Christina Meadows se na hradě poprvé objevila jako malý, ale rozhodně ne vyděšený prvák v červnu 2020. Po prázdninách byla pochopitelně zařazena do Zmijozelu, kde si ji pod své hadí šupiny vzal hadonoš Lucas Redferrum. Salazarovou přísahou proletěla jako blesk a na konci října už o ní nejen díky sběru magíků věděla celá kolej. Mohl za to především její specifický, ale milý humor.

Ve vedení koleje se poprvé objevila na začátku svého 3. ročníku – kolejní ředitelka jí totiž v únoru 2021 na hruď připnula stříbrný odznak prefektky. Na tomto postu vydržela kalendářní rok a pár dní, než jej předala dále, ale i přesto se zvládala souběžně věnovat i dalším činnostem. V září 2021 totiž usedla také do křesla šéfredaktorky Hadího krále, jemuž kralovala až do července 2023. Řadí se tak i bez druhého – probíhajícího – šéfredaktorského období, mezi ty šéfredaktory, kteří se zmijozelskému kolejnímu časopisu věnovali nejdelší dobu. Podruhé na nabídku velet redakci kývla v září 2025.

Je samozřejmé, že je také dlouholetou oporou zasedačky Zmijozelu, byla součástí Studentské rady a navrch se podílela na organizaci mnoha akcí v rámci koleje. Za svou aktivitu obdržela v roce Zima 2022 zaslouženě Řád Salazara Zmijozela.

Ačkoliv Christina není osobou, která by na hradě byla vidět všude, kam se hnete, je výjimečná v mnoha oblastech: velmi často poráží příšery ve sklepení a na raidech, současně se věnuje famfrpálu v týmu Jitřní Jednorožci, nikdy se nepřestala věnovat sběru magíků nebo třeba rekordnímu opakování studia v 5. ročníku. Je také jednou z největších fanynek hry Městečko Prasinky a některá z jejích nejlepších vypracování naleznete v jejím archivu. Její přítomnost je ale především vetknutá do všech nitek Hadího krále – pod jejím jménem vyhrál dvakrát po sobě anketu Časopis roku a sama Christina skončila v roce 2021 na 2. místě v kategorii Brk sympatie.

I tentokrát vám s tak významnou osobností přináším rozhovor rozdělený do čtyř sekcí, který se z velké části zaměřuje právě na časopisectví a (šéf)redaktorskou práci, nepomíjí ovšem ani osobnější otázky či kontroverznější témata. To doplňuji memes, které se jejího působení na hradě přímo týkají.

---

OBECNĚ

Hadí král: Ahoj, Christi! Jsem moc ráda, že sis na rozhovor našla čas. Odtrhnout se od mudlů je někdy náročné, obzvlášť když se člověk potřebuje zkoordinovat s někým dalším. Jak těžké je pro tebe si hledat čas na Hog a kdy se mu věnuješ nejvíce?

Christina Meadows: Ahoj, Saiph! To mi povídej, mudlové občas dokážou dát jednomu zabrat! Čas na Hog si nacházím převážně večer nebo v noci, dost to souvisí s tím, že jsem sova a málokdy mě někdo může zahlédnout online v ranních hodinách. Ale třeba na Discordu jsem k zastižení téměř pořád, pokud zrovna nespím! – směje se –

Hadí král: Na hradě jsi už od roku 2020. Co tě na něm tak baví a drží, že jsi na něm tolik let, aniž bys byť jedinkrát navštívila mrazák? – obdivně pokýve hlavou –

Christina Meadows: Ty jo, to už je let! – zasměje se – Na hradě je krásné to, že má nespočet různých aktivit a možností, jak trávit čas, ať už je to tlachání ve Velké síni nebo třeba soubojový klub. Přiznám se, že často přelétám od jedné k druhé, asi abych neupadla do nějakého stereotypu? Aktuálně mě nejvíc baví sklepení, raidy a soubojový klub, pak (ať to zní jakkoliv povrchně) hromadění galeonů v mém trezoru a poslední dobou si občas i zahraju famfrpál. Ti, kdo mě znají delší dobu, vědí, že je v podstatě zázrak mě dostat na koště… a teď tam lezu dokonce dobrovolně! – směje se –

Hadí král: A jak jsou za to Jednorožci rádi! – uculí se – Pomýšlela jsi při rozhovoru s Moudrým kloboukem na Zmijozel, nebo byla tvým přáním jiná z kolejí? Byla případně nějaká, do které jsi vůbec nechtěla?

Christina Meadows: Abych byla upřímná, bylo mi to vlastně celkem jedno, smířila bych se s jakoukoliv možností. Přiznám se, že jsem na Hogu už kdysi dávno byla a po tolika letech, co jsem si v mudlovském světě na hrad ani nevzpomněla, jsem neměla vůbec přehled, co se tu děje a jací jsou lidé v jednotlivých kolejích. Ale! Lákal mě Zmijozel, hlavně proto, že i před lety jsem v něm studovala a zajímalo mě, kam se celá kolej posunula. 

Hadí král: Letos ses rozhoupala a rozhodla se po letech postoupit do šestého ročníku. K odevzdané zkoušce NKÚ ti velmi gratuluji! Vedly k tomuto rozhodnutí nové cíle, třeba postup do fialové?

Christina Meadows: Moc děkuju! Nechci úplně předbíhat, protože od fialové mě dělí ještě OVCE a nejsem si jistá, jestli je náhodou nebudu odkládat úplně stejně jako NKÚ! – směje se – Ale ano, zfialovění je jednou z mých motivací ke složení zkoušky a hlavně – už jsem to prostě chtěla mít z krku! 

Hadí král: Představ si, že by ses na hradě mohla dostat na vrchol jednoho z žebříčků. Ať už jde o ten u magíků, kvízů, čaroku nebo o bodový… který by sis vybrala a proč?

Christina Meadows: Hmm, na to je celkem těžké odpovědět. Teď se celkem aktivně snažím doplnit si chybějící magíky. Ale pokud bych si měla opravdu vybrat jen jeden z žebříčků, byl by to pravděpodobně ten mamonářský! Kdo by nechtěl nemuset obracet galeon v ruce a rozmýšlet se, jestli si ty drahé šaty z NiTě opravdu může dovolit, no ne?!

Hadí král: No dobře, pochopila jsem, že si šetříš. To tě ctí. Já ne. – zasměje se – Za co na Hogu ale nejvíc utrácíš a co sis koupila naposledy?  

Christina Meadows: Asi tě odpověď tolik nepřekvapí – za oblečení! – směje se – Při posledním doskladnění NiTi jsem v ní nechala asi 45 galeonů. V poslední době jsem i celkem dost peněz investovala do žabek a taky se celkem ráda probírám Vetešníkem. Co mě na tom ale nejvíc baví, je, že nemusím řešit každý svrček a můžu si dovolit impulzivní nákupy nebo investovat do toho, co mě v tuhle chvíli prostě baví. Momentálně topím galeony třeba v lektvarech rozvahy!

ŠÉFREDAKTOROVÁNÍ

Hadí král: – otočí list – Není žádným tajemstvím, že ses šéfredaktorkou Hadího krále stala už podruhé. Tvé první kralování proběhlo mezi lety 2021 a 2023. Co tě přimělo na nabídku ujmutí se kolejního časopisu přikývnout podruhé?

Christina Meadows: Svým způsobem to pro mě byla výzva. Stejně jako poprvé, jen teď trochu jinak. Hadí král je pro mě srdcovou záležitostí a mrzelo mě, jak byl posledních pár školních let upozaděný. A úplně nejvíc mi bylo líto, že jediná osoba svou lhostejností dokázala během chvilky potopit to, co předchozí šéfredaktorky celé roky budovaly. Nechci na nikoho ukazovat prstem, stejně většina lidí ví, o kom je řeč. 

Hadí král: Jaký byl Hadí král tehdy a jaký je teď? Vnímáš mezi těmi dvěma lety nějaký zásadní rozdíl?

Christina Meadows: Ano, rozdíl to je – a obrovský. V roce 2021 jsem přebírala do rukou skvěle rozjetý, prosperující časopis se spoustou zapálených redaktorů a skvělými vyhlídkami. Byla to pro mě výzva, protože jsem k šéfredaktorskému křeslu přišla jak slepá k houslím a pořádně jsem nevěděla, co dělat. Tehdy jsem měla největší strach z toho, abych Hadího krále úplně nepotopila.
Teď jsem převzala polospící časopis, se kterým to bylo jak na horské dráze a o pravidelnosti vydávání nemůže být řeč. Neupírám předchozím šéfredaktorkám odvedenou práci, jen díky nim Hadí král tuhle „dobu temna“ nějak přečkal a neskončil úplně.

Hadí král: Proč je podle tebe Hadí král důležitý? A je vůbec důležitý?

Christina Meadows: Myslím, že ano, je důležitý. Kolejní časopisy beru jako vizitky jednotlivých kolejí, součást kolejní identity. Dokážeš si představit třeba Havraspár bez Corvina a patroly? U Zmijozelu a Hadího krále to vnímám stejně, bez vytříbeného zmijozelského humoru by bylo na hradě smutno!

Hadí král: Jaké vize jsi měla pro své druhé šéfredaktorské období? Daří se ti je zatím naplňovat, byť jsi v křesle znovu jen krátce?

Christina Meadows: Úplně jasnou vizi jsem neměla, mým jediným cílem bylo náš kolejní časopis probudit. A to se mi, myslím, zatím celkem daří. Tak doufám, že to tak bude i nadále!

Hadí král: To teda, dokonce i vykopávky jsi přiměla psát. – pobaveně ukáže na sebe – Máš na hradě nějaký šéfredaktorský vzor, nebo si všechno děláš tak nějak podle sebe a ostatní vůbec nevnímáš?

Christina Meadows: Snažím se dělat si věci podle svého, nejsem zastáncem slepého následování vzorů. Ale mám pár lidí, na které se obracím, když potřebuju s šéfredaktorováním poradit, mají moji plnou důvěru a nebojím se to přiznat. Mojí velkou inspirací jsi dlouhodobě ty, Saiph. Způsob, jakým se dokážeš pro věci nadchnout a strhnout s sebou i lidi okolo, mě nepřestává překvapovat. A tou druhou osobou je Faye, protože se na ni dá vždycky spolehnout a v každé kapse má nějaký skvělý nápad!

Hadí král: – usměje se – Co je na práci šéfredaktora to, co tě nejvíce těší a naplňuje?

Christina Meadows: Největší radostí je, když vidím, že moje práce má opravdu smysl. Že samotný časopis funguje: vydává, je čtený, objevují se pozitivní ohlasy na články, redaktoři píšou, protože chtějí, ne z donucení. 

Hadí král: Co je naopak to nejtěžší?

Christina Meadows: Komunikace s lidmi. Občas se cítím jako slon v porcelánu, obzvlášť když musím někomu vrátit něco, co napsal, na předělání nebo musím někomu říct, že mu článek nevydám vůbec, protože je nevhodný. Většina lidí špatně snáší kritiku, i tu konstruktivní, a nedokáže se na svoji tvorbu podívat objektivně. Nerada vystupuju z pozice autority šéfredaktora, spíš se chod redakce snažím držet v pohodovém duchu. Bohužel to někdy prostě nejde a ta funkce mě nutí vystoupit z mojí komfortní zóny. Naštěstí je však takových situací pomálu.

Hadí král: – s pochopením přikývne a zatváří se vážně – Ta nejdůležitější otázka ze všech – budeš letos někoho nominovat v UNC?

Christina Meadows: Rozhodně ano! Myslím si, že každý by měl dostat šanci na ocenění své práce, pokud je v ní opravdu dobrý nebo se alespoň snaží. Protože co dokáže redaktora motivovat víc než uznání šéfredaktora a skutečnost, že si za jeho prací stojí natolik, že ho vybral k reprezentaci svého časopisu a vlastně celé koleje!

Hadí král: V minulosti jsi byla kromě šéfredaktorky také prefektkou. Láká tě vyzkoušet i nějaký jiný post v rámci vedení koleje? Nebo ti časopisectví sedí nejlépe a stačí ti ke spokojenosti?

Christina Meadows: Myslím, že kruh se uzavřel tím, že jsem po tobě tehdy nepřebrala funkci pokladníka! – zasměje se – Ale teď vážně. Myslím si, že prefekt i šéfredaktor mi ze všech funkcí sedli nejvíc. Na primuse se necítím, je to pro mě až moc velká zodpovědnost a šíleně moc práce na jednoho člověka. Pokladníka bych taktéž dělat nechtěla, stačí mi správa HK kumbálu, z toho taky občas rostu. (A taky by měl pokladník asi umět počítat.) O famfrpálu nemůže být řeč už vůbec, každý druhý prvák mu rozumí víc než já!
Z toho mi vychází, že jsem vlastně spokojená tam, kde teď jsem, a do žádných nových funkcí se nehrnu! – směje se –

TROCHA KONTROVERZE

Hadí král: Myslíš si, že kolejní časopisy mají svůj smysl, když má hrad pouze cca 350 lidí, z toho aktivních novinářů jen malý zlomek? Nebylo by lepší mít jen Denní věštec? Nesoustředila by se do něj potom ta nejvyšší kvalita?

Christina Meadows: Jasně, že mají smysl! Jak už jsem zmínila dřív, jsou součástí kolejní identity, díky časopisům máme alespoň částečný vhled do dění v jednotlivých kolejích. Věřím, že časopisy například dokážou pomoci nováčkům se rozhodnout, do které koleje by vlastně chtěli. Pro starší studenty zase nabízí další možnost výdělku a seberealizace, pro fialové propojení s domovskou kolejí. Denní věštec vnímám jako ústřední periodikum hradu, ale i přesto si myslím, že je lepší, když mu sekundují kolejní časopisy. Protože by nakonec bylo novinářů zase až moc a fronta k vydávání nekonečná.

Hadí král: – přikývne moc hezké odpovědi a přejde k další otázce – Myslíš si, že koncept Udílení novinářských cen má smysl? Je ve tvých očích spravedlivé, nebo jde jen o odraz popularity jednotlivých lidí a kolejí?

Christina Meadows: UNC smysl určitě má, je to jedna z mála forem ocenění pro novináře. Jako šéfredaktorka to vnímám i z jiného hlediska – pro mě osobně je to ukazatel toho, jak si můj časopis stojí, případně impuls k zamyšlení, co mu chybí a co zlepšit.
Jestli je to spravedlivé, nedokážu odpovědět. Já sama vždy hlasuju podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snažím se být co nejvíc objektivní. Tak upřímně doufám, že to i ostatní obyvatele hradu mají stejně.

Hadí král: V poslední době se v kolejních časopisech dělá jedna velká soutěž za druhou. Nepřijde ti jimi hrad už naprosto přehlcený?

Christina Meadows: Ano! Je to upřímně celkem vyčerpávající a cítím tak trochu tlak na to, že bychom v Hadím králi měli taky nějakou velkou akci uspořádat. Nedávno jsme měli Den Potlouka, což byla spíš taková oddechovka, a setkalo se to s pozitivními ohlasy. Po dlouhé poradě s Fejkou jsme se původně rozhodly dát prostor ostatním a vynechat vánoční akci. Nakonec jsme se ale spojily s Tábory Hogwarts a vydaly se po Polární stopě. Musím říct, že si naši spolupráci jedině chválím a přijde mi to sympatické i z pohledu častého účastníka nejrůznějších akcí.

Hadí král: Zasahuje AI do fungování Hadího krále? Jak velký problém to v tvých očích je a dá se proti němu vůbec nějak bojovat? Neztrácí kvůli AI Hadí král částečně svou osobnost?

Christina Meadows: Ano i ne. Dala jsem v redakci jasně najevo, jak se k AI v Hadím králi stavím, že takové články jsou nepřípustné a nebudu je vydávat. V hradní novinařině podle mě pro takové články není místo. Jediná forma AI, kterou jsem ochotná akceptovat, jsou obrázky s jasně uvedeným popisem, že jde o AI, protože ilustrátoři a grafici jsou dnes (alespoň v HK) nedostatkové zboží.

Hadí král: Hadí král byl vždy trochu kousavější periodikum než ostatní. Jak přistupuješ k ostrým článkům? Cenzuruješ to, co je podle tebe už moc? Necháváš vycházet i výroky, co by se mohly někoho dotknout nebo někde způsobit menší výbuch?

Christina Meadows: Jelikož se pár podobných výbuchů v minulosti už stalo, snažím se tomu předcházet. Pokud je článek až moc kousavý a vysloveně uráží jednotlivce nebo skupinu, dostane stopku. Jedinou výjimku mají výroky Zmijozelských na účet Zmijozelu, tam to nechávám pocitově být. Jako kolej máme, jak je občas vidět, trochu posunuté hranice humoru a umíme si ze sebe udělat legraci. Když jde ale o cílené urážky, jsem nekompromisní.

Hadí král: – přikývne – Hadí král je také jedním z časopisů, který má dlouho fungující projekt, který se vrací každý rok – Antivalentýn. Můžeme se na něj těšit i v únoru 2026?

Christina Meadows: Ano! Antivalentýn je už tradice, proto se prozatím nechystám nic měnit a 14. února se můžete všichni těšit ze svých antivalentýnek! 

Hadí král: A není už koncept Antivalentýna trochu přežitý? Není to po těch letech tak trochu nuda? A neotevírá možnost anonymní šikaně?

Christina Meadows: Sama pociťuji, že je potřeba nějaká změna, zatím ale nemám nápad, jak tenhle konkrétní projekt ozvláštnit nebo inovovat. Možná je to právě proto, že se z něj už stala tak trochu tradice, a to mi dává jakési klapky na oči. Ale do února ještě daleko, takže třeba dáme s Fejkou hlavy dohromady a na něco přijdeme!
Při svém minulém působení v čele Hadího krále jsem se snažila možnost anonymní šikany eliminovat. Každý rok jsem vracela několik antivalentýnek s tím, že je dotyčnému prostě neotisknu, jelikož byly příliš urážlivé nebo útočné. Samozřejmě přiznávám, že nevidím do všech hradních vztahů mezi jednotlivými obyvateli, takže existuje i možnost, že k nějakému mrzení opravdu došlo. Chápu, že co je pro jednoho legrace, je pro druhého důvod k pláči, ale prozatím se mi ani jednou nestalo, že by si někdo stěžoval. V případě, že by taková situace opravdu nastala, jsem připravená ji řešit, ale pevně věřím, že nebudu muset. 

Hadí král: Jak vnímáš proměny hradu? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíš si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo pomalu spěje ke svému konci?

Christina Meadows: Netroufnu si odhadovat životnost hradních zdí, ale doufám, že tu hrad ještě nějaký čas bude. Samotné proměny mě překvapují zatím spíš nemile. Najdou se i světlé výjimky, ale člověk se nikdy nemůže zavděčit všem.

Hadí král: Je něco, co ti na pozemcích školy opravdu chybí, a přála by sis, aby se to změnilo?

Christina Meadows: Jak už jsem zmiňovala na začátku našeho rozhovoru, momentálně se snažím sbírat magíky, co mi chybí. Takže právě teď bych ocenila otevření nového patra sklepení, kde by šla získat poslední část výbavy. A taky kdyby se objevil Pán stínů, jehož porážkou bych splnila magíka za raidy. 

Hadí král: Co naopak přebývá, je dle tebe úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o blbé otázky v rozhovorech. – uculí se –

Christina Meadows: Za mě je to asi údržba oděvů, která jde po zdražení NiTě pěkně pocítit, obzvlášť když má třeba člověk agresivní mládě mazlíčka, to je pak raz dva několik srpců v háji. Dále třeba AI portréty pro fialové, někteří na nich vypadají opravdu nelichotivě, až mi jich je trochu líto, protože je až příliš vidět, že je fotograf zastihl v nestřežených momentech. A jako poslední bych zmínila třeba hogovskou inflaci, ta mi fakt docela vadí. Obzvlášť v kontextu toho, že některé staré věci stojí hromadu peněz, i když vzhledově jsou úplně jinde než věci naskladněné v poslední době.

ZÁVĚREM

Hadí král: Co nejhezčího jsi na hradě zažila a na co obecně nejraději vzpomínáš?

Christina Meadows: Do nejkrásnějších momentů na hradě nepochybně patří den, kdy jsem od madam Veronicy obdržela řád. Vůbec jsem to totiž nečekala! Vlastně do toho můžu zahrnout celé moje první působení v zasedačce, protože jsem si tehdy s některými opravdu hodně sedla i lidsky a bavíme se dodnes. Dalším z highlightů je UNC 2021 a 2022, kdy Hadí král pod mým šéfredaktorováním urval první místo v kategorii časopis roku a válel i v těch ostatních. Dodnes si pamatuju, jak jsem to nalepená na monitor sledovala a nemohla uvěřit tomu, že se to fakt děje. 

Hadí král: – usměje se a sama na ty roky vzpomíná – Dal ti hrad něco i do reálného života?

Christina Meadows: Dal mi přátele, se kterými si můžu už pátým rokem vypisovat po nocích a řešit i mudlovský svět a jeho problémy. Vídáme se sice velice sporadicky, o to víc si ale vážím, že jsou kdykoliv připraveni mě podpořit a nabídnout mi pomocnou ruku.
Pokud se budeme bavit o nějakém osobním rozvoji, hradní život mi pomohl být ambicióznější, nevzdávat se a víc si věřit. Protože už několikrát jsem se přesvědčila o tom, že ostatní ve mně vidí víc než já sama.

Hadí král: Čeho bys ještě na Hogwarts chtěla dosáhnout? Máš ještě nějaké cíle?

Christina Meadows: Jednoho dne, až složím OVCE, bych chtěla zfialovět. Je to pro mě taková další úroveň na Hogu, v níž má člověk na rozdíl od studenta zase jiné cíle a možnosti zájmů. Láká mě představa vlastního domku v Godrikově Dole anebo možnost vypisovat semináře. A kdo ví, třeba se jednou odvážím i učit.

Hadí král: Jaká je mudlovská Christina Meadows? Čemu se věnuje? Co dělá, když stiskne tlačítko „odhlásit se“ a vrátí se zpátky do reálného světa?

Christina Meadows: Mudlovská Christina se od té hogovské moc neliší, minimálně ne povahově. Neumím se přetvařovat a stavět do nějakých rolí, v nichž bych si hrála na někoho, kým nejsem. Ale způsoby, jak trávit čas, mám s hog-Christinou diametrálně odlišné. Aktuálně mi nejvíc času zabírá výchova malého kouzelníka a péče o něj a takové ty běžné věci okolo toho. Bohužel je můj volný čas teď trochu upozaděný, tak si to vynahrazuju alespoň Hogem, který můžu zapnout „tady a teď“ a nemusím kvůli tomu nikam speciálně chodit.

Hadí král: – chápavě kývne a položí poslední otázku – Jak bys sama sebe popsala patnácti slovy?

Christina Meadows: Lehce roztržitá osoba snažící se najít nějaký řád, ale i srdcař, co se umí nadchnout.

To byla Christina, osobnost, která je s Hadím králem spojena tak pevně, že by bez ní náš kolejní časopis nebyl takový, jaký je. A nejen ten. Já bych bez ní neměla při svém odcházení dobrý pocit, že své závazky předávám do rukou osoby, která je nesmírně schopná a nejlepší možná volba. Dodnes jsem za to vděčná.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille