Bohové. Mocné entity se kterými musíte vždycky počítat. Nevyplatí se je ignorovat ani nepřijímat jejich dary. I v Aidahainu jich je pár, přesněji osm. Zde je jejich výčet.

Coranel – strážce vyváženosti a životní rovnováhy. Coranel je božstvem netknuté přírody a panenské země. Je to bůh dobrého úsudku a tpělivosti. Celých tři tisíce let prý hleděl na říční oblázek a ten pukl a vyrašil z něj dubový kmínek. Mnoho následovníků nalézá Coranel v druidech a bytostech lesa, jenž mu zasvětili právě posvátný dub. Coranel sám se jen nerad zjevuje a pokud k tomu dojde, bere na sebe podobu starého vousatého muže nebo medvěda.

Tenaulí – bohyně ranhojičství a léčivého dotyku, bohyně cest a ochránkyně pocestných, paní dobrosrdečných a odpouštění, ale i božská střelkyně a mistra meče. Tenaulí je uctívána lovci, hraničáři, léčiteli a všemi jenž se musí vypořádat s nezkrocenou přírodou a střechou jejich domu je nebe. Je to laskavá bohyně, která vkládá do srdcí svých věrných klid a jistotu pevné ruky. Bere na sebe podobu lovkyně a její šípy prý nikdy neminou cíl. Znakem Tenaulí je bílý jelen, který se prý čas od času objevuje v lesích a má zázračnou moc.

Dithorik – pán válečníků a bojovníků, bůh války a smrti, vítězství, slávy i prohry. Dithorikrád přebývá na bojištích a svým chráněncům dává štěstí v bitvě i slávu a bohatství po ní. Je to však vrtkavý bůh a usržet si jeho přízeň znamená neustále sytit zemi i jeho nenasytnost čerstvou krví. Dithorik na sebe bere podobu obrovského válečníka s obouručním mečem a přilbicí s buvolými rohy. Patří k božstvům, jenž se někdy zjevují, a mnoho starých veteránů přísahá na svou smrt, že ho osobně viděli v bojích uprostřed největší vřavy.

Iranios – pán stesku a bolesti, ničitel, věčný rádce, ukojitel tužeb, vyděděnec, rudý démon. Smrtelní dávají mnoho jmen tomuto božstvu a každé z nich šeptají se strachem a pověrčivostí. Pravdou je, že Iranios patří k božstvům s nimiž se normální smrtelník nechce setkat ani po smrti. Přesto nebo snad právě proto má mnoho uctívačů, kteří mu pravidelně přinášejí obětiny a ukájejí jeho hlad po bolesti a utrpení, oplátkou jim prý nabízí nepoznané slasti a ničivé síly. Iranios je vždy obklopen oblakem temnoty a jeho zpodobnění jsou vždy bez tváře.

Umarimus – pán kouzel a vysoké magie. Říká se, že Umarimus bývá zpodobňován jako přísný muž vyžadující odříkání, je prý náladový a ten kdo se mu znelíbí končívá zparvidla velice špatně. Umariuse uctívá mnoho čarodějů a těch, kteří přicházejí do styku s arkánovou magií, jeho znakem je kniha.

Kradamir – pán zlodějů a kejklířů. Kradamir je bohem smíchu a radosti, je také bohem cest a pohostinství a do třetice i bohem již dříva zmíněných zlodějů a podvodníků. Kradamir má mnoho tváří a mnoho způsobů jak dosáhnout svého. Prý je to nejmazanější lump ze všech bohů a jeho jazyk je hbitý jako lasička. Své oblíbence obdařuje velkou hbitostí a neuvěřitelným štěstím. Kradamir se snad nezjeví dvakrát se stejnou podobou a tak i jeho sochy bývají velice odlišné, to co však můívají společné je pobavený úšklebek.

Mizzakus – bůh života a léčitelství. Mizzakus je bohem síly i spravedlnosti a neváhá prosadit svou vůli i tak trochu násilím. Jeho jméno vzývají mnozí válečníci, bojví kněží, paladini, ale i prostí potulní mniši a léčitelé. Jeho síla pomáhá léčit zranění i jiné neduhy a je ničivá vstříc temnotě a smrti. Symbolem Mizzakuse bývá jak železná pěst, tak i myrhová ratolest.

Meaie – bohyně Meaie, patronka moudrých, ochránkyně tajemství, božská čarodějka, matka Slova, a to je jen několik titulů, které jsou přiřknuty tomuto záhadnému božstvu. Meaie je nejčastěji zpodobňována jako mladá žena v učenské tóze, v ruce držící malou plachetku znázorňující závoj. Říká se, že právě ona drží klíč k tajemství Moci a své učení odkrývá jen velice nerada. Svým uctívačům prý radí v podobě vánku a mezi její věrné patří jistě mnoho záhadných postav.