Detektivní příběh na pokračování

,,Filipe! Kde je Sybila?“
,,Musela si ještě jít něco zařídit. Představ si že
se hrozně zajímá o náš případ.“

,,Nepovídej. Vážně?“

,,No ano. Chtěla vědět všechno, co víme o vrahovy a o těch vraždách.
Je děsně milá.“

,,Milá být může, ale ty nesmíš nikomu říkat podrobnosti o případu.“

,,Nic důležitého jsem jí ale neřekl.“ Obhajoval se Filip a couval
před zuřící Susan.

,,No dobře. A kde teď je? Musím si s ní promluvit. Třeba bude něco vědět
o těch vraždách.“

,,Prosím tě, co by mohla vědět. Možná jen to co jsem jí řekl.“

Susan vrhla na Filipa vražedný pohled, ale pak řekla: „Třeba to co vede
vraha k tomu, aby svým obětím vydloubával oči.“

,,Proč by měla vědět zrovna tohle.“ řekl s úsměvem Filip.

,,No protože mi její babička prozradila, že ona je jako svatá Lucie. A svatá
Lucie si vydloubla své oči, aby se nemusela vdávat. Nepřipadá ti to
divné.“

,,Ne, ani trochu. Ženy jsou občas zvláštní.“

Musela se nad jeho poznámkou pousmát, přesto měla v hlavě jasno. Musí jí
najít dřív, než se něco stane.

,,Promiňte, nevíte, kde bychom našli Sybilu?“ oslavila první kolemjdoucí
ženu.

,,Sybilu? Neznám žádnou Sybilu.“ Odpověděla žena zamyšleně

,,Svatou Lucii?“ zkusila Susan a ženě se okamžitě rozsvítilo.

,,Ano ta šla s Veronikou připravovat program. Nevím proč se do toho
angažuje, když jí do toho nic není, ale do toho zase není nic mě. Teď mě
omluvte.“ Řekla žena a odešla.

,,A kde to připravují.“ Křikla na ní ještě Susan.

,,Po schodech na horu a pak doleva slečno.“ Stihla ještě říct žena,
než zašla za roh.

,,Honem Filipe, musíme jí najít.“

Vyběhli po schodech na horu a uslyšeli křik. Vyběhli k dveřím, za
nimiž se ozývali hlasy. Oba byli ženské. Bylo zřetelně rozpoznat, o čem si
ženy povídají.

,,Nemůžu přece za to, že tě Bůh neobdařil vše vidoucíma očima, ale dal ti něco
jiného.“ Řekl vysoký ženský hlas.

,,Ne, mě dal sice něco jiného, ale ty máš jeho oči. Ty za to musíš zaplatit
stejně jako ostatní.“ Řekl druhý hlas a ten první hned oponoval.

,,Ostatní? To ty máš na svědomí všechny ty vraždy z televize?“

,,Samozřejmě musíte pykat za to, že máte boží oči. Teď budou všechny mé. Chybí
mi už ty tvoje. Poslední.“

,,Ty ses zbláznila.“

,,Ano zbláznila, tak teď mi je dáš dobrovolně nebo tě budu muset zabít.“

,,Jak… Jak ti je můžu dát. Víš, co vůbec žádáš… Nejsi normální dítě, měla
bys vyhledat pomoc.“

,,Pomoc. Ne ty teď potřebuješ pomoc.“

,,Prosím ne.“

,,A zítra už budou všechny oči mé. Budu slavná. Ta co vlastní boží oko.
Spojením všech dostaneš jedno. Pamatuješ, jak to říkala má babička. Je to
pravda? Za chvíli ty poznám ale ty už ne.“

To už Susan nevydržela. Vtrhla do místnosti a než stihla prohlédnout
situaci, zakročil Filip.

,,Myslím, však že vám do sbírky bude chybět tohle.“ Řekl a ukazoval
oko které Susan dostala společně s dopisem. Sybila na něj smutně koukala
a nevěděla co dělat. V ruce držela ostrý nůž a v druhé ruce třímala
ještě před chvílí Veroničino zápěstí, které se jí teď vymklo.

,,No myslím, že tohle bude soudci stačit. Co myslíš, Filipe?“ řekla Susan
s úsměvem.

,,Myslím, že určitě.“odpověděl Filip a úsměv jí oplatil.