Určitě jste si stejně jako já kladli otázku, jak asi velká zmijozelská hvězda, jakou je bazilišek Ferdinand, slaví Halloween. Musím říct, že Ferda byl mimořádně ochotný se s průběhem svého slavení Halloweenu podělit. Ovšem sezení nebo ležení na břiše v potrubí bohužel (vzhledem k mé váze) nebylo možné, protože by mě nevytáhli ani do Salazarnálií. Musela jsem počkat na vhodnější příležitost.
To jsem se tak procházela kolejní místností, když jsem uslyšela podivné zvuky. Jako správného hada mě však nic nevyděsí a šla jsem pátrat po jejich zdroji. K mému překvapení to byl náš Ferdinand – v ocásku držel nádobu se sladkostmi a na sobě měl prostěradlo s otvory pro oči. (Byla to moje nádoba, ale famfrpálové kapitánce o tom prosím ani slovo!) Průběh našeho rozhovoru přikládám v přeložené verzi, pokud jsem tedy Ferdovi rozuměla správně.
Angelina: Ferdo, můžeš mi říct, kam neseš moji nádobu? Náhodou tě chytí Valvi a já přijdu o svou tajnou zásobu dobrot.
Ferdinand: Je Halloween, co myslíš? Jdu si vykoledovat sladkosti. Svým baziliščím způsobem. A hodí se mi ta tvoje nádoba.
Angelina: No tak dobře, ale příště se zeptej. A když už jsi tady, jak vůbec slavíš Halloween?
Ferdinand: No konečně, že někoho napadlo se zeptat. Už jsem se chtěl plazit za šéfredaktorkou, abych jí připomněl, že se o mně málo píše.
Angelina: Tomu rozumím, ale teď o tobě píšu já a zajímá mě, jak slavíš Halloween. Máš nějaké zvláštní zvyky?
Ferdinand: Jestli zvláštními zvyky máš na mysli můj tanec za svitu měsíce… – Ferda se najednou polekal a hrozil mi, že když to neškrtnu, tak všechno popře a ještě vysyčí kapitánce moji tajnou skrýš se sladkostmi – Sss, tedy můj styl koledování či výzdobu mého obydlí, rád ti o tom vysyčím víc.
Angelina: Super, to budu moc ráda. – hypnotizuju svou sklenici plnou sladkostí a modlím se, aby na mě něco zbylo –
Ferdinand: Tak poslouchej. Brzy ráno si vyzdobím svou potrubní noclehárnu. Většinou jen věcmi, co se dají nalézt na hradním pozemku. Tento rok jsem se snažil o dýni, ale nepodařilo se mi ji protáhnout. – povzdychne si a sní bonbón z mé sklenice – Takže tu zatím vidíš viset jen papírové ozdoby jako dýně s mým portrétem nebo mě v duším převleku…
Angelina: Jo, to je na tak malé místo hodně Ferdinandů, nemyslíš ? – koukám, jak v baziliškovi mizí moje tajné zásoby, a cuká mi v oku –
Ferdinand: Mé hadí vznešenosti není nikdy a nikde dost. Za tu dobu, co jsi zde, už by sis to mohla zapamatovat! – zasyčí a zmizí v něm další bonbón –
Angelina: Jak to vůbec máš s koledováním?
Ferdinand: Jak teď můžeš vidět, tak přímo skvěle. Jinak mi to dává hodně práce. I když spousta lidí mi dá sladkosti jen tak, abych si na nich nepošmáknul. V tom jsou nováčci jedničky. Co se týče starších a archivních kousků, tak tam je to právě složitější.
Angelina: Složitější? A v čem?
Ferdinand: Mají tuhé maso, takže výhrůžka „Naval sladkosti, nebo tě kousnu!“ se míjí účinkem. Pokladnice mi nezaplatí nové jedové zoubky, takže musím být opatrný. Takže je to většinou: „Co u nich najdeš, to si vem.“ A o mé básničky prý nestojí. Taková urážka! Já jsem přece mistr v básnění. Vlastně není nic, v čem bych mistr nebyl.
Angelina: To máš pravdu, ale sníst celou mou sklenici, tos teda zrovna nemusel. Bude ti špatně a pak to budeme mít oba spočítané. – povzdychnu si –
Ferdinand: Už se budu muset odplazit a vytipovat si místa pro koledování. Děkuji za tu sklenici, moc se mi hodí!
Angelina: Není zač a užij si Halloween! – zavolám za plazícím se Ferdou –
Odejdu do Velké síně najít něco s příměsí cukru, protože rozhovor s naším baziliškem mě odrovnal. Ale tak aspoň, že i on se na Halloween skvěle baví. Teď si jen budu muset sehnat nové zásoby pro famfrpálové tréninky.
Pro Hadího krále
Angelina Darkness
1 komentář