SušEin – Opoždění Mistři famfrpálu

MÁME POHÁR EINEÁNNKO! Všimla sis? =D

A jak bych si mohla nevšimnout! Ještě teď se třesu a doufám, že to není jen sen. I když jsem už od NĚKOHO dostala do zubů a primuska mě štípla, ale… Salazare, ať to není sen! A kdyby ano, dej, ať vstanu před devátou!

– nenápadně se zazelená – O tu ránu sis sama řekla! – brání se – Já taky doufám, že to není jen sen. Když už nemáme školní pohár, tak
famfrpálovej je taky dobrej! Docela se divím, jak nám to hezky šlo. Bylo nás tam fakt hodně, nemyslíš?

Já jsem chtěla, ať mě někdo štípne a ne praští! – zamručí – Neházej flintu do žita, školní je taky náš! Co se mě týče, mám ten famfrpálovej
radši, je to ukázka týmového ducha a trochy toho sebeobětování. Ne všem se chce vstávat v sobotu ráno… Inu, někteří z našeho týmu nespali vůbec, že ano – zakašle, až se to nějak moc podobá slovu ‚Tydynka‘ – Každopádně ano, bylo nás hodně a přišla spousta schopných, nejlepších a dokonalých hráčů a fanoušci byli famózní!

Ano, to ano! – zasměje se – Ale nejsme jediní, kdo se na dnešní zápas připravoval. I Nebelvír měl své nejlepší hráče  ve skvělé kondici. Každý se snažil o 106 a chvílemi to vypadalo, že jsou červení o krapet lepší, nakonec jsme je však převálcovali!

No jistě, ty abys sem nedala obrázek se sebou, co? – zamručí a v duchu proklíná Sushi za to, že zatrhla její fotku – Nutno podotknout
(abychom ten Nebelvír tolik… neshazovaly =D), že i my jsme měli slabé chvilky, ale nebyli bychom to my, Zelení, kdybychom to neobrátili v něco dobrého. Alespoň pro nás.

Jasně, my jsme nejlepší. A hezky spolupracujeme. V tom je naše síla! Ale stejně si myslím, že naší největší podporou byl Don.
zavzpomíná na jeho legendární hadí kostým –
Možná bychom se mohly zeptat pana Cihličky, jestli by nám taky nějaký neobjednal, jsou tak sexy!

Don a jeho kostým bylo to jediné, co nás dokázalo aspoň trochu rozptýlit. Celý ten zápas byl ohromný nervák! Nejprve se do vedení dostal Nebelvír a nevypadalo to pro nás moc nadějně. Po čtyřiceti červených bodech jsme se ale najednou probudili a začali tam góly přímo sypat! Nikdy jsme však nevedli o více než 200 bodů. Jakmile jsme pokořili hranici 150-ti, dál už jsme nemohli uniknout. Stále se to pohybovalo na této šílené hranici, takže po vypuštění zlatonky jsme každých pět minut čekali se zatajeným dechem.

No né asi! Pamatuju si dobře úplně první chytačské zákroky, všichni jsme očekávali, že Nebelbrach vyfoukne zlatou Cerri přímo před nosem a ono nic! Jak jsme zpozorovali, postup byl takřka totožný s minulým – samé vrhání, vrhání, ale chytit zlatonku? To ne…

Jasně, naštěstí se po chvíli Márč rozhodla, že svoji snídani nechá tam, kam jí uložila a změnila taktiku. To vneslo do našich srdcí naději
=D

Ano, ano, aspoň malá naděje po tom stereotypním vrhání. Místy už to přestávalo být vtipný! – na oko naštvaně pozvedne obočí – Pak už
tam všichni začali vést různé spekulace o zlatonkách. Jednu chvíli tam byl i hovor o tom, kolik zlatonka dá bodů. Jsem ráda, že jen 150 a ne o 600 víc, to bychom ten náskok naháněli těžko.

Díky bohu! Když Marg nakonec chytila Zlatonku, vedli jsme o oněch začarovaných 150 bodů, takže než mi došlo, že 570 je víc než 270 – chm
ano, opravdu jsem na to koukala asi pět minut a přála si, aby 500 bylo víc než 200 – byla jsem na pokraji infarktu.

Nakonec jsem zvolala… Ne, to nebudu zveřejňovat, ale moje druhá zakřičená věta byla „Je to tam!!!“ =D

A já KONEČNĚ dostala vytouženýho magíka ‚Veni vidi vici‘, takže dvě mouchy jednou ranou! – tetelí se radostí jak měsíček na hnoji – Takže
jediná věc, na kterou jsem se zmohla, bylo „Joooooo!“ ve Velký síni. Takže co z toho vyplývá?

Nikdy nedráždi hada na koštěti, byť nemá nohy! =D

VIVAT!

Suš & Ein

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*