Když trénink přestane být tréninkem
Trénink začal jako každý jiný. Košťata se zvedla do vzduchu, hráči se soustředili na hru a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco neobvyklého. Jenže pak se vše změnilo. Nejdřív nenápadně. Barvy, světlo, zvláštní pocit ve vzduchu. Postupně se z tréninku stalo něco, co by nikdo nedokázal předem odhadnout. Hřiště přestalo být hřištěm a realita si začala dělat, co si zachtěla. Co všechno se během tréninku odehrálo? A jak se s tím hráči (ne)popasovali?