Když se v kolejce objevila výzva k sepsání vzpomínky na Nekra The Gravediggera, okamžitě jsem věděla, že se prostě musím zapojit. Předpokládám, že nezelení při čtení tohoto článku budou obracet oči v sloup. Zelení se možná pobaví. A mě, jak si jen tak začínám uspořádávat myšlenky v hlavě, chytá těžká nostalgie.

Moje první vzpomínka spojená s Nekrem bude už dost stará. Na hog jsem se registrovala v červnu 2005 a okamžitě jsem začala proklikávat všechny odkazy, na které jsem narazila. Vlastně jsem si prvních pár let vystačila s odkazy, místo toho, abych se rovnou seznámila se skutečnými lidmi. Při takovémto brouzdání jsem narazila na stránku tehdejšího Literárního spolku. Básně a další příspěvky, co jsem tam našla, mně nijak nezaujaly. Až na kategorii příspěvků od Nekra. Byla jsem tehdy ještě celkem normální holčička bez zjevných pochybných zálib, ale zárodek mého dnešního vkusu jsem už v sobě musela mít, protože morbidita a elegance Nekrových veršů mě okamžitě okouzlila. Příjemně mě překvapilo, že stránky spolku dosud fungují, najdete je zde (rubrika Vaše díla – Nekro The Gravedigger): http://www.literarnispolek.wz.cz/doc3.htm

Přeskočíme rovnou na rok 2007. Únor. Poprvé jsem se odhodlala vyrazit na sraz – a rovnou na Pragocon. Tam jsem se seznámila s hromadou nových lidí: před budovou mě vyzvedávala Gita Hrdličková a Luke James Hayley. Než jsem si stihla vyzvednout jmenovku, přiběhlo ke mně něco malého a modrého a řvalo, že je Hafila a že ji těší. Ale ta hromada lidí tehdy nepřišla tak brzo jako já, takže jsem skončila v prázdné třídě, kde jsem drbala s Gitou a Cerridwen. A tehdy nás vyrušil Nekro, o kterém jsem v té době ještě nevěděla, že je Nekro. Přivítal se s Gitou, pak rozevřel plášť a také mě na přivítanou objal. To mě upřímně zaskočilo. Najednou bylo všude kolem mě černo a jediné, co jsem viděla, byl zlatý skarabeus (nebo podobná potvora), co se mu houpal na krku. Do té doby jsem si myslela, že toto zmijozelské přikázání platí bezpodmínečně.

A do té doby jsem se jím i řídila. Ten den mě pak objala spousta dalšího lidu, prvotní šok ale nezapomenu. 😀

Na této akci jsem se také zúčastnila Nekrovy přednášky, která silně ovlivnila moje školní čmáranice. Znáte to, když se nudíte a kreslíte si všude po pergamenech kytičky, srdíčka, sluníčka, spirálky a podobně? Od té doby, co jsem si vyposlechla, že správný had se kreslí takto,

na kytičky a spirálky nikdy nedošlo. Všechny moje pergameny byly hustě pokreslené piktogramy hada.

Tak co, pamětníci, už se vám třesou bradičky? Mám totiž ještě jeden dva trumfy v rukávu! Nekroovečku a Nekrodraka.

~~~~~:> Adanedhel