Když všichni hráči hadí letky obdrželi epesní pozvánku na halloweenský kolejní trénink, bylo jisté, že to nebude obyčejné létání na koštěti. Co všechno nás ale čeká, jsme teprve měli zjistit.

 

 

 

Zmijozel miluje styl a módu, tak se nikdo nemohl divit, že všichni přišli halloweensky oděni. A rozhodně za to nemohl fakt, že zástupkyně kapitánky Faye vyhrožovala těm, kteří nebudou mít kostým, běháním koleček kolem hřbitova.

A tak jsme se všichni, jeden děsivější než druhý, sešli ve večerních hodinách na famfrpálovém hřišti. Kapitánka Valvika si nás začala zběsile fotit, což jsme sice nepochopili, ale nebránili jsme se tomu. Zřejmě už ji posedala nějaká maniakální porucha, jak se snažila vžít do své děsivé role na svátky zemřelých. Jestli ji na fotce výše hledáte, je to marná práce. Jak sama podotkla – vypadala jen jako bílý flek, a těch už na fotce pár je, takže tuto upomínkovou záležitost vynechala. To si s ní musím ještě vyřídit.
Hned poté vytáhla soupisku a my se tak konečně dozvěděli, jak nás naše famfrpálové vedení vidí.

Že jim někdo připadá ďábelský (Angelina) nebo strašidelný (Magdarlene), je ještě celkem v pohodě. Ale že já jsem na hřišti mrtvolná? No prosím? Ale nechtěla jsem si stěžovat moc nahlas, protože bych taky mohla skončit hnilobně jako chudák Loralei.

Začátek tréninku však vypadal celkem poklidně. Kdo si ale myslel, že to tak bude celou dvouhodinovku, šeredně se mýlil. Netrvalo dlouho a potlouk zmizel. Netruchlili jsme dlouho, protože ho velmi rychle nahradil ozubený potlouk!

Hned, jak jsem ho spatřila, jsem začala zdrhat. Co na tom, že jsem byla odrážeč, tato situace byla v rozporu s řádnými podmínkami práce. Když jsem ale viděla vyděšené výrazy ostatních a zmerčila jsem, že potlouk míří přímo na mě, rozhodla jsem se, že se vzmužím vzžením, posbírala jsem veškeré sebezapření, zavřela oči a vší silou praštila ozubený potlouk pálkou. Zabralo to a ten ozubený hnus letěl na někoho jiného. Na Angelinu. Cestou vykládal cosi o křehkosti jejího koštěte. A taky že jo. Vší silou do ní vrazil a Angie spadla na zem. No au!

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

To mu asi ke spokojenosti stačilo, takže tak rychle, jako se ukázal, zase zmizel. Myslíte si, že tím to končilo? Kdepak. Hřištěm se začal linout příšerný zápach. A najednou se tam zhmotnila obří oživlá hnojůvka!

Všichni honem začali vymýšlet, jak zařídit, aby jejich nosánky dostaly smradlavou nálož co možná nejmenší. Méně kreativnější si přetahovali oblečení přes nos, ti chytřejší tasili hůlky a pomocí kouzla *ACCIO* si přivolávali kolíčky. Oživlá hnojůvka však na nic nečekala a pustila se do svého řádění. Vybrala si cíl a ten posedla. Cílem nebyl nikdo jiný, než osoba s velmi příhodným jménem, Fujka Sages. Ta pak nelenila a metala bomby hnojůvky na všechny okolo sebe. No koukejte, jak jsem to třeba schytala já!

Bylo jasné, že ji ze zakletí musíme nějak osvobodit. Kapitánka zděšena tím, že to Fujce zůstane a bude muset všechnu famfrpálovou práci odvádět sama, začala jako první vzniklou situaci řešit. Rozhodla se Fujku očistit. Doslova. Začala na ni házet sněhové koule. Jenže kdybyste viděli, jakou měla mušku! Všechny koule Fujku úspěšně minuly a doletěly dokonce až do hradu do Velké síně na nebohou modrou Meningitidu. Ještě že Valvika není střelec. Nakonec se to ale povedlo a ledová sprška probrala naši Fujku Fejku z transu. Všem se ulevilo.

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

Říkáte si, co bylo dál? Na řadu přišel camrál. Posedlý camrál. Kolem míče jako by se najednou vytvořila bílá aura, která neustále pulsovala a formovala se do tváří již zemřelých famfrpálových hráčů. Neustále se však měnila, přelévala a brala na sebe podobu dalších a dalších tváří. Bylo to děsivé.

A jakmile camrál promluvil, bylo jasné, oč mu jde. Chtěl pozřít další duši. A velmi se mu líbila Nicolle. Aby taky ne, mladičká krev, ta musí mít dušičku jak lusk. Navíc trénovala na postu brankáře, takže bylo jasné, že brzy přijde s camrálem do styku. Nicolle je ovšem správně mazaný had, a tak přišla s neodolatelnou nabídkou: výměna její duše za dvě jiné. Neber to, Horste. A navíc se nabídla, že camrálu ty dvě duše sama chytí. Asi nemusím vysvětlovat, co následovalo. Všichni hráči zaujali nějakou taktiku. Někteří se snažili milými slovy vetřít mezi Nicolliny přátele. Další na ni házeli drsné pohledy doufajíce, že když se jich bude bát, nezvolí je. Pak ale přišla dobrovolná oběť. Avastie! Ona chuděra teda nevěděla, k čemu se hlásí, ale ostatní jí to velmi rychle a rádi vysvětlili. Posedlý camrál, když viděl, co způsobil, a že by mezi zelenými čistou duši hodnou pozření těžko pohledal, vzdal to a zmizel. Ještě že tak!

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

Ti, kteří správně počítají, ví, že ještě nepřišla na řadu zlatonka. Že by to nejlepší na konec? Ano! Aby chytačům nebylo líto, že oni mají stále jen tu nudnou malou létající potvoru, i jim se jejich „míček“ proměnil v malý horor. Objevila se totiž žhnoucí trnová neboli pichlavá zlatonka!

Nutno říct, že až na to, jak děsivě vypadala, byla pichlavá zlatonka vážně doslova zlatíčko. Chtěla se jen s každou z chytaček pomazlit a pak si šla letěla zase po svých. Ovšem to pomazlení asi nebylo nic příjemného. Chytačkám Valvice a Avastii po zlatonce zůstaly popálené ruce plné jedovatých ostnů. Naštěstí nic, s čím by si pár sněhových koulí a popáleninová mast k tomu neporadily.

(obrázky byly kouzlem ochuzeny o nudné vycpávkové části)

A pak, když už si všichni mysleli, že je po všem, přišlo to nejhorší. Teda spíš přiskákalo. Obří lidožravá čokoládová žába!

Děsivá, že? Zřejmě kreatura, která vznikla z chvilkových nenávistí naší madam kolejní v momentech, kdy přihlíží žabožravým lidem. Karma je zdarma. Říká se. Já žáby nejím, tak bych mohla být v klidu, ale žába vypadala tak děsivě, že jsem se bála taky. Mlsně se po nás rozhlížela a sem tam si i někoho olízla. Rozvinuli jsme pár teorií o jejím vzniku a jak bychom se jí mohli zbavit, naštěstí nám ale brzy sama oznámila, co po nás chce. Věřte nebo ne, chtěla slyšet koledu! Jediný její požadavek byl, aby koleda obsahovala alespoň čtyři verše. Takový Halloween obráceně. Normálně koledujete, abyste dostali čokoládu. Tady jsme koledovali, abychom se čokolády zbavili. Aneb jak na děti, které potřebují zhubnout? Hmm, možná si tento nápad nechám patentovat.

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

Jistě vás zajímá, jaké verše jsme vyplodili. Zde se s vámi podělím o přepis všech, které jsme té noci mohli na hřišti slyšet:

Enola: Hej, ty jedna velká žábo, my přec nejsme žádný žrádlo! Tak nás hezky nechej být, my se sami budem bít!
Nicolle: Koledu, nebo žábě něco provedu!
Valvika: Žábo, žábo veliká, nás se tvá zloba netýká, nech nás prosím být, můžeš tedy odžabit.
Avastie: Koledu, koledu, nohu ti přejedu.
Nicolle: Žábo, žábo, žabule! Odejdi z našeho… – přemýšlí –
Faye: Čokoládo žábová, dnes se žrádlo nekoná! Nesníme tě my, ani ty nás, zajdem raděj na guláš!
Angelina: Temnota je moje síla, žába se jen těžko zdvíhá. Čokoláda vzduchem prýští, jako letci na famfr hřišti.
Nicolle: Žabko milá, hop a dál, svůj domov si hledej dál!

(Tady jsem poprvé začínala přemýšlet nad tím, zda Nicolle umí počítat.)

Hope: Žábo, žábo, už to vím, i tebe si dneska sním!

(Dobře, Nicolle asi není jediná.)

Ruby: Žába na leknínu sedí, do dálky si v klidu hledí. Svého prince všude hledá, už je z toho celá bledá.
Nicolle: Hop a skok ať kouzla plynou, tady hadi ti nezahynou.

(V tuto chvíli jsem Nicolle poprvé připomněla požadavek čtyř veršů.)

Nicolle: Kvákni sbohem, voda volá, zmiz jak pára, abrakadabra!

(Ukazuju na prstech Nicolle číslo 4.)

Nicolle: Pryč se dej a nezlob dál, Zmijozel má velký plán.
Hope: Na žábu mám bedýnku, počkám na ni chvilinku. Pak odnesu ji do lesa, tam ji kentaur vytrestá.

(Jupí, aspoň Hope už to pochopila!)
(I Avastie ztrácí s Nicolle trpělivost, neboť poznamenává, že už ví, proč je Nicolle ve Zmijozelu a ne v Havraspáru.)

Nicolle: Hadi syčí, žábo zmiz, dej nám pokoj a klid!

(Možná umí počítat, ale je třeba hluchá?)

Tady to žába vzdala a odkvákala pryč. Kéž by v tuto chvíli i Nicolle přestala veršovat. Na její obhajobu ale musím říct, že se teprve začínala dostávat do varu a teprve teď z ní začaly padat ty nejlepší verše:

Nicolle: Místo lidí kousne svíci, spolkne brko, čichne k plíci.

Tímto rýmem si nás všechny získala a rozhodně tak vznikla nejlepší hláška celého večera. Stále na něj vzpomínáme.
A jak pokračoval náš děsuplný večer? Pomalu končil a všichni jsme přežili ve zdraví. Ale jestli si myslíte, že tyto příšery byly to jediné, s čím jsme se ten večer potýkali, tak to taky není úplně pravda. Večer byl plný podivných zvuků, smíchů, hlasů, aniž by někomu patřily. Kdo letěl moc blízko nad zemí, toho se snažily zachytit ruce, které se sápaly z podzemí. V jednu chvíli se hřiště dokonce ponořilo do úplné tmy. A když se temnota rozestoupila, měla Valvika na zádech krví namalovaný terč. To vše ale bylo nic v porovnání s příšerami. A navíc nic z toho vás v období Halloweenu až tolik nepřekvapí. Nejsme přece mudlové, abychom se báli kdečeho, no ne?

Moc díky, pokud vás náš famfrpálový report bavil a třeba se příště podělíme s nějakými dalšími zážitky!

Pro Hadího krále
Enola Gatito