Články podle Elanis Aelana Roselfová

Posezónové posezení nad hrnkem čaje

19. 9. 2014 Elanis Aelana Roselfová 3

Pro své spoluhráče jsem uspořádala oslavu konce famfrpálové sezóny. Večer byl plný zábavy, ač se nás sešlo pomálu. Nicméně o trochu té radosti se s vámi musím podělit. Všechno začalo ráno v 7:48, kdy mi zvoní démonek. Volá Trevor. Co Trevor po ránu chce. Ještě v takovou hodinu, kdy slušní lidi chodí spát! Trevor by si však jen rád potvrdil účast na dnešním srazu, což je mu potvrzeno a v rozespalosti raději přepotvrzeno i do kolejní místnosti, ale démonek je věc zlá a zákeřná a nazve Trevora Trezorem. Což je mi pak celý den předkládáno, ale situaci jsem dokázala zachránit větou: "Trevor nechť se stane novým pokladníkem!"

Zpátky však na začátek. V půl jedné mi přichází zprávy: "Ujel mi vlak" a "Vlak má zpoždění". Již je mi tedy jasné, že ve 13:00 se srazím akorát tak sama se sebou. Nicméně po 20 minutách mi volá zmatený Trevor, který se na pražském nádraží dokázal ztratit po dvou minutách. Naštěstí byl Trevor nalezen, cestou jsme natrefili i na Sušenku, zakopli jsme někde i o primusku Ein a vydali se na pokyn Trevora na procházku po městě. Což většina z nás přijala s velkým nadšením. (Hurá! Procházka pro 3 unavené slečny a akčního mládence.)

Když procházku začaly doprovázet výkřiky: "Bolí mě nohy a chci si sednout," zamířila jsem raději do čajovny, aby mi slečny po cestě nezkolabovaly. Trevor se statečně držel, neb stěžovat si nemohl, ještě bychom ho někde nechali a on by už netrefil domů. 

V čajovně jsem po krátkém oddechu vytáhla připravené soutěže. Největší znalost prokázal Trevor, který se skvěle orientoval ve výsledcích letošní sezóny a dokázal i dobré znalosti  pravidel famfrpálu. Holky jednoznačně zastínil a dokázal tak již poněkolikáte, že je velmi nadějným famfrpálovým hráčem. Téměř ke konci se dostavila i odrážečka Agatha a tak i ji jsem otestovala v jejích vědomostech. Testem sice prošla, ale hráčka jejího kalibru by měla vědět víc! (To jenom pro příště Agatho, až si tohle zase nepřečteš! :)) 

A pro vás ostatní, když se vás někdo zeptá, kdo je famfrpálová legenda, odpověď je vždy jméno toho, kdo se vás ptá! Žádné já, či on, ona, ono. Elanis je vždy správná odpověď, ptá-li se vás Elanis. Vlastně Elanis je vždycky správná odpověď, ať už se vás ptá kdokoliv!

Na závěr, pro radost Žábě, která se nemohla žabužel zúčastnit, bylo usneseno, že každý hráč načrtne dva momenty z famfrpálové sezóny.  

No a zde jsou výsledky.

Agatha Scarlet měla znázornit chytání zlatonky v podání Suši a Ein. Ein se to očividně moc nepovedlo a skončila na Havraspárské tribuně, kdežto Suši téměř dosahuje na zlatonku!
Chytačka Cerri v podání Trevora Ztřeštěného.
Objasnění proč je Trevor Ztřeštěný tak skvělý brankář od Agathy Scarlet.
Nejlepší střelkyně Zmijozelského týmu zachycená při střelbě gólu primuskou Eineann Mag Lasair.
NaSaŠi Jackson znázornila kapitánku Elanis při jednom z velmi "povedených" tréninků. Aneb jak slušně říct celé koleji, že je to banda trollů, co by měla lépe poslouchat svou skvělou a jedinečnou kapitánku :) 
Nejlepší odrážečka sezóny Barbara Arianne Lecter v podání Trevora Ztřeštěného. (Zveřejňuji tento obrázek s hlubokou omluvou od Trevora pro slečnu žábu. Byla to podmínka zveřejnění. Trevor očividně ještě nestudoval biologii a tak neví, jak žába ve skutečnosti vypadá a jakékoliv taháky v podobě obrázků mu byly zamítnuty.)
Všestranně založená Maia v podání NaSaŠi Jackson. Příští rok z ní bude cvičený všehráč! 
Trevor Ztřeštěný od naštvané, čokolády chtivé primusky Ein!
Děkuji všem za účast i za skvělé obrázky.

Nakonec bych chtěla popřát Trezorovi hodně štěstí v jeho kampani na post vedoucího pokladníka. Myslím, že má velkou šanci na úspěch! Trezor do pokladny! 

Famfrpálová sezóna 2014

13. 6. 2014 Elanis Aelana Roselfová 4

Každá kolej má ve svém famfrpálovém týmu hvězdu a hráče, který podporuje tým i v těch nejhorších situacích a kritických momentech. Každý tým někdo drží pohromadě. Každý tým má někoho, na koho se může spolehnout. Dovolte mi tedy v tomto malém ohlédnutí za letošní sezónou ocenit ty, kteří v mém týmu zazářili! (Pokračování textu…)

Salazarnálie, aneb Vánoce po Zmijozelsku

5. 1. 2014 Elanis Aelana Roselfová 0

Možná jste si už dříve všimli, že Vánoce slaví zmijozelští trochu jinak. Letos jsme se rozhodli, že vám redakce Hadího krále konečně prozradí, jak to u nás o těchto svátcích chodí.

Zmijozelští studenti nepodporují komerční vílu Fleutýnku, která se objevila teprve v posledních letech a stále věří v prastaré kouzlo ducha. Samosebou, že i ostatní koleje kdysi věřily v ono prastaré kouzlo, jenže toto kouzlo u nich postupně vyprchalo. Mnozí na něj zapomněli či odešli a mnozí se rozhodli pojmout vílu Fleutýnku jako nový symbol Vánoc. Vánoce jsou pro nás tedy jen svátky, které přijdou a odejdou. Ano je tu výzdoba, je tu klid a pohoda, je tu vánoční stromeček, podivný dárek od Fleutýnky a všechno možné, ale!

Ten pravý duch těchto svátků přichází už 21.12., zvěstuje svátky Salazarnálie a je to duch Odkazu Salazara Zmijozela!

Jak se slaví Salazarnálie!

Při západu slunce v den zimní rovnodennosti se sejde celá kolej ve sklepení a společně zasedne ke kamennému stolu. V klidu povečeří v kruhu zeleném masové kuličky se zelným salátem a s pálivou zelenou omáčkou ze zelených paprik okořeněné baziliščí šupinou. K večeři se popíjí výborný mok s názvem Žabí dech, který má na triku slečna Barbara, která ho prý údajně vyrobila úmyslně, ale všichni víme, že to bylo omylem při hodině lektvarů. Ovšem většina skvělých vynálezů vznikla omylem a ani tento kousek není výjimkou. Tento mok je delikatesa! Po večeři se podává slavnostní dort ve tvaru znaku zmijozelské koleje, při této příležitosti přichází i duch Odkazu a pronese slavnostní přípitek. Po zákusku se všichni odeberou k soše Salazara Zmijozela, kde se postupně předává jeho dar. Vše provází naprosto uvolněná atmosféra i přes to, že se jedná o velmi důležitý a symbolický obřad. Neb pokud jsi ještě nikdy nestanul před duchem Odkazu a neobdržel jsi od něj dar jež značí tvé členství v koleji, nejsi pravý zmijozelský. Můžete si tedy sami představit jak takovouto událost snášejí nováčci. Při převzetí se ještě pronese děkovný slib, který je bohužel jen pro zasvěcené a není mi dovoleno jen uveřejnit. Nicméně mohu říct, že v slibu se pronáší věrnost koleji a vzdává hold Salazarovi. Poté následuje volná zábava, která vyústí až ve skupinový odchod na půlnoční baziliščí zpěvy, které trvají téměř přes hodinu, ke kterým se přidává i samotný duch Odkazu pokud v naší společnosti do té doby vydrží. Jelikož si však již pár z nás velmi oblíbil stává se jeho přítomnost na půlnočním baziliščím zpěvu již tradicí. Oslavy končí až v brzkých ranních hodinách. Celé Salazarnálie však tímto dnem nekončí, duch Odkazu v naší přítomnosti setrvává až do konce roku. Potuluje se po sklepení a jen občas se někomu přímo zjeví a popovídá si s ním. Aktivně se však účastní všech oficiálních kolejních večírků, které v této době pořádáme. Je pravdou, že už i v naší koleji zůstává pramálo studentů, kteří tyto původní oslavy, ještě v jejich zrodu, pamatují. Postupem času se tradice pozměňují, upravují a přizpůsobují novému stylu. To však těmto svátkům neubírá na kráse, ba naopak. Mohu s potěšením říci, že Salazarnálie jsou rok od roku lepší a lepší, nehledě na to, že na zajímavosti jim čas taky neubral a samotný duch Odkazu setrvává na našich oslavách až do pozdních hodin.

Co si vzít na sebe!

Ve skutečnosti je to cokoliv co vám vyhovuje a v čem se cítíme pohodlně. Je pravda, že duch Odkazu nám již několikrát zdělil, že zelená barva těší jeho duši a moc rád se na ní dívá. Proto není divu, že se většina  zmijozelských studentů obléká právě do této barvy aby ducha potěšili. Nehledě na to, že dar, který dostaneme je většinou také zelený. Setkala jsem se již s několika studenty co vzhled studentů Zmijozelu na vánoce odsuzují a tvrdí, že z něj nečiší pravá vánoční nálada. Dovolte mi abych jen podotkla, že mnoho zmijozelských studentů se řadí na špičku módního žebříčků dle hodnocení známých světových módních kritiček madam Christinny Diórové a slečny Prady de Lacoste. A když už víte, že Zmijozel neslaví Vánoce, sami jistě uznáte, že jejich Salzarnáliovský oděv je vkusný a dokonale vystihuje ducha Odkazu Salazala Zmijozela. Zde přikládám pár fotografií pořízených během oslav Salazanálií.

~Eineann Mag Lasair~

~Elanis Aelana Roselfová~

~Maie Lynette Aerangis~

~Barbara Arianne Lecter~

~madam Tydynka Flyová~

Co říci závěrem. Snad jen krásné Salazarnálie, plnou sklenici Žabího dechu a hodně zelené ve vašem životě! *článek je cenzurován a pozměněn z důvodů vysokého utajení, nikde není napsáno, že to tak opravdu chodí!

Prodejte svůj šatník, přivede vás na mizinu!

3. 1. 2014 Elanis Aelana Roselfová 13

V posledních dnech se na naší škole mnohé mění. Lépe řečeno objevují se tu nové a nové věci. Když na naší školu přišla noční převlékárna spolu se skříní, která si sama pamatuje, co nejraději nosíte, bylo tu několik rozporuplných názoru. I já jsem se řadila k lidem, kteří tuto novinku odsuzovali. Nicméně postupem času, jsem se naučila převlékárnu využívat či jí ignorovat. Zkrátka naučila jsem se s ní žít. Pak mi v převlékárně zrušili zrcadlo, a ač jsem na něj ještě nebyla zvyklá, byla to jedna z mála věcí, která se mi líbila. Nicméně zrcadlo zmizelo a teď si ho musíme na PU koupit ne zrovna za levný peníz. Ale i tohle je vlastně pochopitelné. Přeci jen takový luxus něco stát musí. Co však mou šatní skříni nemálo zamávalo, byla novinka posledních dní. Jedná se o opotřebování šatstva a posléze její úpravě!

Pokud jste si ještě nevšimli, dovoluji si vás upozornit na nový obchod na PU, který v současné době nese název obchod č. 23. Tento obchod se zaměřuje výhradně jen na opravu a údržbu našeho oblečení. Já jsem se byla osobně podívat do onoho obchodu a u pracovníků jsem zjistila, že jelikož se naše oblečení časem opotřebovává, oni tu jsou od toho, aby nám jej upravili a opravili. Jistě pochopíte moje lehké zděšení, když jsem přiběhla do svého pokoje, otevřela jsem skříň a polovina mých věcí byla ošoupaná. A to jsem je téměř nenosila. Otázkou je: proč?

Chápu, že obchod se jistě uživí na opravě oděvů, které již někdo nosil před námi. To je možná dokonce i vítaná vlastnost neboť některé věci na PU už v jiném stavu než rozpadlém neseženete. Díky obchodu č. 23 můžeme mít šaty zase nové a vesele si v nich kráčet po hradě. I když tedy ne zrovna za malý příplatek. Nicméně ptám se, proč se obchod musí starat i o naše věci, které jsme koupili nové, nenosíme je každý den a pravidelně se o ně starají domácí skřítkové. Od čeho tu pak je domácí skřítek, jehož povinností je udržet nám oblečení v dobrém stavu! Pokud musí existovat tento obchod, tak očividně skřítek nedělá svou práci dobře a měl by být náležitě potrestán. Nehledě na to, že my vystudovaní kouzelníci, zvlášť ti, kteří navštěvují předmět Domácí kouzlení madam Flyové, se o své oblečení umíme postarat sami. A zadarmo! Proč bychom tedy měli platit za udržování svého oděvu, když je o něj již náležitě postaráno?

 Předběžné počty ukazují, že šatník průměrného studenta obsahuje 100 ks oblečení. Jeho opravy vyjdou přibližně tedy na 200 svrčků. Což je minimální oprava, která hrozí téměř každý druhý měsíc ne-li častěji. Za rok nás bude oprava oblečení stát tedy 1200 svrčků což je už něco přes dva galeony. A to opět připomínám, že bereme pouze průměrného studenta. Co chudáci ti co mají v majetku 500ks oblečení. Časem nás oprava opravdu přivede na mizinu a bude mnohem lepší celý šatník rozprodat. (pozn. HK: Toto je předpoklad, kdy za toto období budeme mít na sobě všechny kusy oblečení a budeme je chtít mít stále v nejlepším stavu)

Nehledě na to, že nehodlám nechat opravovat své kolejní předměty, které jsou náležitě opatřeny kouzlem proti opotřebení, a tudíž nechápu, který skřítek měl tu drzost toto kouzlo odstranit. _______________________________

DODATEK: Ráda bych se omluvila jak redakci Hadího krále tak i všem, kterých by se mohla dotknout jistá informace zmíněná v tomto článku. Předběžné výpočty jsou založeny na informaci, že se obnosí jakékoliv oblečení v šatní skříni. Tato informace je mylná. Obnosí se pouze to oblečení, které má student oblečené na své osobě. Změna z nové na obnošené se však projeví až po 3 měsících. I tak jsou to stále, podle mého názoru, zbytečné výdaje, které nemáme zapotřebí.

_______________________________

Nakonec všichni skončíme jako žebráci o holi a ještě v roztrhaných šatech!

PS: Já bych raději preferovala jiné poničení oblečení, speciálně pro tyto případy vyrobené. A co vy?

Rozhovor se Zmijozelským studentem

12. 5. 2013 Elanis Aelana Roselfová 2
Drahý hrade! Už se vám někdy stalo, že jste jako redaktor nějakého bulvárního plátku oslovili Zmijozelského studenta, požádali ho o rozhovor a jeho reakce byla jen: „Kontaktujte mého tiskového mluvčího.“ „Bez komentáře.“ nebo odpovědi jednoslovné či vůbec žádné? Redakce Hadího krále vám konečně prozradí, proč tomu tak je. Pravý Zmijozelský student či Zmijozelský absolvent už je unaven věčně stejnými, dokola se opakujícími, otázkami. V posledních pár letech tedy vymyslel systém tiskového mluvčího. Pokud má zelený obyvatel školy chuť, odpoví vám a odkáže vás na svého tiskového mluvčího. Ti vytrvalejší z vás však vědí, že tiskového mluvčího má každý, tedy i sám tiskový mluvčí má tiskového mluvčího. V naší koleji je tiskových mluvčí nespočet a téměř každý je tiskový mluvčí jiného zeleného. Příkladným názorem může být naše šéfredaktorka Tydynka Flyová, ta si pod svá křídla vzala mě, Barbaru a Cerri. My tři vás tedy odkážeme na naši tiskovou mluvčí Tydynku. Tydynka má také tiskovou mluvčí, tou jsem já. v mé nepřítomnosti můžete však kontaktovat zastupující tiskovou mluvčí Barbaru. V její nepřítomnosti můžete pak zkusit štěstí u Cerri, jež je druhou zastupující mluvčí. Nicméně Cerri vám nikdy nedá přímou odpověď, lépe řečeno vás opět odkáže na tiskovou mluvčí. Tou je ovšem Tydynka. Už chápete, kam se tím dostanete? Pokud opravdu toužíte po rozhovorech se zelenými, musíte jako správný redaktor buď vyčíhnout tu pravou chvíli, kdy má zelený opravdu dobrou náladu, nebo jen položit zajímavější otázky. Otázky typu: co si o tom myslíš, kdo vyhraje, komu fandíš, atd. NEJSOU originální ani nijak zajímavé. Jak naše nálada ovlivňuje naše rozhovory! Naše nálada je většinou v rozhovorech rozhodující. Potkáte-li zmijozelského ve špatné náladě, ani vám neodpoví. Potkáte-li ho ve standardní náladě, pošle vás ke svému mluvčímu, či vám jen řekne "bez komentáře" (ale odpoví, a to už je úspěch). Pokud má student dobrou náladu, napíše vám pár slov, většinou jednoznačné a přímé, dokazující vám, jak špatné vaše otázky jsou. Pokud bude mít opravdu dobrou náladu, možná z něj vytáhnete i pár vět. A pokud budete mít to štěstí, dostanete z něj i nadšenou zpověď. To se však stává jen jednou za novinářský život. Co říci závěrem? Nezoufejte. Ne všichni ve Zmijozelské koleji se dají považovat za ryzí výkvět Zmijozelské společnosti a tedy vám jako každý druhý na hradě odpoví úplně normálně. Pak jsou tu i tací Zmijozelští, kteří se ani neobtěžují dodržovat nějaký kodex poskytování rozhovorů a prostě vás okázale, neustále a tvrdě ignorují. Elanis

Tři cesty – část třetí

8. 7. 2012 Elanis Aelana Roselfová 2

Příběh třetí - Síla ,,Kam jdeš, Dane?" zeptala se mě mamka ještě dřív, než jsem stihl nepozorovaně opustit barák.  ,,Jdu si trochu zaběhat. Už jsem z toho učení mimo," vyhrkl jsem první výmluvu, která by mohla zabrat. ,,Ale vrať se brzo, víš, že se musíš učit." Jak jinak mohla tvoje odpověď také znít.  ,,Ano mami." Jako kdybych nedělal nic jiného. Učit se. Učit se. Učit se. Já vím, že ze mě chceš mít právníka, abych pokračoval v rodinné tradici, ale tak snad se nemusím učit 24 hodin denně, ne? Jednou musí každý vypnout. Proběhnu se parkem, třeba se mi pak pročistí hlava.  Je to hrozné narodit se do rodiny právníků a od jejich potomků se očekává, že budou kráčet v šlépějích svých rodičů. Tohle je naprostá katastrofa. To teda nevím, co by se stalo, kdyby doma oznámil, že chce být třeba doktor nebo nedej bože automechanik či jiný technik. To by ho asi rovnou vyhodili z baráku. Ten náraz ho málem položil na zem, naštěstí to ustál. Bohužel dívka, do které vrazil už tak moc ne.  ,,Ježiš omlouvám se," řekl a pohlédl na dívku, do které vrazil. Byla to ta, kterou potkával na chodbě z vedlejšího ročníku. Moc hezká. Škoda, že on nikdy neměl na to, aby jí oslovil. Využij příležitosti, řekl by mu jeho přítel Petr. Takže jí honem rychle začal sbírat ze země i s jejími poznámkami. Nemohl si nevšimnout, že pracuje na maturitních otázkách z češtiny.  ,,Já jsem Dan," řekl možná až příliš rychle, ale někde začít musel.  ,,Tereza," zaznělo v odpověď a dál si ho už nevšímala. Chtěl jí odpověď: "Já vím," ale musel se zarazit. Díval se na ni pokaždé, když procházela po chodbě. Věděl o ní skoro všechno. Jen ona asi neměla ani potuchu, že vůbec existuje. Takhle zblízka ji ještě neviděl. Byla opravdu nádherná. ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptala se s nepřátelským pohledem v očích a vytrhla ho z jeho snění o její dokonalé postavě.  ,,Ne. Ne, já jen jestli třeba nechceš pomoct s učením," vyhrkl první, co mu přišlo na jazyk a nadával si, že ho nenapadlo něco smysluplnějšího. ,,Co prosím?" Jdeš na to špatně idiote. Musel si vynadat. Vůbec se jejich rozhovor nevyvíjel tím správným směrem.  ,,No napadlo mě, že je vždycky lepší učit se s někým než sám, tak jsem myslel, že bych ti pomohl a ty bys mi to třeba pak příští týden mohla vrátit." Jo jsi vážně idiot. Tohle byl nejlepší nápad, co tě napadl. ,,No příští týden asi těžko." Jo už to poznala jakej seš idiot. No nic, vzdej se, na tuhle holku prostě nemáš. ,,Jasně tak nic. No nechtěl jsem tě rušit." Vyznělo to možná zklamaně. Ale proč se přetvařovat stejně už to nezachrání. Ta holka o tebe zřejmě nemá zájem. ,,Počkej, nechtěla jsem znít nezdvořile. Já jen... Jsem poslední dobou trochu nervózní. Omlouvám se." Svítí mi naděje. Malinká naděje mi vysvitla. Pokračujem ve hře.  ,,Jo to je pochopitelné, kdo by nebyl. A nechceš tedy pomoct?" Co teď? Jestli bude tvá odpověď stejná, tak se jdu zahrabat.  ,,Budu ráda." Juchůůů. Moje srdce skáče radostí.  Sedli jsme si do altánu, takového malinko rozpadlého, ale asi se jí tu líbí. Tak začneme. Co tu máme. Gide. To byl ten Žid. Jo jasně, Antižid, o tom něco taky vím. A ona není vůbec špatná. Hodně toho ví. No, ona snad řekla všechno, co tu je napsané. Co Poe. O tom nevím skoro nic. Ani kdo to byl. Snad žil v USA, to je tak jediné. Bože ta ty informace ze sebe chrlí jako vodopád. Počkej o tom kocourovi jsem taky něco četl. Možná. Hele ta poznámka se jí líbila. Nebude to se mnou až tak špatný.  ,,Ahoj," zaslechl jsem něčí hlas a vzhlédl. Uviděl pěknou slečnu stojící vedle Terky. Ze slušnosti jsem odpověděl. Dál jsem se věnoval Terčiným poznámkám, ale po očku jsem sledoval, co je příchozí zač. Terka na ní docela vyjela, co tu dělá. Příchozí zapískala a přiběhl krásný zlatý kokr. Špinavý ale krásný.  ,,Potřebuješ něco?" Její hlas zněl uraženě. Copak si ty dvě asi provedly.  ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit," začala dívka pozvolna. ,,Nechovala jsem se k tobě správně. Vím, že je to pro tebe těžké učit se tolik informací a mrzí mě to." Tady někdo touží po odpuštění. Teď se Terko ukaž, jaká doopravdy jsi.  ,,To je dobrý, Káčo. Se mnou to také není asi jednoduché." Aha. Katka, její sestra. No a Terka se fakt ukázala. Já tu holku miluju.  ,,Nemůžu ti nějak pomoct?" Hele nekaž mi mou idylku s Terezkou, jo?  ,,Ne. Děkuju, ale už pomocníka mám." A teď vyhrávám já. Ale nebylo by ode mne hezké, kdybych jí trochu pomohl. Měla by to pak trochu jednoduší. Hlava navíc se přece hodí. A taky jsem to tak řekl. To, že se Terka rozesmála mě sice pobavilo, ale zase nechápu proč.  ,,Co je k smíchu?" ,,Co? Jen teď hraju v oslabení, ale to víš, že jo, klidně se do mě pusťte oba dva. Zasloužím si to, ne?" Nezasloužíš, ale bude sranda. Stále potlačovala smích. Nejvíc se rozesmála, když se z nebe spustil déšť a blesky začaly křižovat oblohu. Ještě že mi její sestra vysvětlila, že miluje bouřky, protože jinak bych se zase ztrapnil. Smála se tak krásně. Najednou přestala. Zem se zachvěla... ...Náhle se uprostřed altánku vytvořila obrovská díra. Vykoukl z ní zrzavý človíček. Usmál se na udiveně stojící trojici a řekl. ,,Asia elenitus kultes." ,,Co to říká?" zeptala se vyděšená Katka.  ,,Nevím nerozumím mu," odpověděl Dan a snažil se při tom, aby jeho hlas nepůsobil vyděšeně. Tereza nebyla ani schopna slova. Třásla se po celém těle a sledovala tu zrzavou hlavu, jak se kýve ze strany na stranu, a zelené oči přecházejí z jednoho na druhého. Nebe prozářil další blesk a človíček znovu řekl. ,,Asia elenitus kultes."  Katka vykřikla. Tereza vyvalila oči a Dan nevěřícně řekl: ,,Já mu rozuměl." Obě dívky se na něj podívaly a dali mu jasně najevo, že i ony rozuměly zrzavému človíčkovi.  ,,Co jsi zač?" zeptal se odvážně Dan a ke svému zděšení zjistil, že promluvil stejnou řečí jako před tím človíček. Vyděšeně se podíval na děvčata. Co se to s nimi děje?  ,,Gruntus ila cuculanta elemulic centum lampas kelo," odpověděl človíček, země se pod nimi zachvěla podruhé a všichni tři se propadli na neznámé místo, kde měl začít jejich nový příběh...