Každý z nás si tím prošel. Ten moment, kdy se dočkáte dne D – registrace, přihláška a pak to nekonečné čekání na dopis o přijetí. A najednou se ocitnete na hradě, ale ještě bez barvy koleje. Tehdy se z vás stává… losos.

Registrace a čekání na dopis

Aaa, je to tady! Hrad hledá nové studenty! A já si v hlavě pořád dokola opakuju: „Jsem toho vůbec hodna?“

Podmínka přihlášky? Esej na téma „Mé první kouzlo“. Možná tak kouzlo, jak nezaspím do školy. Ale pustila jsem se do toho a světe div se, esej byla hotová!

A pak přišel ten okamžik: „Leť, sovo, a dones ji na hrad!“ Poslala jsem svůj první kouzelnický výtvor do světa a čekala.

To čekání… přátelé, to je ta nejtěžší část. Dny se vlečou a každé zahoukání v korunách stromů mě dostává do stavu, kdy mám pocit, že sova už je tady. „Co když mě nevezmou?“ přemítám. Co když se sova ztratí? A co když dopis vůbec nepřijde?

A pak to přišlo. Srdce mi poskočilo, ruce se třásly, když jsem rozbalovala pečeť. Hned v prvním řádku:

„Dobrý den, gratulujeme k přijetí do Školy čar a kouzel v Bradavicích…“

Pokojem se ozval můj vítězný křik (prý až na druhý konec chodby). Dočetla jsem dopis až do konce:

„Přejeme vám kouzelný den a mnoho úspěchů při studiu. Vedení školy Hogwarts.cz.“

A bylo to. Kufry sbalené, úsměv na tváři a v hlavě jediné: Začíná to! Já vyrážím na hrad!

Orientace a nováčkovské výzvy

Hrad je obrovský. A já se motám po chodbách jako ryba na suchu. Nevěděla jsem, kam patřím, okukovala každý kout a přemýšlela, kde by se mi líbilo víc.

Bohužel, lososi nemají v hradě mnoho místa na spaní. Když nejsme na táboře Hogwarts, spíme ve stanech před bránou a do hradu se chodíme hlavně najíst a plnit soutěže od profesorů. Třeba taková puzzle od madam Liddle? To je kapitola sama o sobě! Otáčecí, záludné… a já nikdy nevím, jestli skládám obrázek hradu, nebo mapu do pekel. Ale to zas někdy jindy.

Ve Velké síni to je kouzelné. Studenti všech kolejí pospolu, šum smíchu a cinkot příborů. Mají krásné uniformy nebo elegantní šaty od madam Malkinové. A my? Stojíme tam v roztrhaných pláštích, jako kdybychom přišli rovnou z blešího trhu.

A orientace? Jakmile si myslíte, že už to máte v malíčku… hrad vás rychle vyvede z omylu.

Já: „Už vím, kde co je!“
Hrad: „Haha, počkej, až se začne schodiště točit.“

(obrázek byl vytvořen pomocí kouzla *AI*)

Právě v téhle fázi přicházejí nováčkovské výzvy. Každá kolej má svůj časopis, ve kterém se lososové mohou zúčastnit speciálních aktivit. Nejde jen o zábavu – pomáhají nám učit se, kde co na hradě je, seznamovat se s profesory a někdy přežít hodinu lektvarů bez výbuchu.

Soutěže jsou pestré: hádanky, kvízy, poznávání kouzelnických tvorů nebo orientační úkoly. A že to dokáže být zapeklité! Občas vůbec nevíte, jestli vás úkol zavede k profesorce, do knihovny nebo rovnou do slepé chodby.

A ta nejlepší část? Za úspěšné plnění výzev dostanete hezký předmět nebo nějaký ten galeon. Není to žádné jmění, ale pro lososa každá kapka do rybníku dobrá.

Velký den: Zařazení

Tento den má každý losos v kalendáři červeně. Den, kdy se z obyčejného nováčka stává plnohodnotný člen koleje.

Lososové si hledají oblečení, rovnají pláště a snaží se vypadat co nejlépe – nikdo nechce udělat budoucí koleji ostudu. Ve Velké síni už čekají studenti všech kolejí, stoly se třpytí a napětí je cítit ve vzduchu.

S kamarádkou Mickie Rammlex si šeptáme: „Drž mi palce!“

Pak přichází pan ředitel. Vypadá vážně, jako by právě vykradl Gringottovy. Přivítá nás, sál se rozezní bouřlivým potleskem a slavnost začíná. Moudrý klobouk zpívá svou píseň a volá k sobě nováčky jednoho po druhém.

„Havraspár! Mrzimor! Hmm, Zmijozel! Ty rozhodně Nebelvír!“

Mickie jde přede mnou. Klobouk ani chvíli neváhá: „HAVRASPÁR!“ Její oči se rozzáří, stůl Havraspáru tleská a já cítím, jak mi srdce buší.

A pak jsem na řadě já. Klobouk si mě přeměřuje, chvíli přemýšlí… a nakonec pronese: „ZMIJOZEL!“
Srdce mi poskočilo. Moje oblíbená barva je zelená! Koutkem oka vidím kamarády z Havraspáru – tleskají, i když jsou trochu smutní. Já běžím ke své koleji a usedám mezi ně. Páni! Jsem šťastná.

Primuska Enola Gatito nás vede do naší koleje. Nádherná kamenná místnost s krbem a výhledem na jezero. Pro mě naprostý ráj.

A jako bonus dostávám svou vlastní hadonošku Mišelínu. Nejprve jsem si myslela, že mě bude nosit po hradě, ale ne! Je to kouzelný pomocník, něco jako džin bez láhve. Paráda!

Závěr: Život lososa

Po zařazení do koleje. Zbytek háďat se přidá příště!

Být lososem není brnkačka. Nemáte barvu, klubovnu ani jasnou identitu. Ale víte co? Právě v tom je to kouzlo.

Lososí období je plné dobrodružství, zkoušek, trapasů i úžasných zážitků. Najdete si spoustu kamarádů a možná zjistíte, že máte něco, čemu profesoři říkají „psací střevo“ (což zní trochu nechutně, ale budiž).

A nakonec? Každý losos se jednou promění v hrdého člena koleje. Už nejste jen ryba, jste součást kouzelnické rodiny. A to je pocit, který žádný galeon nenahradí.

Pro Hadího krále
Nicolle Muerte