*Cucurbitacucumis* aneb Dejte si do nosu!
Že vám sousedka přinesla další oranžové macky a na halloweenské dlabání už dlabete? Nebojte se nic! Přinášíme další díl dýňového hodování, po kterém se budete olizovat až za ušima! (Pozn. redakce: Název článku nemá vybízet k násilí.)

Nedávno jsem se v podvečer procházela po kolejce. Neměla jsem co dělat, a tak jsem chodila sem a tam. Brzy se za mými zády objevil Ferdinand. „Ssslečno Nerisso, co vy tu děláte? Proč neležíte v posteli jako vaši spolužáci?“ naklonil hlavu při otázce.
„Ferdo, mně se ještě nechce spát a doufala jsem, že se stavíš. Ty tak krásně vyprávíš příběhy ze svých cest!“
Rychle jsem popadla horké kakao, deku, přihodila pár polínek do krbu a uvelebila jsem se v křesle. Ferda se stočil do klubíčka kousek od mých nohou, hlavou stále směrem ke mně. „No dobrá, když tě to zajímá. Docela nedávno jsem putoval po dýňových farmách.“ 
Každý z hradních obyvatel žije dvojím životem, jedním kouzelnickým a jedním mudlovským. Na Hogu se soustředíme spíše na ten kouzelnický, ale nalijme si čistého vína – vážně jste nikdy nepřemýšleli nad tím, co vaši spolukolejníci dělají v mudlovském světě? Já teda ano. Rozhodla jsem se to konečně zjistit… a na co jsem nepřišla! Někteří Zmijozelští mají u mudlů rozjetá celkem slibná podnikání! Věděli jste to?!
Kolegové, spoluletci a budoucí hvězdy famfrpálu, všichni víme, že létání na koštěti je nádhera. Vítr ve vlasech, hřiště pod námi, křik z tribun... ale taky modřiny, zlomeniny a trapasy, na které nezapomenete ani vy, ani vaše kolej. A protože my, Zmijozel, si nemůžeme dovolit vypadat jako banda nemehel, musíme se držet pár jednoduchých, ale zatraceně důležitých pravidel.