Po delší době, kterou jsme spolu s mojí kolegyní Sajamozi strávily na konferenci, která se konala na Havaji a měla za úkol zajistit školení, které jsme následně obě podstoupily, se vracíme zpět – do redakce Hadího krále. Samozřejmě vám nemohu odepřít nějaké ty zážitky z našich cest, že!

Takže, abych nějak začala…

Všechno to začalo tak, když jsme s mojí kolegyní a dlouh

oletou přítelkyní dostaly pozvání na svatbu. Zbožňujeme všelijaké podobné akce, tak jsme se rozhodly, že půjdeme. Ovšem jsem zapomněla dodat, že to byla mudlovská svatba. Tudíž jsme se musely patřičně obléknout (žádná Madam Malkinová, jen nějaké mudl značky). Domluvila jsem se ted

y se Sajamozi, že se v den konání svatby stavím se svým porsche (pozn. autora: mudlovské auto) a vyzvednu jí hodinu předtím, než máme být n

a místě konání. Tak jsem také učinila. Ale její služka (málem bych zapomněla zmínit, že Sajamozi je sakra

bohatá a strašný snob) mi pověděla, že prý není doma. Rozhodla jsem se na ní počkat. Uplynulo deset, dvacet minut, půl hodiny a mě už to nebavilo. Nasedla jsem tedy do svého mudl vozítka a jela na svatbu sama. Nějak příliš jsem nevnímala atmoféru a děj kolem sebe, načež jsem se přichomýtla na fotografii, na které jsem vůbec nemě

la být. No nevadí. Alespoň jsem narozdíl od své kolegyně přišla. Stále mi vrtalo hlavou, co mohla mít tak neodkladného a důležitého, že se ani neobtě

žovala mi poslat sovu, či kontaktovat mě na démonka. Nakonec jsem to vypustila z hlavy a začala se zabývat

fotografií, která se mi právě dostala do rukou.

Zleva: Dojatá matka nevěsty, Já, Svědek, Ženich, Nevěsta, Svědkyně, Družička

Usoudila jsem, že vypadám ještě celkem ucházejícně, to se muselo nechat. Předala jsem novomanželům svatební dar a rychle jsem se snažila zmizet. Bohužel to nešlo tak rychle jak jsem si myslela a musela jsem si vytrpět ještě pár zdvoř

ilostí. Když se mi konečně podařilo se vytratit směrem ke svému autu, byla jsem z toho tak šťastná, že jsem dokonce zapomněla i na zlost, kterou si momentálně má kamarádka zasloužila. Ovšem ten pocit štěstí netrval dlouho. Při cestě zpátky jsem si všimla své přítelkyně, jak se v jedné honosné restauraci nakrucuje před nějakým mladíkem. A teď jí dokonce i políbil na tvář! Vykulila jsem oči a nevěřícně zírala oknem dovnitř.

Po chvíli se Sajamozi otočila, ale nevšimla si, že jí kdosi pozoruje. A tak se mi podařilo ukořistit velice cennou momentku, za kterou budu asi pravděpod

obně mrtvá hned, jak se k Sajamozi dostane čerstvý výtisk časopisu.

Po ukořistění fotografie jsem jela domů a čekala, jakou výmluvu mi Sajamozi předloží. Ovšem jsem se dočkala až příští den ráno, ale to už je jiná souvislost, takže pokračování čekejte v jiném článku.

Pro Hadího Krále,

Užbrblaná Užovka