Z deníku bodohrotičky – termín třetí

Třetí termín by mohl pro letošek dostat přízvisko sedmibojový, protože se opět objevila tato celoroční sebevražda. Každopádně pokud vás zajímá pohled na další termín zpoza kopců úkolů, čtěte dál! 

Pondělí, 3.3.

Ranní pohled na semináře mě probudil skoro líp než
dávka kofeinu – bylo jich totiž tak zoufale málo! Po osmý jsem se mohla
zapsat na tři, zbytek byl plnej nebo jsem ho už dělala. Zapsala jsem si
dva, protože představa, jak vysvětluju u mudlů, proč potřebuju prostřít
a vyfotit stůl, se mi vůbec nelíbila. Odpoledne madam kolejní naštěstí
jeden ještě dovypsala (co by pro nás neudělala) a jsem ráda, že jsem ho
stihla.

Jo a letos nás nejspíš čeká Sedmiboj, aspoň podle
oznámení příjezdu někoho z ministerstva, aby pomáhal s organizací, madam
Gwendolyn Starší z odboru záhad. Stejně je zvláštní, že poslední byl
před takovou dobou… Čtyři hogroky.

Úterý, 4.3.

Hrdě přiznávám, že dneska jsem si vybrala volný den na
hodně dlouho dopředu. Ale za ten sraz to stálo, lepší se bavit s dalšími
lidmi z koleje naživo, než se patlat s úkoly. No dobře, u některých
předmětů je skoro všechno lepší než úkoly, ale pšt! A sraz měl svoje
plusy, spousty plusů! Třeba spousta inteligentních debat, výroků
a informací. „PUK! Objevily se stoly.“

Večer jsem s hrůzou zjistila, že ta olympiáda nebyla
doorganizovaná, takže jsem ji nemohla poslat, místo toho jsem jenom
sesmolila nějaký příběh ala fanfiction, na co jsem vůbec neměla originální
nápady, múza si někam odskočila.

A dnešek přinesl ještě jeden poznatek – odpovídat na
sovy do článků je zdlouhavé, obzvášť, když u obou někdo chce můj názor!
Jednou na Sedmiboj, jednou na umístění v bodování (a ne, opravdu to není
náhoda, nejmenovaná modrá redaktorko). Příště nejspíš odpovím, že jim
napíšu, až dodělám úkoly, což je podobné jako na svatýho Dyndy, jak
říkají někteří mudlové. V překladu do lidštiny: nikdy. Případně až budu
mít čas. Nebo podle toho, jak se mi ten člověk bude líbit.

Středa, 5.3.

Nefunkční obrázková chýše je zlo, už nikdy jí nebudu
věřit. Třetí profesorka, které nefungovaly moje linky. Píp, to je
hloupý. Jedna nefunguje, druhou mi přesídlili a já to teď nechápu
a další se mi nenačítá. A na galerii jsem zanevřela, protože na mě byla
zlá a obrázky moc malý. Naštěstí dneska nekončí žádná kreslící soutěž,
jinak bych se z toho už zjevila, „jenom“ tři psací. Taky lahůdka.

Čtvrtek, 6.3.

Někdo má fakt blbej smysl pro humor, protože schody
v termínovou neděli a následně o čtyři dny později už fakt nejsou
vtipný. To už neocení ani prváci, jenom to všem aspoň mně ztěžuje práci.

Ale zase je skvělý dělat jednoduchý soutěže už v den
vypsání, pak se s nimi nemusím mořit o několik dní později. Sice to bylo
v podstatě jenom koukání na obrázky, ale i tak jsem ráda, že jsem třídy
už poznala dřív, nemusela jsem navíc pátrat po informacích o výuce. A
jsme slavný, aspoň náš Šemík 3.A, tuhle třídu jsem uhodla podle sebe!
Poprvé jsem se v něčem takovém objevila! A pokud to dobře chápu, tak
když zjistíme, o jaké třídy jde, tak je plný počet devět bodů, což je
skoro jako za 4 palce textu v jiných soutěžích. Trochu divný, ne? Ale
jako nevadí mi, že to je za tolik, jenom mi přijde zvláštní, že
náročnější soutěže jsou oproti tomuhle za míň bodů.

Pátek, 7.3.

Dlouho jsem se hrabala v archivu, abych našla vše potřebné
na přihlášení se do sedmiboje u madam kolejní. Za tu dobu jsem došla
k několika poznatkům: zaprvé, moje kreslení se v průběhu let zlepšilo,
ale stejně mám minimum obrázků, na které jsem fakt hrdá. Zadruhé, mám
několik povedených povídek a mám poslat jenom jednu na více než devět
palců (a dilema je mezi asi tak dvakrát delšími). Zatřetí, nemám
použitelnou básničku, protože ty jsem většinou schopná vyrobit ve stavu
absolutního šílenství a/nebo při ohrožení života. A propos obrázky:
dneska končí dvě kreslící soutěže, na maximum celkem pět obrázků, což
teda nakreslit… Je dobrodružný. I když jedno jsou jenom skvrny a to
druhé kreslení.

Sobota, 8.3.

Údajná karikatura madam Elle

A aby mi to nebylo líto, tak dneska končí dvě psací
vymýšlecí soutěže. Uch píp, koštězvedlo je taky vynález za všechny
prachy, stejně jako je úžasná pohádka Kotlíku, vař.

Nakonec jsem se definitivně rozhodla a poslala tu
přihlášku do 7boje. I tak mám pořád šanci, že mě pohár nevybere. Za tu
karikaturu madam kolejní bych si to zasloužila. A když je první díl
soutěže Vedení, ó vedení, tak se bojím, že někdo jednou možná bude dělat
i můj portrét… Chm, docela se bojím.

Neděle, 9.3.

Dneska končit termín, tak jsem docela v háji. Chybí mi toho spousta. Ale zase jsem nakreslila použitelný soutěžní závěs.

Pondělí, 10.3.

Tak jsem oficiálně nominovaná na účast v Sedmiboji.
Stejně jako Ein, Keša, Maila a Suši za nás, za žluté primus Andy, Kim, Michelle Blue (zajímavé, o té jsem nikdy neslyšela), Pat a Sylví. Za Nebelvír Cecilie Rose (o té jsem taky nikdy neslyšela… A to si říkáš prefektka, která má mít přehled, Johnsonová! Ale zase nejsou v naší koleji), Kate, Kouhei, padouch Jones a Oliver (o tom jsem zase slyšela až moc). A Havraspárští nominovali Caitlin, šéfredaktora Duna, Linn, kachnu Mad a Morganu.

Z
toho si zítra pohár vybere, kdo se mu líbí, a já mám strach jak z toho,
že mě vyhodí, protože dušička bude zklamaná, tak že mě vybere, protože
to je docela časově náročné a jen pro ty nejodolnější (a nejšílenější).

Ode dneška je navíc možnost se hlásit na zkoušky NKÚ
a CKÚ, což mi taky nepříjemně míchá vším možným, protože musím mít aspoň
jedno NKÚčko, abych postoupila do šesťáku. Ale zase za ně je dvakrát
víc bodů…

A už jsem se definitivně rozhodla, že kreslící soutěže
nejsou nic moc pro mě, ta dnešní Rheia nedopadla nejlíp. Chudinka. Aspoň
mi ale nepřijde komentář „to je hrozné“, protože je madam Adri nepíše.

Úterý, 11.3.

Uch píp. Nejsem sedmibojařka. Škoda, na jednu stranu se
mi sice ulevilo, na druhou to ale znamená, že se ohledně Snaživce musím
víc snažit, protože oni dostanou body a já ne.

Po dlouhé době dobrá soutěž na peníze!

Středa, 12.3.

Už dlouho jsem nepsala delší text anglicky… Vlastně
nikdy. Aspoň za dobu na Hogu, na angličtinu dělám spíš cvičení.
Každopádně mi včera pohár vlastně posvětil, abych udělala všech pět
NKÚček, když mě nevybral do sebevraždy zvané Sedmiboj. Napsala jsem
zatím dva prosíky, další budou následovat, až se rozhodnu, co chci.

Čtvrtek, 13.3.

Ještě dvacet úkolů! A termínová neděle na krku! Sakra,
co jsem těch deset dní dělala? Dneska ale naštěstí končí jenom jedna
bodová soutěž, ta druhá o mezinárodním dni zdravého spánku je na peníze.

Pátek, 14.3.

Úkoly zpacifikovány na snesitelné množství, už jich tam
jsou jenom dvě třetiny ze včera. A fotit na téma sladký spánek taky není
nic moc, obzvlášť ve chvíli, kdy je jedinou potenciální spící obětí
v okolí bezdomovec pospávající v parku. Ale toho jsem tam teda radši
nedala, to by mě Lili hnala. A mám podezření, že se spikla s Tydynkou
ohledně toho spaní, páč dvě psací soutěže se mi dva dny po sobě nelíbí.
Protože se tam neměří doba spánku.

Sobota, 15.3.

Odeslán poslední psychózní seminář, doplnění úkolů o obrázky a odeslání, takový byl hlavní program dne. Ale nakonec se vyplatil, protože poprvé po mnoha letech jsem zvládla termín bez omluv. Akorát by mě teda zajímalo, jestli slečnu Lili netrefí šlak při čtení mé básničky „Mám ráda…“.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*