Třetí termín by mohl pro letošek dostat přízvisko sedmibojový, protože se opět objevila tato celoroční sebevražda. Každopádně pokud vás zajímá pohled na další termín zpoza kopců úkolů, čtěte dál!

Pondělí, 3. 3.
Ranní pohled na semináře mě probudil skoro líp než dávka kofeinu – bylo jich totiž tak zoufale málo! Po osmý jsem se mohla zapsat na tři, zbytek byl plnej nebo jsem ho už dělala. Zapsala jsem si dva, protože představa, jak vysvětluju u mudlů, proč potřebuju prostřít a vyfotit stůl, se mi vůbec nelíbila. Odpoledne madam kolejní naštěstí jeden ještě dovypsala (co by pro nás neudělala) a jsem ráda, že jsem ho stihla.

Jo a letos nás nejspíš čeká Sedmiboj, aspoň podle oznámení příjezdu někoho z ministerstva, aby pomáhal s organizací, madam Gwendolyn Starší z odboru záhad. Stejně je zvláštní, že poslední byl před takovou dobou… Čtyři hogroky.

Úterý, 4.3.
Hrdě přiznávám, že dneska jsem si vybrala volný den na hodně dlouho dopředu. Ale za ten sraz to stálo, lepší se bavit s dalšími lidmi z koleje naživo, než se patlat s úkoly. No dobře, u některých předmětů je skoro všechno lepší než úkoly, ale pšt! A sraz měl svoje plusy, spousty plusů! Třeba spousta inteligentních debat, výroků a informací. „PUK! Objevily se stoly.“

Večer jsem s hrůzou zjistila, že ta olympiáda nebyla doorganizovaná, takže jsem ji nemohla poslat, místo toho jsem jenom sesmolila nějaký příběh ala fanfiction, na co jsem vůbec neměla originální nápady, múza si někam odskočila.

A dnešek přinesl ještě jeden poznatek – odpovídat na sovy do článků je zdlouhavé, obzvášť, když u obou někdo chce můj názor! Jednou na Sedmiboj, jednou na umístění v bodování (a ne, opravdu to není náhoda, nejmenovaná modrá redaktorko). Příště nejspíš odpovím, že jim napíšu, až dodělám úkoly, což je podobné jako na svatýho Dyndy, jak říkají někteří mudlové. V překladu do lidštiny: nikdy. Případně až budu mít čas. Nebo podle toho, jak se mi ten člověk bude líbit.

Středa, 5.3.
Nefunkční obrázková chýše je zlo, už nikdy jí nebudu věřit. Třetí profesorka, které nefungovaly moje linky. Píp, to je hloupý. Jedna nefunguje, druhou mi přesídlili a já to teď nechápu a další se mi nenačítá. A na galerii jsem zanevřela, protože na mě byla zlá a obrázky moc malý. Naštěstí dneska nekončí žádná kreslící soutěž, jinak bych se z toho už zjevila, „jenom“ tři psací. Taky lahůdka.

Čtvrtek, 6.3.
Někdo má fakt blbej smysl pro humor, protože schody v termínovou neděli a následně o čtyři dny později už fakt nejsou vtipný. To už neocení ani prváci, jenom to všem aspoň mně ztěžuje práci.

Ale zase je skvělý dělat jednoduchý soutěže už v den vypsání, pak se s nimi nemusím mořit o několik dní později. Sice to bylo v podstatě jenom koukání na obrázky, ale i tak jsem ráda, že jsem třídy už poznala dřív, nemusela jsem navíc pátrat po informacích o výuce. A jsme slavný, aspoň náš Šemík 3.A, tuhle třídu jsem uhodla podle sebe! Poprvé jsem se v něčem takovém objevila! A pokud to dobře chápu, tak když zjistíme, o jaké třídy jde, tak je plný počet devět bodů, což je skoro jako za 4 palce textu v jiných soutěžích. Trochu divný, ne? Ale jako nevadí mi, že to je za tolik, jenom mi přijde zvláštní, že náročnější soutěže jsou oproti tomuhle za míň bodů.

Pátek, 7.3.
Dlouho jsem se hrabala v archivu, abych našla vše potřebné na přihlášení se do sedmiboje u madam kolejní. Za tu dobu jsem došla k několika poznatkům: zaprvé, moje kreslení se v průběhu let zlepšilo, ale stejně mám minimum obrázků, na které jsem fakt hrdá. Zadruhé, mám několik povedených povídek a mám poslat jenom jednu na více než devět palců (a dilema je mezi asi tak dvakrát delšími). Zatřetí, nemám použitelnou básničku, protože ty jsem většinou schopná vyrobit ve stavu absolutního šílenství a/nebo při ohrožení života. A propos obrázky: dneska končí dvě kreslící soutěže, na maximum celkem pět obrázků, což teda nakreslit… Je dobrodružný. I když jedno jsou jenom skvrny a to druhé kreslení.

Údajná karikatura madam Elle

Sobota, 8.3.
A aby mi to nebylo líto, tak dneska končí dvě psací vymýšlecí soutěže. Uch píp, koštězvedlo je taky vynález za všechny prachy, stejně jako je úžasná pohádka Kotlíku, vař.

Nakonec jsem se definitivně rozhodla a poslala tu přihlášku do 7boje. I tak mám pořád šanci, že mě pohár nevybere. Za tu karikaturu madam kolejní bych si to zasloužila. A když je první díl soutěže Vedení, ó vedení, tak se bojím, že někdo jednou možná bude dělat i můj portrét… Chm, docela se bojím.

Neděle, 9.3.
Dneska končit termín, tak jsem docela v háji. Chybí mi toho spousta. Ale zase jsem nakreslila použitelný soutěžní závěs.

Pondělí, 10.3.
Tak jsem oficiálně nominovaná na účast v Sedmiboji.

Stejně jako Ein, Keša, Maila a Suši za nás, za žluté primus Andy, Kim, Michelle Blue (zajímavé, o té jsem nikdy neslyšela), Pat a Sylví. Za Nebelvír Cecilie Rose (o té jsem taky nikdy neslyšela… A to si říkáš prefektka, která má mít přehled, Johnsonová! Ale zase nejsou v naší koleji), Kate, Kouhei, padouch Jones a Oliver (o tom jsem zase slyšela až moc). A Havraspárští nominovali Caitlin, šéfredaktora Duna, Linn, kachnu Mad a Morganu.

Z toho si zítra pohár vybere, kdo se mu líbí, a já mám strach jak z toho, že mě vyhodí, protože dušička bude zklamaná, tak že mě vybere, protože to je docela časově náročné a jen pro ty nejodolnější (a nejšílenější).

Ode dneška je navíc možnost se hlásit na zkoušky NKÚ a CKÚ, což mi taky nepříjemně míchá vším možným, protože musím mít aspoň jedno NKÚčko, abych postoupila do šesťáku. Ale zase za ně je dvakrát víc bodů…

A už jsem se definitivně rozhodla, že kreslící soutěže nejsou nic moc pro mě, ta dnešní Rheia nedopadla nejlíp. Chudinka. Aspoň mi ale nepřijde komentář „to je hrozné“, protože je madam Adri nepíše.

Úterý, 11.3.
Uch píp. Nejsem sedmibojařka. Škoda, na jednu stranu se mi sice ulevilo, na druhou to ale znamená, že se ohledně Snaživce musím víc snažit, protože oni dostanou body a já ne.

Po dlouhé době dobrá soutěž na peníze!

Středa, 12.3.
Už dlouho jsem nepsala delší text anglicky… Vlastně nikdy. Aspoň za dobu na Hogu, na angličtinu dělám spíš cvičení. Každopádně mi včera pohár vlastně posvětil, abych udělala všech pět NKÚček, když mě nevybral do sebevraždy zvané Sedmiboj. Napsala jsem zatím dva prosíky, další budou následovat, až se rozhodnu, co chci.

Čtvrtek, 13.3.
Ještě dvacet úkolů! A termínová neděle na krku! Sakra, co jsem těch deset dní dělala? Dneska ale naštěstí končí jenom jedna bodová soutěž, ta druhá o mezinárodním dni zdravého spánku je na peníze.

Pátek, 14.3.
Úkoly zpacifikovány na snesitelné množství, už jich tam jsou jenom dvě třetiny ze včera. A fotit na téma sladký spánek taky není nic moc, obzvlášť ve chvíli, kdy je jedinou potenciální spící obětí v okolí bezdomovec pospávající v parku. Ale toho jsem tam teda radši nedala, to by mě Lili hnala. A mám podezření, že se spikla s Tydynkou ohledně toho spaní, páč dvě psací soutěže se mi dva dny po sobě nelíbí.
Protože se tam neměří doba spánku.

Sobota, 15.3.
Odeslán poslední psychózní seminář, doplnění úkolů o obrázky a odeslání, takový byl hlavní program dne. Ale nakonec se vyplatil, protože poprvé po mnoha letech jsem zvládla termín bez omluv. Akorát by mě teda zajímalo, jestli slečnu Lili netrefí šlak při čtení mé básničky „Mám ráda…“.