Před asi dvěma hogroky vypisovala madam Mintaka soutěž s názvem Z deníku bodohrotiče a mně tehdy snížila hodnocení, protože můj bodohrotiče chtěl „jenom“ magíka a dostal špatná hodnocení. Tehdy jsem ještě plně nechápala význam toho slova, kdo normální by chtěl body jen tak pro nic za nic, když Snaživec je jenom jeden. O rok později jsem pochopila.

Je sice pravda, že k bodovému šílenství mě částečně postrčila vnitrokolejka, ale z té větší části za to mohlo mé šílené já, které mělo přemíru peněz a na Příčné se mi nic moc nelíbilo, tak jsem investovala do výuky. Kdo nepoznal, nepochopí. Připojila jsem se tak do TOP10 školy nejenom body, ale i brzkých přihlašováním tří seminářů, koncotermínovou panikou nad úkoly, pojednáními psanými za pět dvanáct (ačkoliv kvůli rodičům to bývá za pět minut osm) a pak prokrastinací aspoň první týden termínu, kdy se posílaly soutěže na body a člověk se psychicky připravoval na psaní odložených úkolů. Za jeden rok jsem sebrala víc bodů, než za tři předchozí celkem, a úspěšně jsem dokončila všechny předměty, které jsem si naložila. A docela mě to chytlo. Proto si myslím, že letos minimálně dokončím předměty, co jsem loni začala. Aspoň aby měla dušička pokoj. A abych se nenudila…

Možná následující zápisky budou někomu znít moc egoisticky, jakože potřebuju, aby si lidi četli, co jsem kdy páchala, ale ne všechny jsou jenom o mně, mapují i dění na hradě, akorát zpoza hradby učebnic a pergamenů.

Neděle, 2.2.

Zápis na předměty. Překvapivě bez bradavické půlhodinky, zápis se otevřel skoro na čas. Ihned se zaplnila léty osvědčená zvěromagie a asi jsem si na sovím orákulu někomu sedla na klín, protože jsem se už do třídy bohužel nevešla. Dvě třídy tohoto předmětu se zaplnily téměř okamžitě, tak jsem sebou plácla na volné místo k nově fialové slečně Lili.

Zmijozelská bodohrotička

Pondělí, 3.2.
Semináře jsou zlo. Člověk přijde ráno na hog a pak se diví, že všechny, co nějak vypadají, jsou obsazené nebo už jsem je dělala loni. Nakonec jsem vybrala tři, které jsem jakž takž schopná udělat. Odpoledne jsou plné i ty. Snad ten původní nápor na začátku roku v dalších termínech opadne, protože třeba vyrábět něco z doby kamenné se mi fakt nechce… Večer byla možnost napsat si další předmět, zaplnily se třídy slečny Nianky a postupně se plní i další u oblíbených a osvědčených profesorů.

Úterý, 4.2.
Mám první hodnocení! A navíc i s bonusáky! Stejně mě ale štvou lidi, co už mají všechno hotovo a ohodnoceno – je podivné být na druhé stránce bodování… Večer se zaplnily všechny 4 třídy slečny Lili a těsno začíná být i v předmětech staronových.

Středa, 5.2.
Zajímavý pocit mít se začátkem termínu k udělání už jenom dva úkoly a tři semináře. Přibude to, ale stejně je to nezvyk. Skoro nemám co dělat, tak jsem je odložila na jindy. Ono se to stihne. Místo toho jsem koukala ještě na nějaké soutěže na peníze, než přijdou bodové.

Sobota, 8.2.
První soutěž na body! Jak mi tohle nechybělo! Aspoň se zase po dlouhé době vrátily kriskrosy, sice je za jeden o dvě jednotky (tudíž body) míň, ale to se snad přežije.

Pondělí, 10.2.
Dokonce dvě bodové soutěže v jeden den! Ale jedna je kreslící. Ne že bych vůbec neuměla kreslit, ale nemám moc v lásce zadaná témata, navíc když to má být člověk, respektive bohyně. Stejně jsem jí ale nakonec zvládla. Snad si něco podobného bude myslet i profesorka.

Středa, 12.2.
Už se můžu bez omezení zapisovat na další předměty. Ale na které se mi chce ještě před koncem prvního termínu, abych v neděli panikařila? Na žádné. Že bych to nechala na pak? Prokrastinace, nejlepší přítel člověka.

Čtvrtek, 13.2.
Do NiTě přišla valentýnská kolekce a já jenom nenápadně slintám nad všemi těmi šaty. Jenže peníze jsou na předměty… Sice zneužiju jedno hodnocení, abych si koupila krásnou zelenou mašli, ale stejně je to zlo, takhle po začátku roku, rozptyluje to od práce. A dvě bodové soutěže, bohužel se do jedné zase kreslí.

Pátek, 14.2.
Na Příčnou dorazila drahá srdcová královna, snad ještě dražší než NiT (což už je co říct!), ale naštěstí mi nic tolik nepadlo do oka a radši jsem něco dělala s úkoly. Zpacifikovala jsem poslední seminář, teď už jenom několik úkolů. Ty zvládnu v neděli…

Sobota, 15.2.
…anebo už v sobotu? Polovinu z toho, co mi zbývalo, jsem napsala dneska. Plus soutěž. Připadá mi, že se zítra budu trochu nudit. A hodnocení „hezké“ člověka taky moc nenakopne, maximálně dokáže, že nejsem až tak mizerná malířka.

Neděle, 16.2.
První konec termínu. Jak mi tahle panika chyběla… Ne, tentokrát to nebylo tak hrozné, přeci jen je první termín. Dva a dva úkoly, jeden byl účast na onlinovce, další dva psaní a jeden jsem nějak nepochopila, tak jsem tam nakonec hodila omluvu. To se dodělá, až mi přijde odpověď na dotazovou sovu. A zítra hurá do dalšího termínu!