Zaujatá porota Sedmiboje? Aneb paranoia vládne světu!

Od porotců
Sedmiboje se očekává, že budou nestranní, budou hodnotit jen práci jako takovou
a na nic jiného koukat nebudou. S tím jsem do Sedmiboje šla i já. (Konečně
jsem s něčím do Sedmiboje vůbec mohla jít.)

Bylo
nedělní, termínové ráno jako každé jiné. Válela jsem se v posteli a
nadávala na své já v minulosti, které mi nechalo k opravení tolik
úkolů. Zatraceně, mé minule já! Nechtělo se mi ovšem vstávat a jít hrad zkoumat
po svých a tak jsem sáhla po svém mudlovském démonku, na kterém jsem plánovala
do hradu nakouknout alespoň vzdáleně.

Jaké bylo mé
překvapení, když jsem ve Velké síni zaslechla ozvěnu o tom, že se něco děje
v Aréně! To už Sedmiboj začal?! Ne až zítra?! (Hrad by měl zapracovat na
informovanosti svých porotců!) A tak jsem se vydala do Arény. Ale ta zrada
přišla hned při vstupu! To je tak typické. Chci z člověka vytáhnout
peníze, tak dám všechny ty cedulky hned k hlavnímu vchodu! Původně jsem se
chystala plácku s nápisem Cena
sympatie
vyhnout, ale bohužel jsem byla rozespalá a tak jsem omylem
zavadila o cedulku s nápisem Keša z Borové. Jaké bylo mé překvapení,
když se v tu ránu u mě hned objevil skřítek a natahoval pazourek, abych mu
do něj vložila své poctivě vydřené peníze! Samozřejmě jsem odmítla, že nehodlám
nic takového, jako Cena sympatie, podporovat. Skřítek mi ovšem sdělil, že tím,
že jsem ťukla do slovíčka podpořit u
jména slečny Keši, jsem jí vyjádřila podporu, a tedy musím zaplatit. Zatraceně,
tyhle marketingové tahy! Tohle je fakt schválně. Člověk je rozespalý, sotva
stojí na nohou a oni tady rozmístí jako bludiště cedulky s nápisy jmen
Sedmibojařů a tohohle skřítka vydíráčka. S povzdychem jsem vytáhla peníze
a spokojenému skřítkovi jsem je vrazila do ruky.

Po pár
krocích jsem se ovšem zastavila. Byla jsem rozespalá a tedy i má paranoia
přišla až o chvilku později, než je jejím zvykem (obvykle přichází ještě
předtím, než něco udělám). Co když mě někdo pozoruje? Obzvlášť ti novináři
z Havraspáru, ti bývají všude! A už na mě šly mdloby, jako bych před očima
viděla ty novinové články o tom, jak zaujatá profesorka a porotkyně Sedmiboje
vyjadřuje své preference ranním hlasováním v Ceně sympatie. Využívá své
peníze k nechutným radovánkám při nadržování. Vydržuje své oblíbence, chce
jim získat sedm galeonů! Své skryté touhy nedokázala vyjádřit jinak, než
hlasováním v Aréně. Zatraceně, paranoio!

Naštvaně
jsem se otočila a vydala se zpět k tomu prokletému místu. Žádné redaktory
jsem neviděla, ale to nic neznamená, určitě tam jsou. To je tak typické! Došla
jsem až ke skřítkovi, který se zatvářil trochu vyděšeně. Možná si myslel, že
jsem si to rozmyslela a těch sedm svrčků z něj vymlátím. Popravdě jsem
nevěděla, co jdu dělat. Jak jsem se mohla vyvléknout z toho, aby mě obvinili
z něčeho, z čehokoliv? Zamračila jsem se a skřítek se zatvářil ještě
víc vyděšeně. S povzdechem jsem sáhla do sáčku a ukázala na zbývající
zelené Sedmibojařky, zástupce Nebelvíru a následně i na nějaká další náhodně
vybraná jména. Původně jsem chtěla pro jistotu zahlasovat pro všechny, ale to
mi zas bylo líto peněz. Tohle muselo stačit. Skřítek si myslel, že jsem
zešílela, když jsem mu do ruky nasypala drobné. Snad už jsem vypadala méně
zaujatě. Naštvaně jsem odešla a ráno bylo zkažené. Naštěstí ve Velké síni byly
k snídani tousty, na kterých byly ze sýra naaranžované kočky. Což zlepší
den snad úplně každému!

Tak si i vy
dejte pozor na podlé marketingové tahy a na nezvládnutelnou paranoiu!

Pro Hadího krále Tydynka Flyová 

1 komentář

  1. Tedy, taková zaujatost… To neokecáte! =DD Ale děkuju za varování, takové tahání peněz… A CELÝCH 7 svrčků, pf. =D

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*