Články podle Lily Angelina Johnsonová

Semináře zklamaly (čti: je to hrůza!). Člověk se ještě rozespalý připotácí na Hog s tím, že prostě o půlnoci tu hřadovat nemůže, a ony na něj vykouknou dva semináře a zbytek je plný nebo už vystudovaný? Jako fakt? Slovník nebo prostírání... Snad se najde dobrá duše ochotná něco dovypsat, jinak nevím, co s tím.

Úterý, 18.3.

Včera jsem sebou nakonec plácla na prostírání, dneska přibyl nový seminář ohledně knihovny a o chvíli později byl plný, naštěstí jsem ho ale chytla. A protože se do slovníku nikdo nežene, tak v případě nouze nejvyšší budu muset i na něj.

Před čtvrtou odpolední hodinou se do arény vrhla i poslední Sedmibojařka, Maia, po jejím výkonu už bylo úplně jasné pořadí.

Středa, 19.3.

Druhý díl kreslící soutěže, kdy máme páchat ilustrace do knih. Rozhodla jsem se, že nemám ráda kouzelné tvory, protože se rádi nedaří.

Čtvrtek, 20.3.

Srpcová hádací soutěž! To tady dlouho nebylo, konečně jedna z dalších možností výdělku, kde nemůžu chtít body! A jedna s popisem nebo básničkou, kdy mě výjimečně pozdravila múza a poslala mi básničku, u které je možné získat vyšší odměnu, než za psaní.

Pátek, 21.3.

První famfrpálový trénink letošního roku, mám z něj hned několik poznatků. Zaprvé: máme schopné nováčky, kteří brání i zkušené hráče. Zadruhé: já jsem neschopná. Zatřetí: nebudu psát úkoly a vyhlížet volné předměty ve chvíli, kdy jsem na koštěti, jinak mi ta místa někdo určitě zasedne (jak se stalo), protože na sobě nebudu mít celou uniformu a úkoly budou ukázka toho, jak by vypadat neměly.

A semináře doplněny, i bez slovníku jsem nakonec pochytala maximální tři.

Sobota, 22.3.

Blíží se mazání, jak upozorňuje vývěska hradu. Dobro i zlo v jednom, protože z kolejí sice budou smazáni všichni mínusoví studenti a lemry (jisté nebelvírské studentce se omlouvám, ale jinak je slušně nazvat nedokážu), zároveň ale náhle klesnou počty lidí v jednotlivých kolejích, takže ze sedmdesáti lidí najednou je třeba padesát.

A taky byla lahůdka soutěž "Já jsem soudce I.", kdy jsme měli rozhodnout, kdo je z dvojice od nás z koleje lepší a obhájit svůj názor. Bylo docela složitý už jenom rozhodnout, koho mám radši z dvojice Ein a Suší...

Neděle, 23.3. 

Byly oficiálně vyhlášeny výsledky prvního praktického úkolu Sedmiboje, nejvíc zazářili modří studenti, hned dva z nich oxidují na prvních třech místech, doplňuje je první červený. Od nás byla nejlepší Ein na šestém, v těsném závěsu za ní Keša a na místě devátém pak Maia. A ode dneška mají ostatní hradní smrtelníci možnost vyzkoušet si první praktický úkol v aréně.

Pondělí, 24.3.

Vrátila se má oblíbená tipovací soutěž "Nitrozpyt", kdy jsme měli možnost hádat, co napíše většina lidí do vypracování u různých okruhů, naštěstí na srpce. 

A obdivuju toho chudáka, ten mechanický hlas, co hlásí, kdo vstoupil do arény, protože během dneška a včerejška se musel docela uhlásit, protože úkol si zkoušelo dost lidí.

Úterý, 25.3.

Další famfrpál, tentokrát večerní, na kterém jsem se mihla. A pátá úroveň pořád v nedohlednu...

Středa, 26.3.

Protože se na novém famfrpálu stále najde spousta chyb, svolal pan Ronald na plácek za hradem online konkláve, kde se začalo s obnošováním kolejních předmětů, až pak se začalo debatovat a odhalovat, co nás při famfrpálu čeká a nemine, případně co se zavedlo a nikdo ještě neodhalil, případně netušil, co to vlastně je (např. úhýbání potloukům).

Čtvrtek, 27.3.

Před koncotermínovou panikou jsem se ještě vrhla do arény ozkoušet, o co jsem přišla a co jsem mohla zkoušet jako jedna z dvanácti sebevrahů. Básničky a lovení nepořádku teda nic moc, nejdřív jsem na to zírala a až pak mi došlo, co se po mně vlastně chce. A na to, že jsem se zasekla jenom na jednom, kdy mi nedošlo, že dotyčný bordel můžu vylovit víckrát, jsem nedopadla až tak špatně... Akorát je škoda, že nemáme jako posledně možnost odeslat v rámci soutěží kreativní úkol, protože když už jsme dostali zadání, tak je to celkem hloupé, zvlášť když mám nápad.

Pátek, 28.3.

Začínám panikařit. 

Sobota, 29.3.

Madam Gvendolin vyhlásila první kreativní úkol, kdy nejlepší práce byly podle poroty ty od nebelvírského Kouheie a od havraspárské Mad. Pak ještě oznámila, že si úkol zkusilo 120 dobrovolníků, přičemž úkol dokončilo 111 z nich. A od půlnoci se Sedmibojaři mohou pustit do druhého úkolu.

Neděle, 30.3.

Všechna NKÚčka v profilu, úkoly i omluvy odeslány, soutěže pro dnešek hotovy. Házím nohy nahoru a doufám ve větší počet seminářů do začátku dalšího pololetí. 

Třetí termín by mohl pro letošek dostat přízvisko sedmibojový, protože se opět objevila tato celoroční sebevražda. Každopádně pokud vás zajímá pohled na další termín zpoza kopců úkolů, čtěte dál! 

Pondělí, 3.3.

Ranní pohled na semináře mě probudil skoro líp než dávka kofeinu – bylo jich totiž tak zoufale málo! Po osmý jsem se mohla zapsat na tři, zbytek byl plnej nebo jsem ho už dělala. Zapsala jsem si dva, protože představa, jak vysvětluju u mudlů, proč potřebuju prostřít a vyfotit stůl, se mi vůbec nelíbila. Odpoledne madam kolejní naštěstí jeden ještě dovypsala (co by pro nás neudělala) a jsem ráda, že jsem ho stihla.

Jo a letos nás nejspíš čeká Sedmiboj, aspoň podle oznámení příjezdu někoho z ministerstva, aby pomáhal s organizací, madam Gwendolyn Starší z odboru záhad. Stejně je zvláštní, že poslední byl před takovou dobou… Čtyři hogroky.

Úterý, 4.3.

Hrdě přiznávám, že dneska jsem si vybrala volný den na hodně dlouho dopředu. Ale za ten sraz to stálo, lepší se bavit s dalšími lidmi z koleje naživo, než se patlat s úkoly. No dobře, u některých předmětů je skoro všechno lepší než úkoly, ale pšt! A sraz měl svoje plusy, spousty plusů! Třeba spousta inteligentních debat, výroků a informací. "PUK! Objevily se stoly."

Večer jsem s hrůzou zjistila, že ta olympiáda nebyla doorganizovaná, takže jsem ji nemohla poslat, místo toho jsem jenom sesmolila nějaký příběh ala fanfiction, na co jsem vůbec neměla originální nápady, múza si někam odskočila.

A dnešek přinesl ještě jeden poznatek – odpovídat na sovy do článků je zdlouhavé, obzvášť, když u obou někdo chce můj názor! Jednou na Sedmiboj, jednou na umístění v bodování (a ne, opravdu to není náhoda, nejmenovaná modrá redaktorko). Příště nejspíš odpovím, že jim napíšu, až dodělám úkoly, což je podobné jako na svatýho Dyndy, jak říkají někteří mudlové. V překladu do lidštiny: nikdy. Případně až budu mít čas. Nebo podle toho, jak se mi ten člověk bude líbit.

Středa, 5.3.

Nefunkční obrázková chýše je zlo, už nikdy jí nebudu věřit. Třetí profesorka, které nefungovaly moje linky. Píp, to je hloupý. Jedna nefunguje, druhou mi přesídlili a já to teď nechápu a další se mi nenačítá. A na galerii jsem zanevřela, protože na mě byla zlá a obrázky moc malý. Naštěstí dneska nekončí žádná kreslící soutěž, jinak bych se z toho už zjevila, „jenom“ tři psací. Taky lahůdka.

Čtvrtek, 6.3.

Někdo má fakt blbej smysl pro humor, protože schody v termínovou neděli a následně o čtyři dny později už fakt nejsou vtipný. To už neocení ani prváci, jenom to všem aspoň mně ztěžuje práci.

Ale zase je skvělý dělat jednoduchý soutěže už v den vypsání, pak se s nimi nemusím mořit o několik dní později. Sice to bylo v podstatě jenom koukání na obrázky, ale i tak jsem ráda, že jsem třídy už poznala dřív, nemusela jsem navíc pátrat po informacích o výuce. A jsme slavný, aspoň náš Šemík 3.A, tuhle třídu jsem uhodla podle sebe! Poprvé jsem se v něčem takovém objevila! A pokud to dobře chápu, tak když zjistíme, o jaké třídy jde, tak je plný počet devět bodů, což je skoro jako za 4 palce textu v jiných soutěžích. Trochu divný, ne? Ale jako nevadí mi, že to je za tolik, jenom mi přijde zvláštní, že náročnější soutěže jsou oproti tomuhle za míň bodů.

Pátek, 7.3.

Dlouho jsem se hrabala v archivu, abych našla vše potřebné na přihlášení se do sedmiboje u madam kolejní. Za tu dobu jsem došla k několika poznatkům: zaprvé, moje kreslení se v průběhu let zlepšilo, ale stejně mám minimum obrázků, na které jsem fakt hrdá. Zadruhé, mám několik povedených povídek a mám poslat jenom jednu na více než devět palců (a dilema je mezi asi tak dvakrát delšími). Zatřetí, nemám použitelnou básničku, protože ty jsem většinou schopná vyrobit ve stavu absolutního šílenství a/nebo při ohrožení života. A propos obrázky: dneska končí dvě kreslící soutěže, na maximum celkem pět obrázků, což teda nakreslit… Je dobrodružný. I když jedno jsou jenom skvrny a to druhé kreslení.

Sobota, 8.3.

Údajná karikatura madam Elle

Nakonec jsem se definitivně rozhodla a poslala tu přihlášku do 7boje. I tak mám pořád šanci, že mě pohár nevybere. Za tu karikaturu madam kolejní bych si to zasloužila. A když je první díl soutěže Vedení, ó vedení, tak se bojím, že někdo jednou možná bude dělat i můj portrét… Chm, docela se bojím.

Neděle, 9.3.

Dneska končit termín, tak jsem docela v háji. Chybí mi toho spousta. Ale zase jsem nakreslila použitelný soutěžní závěs.

Pondělí, 10.3.

Tak jsem oficiálně nominovaná na účast v Sedmiboji. Stejně jako Ein, Keša, Maila a Suši za nás, za žluté primus Andy, Kim, Michelle Blue (zajímavé, o té jsem nikdy neslyšela), Pat a Sylví. Za Nebelvír Cecilie Rose (o té jsem taky nikdy neslyšela… A to si říkáš prefektka, která má mít přehled, Johnsonová! Ale zase nejsou v naší koleji), Kate, Kouhei, padouch Jones a Oliver (o tom jsem zase slyšela až moc). A Havraspárští nominovali Caitlin, šéfredaktora Duna, Linn, kachnu Mad a Morganu. Z toho si zítra pohár vybere, kdo se mu líbí, a já mám strach jak z toho, že mě vyhodí, protože dušička bude zklamaná, tak že mě vybere, protože to je docela časově náročné a jen pro ty nejodolnější (a nejšílenější).

Ode dneška je navíc možnost se hlásit na zkoušky NKÚ a CKÚ, což mi taky nepříjemně míchá vším možným, protože musím mít aspoň jedno NKÚčko, abych postoupila do šesťáku. Ale zase za ně je dvakrát víc bodů…

A už jsem se definitivně rozhodla, že kreslící soutěže nejsou nic moc pro mě, ta dnešní Rheia nedopadla nejlíp. Chudinka. Aspoň mi ale nepřijde komentář „to je hrozné“, protože je madam Adri nepíše.

Úterý, 11.3.

Uch píp. Nejsem sedmibojařka. Škoda, na jednu stranu se mi sice ulevilo, na druhou to ale znamená, že se ohledně Snaživce musím víc snažit, protože oni dostanou body a já ne.

Po dlouhé době dobrá soutěž na peníze!

Středa, 12.3.

Už dlouho jsem nepsala delší text anglicky… Vlastně nikdy. Aspoň za dobu na Hogu, na angličtinu dělám spíš cvičení. Každopádně mi včera pohár vlastně posvětil, abych udělala všech pět NKÚček, když mě nevybral do sebevraždy zvané Sedmiboj. Napsala jsem zatím dva prosíky, další budou následovat, až se rozhodnu, co chci.

Čtvrtek, 13.3.

Ještě dvacet úkolů! A termínová neděle na krku! Sakra, co jsem těch deset dní dělala? Dneska ale naštěstí končí jenom jedna bodová soutěž, ta druhá o mezinárodním dni zdravého spánku je na peníze.

Pátek, 14.3.

Úkoly zpacifikovány na snesitelné množství, už jich tam jsou jenom dvě třetiny ze včera. A fotit na téma sladký spánek taky není nic moc, obzvlášť ve chvíli, kdy je jedinou potenciální spící obětí v okolí bezdomovec pospávající v parku. Ale toho jsem tam teda radši nedala, to by mě Lili hnala. A mám podezření, že se spikla s Tydynkou ohledně toho spaní, páč dvě psací soutěže se mi dva dny po sobě nelíbí. Protože se tam neměří doba spánku.

Sobota, 15.3.

Druhý termín pro mě nikdy nebyl problém. Školní rok se ještě pořád rozjíždí, takže člověk nemusí tolik pracovat. No… anebo se jenom kvalitně fláká. To u mě naštěstí nehrozilo, protože i během jediného termínu se stane spousta věcí, které vnímá i ten nejzaměstnanější člověk. A pokud vás zajímá můj pohled na druhý termín zpoza hory učebnic a pergamenů, čtěte dál. Pondělí, 17. 2. Když nad tím tak uvažuji, tak semináře jsou tajná zkouška soustředění, aspoň pokud se na ně člověk zapisuje hned v pondělí brzo ráno. Nutí totiž člověka přemýšlet nad tím, jaké zadání úkolu je natolik nenáročné, aby to zvládl, i když někteří (no dobře, minimálně já) jsou tou dobou myšlenkami ještě u vyhřáté postele, kterou museli honem opustit. Naštěstí to nebylo tak zlé jako minulý termín, prváky to asi přestalo bavit nebo profesoři vypsali nové a neokoukané. Případně obojí.

A píšu pokladníkové o peníze.

Úterý, 18.2.

Dorazila půjčka. A překvapilo mě, že se dá odpoledne usnout a probudit se až v noci (ale naštěstí ne z mé zkušenosti)... Zapsala jsem tři další předměty a připadám si jako lemra, že jich mám tak „málo“.

Středa, 19.2.

Dozapsala jsem si i poslední předmět, na který stačí peníze od koleje a smolím soutěže. Příští týden to bude zabijácký, tam je jich ještě víc.

Pátek, 20.2.

Docela zábava doma zjistit, že máme minimum červených potravin na soutěž Domácí srdce. Nakonec jsem to sesmolila z rajčat a papriky, ale jinak nic. Lituju absence gumových bonbónů, na které jsem se zálibně koukala v obchodě a nekoupila je.

Sobota, 22.2.

Fakt dneska nekončí žádná bodová soutěž? Tomu se mi nechtělo věřit, ale nejspíš to tak bude. Aspoň se můžu psychicky připravovat na druhou polovinu termínu a něco dělat. O víkendech obecně se toho dá dost stihnout.

Neděle, 23.2.

Být teď konec termínu, tak jsem docela v háji. Chybí mi víc než dvě třetiny úkolů! Začínám si říkat že bych s tím mohla něco dělat. Pondělí, 24.2. Poprvé jsem neposlala soutěž na body! A zrovna od slečny Nianky, ach jo… Jenže jsem asi úplně natvrdlá a na Wikipedii jsem fakt nedohledala, která hora to není. Teda dohledala, ale mohly to být hned dvě hory a jednu nápovědu jsem nepochňápla. No nic, snad se svět nezboří, protože jsem si aspoň dala záležet na nemocech u druhé soutěže na dnešek. Úterý, 25.2. Tak už nejsem ani čtvrtá. Čert vem neopravené úkoly, postrádám 23 hodnocení! No dobře, aspoň do víkendu by něco mohlo dorazit, ne?

Středa, 26.2.

Dorazila odměna za první soutěž na srpce, kterou jsem v tomhle roce poslala. By mě zajímalo, kolik penězových se mi ještě bude líbit natolik, abych je poslala... Čtvrtek, 27.2. Nikdy by mě nenapadlo, jak je těžké svolat dohromady pět lidí ze stejné koleje na jednu fotku k Paštičkovi. Fakt docela psycho. Měla jsem za to, že když jsou lidi online, tak aspoň občas na ten hog kouknou, aktualizujou ho a všimnou si sovy, protože tak to bývá u mě, když náhodou dělám víc věcí najednou, ale asi jsem se spletla. Začínám věřit tomu, co má Cerri v čarostavu, „to, že jsem online ještě neznamená, že tu něco dělám“ (nebo něco takového). Ono obecně by ale bylo fajn, kdyby lidi na tu sovu odpověděli aspoň zpětně. Klidně ať mě pošlou někam, že nemají čas, to snad přežiju, ale když je slušně poprosím o spolupráci a oni mě ignorují, tak to moc nepotěší. Vlastně vůbec. Ale nakonec (čti: asi po hodině dohadování a dohledávání náhradníků) se všech pět lidí dohromady dalo a máme fotku do olympiády! Pátek, 28.2. Sotva pošlu jednu olympiádu, už se domlouvá další. I když je pro tenhle účel KNP, tak to taky chvilku trvalo. Nakonec jsem absolvovala zatím dvě hry u čmouda a mám omlácenej obličej (jsme byly s Lucy zmlácené prefektky, hehe) pro dobro koleje. A navíc to rozptylovalo od úkolů, takže pořád mám co dělat. Kouzlo termínového víkendu nikdy nezmizí, během těch dvou dnů se toho prostě vždycky udělá nejvíc. Sobota, 1.3. Po tom, co mě o jeden život porazila nějaká sklepní příšera, jsem se rozhodla, že do sklepa do konce termínu už ani nepáchnu a budu si léčit poražené ego nad úkoly, protože mi jich pořád chybí asi devět. Možná víc… určitě víc. Ale aspoň už jsem poslala všechny semináře… A na chvíli jsem opět dobyla své oblíbené první místo bodování! Bohužel ne nadlouho, ale i tak to potěší a dodá motivaci k psaní dalších úkolů. Neděle, 2.3. Ráno mi chybělo osm úkolů, do večera jsem to srazila na dva, kam jsem potupně vrazila omluvy, protože už jsem neměla víc času. Čas je fuj, ale aspoň dneska končila jenom jedna soutěž na body! To už se asi týden nestalo! Teď už jenom nastavit budík na nějakou schopnou ranní hodinu na zápis seminářů a pro tenhle termín si můžu hodit nohy na stůl. A věnovat se tomu, s čím buzerují mudlové…