknout knihy, které mě budou bavit a budu se k nim ráda vracet, ale momentálně tomu tak není.
Jen pro pořádek bych ráda zmínila, že jsou i výjimky potvrzující pravidlo a že je pár knih, které hodnotím jako velmi přínosné. Asi bych je ale spočítala na prstech jedné ruky. Konkrétně je to Dvoranou času, Atlas hradních sov a Příručky sběratele čokoládových žabek. A pak samozřejmě všechny svazky s lektvarovými recepty.

Hadí král: Představ si, že by ses na hradě mohla dostat na vrchol jednoho z žebříčků. Ať už jde o ten u magíků, kvízů, čaroku nebo o bodový… který by sis vybrala a proč?

Enola Gatito: Tajným snem, o kterém ale se svým přístupem ke studiu vím, že se pravděpodobně nesplní, je získat snaživce roku, takže pokud bych si měla vybrat jeden žebříček, byl by to ten bodový! – zasměje se –

PRIMUSOVÁNÍ

Hadí král: Zlatý plíšek jsi dostala na hruď v roce Léto 2024 od kolejní ředitelky Veronicy Narcissy Williamsové, a to po Nesse Naiadés. Primuskou jsi teď čtvrtým školním rokem. Když jsi nastupovala do funkce, měla jsi pro Zmijozel nějaké vize?

Enola Gatito: Teď se budu za svou odpověď asi trošku stydět, ale popravdě musím říct, že jsem nepřemýšlela nad Zmijozelem tak, že bych pro něj měla vize, kam bych ho chtěla posunout. To hlavní, o co mi šlo, když jsem přebírala zlatý plíšek, bylo, aby v koleji bylo všem dobře a byli v ní rádi.

Hadí král: To je přece taky vize!

Enola Gatito: Spíš než na tlačení nějakých měřitelných výsledků jsem se chtěla soustředit na to, abych tady byla pro všechny, kteří to chtějí nebo potřebují, a dokázala si s nimi nezávazně popovídat. To tedy byla jediná moje vize.

Odpovídání završí souhlasné mňouknutí kočky vedle Enol. Zjevně souhlasí.

Hadí král: Co je na práci primuse to, co tě nejvíce těší a naplňuje?

Enola Gatito: Určitě silný pocit sounáležitosti k celé koleji. A nejvíce mě naplňuje to, když vidím, že jsou tu s námi lidé rádi a baví je všechny akce, co pro ně vymýšlíme. Asi to zní jako klišé, ale je to prostě tak!

Hadí král: Co je naopak to nejtěžší?

Enola Gatito: Pro mě rozhodně přijímání kritiky. – zasměje se –

Hadí král: Opravdu? – vzpomene si na všechny sáhodlouhé kritické zprávy, co primusce nepravidelně posílá, a trochu se zastydí –

Enola Gatito: Ano. Kritiku jsem vždycky hodně špatně nesla. Asi nikdy jsem ve svém životě nedostala tolik kritiky jako právě na Hogu, ale taky je to díky tomu oblast, ve které cítím, že jsem se nejvíce rozvinula i ve svém osobním životě. Hrad mě naučil přijímat ji, umět se k ní konstruktivně postavit a poučit se z ní. S čistým svědomím můžu říct, že mi právě tohle Hog dal i do mudlovského života.

Hadí král: Uvažovala jsi už o tom, že bys svou funkci předala dále, nebo jsi stále plná energie a elánu?

Enola Gatito: Rozhodně o tom uvažuju, momentálně dokonce hodně intenzivně. Jsem v sedmém ročníku, ve kterém se skládají zkoušky OVCE, takže po nich logicky není možné ve funkci primuse pokračovat. Já jsem se sice z nějakých osobních důvodů rozhodla, že letos si zkoušku pravděpodobně nepřihlásím, i tak bych ale nejradši předala zlatý plíšek po tomto školním roce dál. Vnímám jako velkou škodu držení odznaku primuse zbytečně dlouho a nedání šance dalším šikovným lidem v koleji. To bych nechtěla – blokovat tento post příliš dlouho. – usměje se – Takže pokud všechno dobře dopadne a bude nějaký vhodný adept…

Hadí král: A máš už za sebe vyhlídnutého nějakého kandidáta?

Enola Gatito: Mám, ale ještě o tom neví. – zasměje se a nejmenuje –

Hadí král: Jako primuska kolem sebe máš mnoho dalších funkcionářů a členů zasedačky, navíc máš tu možnost zažít už třetí kolejní ředitelku. Se kterými lidmi – jmenovitě – se ti za tu dobu spolupracovalo nejlépe a proč?

Enola Gatito: Naštěstí musím říct, že jsem si celkem sedla se všemi třemi kolejními ředitelkami, se všemi se mi spolupracovalo skvěle, i když každá byla trochu jiná a stejně tak styl jejich práce. To ode mě vyžadovalo i nějaké přizpůsobování, ale platí, že se mi se všemi spolupracovalo – a spolupracuje – dobře.
Co se týče dalších funkcionářů a členů zasedačky, tak abych měla čisté svědomí, musím na tomhle místě zmínit Faye Sages, která sice není členem zasedačky, ale dlouhodobě se na chodu koleje podílí, a to velkým dílem. Trošku upřímně musím říct, že na tom, jak zvládám funkci primuse, má taky svůj podíl. Je to totiž takový můj sekundant, za kterým si běžím pro popovídání, když mi je i není zrovna dobře, zkrátka toho s ní hodně sdílím. Ne teda, že bych jí chodila všechno slepičit! Spíš funguje prostě jako moje psychická podpora. A já jí za to moc děkuji!
Jinak máme v zasedačce dlouhodobě hodně šikovných a zdatných lidí, každého trochu v něčem jiném a každý z nich trochu jinak přispívá k chodu koleje. Někdo je vyloženě pracant a takový ten voják, který splní každý úkol, někdo zase pomáhá udržovat příjemnou atmosféru, zodpoví všechny dotazy, s každým si hezky popovídá… Obě dvě současné prefektky jsou skvělé, Ruby je ohromně schopný člověk a Ensí taky, člověk se na ně může vždycky spolehnout. Navíc ten Ensí dokonalý zmijozelský humor! Vrátila se nám do funkce šéfredaktora Christi, které tento post prostě svědčí, a Hadí král pod jejím taktem krásně vzkvétá. A nový přírůstek v podobě Valviky je taky k nezaplacení. Jestli ale můžu vzpomenout i na někoho z minulosti, tak absolutně úžasná byla Sarah Thompson. Tu vnímám jako jednoho z nejkvalitnějších lidí, co v naší zasedačce byli. Jednak byla upřímná a nebála se říct kolikrát ani ošklivé věci, když to bylo potřeba, ale člověk věděl, že se na ni může vždycky se vším spolehnout, a když mohla, pomohla.

Hadí král: Máš chuť v budoucnu vyzkoušet i nějaký další post, nebo ti tvá funkcionářská minulost ke spokojenosti pro teď stačí?

Enola Gatito: No, byla jsem famfrpálový kapitán, pokladník, současně jsem primus, takže už toho moc nezbývá, co jsem si nezkusila…

Hadí král: Můžeš být šéfredaktor!

Enola Gatito: Ten mě opravdu úplně neláká. – zasměje se – Novinařinou já jsem takřka nepolíbená.

Hadí král: Ještě můžeš umřít.

Enola Gatito: To je vlastně jediné, nad čím jsem trošičku přemýšlela, že bych mohla jít ve stopách své hadonošky Márč a být dušice, ale já bych asi nedokázala nemít na Hogu barvy. Takže ani duch nebudu.

TROCHA KONTROVERZE

Hadí král: Z různých částí hradu zaznívá, že zelení jsou trochu jako sekta. Je na tom něco pravdy? Myslíš si, že Zmijozel je kolej pro každého?

Enola Gatito: Zmijozel určitě není kolej pro každého a tak je to dle mého v pořádku. Každý nezvládne náš hadí humor, ale že bychom měli působit trochu jako sekta… vlastně asi proč ne. Nevidím na tom nic špatného. Poslední dobou mi dost jako sekta připadá třeba i Havraspár. Asi každá kolej má potom nějaké interní věci, které nikdo zvenčí nedokáže plně pochopit, když se to tedy vezme kolem a kolem, může každá kolej působit jako sekta nebo nějaké vnitřní společenství.

Hadí král: Jak vnímáš postavení Zmijozelu na hradě? Patří podle tebe mezi úspěšné koleje na poli bodů, famfrpálu, kagíků a dalších oblastí, či nikoliv? V čem ještě případně musí zabrat?

Enola Gatito: Já Zmijozel rozhodně vnímám jako úspěšnou kolej, myslím, že o tom hovoří i všechny ty poháry, co máme na polici v kolejní místnosti. Nezelení studenti se o tom mohou přesvědčit v síni slávy. Na poli famfrpálu a kagíků nás vnímám jako velmi úspěšnou kolej, na poli bodů… nechci, aby to vyznělo divně, teď zrovna jsme v bodech poslední… ale je to tak proto, že jsme se tak rozhodli, a moc dobře vím, že když se naopak rozhodneme, že bodový pohár chceme, tak ho dokážeme s určitou dávkou správně mířené motivace získat. Ale zároveň je to určitě oblast, kde musíme opravdu hodně zabrat, protože na body se poslední dobou orientují i ostatní koleje. Dřív to tak podle mě úplně nebylo.
Na poli famfrpálu si myslím, že nám to jde tak nějak samo díky tomu, že máme velmi šikovné a svědomité hráče. No a kagíci… ti nám jdou od samého počátku. Ještě nebyl ročník, kdy bychom neměli pohár.

Hadí král: První rok nám nebyl udělen, ačkoliv jsme měli s Mrzimorem stejný počet bodů.

Enola Gatito: No jo vlastně! Ale pro mě jsme ho získali i tehdy! – zasměje se –

Hadí král: Někteří lidé na hradě tráví hodiny času denně, tebe bych do nich laickým okem asi zařadila též, ale samozřejmě je otázkou, kolik toho času je aktivního a kolik člověk jen „visí“. Já sama si myslím, že Hog je dobrý sluha, ale zlý pán. Co si o čase stráveném na hradě myslíš a kdy je ho podle tebe už moc?

Enola Gatito: Asi hodně záleží, jak kdo ke svému času trávenému na hradě přistupuje. Pokud tam někdo jenom visí, pak je to asi zbytečné. Pokud tam skutečně někdo tráví svůj čas smysluplně, tak proč ne. Každý musí cítit, kde má hranici, protože každý ji může mít úplně diametrálně jinde.
Já trávím na Hogu hodně času. Kolikrát si říkám, co to asi vypovídá o mém soukromém životě, ale soustřeďme se jenom na to pozitivní! – směje se – Musím upřímně říct, že s postupem času se učím trávit na Hogu času sice méně, ale více efektivně. Odbourávám právě ten čas, kdy tam jenom visím. U tohoto tématu si vždy vzpomenu na výklad Kouzel všedních dnů madam Dawson, v němž citovala čarostav Matthewa Whitecrowa: „Nikdy nedovolte virtuální realitě, aby vám nahrazovala tu skutečnou!“ S tím totiž souzním. Pokud jde totiž o trávení volného času na hradě, může tak klidně člověk trávit deset hodin denně, ale nikdy by to nemělo být na úkor kvalitního osobního života.

Hadí král: Jak vnímáš proměny hradu? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíš si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo pomalu spěje ke svému konci?

Enola Gatito: Sice jsem člověk, který se hůř přizpůsobuje změnám, ale na Hogu zatím všechny povětšinou vedly k něčemu novému, zajímavému a většinou jsem je hodnotila jako přínosné. Absolutně skvělá mi třeba připadala celá monstrózní akce jezero, která trvala snad kalendářní rok. Bylo to senzační a do dneška na to ráda vzpomínám! Zároveň ale samozřejmě občas přijde nějaká novinka, kterou nehodnotím úplně příznivě.
Myslím si, že by hrad mohl mít ještě dlouhou budoucnost, pokud za ním budou stát lidé, kteří o něj budou chtít pečovat a dál jej rozvíjet. Pak nás klidně může všechny přežít.

Hadí král: Je něco, co ti na pozemcích školy opravdu chybí, a přála bys si, aby se to změnilo?

Enola Gatito: Rozhodně možnost tmavého pozadí postavičky! Moc by se mi líbilo, kdyby, stejně jako noční úbor, šlo nastavit i noční pozadí. Nějaká tmavá (možná temně modrá?) barva, nad hlavou hvězdy. Jinak kromě toho asi ani ne. Výhoda toho, když jste primus, je ta, že všechny své nápady můžete přednášet ve Studentské radě! – usměje se –

Hadí král: Co naopak přebývá, je dle tebe úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o Hadího krále.

Enola Gatito: Nic takového mě nenapadá. Věřím, že každá existující oblast hradu má své fanoušky, kteří se jí věnují. Já bych tedy rozhodně nic nerušila.

ZÁVĚREM

Hadí král: Kdo je na hradě tvým největším vzorem?

Enola Gatito: Nevím, jestli dokážu říct jenom jednoho člověka, protože si od každého beru něco. Na někom se mi líbí jedna věc, na někom druhá… Tak je mám jako vzory částečně oba. Taky se to v průběhu let dost měnilo.
Rozhodně jsou pro mě vzorem všechny naše kolejní ředitelky. Na madam Veru jsem obdivovala všechen ten čas, co koleji věnovala, a všechny nápady, se kterými přicházela. Ten čas a obětavost jsem mimochodem vždy obdivovala i na tobě, když jsi byla ve vedení koleje. Byla jsi snad všude, zvládala jsi ohromné množství práce a u toho ještě bodohrotit! Na madam Máje dodnes obdivuji, jak umí systematicky přistupovat k práci. To mi rozhodně chybí. Madam Barb je zas hodně vidět a každému vždy zodpoví jakoukoliv otázku.
Mým vzorem je také bývalá primuska (Mio)Ness Naiadés, na které upřímně obdivuji to, že vždy ví, co má říct. Působí diplomaticky a mile. A není snad nikdo, kdo by ji neměl rád!
A pokud bych měla zmínit někoho mimo naši kolej, tak byla dlouho mým vzorem nebelvírská primuska Princess Star, protože i přes všechny své primusovské povinnosti byla vždycky strašně milá, sympatická, komunikativní a působila na mě, že je snad všude. Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla být taky taková!

Hadí král: Čeho bys ještě na Hogwarts chtěla dosáhnout? Máš ještě nějaké cíle?

Enola Gatito: Jednou mě určitě láká profesorování. Je to věc, nad kterou už jsem se párkrát zamýšlela, zkoušela jsem si ji představit a tato představa mi byla sympatická. Navíc mám vlastní nápad na nový předmět. Takže nevím, v jak dlouhém časovém horizontu to bude, ale rozhodně bych si to někdy chtěla zkusit.

Hadí král: Jaká je mudlovská Enola Gatito? Čemu se věnuje? Co dělá, když stiskne tlačítko „odhlásit se“ a vrátí se zpátky do reálného světa?

Enola Gatito: Povahově je asi úplně stejná jako ta na hradě. Ač bych strašně chtěla umět zvolit si roli a hrát ji, tak mi to vážně nejde. Takže taková, jakou mě znáte na hradě, jsem i v reálu.
Čemu se věnuju? Samozřejmě mě baví malování, protože je to činnost, u které nezvládám myslet na nic jiného. Takže si u toho vyčistím hlavu a je to pro mě obrovský odpočinek. Ale to byste asi dost dobře tipli podle mého hradního já. Také sbírám minerály, je to má velká vášeň – mám vitrínu s kameny. Jsem kočkař, kočky mám tři. Miluju filmy, miluju knížky. A můj celkem nový koníček je ochotnické divadlo, kde dělám nápovědu. Sice jsem si už zkusila zahrát i pár rolí, ale jak už jsem říkala na začátku, moc mi nejde hrát někoho jiného, takže se lépe cítím v zákulisí při napovídání hercům, když zapomenou text. Ohromně mě to s nimi baví – je to parta takových starších seniorů, kteří k tomu hezky přistupují a umí si ze sebe udělat srandu. Zatím jsem absolvovala teprve dvě sezóny, ale hrozně se mi to líbilo. Jinak ještě miluju lesy a procházky v nich.

Hadí král: Jak bys sama sebe popsala patnácti slovy?

Enola Gatito: Jsem vodnář, veselá a klidná perfekcionistka, která je ráda ve společnosti, ale stejně tak sama.

Hadí král: Chtěla bys ještě něco dodat?

Enola Gatito: Okolo Zmijozelu jsme se v tomto rozhovoru motaly docela dost, ale mám pocit, že jsem dostatečně nevyjádřila, co pro mě znamená. Zmijozel skutečně vnímám jako velkou část své osobnosti a kolej vnímám jako svoji rodinu. Myslím, že mi v předchozí odpovědi chybí, že jsem srdcem i duší zelená!

To byla Enola Gatito. Osobnost zmijozelská, hradní, mudlovská, ale taky osobnost pro mě a možná po dnešním rozhovoru i pro vás.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille