Zelenáč mezi zelenými

Na hradě nepotkáte nikoho, kdo by si tím neprošel. Nováčky jsme byli všichni a všichni si určitě budeme ještě dlouho (ne-li navždy) pamatovat ty hrozné minuty prvního bloudění po chodbách hradu, kdy jsme nevěděli, jak vyjádřit své myšlenky před ostatními ve Velké Síni nebo kde vydělat peníze na výuku a nakoupit co nejlevněji všechny potřebné věci. A pak přišlo zařazování a vy jste se octli, naprosto bezradní, mezi úplně cizími lidmi. Já jsem toto prožila nedávno a tak se pokusím podělit se s vámi o své prvopocity.

(Pokračování textu…)

Abeceda Módy – A

25. 2. 2014 Redakce 1
"Ženy se ztotožní i s tou nejbláznivější módou, protože raději vypadají nově než půvabně." Axel von Ambesser "Pravá dáma nenosí šaty. Dovoluje šatům, aby byly na ní nošeny." Vivien Leighová "Bývávalo, že ženy nosívaly cosi nevýslovného... Co nosí dnes, nestojí jedním slovem za řeč." Maurice Chavalier  Zdravím vás u prvního dílu Abecedy Módy. Na hradě se to v dnešních dnech hemží nováčky v potrhaných uniformách, staršími unavenými studenty v nevýrazných šatech a taky pár lidmi, kteří na první pohled upoutají vaší pozornost. Nevíte však proč. Mně se to tento týden stalo hned několikrát. Narazila jsem na pár lidí, které jsem si musela vyfotografovat a později se nad jejich oblečením zamyslet. Co je na nich vlastně tak zajímavého, že zaujali mé kritické oko? To se vám pokusím v následujících řádcích vysvětlit...

~ Aerith Rigel ~  

Na první pohled mě děsí ono chybějící tričko, na druhý pohled si řeknu, vždyť je přeci jaro, na třetí pohled už tu mám odvážný oděv. Slečna se rozhodně nemá za co stydět, postavu má téměř dokonalou. Kalhoty působí dosti rebelským dojmem, stejně tak i náramek na ruce. Proč tedy nenavýšit svou rebelii i odmítavým postojem k nošení trik, halenek, korzetů, svetříků a všeho co nás svazuje. Dejme najevo své pohrdání pravidly a veškerá omezení hoďme za hlavu. Hlavně ať je nám dobře. K celému modelu mi nesedí jen romantický účes a úsměv modelky. Slečně bych stejně doporučovala vzhledem k počasí nahodit na sebe nějaké triko (už kvůli ledvinám), její vzhled se do školy plné chlapců v pubertálním věku přeci jen moc nehodí. 

~ Aki san Marino ~ 

Žluté, moc žluté, moc moc žluté! Madam při výběru tohoto modelu sáhla až příliš vedle. Lehce z toho bolí oči. Ona žlutá barva je moc pěkná, ale musí se přeci jen nosit s mírou. Neb čeho je moc, toho je příliš. Snad ani nemusím komentovat ono zelené triko, které se sem vůbec nehodí a hafíkovaté bačkůrky už vůbec ne. Řekla bych, že madam nevěděla zda chceš dnes vypadat dětsky či zářivě. Kdyby se madam rozhodla čistě pro nostalgický vzhled, dřevěný koník ani bačkůrky by mi nevadily, ale přiznejme si sami, že zářivá žlutá, zlatá či chceme-li medová barva v nás nostalgii nijak nevzbuzuje. Ve mně vzbuzují spíš nadřazenost a autoritu, přeci jen je to barva králů a vládců, barva slunce (pokud do něj nehledíme příliš dlouho).

Madam bych doporučila odhodit bačkůrky i koníka, vyměnit zelené triko za černé, či tmavě modré. Z botníku bych vzala nějaké jednoduší černé boty a bílou mašli u kalhot bych vyměnila za méně zdobený černý pásek.

~ Alisma Bailly Fisto ~ 

Znavená červená Karkulka aneb i tak by se dala nazvat madam Fisto. Je vidět, že madam si toho letos vzala opravdu hodně a únava se na ní už začíná trochu podepisovat. Její oděv je krásně sladěný a velmi mě zaujal. Bohužel však musím říct, že se kruhy pod očima tento mladistvý model velmi kazí. Otázkou také zůstává proč sebou madam tahá onen dopis z Japonska. 

~ Alissia Catherine Alterey ~

Za láskou já půjdu světa kraj! Je to jednoduchý romantický model!

Slečna se asi zrovna vydávala do sklepení okouzlovat chrobáky či jiné sklepní potvory, proto je na místě posuzovat její model bez hůlky a lucerny, neboť ty zde beru jako pomůcky čistě nutné a potřebné. Na první pohled mě zaujaly šaty. Jsou jednoduché, jemné, lehké, dokonalé. Skvěle podtrhují slečny dokonalou postavu a puntíky působí elegantně. Celý model je jen lehce doplněn jednoduchými doplňky, které decentně podtrhují ženskou krásu. Slečna Alissia vypadá nádherně. Velmi romanticky a elegantně. 

~ Angelica Arless ~  

Na první pohled si řeknete u Tří košťat, to je ale strašidlo. Já však na druhý pohled vidím velmi dobře promyšlený model. Madam Angelica je světově známá pro své sobí uši, v tuto chvíli jsou však skoro až na škodu. Madam dala na klasiku, černočervenou kombinaci, která je pro mě srdcovou záležitostí. Nacházím mnoho lidí, co tyto dvě barvy neumí nosit a to mi opravdu rve žíly. Nicméně madam zvládla tuto kombinaci strašidelně podtrhnout bílou maskou s náramkem. Celkově to působí strašidelně až hravě. Iglů mi nejdříve vadilo, pak jsem si ale řekla, že se pravděpodobně jedná jen o schovku pro ty dvě veselé kuličky co se madam pohupují na uších. K dokonalosti však chybí jediné, odložit ty sobí ušiska.

~ Any Dawson ~

Kočka v hlavní roli? Tedy alespoň v to doufám. Nevím, o co se slečna snažila, ale úspěch s tím pravděpodobně nesklidí. Nejen, že modro červená kombinace není zrovna ideální nápad, ale co ty bačkorky k tomu? Když to vezme čistě z přírodního hlediska, kočka by nikdy vedle havrana takto v klidu nestála. Ale přeci jen není to obyčejná kočka. Tato kočka je asi to jediné, co se mi však na modelu líbí. Zbytek ani nemůžu pořádně komentovat. Kdyby slečna zvolila trochu tmavší odstín červené a nechala modré doplňky ve stejném odstínu, mohl by celý model snad i působit jinak. Jenže to je samé kdyby. 

~ Ashaii Naomi Naiad ~

Slečně Naiad se zde povedlo opravdu dobře zapůsobit. Její oděv má takový bojový duch s nádechem tajemna. Jediné co mi zde trochu nesedí jsou náušnice. Zvolila bych spíše barvu černou a delší. To je však opravdu jen drobná vada na kráse. Já si vždycky musím najít něco co mi vadí :)

Slečně bych možná ještě doporučila nějaké červené rukavičky, zdůraznily by prvek červené a daly modelu větší dynamiku. 

A to je pro dnešek vše, budu se na vás zase těšit v příštím díle.

Loučí se s vámi Prada de Lacoste

Veselé žáby zmijozelské

Žáby opět řádí a to nejen po divoké párty na oslavu jejich nového řádu, ale hlavně na počest definitivní a kompletní moci nad Hadím králem. Co nám dnes poví? Čím nás poučí? A co si z toho odneseme? Čtěte dál a nenechte se déle napínat, veselé trio žab je opět tady! (Pokračování textu…)

Z deníku bodohrotičky – termín první

Před asi dvěma hogroky vypisovala madam Mintaka soutěž s názvem Z deníku bodohrotiče a mně tehdy snížila hodnocení, protože můj bodohrotiče chtěl „jenom“ magíka a dostal špatná hodnocení. Tehdy jsem ještě plně nechápala význam toho slova, kdo normální by chtěl body jen tak pro nic za nic, když Snaživec je jenom jeden. O rok později jsem pochopila. Je sice pravda, že k bodovému šílenství mě částečně postrčila vnitrokolejka, ale z té větší části za to mohlo mé šílené já, které mělo přemíru peněz a na Příčné se mi nic moc nelíbilo, tak jsem investovala do výuky. Kdo nepoznal, nepochopí. Připojila jsem se tak do TOP10 školy nejenom body, ale i brzkých přihlašováním tří seminářů, koncotermínovou panikou nad úkoly, pojednáními psanými za pět dvanáct (ačkoliv kvůli rodičům to bývá za pět minut osm) a pak prokrastinací aspoň první týden termínu, kdy se posílaly soutěže na body a člověk se psychicky připravoval na psaní odložených úkolů. Za jeden rok jsem sebrala víc bodů, než za tři předchozí celkem, a úspěšně jsem dokončila všechny předměty, které jsem si naložila. A docela mě to chytlo. Proto si myslím, že letos minimálně dokončím předměty, co jsem loni začala. Aspoň aby měla dušička pokoj. A abych se nenudila… Možná následující zápisky budou někomu znít moc egoisticky, jakože potřebuju, aby si lidi četli, co jsem kdy páchala, ale ne všechny jsou jenom o mně, mapují i dění na hradě, akorát zpoza hradby učebnic a pergamenů. Neděle, 2.2. Zápis na předměty. Překvapivě bez bradavické půlhodinky, zápis se otevřel skoro na čas. Ihned se zaplnila
Zmijozelská bodohrotička
léty osvědčená zvěromagie a asi jsem si na sovím orákulu někomu sedla na klín, protože jsem se už do třídy bohužel nevešla. Dvě třídy tohoto předmětu se zaplnily téměř okamžitě, tak jsem sebou plácla na volné místo k nově fialové slečně Lili. Pondělí, 3.2. Semináře jsou zlo. Člověk přijde ráno na hog a pak se diví, že všechny, co nějak vypadají, jsou obsazené nebo už jsem je dělala loni. Nakonec jsem vybrala tři, které jsem jakž takž schopná udělat. Odpoledne jsou plné i ty. Snad ten původní nápor na začátku roku v dalších termínech opadne, protože třeba vyrábět něco z doby kamenné se mi fakt nechce… Večer byla možnost napsat si další předmět, zaplnily se třídy slečny Nianky a postupně se plní i další u oblíbených a osvědčených profesorů. Úterý, 4.2. Mám první hodnocení! A navíc i s bonusáky! Stejně mě ale štvou lidi, co už mají všechno hotovo a ohodnoceno – je podivné být na druhé stránce bodování… Večer se zaplnily všechny 4 třídy slečny Lili a těsno začíná být i v předmětech staronových. Středa, 5.2. Zajímavý pocit mít se začátkem termínu k udělání už jenom dva úkoly a tři semináře. Přibude to, ale stejně je to nezvyk. Skoro nemám co dělat, tak jsem je odložila na jindy. Ono se to stihne. Místo toho jsem koukala ještě na nějaké soutěže na peníze, než přijdou bodové. Sobota, 8.2. První soutěž na body! Jak mi tohle nechybělo! Aspoň se zase po dlouhé době vrátily kriskrosy, sice je za jeden o dvě jednotky (tudíž body) míň, ale to se snad přežije. Pondělí, 10.2. Dokonce dvě bodové soutěže v jeden den! Ale jedna je kreslící. Ne že bych vůbec neuměla kreslit, ale nemám moc v lásce zadaná témata, navíc když to má být člověk, respektive bohyně. Stejně jsem jí ale nakonec zvládla. Snad si něco podobného bude myslet i profesorka. Středa, 12.2. Už se můžu bez omezení zapisovat na další předměty. Ale na které se mi chce ještě před koncem prvního termínu, abych v neděli panikařila? Na žádné. Že bych to nechala na pak? Prokrastinace, nejlepší přítel člověka. Čtvrtek, 13.2. Do NiTě přišla valentýnská kolekce a já jenom nenápadně slintám nad všemi těmi šaty. Jenže peníze jsou na předměty… Sice zneužiju jedno hodnocení, abych si koupila krásnou zelenou mašli, ale stejně je to zlo, takhle po začátku roku, rozptyluje to od práce. A dvě bodové soutěže, bohužel se do jedné zase kreslí. Pátek, 14.2. Na Příčnou dorazila drahá srdcová královna, snad ještě dražší než NiT (což už je co říct!), ale naštěstí mi nic tolik nepadlo do oka a radši jsem něco dělala s úkoly. Zpacifikovala jsem poslední seminář, teď už jenom několik úkolů. Ty zvládnu v neděli… Sobota, 15.2. …anebo už v sobotu? Polovinu z toho, co mi zbývalo, jsem napsala dneska. Plus soutěž. Připadá mi, že se zítra budu trochu nudit. A hodnocení „hezké“ člověka taky moc nenakopne, maximálně dokáže, že nejsem až tak mizerná malířka. Neděle, 16.2. První konec termínu. Jak mi tahle panika chyběla… Ne, tentokrát to nebylo tak hrozné, přeci jen je první termín. Dva a dva úkoly, jeden byl účast na onlinovce, další dva psaní a jeden jsem nějak nepochopila, tak jsem tam nakonec hodila omluvu. To se dodělá, až mi přijde odpověď na dotazovou sovu. A zítra hurá do dalšího termínu!

Kolejní předsudky

16. 2. 2014 Redakce 0
Každá kolej by měla mít své plusy a mínusy. Ale nezdá se vám, že jsou koleje, kde je mínusů nebo naopak plusů výrazně víc? Když se to vezme kolem a kolem, tak všechny koleje jsou ve své podstatě dobré. Až na Zmijozel. Jasně, záporáci musí být, ale proč ne z každé koleje pár lidí, ale jedna celá? Proto jsem se rozhodla kouknout na tyto zlé a diskriminující předsudky ohledně vlastností studentů různých kolejí. Nejdřív jsem našla, co ke každé koleji původně přiřkla JKR. Pak jsem hodila sovy po prvácích (přeci jen tu nejsou tak dlouho, aby našli všechny taje kolejí) s tím, jestli si myslí, že je klobouk zařadil správně. Otázka zněla, jestli si připadají správně havraspárští/mrzimorští/nebelvírští/zmijozelští a jestli tak nějak „splňují“ vlastnosti dané koleje. A takhle to dopadlo.

Havraspárští mají podle Rowlingové a dalších zdrojů být moudří, inteligentní, hr do učení a duchaplní. Když se člověk rozhlédne po hradě, tak je pravda, se modří často bývají zahrabaní do učení nebo tak podobně, protože se moc nevyjadřují. Jde to ale vzít i z té záporácké strany: mohou být přemoudřelí a chytří, až to ostatní zahanbuje, ale nikde v HP o téhle zlé stránce nebyla ani zmínka. Effie Melissa Jayce: „Já si myslím, že jsem správně tam, kde jsem. Kromě toho, že určitě nejsem hloupá a vlastnostma do Havraspáru patřím, sama jsem si to vybrala. A to přece už zmínila i J.K.R. - když se na tom s kloboukem domluvím, není to špatně, i kdyby to znamenalo kolej, která se na první pohled nezdá. Navíc jsem už stačila vypozorovat, že tady jsou havraspárští taky přátelští, zábavní a snaživý. Takže sem zapadám naprosto perfektně. :)“

Mrzimor pak má obsahovat milé, přátelské, férové a pracovité studenty. Jako opačné vlastnosti bych pak z vlastního nezaujatého pozorování zmínila někdy až přílišnou "sluníčkovost" a moc pozitivní myšlení, které se mně jako zlé zmijozelské moc často netýká a nelíbí, ale nic proti jejich vlastní přirozenosti.

Tess Boneová: „Myslím, že patřím zrovna tam :) Přátelství je totiž mnohem těžší a dlouhodobější cíl. Férovost? Ale ano, lpím na pravidlech. Dá se to tak brát :) Myslím však, že se nedá prostě říct, že je kolej „nějaká“. Záleží to pouze a jen na lidech, kteří ji reprezentují. Přesně taková ta kolej bude.“

Nebelvír je ten chrabrý, známý, odvážný a loajální, prostě ten nejlépe vykreslený. Ale odvaha se může změnit v sebevražedné jednání a loajalita v bezmeznou oddanost. Nic ve zlém, ale všude se nějaké mouchy najdou. Lauren Erreur: „Ano :) Myslím, že v ostatních kolejích by jsem se připadala „jiná“.“

No a pak jsme tu my. Ti zlí, ctižádostiví, ambiciózní a prohnaní. Na rozdíl od jiných kolejí jsem nikde nenašla moc opačných stran mince, tudíž pozitivních vlastností, aspoň podle toho, co nám stvořitelka HP světa vymyslela. 

Bethany Ann White: „Často si nejsem jistá s tím, do jaké koleje bych patřila. Vždycky jsem si myslela, že určitě do Havraspáru, ale poslední dobou u sebe pozoruju pár Zmijozelských vlastností, i když by si to někteří lidé nemuseli myslet. Přesto si však myslím, že jsem spíše Havraspárská. Ale nevadí mi, že jsem na Hogu ve Zmijozelu, jsem tu spokojená. :)“

Ale JKR taky nemusela dělat celou jednu kolej záporáckou, protože všude se dá nějaký ten mínus najít...

U Tří košťat s majitelkou salonu NiT

Všichni jí známe, všichni o ní mluvíme, všichni chceme mít její věci. A kdo ne, ten pravděpodobně buď pěkně kecá, nebo na to nemá. Nebo oboje. I přes všeobecně známé napětí mezi nejmenovanými zelenými a madam Niam, se majitelka salonu NiT uvolila a nechala se pozvat (za peníze na výplaty redaktorů HK, kterým se tímto omlouvám za skrouhnutí výplaty) na pár skleniček u Tři košťat, kde speciálně pro HK zodpověděla několik otázek. (Pokračování textu…)

Uvnitř zelení, navenek jiní! – Mrzimor

10. 2. 2014 NaSaŠí Jackson 5
Článek s větami, které by určití obyvatelé hradu nikdy nevyslovili z úst mi byl inspirací na sérii čtyř pokusů, které vám po částech budu odhalovat. Představte si, že byste se měli vžít do kůže studenta z jiné koleje, a podle toho se také chovat. Přesně s tímhle se poprali někteří studenti Zmijozelu. Položila jsem jim záludný úkol - napište něco (inzerát k Chytrákovi, vývěsku, komentář na úvodní stránku, úkol, soutěž... cokoli) v kůži studenta Mrzimoru. Někteří si s úkolem vyhráli více, někteří méně, přesvědčte se sami! (Pokračování textu…)

Zelená se Zelenou

Rozhodla jsem se po dlouhé době vyštrachat pro Vás, čtenáře HK, rozhovor ze šuplíku se svou spolužačkou ze Zmijozelu, Agathou Scarlet, která se po svém krátkém působení v koleji i na hradě odebrala do Země věčného mrazu, odkud jí vyexpedovali mnohem dál, než si kdokoli umí představit. Článek ležel zapomenutý mezi horou práce. Nedivte se tedy, že už Ag můžete navzdory otázkám potkávat třeba i v soubojovém klubu! (Pokračování textu…)

Zápisy nejen v Bradavicích

2. 2. 2014 Redakce 0
Na světě je spousta kouzelnických škol. Jenom v Evropě jsou tři známé a pak spousta menších, které zná jenom pár vyvolených. O Bradavicích, Krásnohůlkách a Kruvalu určitě slyšel každý. Ale víte, jak u nich probíhají zápisy? Krásnohůlky jsou francouzská akademie čar a kouzel plná víl a jejich příbuzných. Většina studentek a to málo studentů se tam dostala hlavně proto, že v rodině měli podporu a případně i pár těch galeonů... (nebo čím se to u nich vlastně platí). Tak jako tak jsou všichni hodní a vychovaní, protože jinak by mohli dát škole sbohem, a stejní jsou i při zápisech do výuky. Hodiny dokáží stát před tou stejnou učebnou a dávat si přednost, až nastane situace, kdy je to prostě přestane bavit. V takovou chvíli se rozejdou do svých pokojů, aby mohli s kamarádkami a kamarády rozebrat, jak dlouho se snažili toho a toho pustit do učebny vílí magie, ale on nechtěl... A když se objeví takový nevychovanec, že přednost nedává, tak už ho pak nikdo nikdy na zámku nevidí. Kruval je přesný opak. Tento severský institut si zakládá na tom, že se studenti něco vydrží a to potvrzuje i důraz na černou magii. Ve dny zápisu to proto většinou vypadá tak, že schopnější studenti z vyšších ročníků, kteří už se něco zvládli během svého pobytu na škole naučit, zaklejí ty menší a nedobytnější, aby si obsadili v učebnách místa dle libosti, aby když se nováčci proberou, byla nejlepší místa už zabraná. Ti se porvou o ta zbylá pomocí kouzel a pěstí, takže když zápisy končí, většina z nich bývá různě zbarvená do modra... Pokud rovnou neskončí na ošetřovně a o svá místa nepřijdou. A takhle to tam chodí celý rok.

Proto bych byla relativně ráda za naše bradavické zápisy. Jsme škola, kde jsou milí a vychovaní lidé jako krásnohůlští, tak i ti zlejší jako z Kruvalu, ale ne takové extrémy. Máme danou dobu, kdy zápisy začnou a na svá vysněná místa se dokážeme dostat i bez použití černé magie. Je sice minimum těch, kteří někomu dávají přednost, ale tak to prostě bylo, je a asi i bude. Ano, jsou lidé s ostrými lokty a ústy plnými nadávek, ale prváci neleží zakletí na zemi, protože to někdo jiný umí. A komu se to nelíbí... Ať přestoupí a uvidíme, jak pak bude zoufale bušit na brány hradu.