Jak to vypadá, když dostane jedna ze zelených studentek za úkol zpracovat projekt #moudrazknih? Chopí se toho s grácií a tvorbu si užije, nebo to odflákne a bude ráda za splněný úkol?

Než se pustím do citátů samotných, ráda bych zmínila, proč jsem se rozhodla vybrat moudra pouze z Harryho Pottera: jsou známá, jsou oblíbená, není třeba nad nimi dlouze přemýšlet a přitom každého potěší – a to byl přesně můj cíl. Ráda dělám lidem radost a myslím, že přesně tohle mohlo někomu vykouzlit úsměv na tváři rozhodně pravděpodobněji, než něco filozofického, kde člověk tápe, co tím vlastně autor myslel.

Všechny lístečky jsem si dala za úkol rozmístit během jedné cesty do obchodu a zpátky. Také jsem to nepojala příliš moderně – nebydlím v centru, tak jsem mnohdy použila pouze přírodu a snad každé moudro najde nějaký náhodný pocestný.

1.: „O tom, jací doopravdy jsme, mnohem více než naše schopnosti vypovídá to, co si sami zvolíme.“

První moudro jsem umístila za stěrač jednoho auta, které parkovalo u penzionu. Cítila jsem se nervózně – přeci jen, ne každý den se člověk podezřele pohybuje kolem cizího auta. Naštěstí se mi to povedlo, lístek byl umístěn a já rychle utekla pryč – co kdyby mě někdo viděl? Teď zpětně akorát doufám, že to nebylo auto cizinců, což mě v akci nenapadlo.

2.: „Lhostejnost a nezájem často způsobí mnohem větší škody než otevřený odpor…“

U druhého moudra jsem měla jasno – chtěla jsem jej umístit do schránky, jen jsem si nebyla jistá, komu… Nakonec jsem vybrala sousedy, kteří mi od malička vždy spravovali kolo, abych jim snad třeba udělala radost, ačkoli moudro moc veselé není. Nervózní jsem nebyla, do schránek se hází spousta věcí, za to by mi snad nikdo nevynadal, nebo snad ano?

3.: „Lidé mají sklon volit právě to, co je pro ně nejhorší.“

Napadlo mě to vlastně až ve chvíli, kdy jsem procházela kolem plotů – jen jsem potřebovala najít nějaký s menšími mezerami. To se mi povedlo, tak jsem jím moudro vylepšila. Není pochyb o tom, že tam byl papírek dán úmyslně, avšak doufám, že pokud kolem něj půjde někdo, před kým bude stát důležitá volba, ať už v práci nebo v kuchyni, alespoň se nad tím pozastaví.

4.: „Je to síla vlastního přesvědčení, která rozhoduje o úspěchu, a ne počet následovníků.“

Už v obchodě jsem vymyslela, že bych něco mohla schovat do regálu – otázkou bylo do jakého. Mezi  ovoce a zeleninu? Mezi čaje, instantní polévky nebo sladkosti? Příliš nudné, obyčejné… a pak jsem si vzpomněla, že se tam prodávají i malé bločky s obrázky z Harryho Pottera a bylo jasno – vždyť k tomu to přeci patří!

5.: „Kde leží tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“

A abych tam nenechala pouze jedno moudro, do nákupního vozíku mi omylem spadlo ještě jedno – a přísahám, že jsem si toho nevšimla! Vzhledem k tomu, že spousta lidí je zvyklá nechávat ve vozících sáčky, letáčky nebo účtenky, ani na mě nikdo zvláštně nekoukal, ale přiznám se, že jsem se cítila maličko rebelsky – a byla jsem nedočkavá, co se stane, až kousek odejdu. Nic jsem ale nezjistila, neboť jsem se rozhodla neotáčet.

6.: „Důvtip je nade všechna bohatství lidí.“

Tentokrát menší improvizace – cesta zpátky a mně zbývalo ještě stále pět lístků. Našla jsem si kámen a na kraj silnice pod něj papírek schovala. Chodí tam spousta lidí, tak snad majitele najde, a pokud ne, alespoň si jej někdo přečte. Nejde o nic jednoznačného, tento bych řadila k těm, nad kterými se člověk může zamyslet. A nesmím opomenout, že na mě zírali lidé z dvou projíždějících aut, nejspíš jsem je vyděsila.

7.: „A ty si myslíš, že mrtví, které jsme milovali, nás někdy mohou doopravdy opustit? Myslíš, že si je nepřipomínáme jasněji než kdy jindy v okamžicích, kdy se ocitneme ve velkých nesnázích?“

Keř – skvělé místo na ukrytí moudra, alespoň se tak zdá. Jenže kam jej ukrýt, aby neuletělo, když fouká? Jeden jsem našla – a schválně jsem vybrala takový, který není úplně opuštěný a nedostupný, byl vedle branky na zahradu jednoho domu. Věřím, že nalezen bude – a snad i potěší. Je to jeden z nejznámnějších a nejkrásnějších, ač smutných, citátů, který je z Harryho Pottera znám. A myslím, že zaslouženě.

8.: „Když jsi na všechno sám, nejsi takovou hrozbou.“

Aby nalezení tohohle moudra působilo jako náhoda, rozhodla jsem se jej přivřít v kontejneru na papír – nemyslím, že by někoho napadlo, že tam byl umístěn záměrně, pokud nebude vědět, o co jde. Vlastně to považuji za jedno z nejlépe umístěných mouder z této desítky – a cítila jsem se při jeho umisťování velmi uvolněně, možná taky proto, že jsem věděla, co mě čeká, tak jsem vychutnávala nenucenost okamžiku…

9.: „Podle madam Pomfreyové dokázaly myšlenky zanechat na těle hlubší jizvy než téměř cokoliv jiného.“

Nejvíce nervózní jsem byla ve chvíli, kdy jsem si všimla, že na maličko soukromém pozemku zubní ordinace je lavička. Kterou jsem celou cestu hledala. Několik sekund jsem zaraženě stála a přemýšlela, jestli mám vyrazit a papírek na ni umístit, nebo se na to vykašlat. Nakonec ale – co by ne? Vždyť nemám špatné úmysly! Tak jsem vyrazila. Papírek jsem na ni umístila, vyfotila, snad to potěší někoho, koho bude čekat bolestivá návštěva zubaře – a třeba mu to i dodá kuráž.

10.: „Je mnohem snazší odpustit tomu, kdo se mýlil, než tomu, kdo měl pravdu.“

Domů jsem dorazila nadšená z celého výletu a rozhodla se poslední papírek věnovat mamce – ale pokud možno nenápadně. A tak jsem jí ho položila na postel, aby jej našla sama. Bylo náhodou, že mi pro ni zbylo zrovna tohle moudro, při jejich umísťování jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlela. Co ale musím přiznat je to, že mě už dlouho nic takhle nenadchlo a rozhodně to nebylo naposledy, kdy jsem něco takového dělala! Ve skutečnosti plánuji nosit pár papírků vždy s sebou, abych je mohla nechat v učebně po skončení hodiny, v trolejbuse, ze kterého vystupuji, nebo v kině, ze kterého odcházím.

Co říct na závěr?

Jen… doufám, že nebude pršet.

Pro HK
Narcisse Cinerea