Dne 17. února, přesně na letecký den, se z osazenstva hradu stala drůbež a čápi. Co tím chtěl básník říci není doposud jasné, pomineme-li to, že nám chtěl naznačit, že přijdeme do polívky. Ono totiž to, že jsou na hradě žabožrouti (čti: čápi) tvrdím docela dlouho, takže překvapující částí je právě ona drůbež…
Jakási tajemná síla přeměnila všechny na hradě na slepice, kohouty a čápy (stále nevidím hrochmuta a žížalomuty) s tím, že to nejspíše patří k oslavám leteckého dne (Připomenutí prvního velkého stěhování hradu. Pozn. red.).
Kouzelníkovi, který tuto spoušť ztropil však unikl fakt, že slepice ani kohouti nelétají, takže nemají při leteckém dni co dělat ani na hradě (pokud nejsou v polívce) ani jinde. Nedivila bych se tedy, kdyby autor, který osazenstvo hradu zaklel, vyletěl v minulosti z hodin přírodopisu jak škrkna z kabinetu madam Wynne.
Na otázku: „Ko ko co to sakra je dááák?!“ nám bylo odpovězeno, že místní masokombinát strádá a je potřeba jej podpořit novými, mladými, kousky, protože zásobovat náš hrad vydatným masem do nekonečna prostě nejde.
Jak by řekl klasik, výše uvedený obrázek slouží jako důkaz, že dnes může být na vysokém postu kdejaká slepice. Samozřejmě kolej, ročník a vyznání jsou vzhledem k okolnostem nepodstatné.
4 komentáře