Zmijozel letos po třech letech znovu získal pohár za vítězství ve školním famfrpálovém mistrovství. Samo o sobě by se mohlo zdát, že vítěz je ve všem absolutně nejlepší, ale není tomu tak vždy. K vysněnému titulu vedla dlouhá a náročná cesta, kterou celý tým musel absolvovat, než stanul na vrcholu. Jaká tedy byla?

Začátku letošní sezóny jsme se dočkali až třetího srpna. V ten proběhlo konečné potvrzení famfrpálového vedení na příští školní rok mezi všemi, kterých se to týkalo. Funkci kapitána opouštěl Trevor Ztřeštěný, se zástupcem se loučila Narcisse Cinerea. Místo nich si čerstvě naleštěné odznaky na hábity připínali Zuzana Malron a Zpytlehněv Zďáblíkov. Oficiální jmenování sice proběhlo o něco později, jakmile se objevila na hradě osoba pověřená provádět změny, ale od tohoto dne začala naše cesta za pohárem.

Byla postavena šatna, naleštila se košťata, nové tváře nám pomalu poznávaly taje individuálního tréninku. V koleji vzrůstala touha konečně hrát, překonávat své možnosti a získávat další zkušenosti, které povedou ke sběru úrovní.

I přes obrovskou snahu a motivaci nám začátek roku postavil do cesty hned několik překážek. Tým přišel na začátku prázdnin o jednoho z nejlepších střelců, Johna, a týden před prvním zápasem se nechala za vlastní blbost smazat Chelle, v té době nejlepší střelkyně. Také jsme přišli o nejlepšího chytače, Trevora, který po svém opuštění funkce primuse přestal komunikovat a nakonec požádal o zmražení. Tyhle díry bohužel nešlo smazat mávnutím ruky.

Ještě před začátkem kolejních tréninků se zmrazila druhá chytačka Narcisse, chvíli po ní následoval i zástupce a odrážeč Zpytlehněv. Situace nevypadala dobře. V té době dostala áčko na chvíli Bibi Anne, delší dobu ovšem zůstalo úplně prázdné.

Po začátku sezóny se však nějak poskládal tým, později se ze severního pólu vrátila Narcisse. Lidí bylo v tu chvíli tolik, že měl každý občasný hráč obavy, aby se na něj vůbec dostalo. Problém byl v tom, že famfrpálisté ještě nebyli tak zdatní, aby mohli konkurovat těm nejlepším z ostatních týmů. Ale to všechno se časem mělo změnit.

Úrovně přibývaly, což bylo důvodem k radosti, ovšem dělo se tak nejenom v týmu zelených, ale i ve všech ostatních. Nebyl to však důvod, proč neslavit každý vstřelený a chycený gól, zlatonku nebo sraženého hráče. Stavělo se od základů na těch nejmenších úspěších – a jen tak jsme se dostali tam, kde jsme teď.

Po dlouhých týdnech strávených na koštěti jsme pak konečně stanuli před první větší výzvou: zápasem s Havraspárem, který se odehrál 10. prosince. Příprava na něj trvala dlouho, přesto se nepočítalo s výhrou. Byl by to sen, ano, tak jsme na to mysleli. Chtěli jsme se především bavit a užít si to.

„… Jedná se o přátelské utkání, proto prosím
udržuj přátelskou atmosféru. Havr je kámoš, né žrádlo 😉 …“

– kapitánka v informační sově

K večeru před zápasem byla na zástupkyni znovu dosazena Narcisse. K ránu stoupala nervozita, očekávání a nadšení. Na zápas jsme se sešli v plné sestavě a začalo se. Celé utkání se všichni drželi tak dobře, že po několika desítkách minut začala vzkvétat naděje na možnost výhry, všichni kromě Hannabell o tom však zatím pouze snili. Rhea na brankáři s Bibi na odrážeči odváděly výkony hodné profesionální ligy, a jen díky nim se nakonec naprosto nečekaně podařilo Narcisse po dvou dlouhých hodinách CHYTIT ZLATONKU A OBRÁTIT SKÓRE ZÁPASU VE PROSPĚCH ZMIJOZELU! [Eineann ve výhru věřila taky, pozn. redakce]

Euforie, která následovala, byla naprosto neskutečná. Přikládám hned několik bezprostředních reakcí, které na různých místech zazněly od různých lidí těsně po zápase.

Eineann > OMG

Eineann > OMGG

Magdarlene > Joooooooooo!!!!!

Narcisse > Proboha živého, my to fakt vyhráli!!!

Adelina > Obrovska gratulace celemu tymu!!! Jste proste uzasni !

Jagga > Gratuluji famfrpálovému týmu k (ne)očekávanému vítězství !! Holky jste jedničky !

V tomto zápase se na košťata posadilo celkem deset lidí. Na střelcích kralovaly Lily, Besa, Eineann, Hannabell a Rory. Obruče s naprostým klidem a profesionalitou bránila Rhea. Soupeře úspěšně shazovaly z košťat Bibi, Ariana a Magdarlene. Na chytači se pak při průletech střídaly Narcisse a Zuzana.

Byl to první krok, který v nás probudil dosud netušenou hromadu energie a síly. Vznášeli jsme se v oblacích – obrazně i doslova – a do dalšího trénování se pustili s ještě větší vervou. Přesto nikdo nezapomínal, proti komu budeme stát příště, a také to, že jedna vlaštovka jaro nedělá.

Zápas s Mrzimorem byl naplánován na poslední den v roce, 31. prosince. Po svátcích nám sice všichni trochu přibrali po milovaném cukroví, naštěstí však nikdo nedosáhl váhy, při které by s ním koště ani nevzlétlo. Tentokrát byli všichni znatelněji vzrušení. Stáli jsme proti týmu, který se v posledních letech vypracoval na velmi slušnou úroveň a jehož mnozí hráči nám obstojně konkurovali.

Už na začátku však bylo patrné, že naši střelci mají velmi silnou převahu, za celý zápas se žlutí dostali k camrálu pouze jednou, Rhea tedy neměla téměř žádnou práci. Jedinou střelu na zmijozelské obruče však schytala do hlavy, a tak se do konce zápasu divně motala. Mrzimoru chyběl jejich hlavní chytač, a i díky jeho absenci si Narcisse vytvořila absolutní převahu, pomocí které se jí po hodině a čtvrt podařilo chytit zlatonku. Celý tým dokázal, že jeho první vítězství nebylo náhodou a že v letošním roce vyhrál na plné čáře už jen tím, jak se dokázal dát dohromady po všech ztrátách a sehrát se.

Do zápasu tentokrát zasáhlo „jen“ devět hráčů. Na střelcích se od začátku do konce činily Eineann, Andra a Lily, na brankáři si otřes mozku vytrpěla Rhea. O železné míče se staraly Bibi, Magdarlene a Ariana, a na chytači se opět střídaly Narcisse a Zuzana.

Chuť vyhrát i poslední utkání byla obrovská. Měli jsme nakročeno nejlépe ze všech týmů, přesto nebylo o poháru jasno – získat ho mohly dokonce ještě tři týmy! Jediný, který byl po tomhle zápasu mimo hru, byl Mrzimor, který už měl na kontě dvě prohry. Do dalšího zápasu nezbývalo mnoho času a než jsme se všichni nadáli, bylo tady 7. ledna a zápas s Nebelvírem. Všichni jsme věděli, co může výhra znamenat, a přesto jsme do utkání šli s respektem a sklopenou hlavou, připravení vydat ze sebe všechno.

Bylo krátce před devátou a jedna ze střelkyň, Eineann, nebyla nikde k nalezení. Zbytek týmu naštěstí přišel včas, a protože jsme nechtěli pokoušet štěstí s nepotvrzením zápasu, nemohli jsme čekat. Proti nám stál tým hrdých lvů, kterého jsme se právem obávali – všichni jeho hráči podávali perfektní výkony a přehrávali nás na všech postech, až na jediném. Díky zaváhání chytačů nebelvírského týmu a jejich nedostatku při neuvěřitelné schopnosti Bibi shazovat na pár ran, si zelení chytači vytvořili převahu, kterou krátce po půl hodině zápasu využila Narcisse a polapila třetí zlatonku v neuvěřitelné sezóně plné štěstí, malých náhod a preciznosti A ZAJISTILA TÍM TAK ZISK POHÁRU A VÝHRU VE ŠKOLNÍM FAMFRPÁLOVÉM MISTROVSTVÍ!

A bylo to!

Eineann> Bože, řekněte, že to buď ještě neskončilo, nebo jsme vyhráli

Eineann> VY JSTE NEJLEPŠÍ

Na tomto zápase předvedlo svůj um opět devět zmijozelských. Na střelcích se o camrál praly Lily, Hannabell a Andra, na brankáři své triumfy mistrně opakovala Rhea. Odrážečky Ariana, Bibi a Magdarlene několikrát šly až za hranice svých možností, aby shodily protihráče, a Zuzana s Narcisse na chytači opět všem ukázaly svou perfektní souhru.

Nenechte se však zmást. Ani výčet všech lidí na košťatech nemůže zahrnout všechny, kteří se o výhru poháru zasloužili. Neméně obrovský podíl má na tom i Alexa, Jagga nebo Elaine.

Každý z hadů, který se během roku do famfrpálu zapojil, se na něm nějakým způsobem podepsal. I přes neskutečnou účast a zapojení do letošního trénování, je letošní sezóna bohužel poslední pro naše dvě střelkyně, Lily a Eineann. Kéž se brzy dočkáte zprovoznění profesionální ligy, děvčata!

Za celý tým si také dovoluji poděkovat všem, ať už zeleným či jinak barevným, kteří nás nejen na zápasech podporovali – všimli jsme si, víme a děkujeme! Zvláštní poděkování pak letí naší zelenofialové NaSaŠí, díky které každý aktivní člen týmu získal i nějakou hmotnou odměnu do majetku.

Tréninky skončily a hřiště se uzavřelo, na slavnosti si naše kapitánka Zuzana s úsměvem přebrala vytoužený pohár. Na zmijozelském závěrečném večírku pak přišlo ještě jedno překvapení – členům týmu byla na celý příští rok propůjčena zmijozelská stříbrná korunka!

Speciálně pro Hadího krále jsem pak získala vyjádření spousty hráčů k celé sezóně. Seřazeno dle abecedy.

Andra: Tato sezóna byla pro mě, jakožto studentku druhého ročníku, první. Téměř celý prvák jsem se těšila na svůj první zápas. Místo toho, abych však nastoupila na první zápas, jsem vesele ležela na ošetřovně s mírným vyčerpáním. Aneb jak praví moudré mudlovské přísloví, všeho moc škodí. Zápas proti Havraspáru byl pro Zmijozel úspěšný. Na zápas proti Mrzimoru jsem již nastoupila. Na euforii z prvního trefeného gólu asi nezapomenu. I tento zápas byl pro náš tým úspěchem, když Cisska chytla zlatonku. Zápas proti Nebelvíru byl napjatý už den předtím. Všechny jsme byly nervózní a zápas byl vyrovnaný. I tentokrát jsme však výhru vybojovaly a pohár byl náš. Jsem moc vděčná, že můžu být v tak skvělém týmu plném úžasných hráček, a doufám, že úspěšná sezóna nás čeká i tenhle rok!

Ariana: Keďže toto bola moja prvá famfrpálová sezóna, som veľmi rada, že som sa jej mohla zúčastniť hneď v základnom týme. Som vďačná Zuzke za dôveru, ktorú do mňa vložila a nie len vďačná, ale aj hrdá som na to, že som sa mohla aj ja aktívne zapojiť práve do takejto úžasnej sezóny. Máme v týme nie len výborných hráčov famfrpálu, ale aj skvelých ľudí a priateľov.

Besa: Famfrpál som začala hrať len minulé prázdniny a toto bola moja prvá sezóna. Ale vyhrali sme pohár, tak hádam dobre, nie? Tréningy ma naozaj bavili, zišli sme sa tam skvelá parta, Zuzka, najlepšia trénerka, strelci, odrážači, chytači aj naša skvelá brankárka, všetci odviedli skvelú prácu. Som veľmi rada, že som mohla byť súčasťou tohto skvelého týmu.

Bibi: Letošní sezóna byla zatím nejlepší, co jsem zažila – a to nejen tím, že byla vítězná. Pohoda na tréninku, Zuzčino úžasné vedení a rychlá ruka Ciss při chytání zlatonky – co nás víc může motivovat? K tomu bych přidala skutečnost, že žádný zápas nebyl dopředu jasný – rozhodovalo štěstí, náhoda či – jak si myslím já – chuť vyhrát. – usměje se – Vivat Slytherin. – usměje se –

Jagga: Na koště jsem nasedla až teprve na začátku právě skončeného školního roku, a tak je Zuzka jediným kapitánem, kterého jsem měla možnost poznat. A za sebe mohu říci, že jak tréninky, tak i zápasy, mi přišly organizačně i takticky skvěle zvládnuté. A ačkoli jsem se coby náhradnice nezúčastnila přímo zápasového dění, nijak to nezmenšuje moji radost ze získaného poháru.

Juliette: Když jsem nastupovala do týmu, ve famfrpálu jsem byla úplný začátečník. Bála jsem se toho, ale náš tým mi pomohl od nervozity. Líbilo se mi, jak při dosažení kohokoliv nové úrovně se blahopřálo a povzbuzovalo se nás k lepším výkonům. Jakékoliv tréninky bývají nepříjemné, ale náš skvělý tým mi vždy pozvedl náladu. Jak na trénincích, tak i na zápasech byla skvělá atmosféra, kde všichni skandovali a povzbuzovali a taková atmosféra mě vždy úplně pohltila. Sezónu hodnotím jako velice, velice vydařenou. Nakonec děkuji a zároveň blahopřeji Zuzce, která nás dovedla k absolutnímu vítězství!

Hannabell: Pro mě to byl úplně nový start, protože jsem teprve v létě začínala. Trvalo mi se rozkoukat a ze všeho jsem měla smíšené pocity, než jsem pochopila, co jak funguje, ale víceméně mé pocity se přikláněly spíše ke kladným. Moc jsem si famfrpál oblíbila. Sezóna byla naprosto úžasná a nepředvídatelná, i když jsem prostě věřila ve výhru nad havrany a pak následně i nad lvíčaty, což se obojí povedlo a to mě ještě více nabudilo k tomu více trénovat, abych byla ještě větším přínosem pro tým háďat. Samozřejmě mě hodně překvapilo, že se mi například povedlo zmocnit se camrálu v zápase proti havranům a prostřelit Waynovi obruč. Na závěr bych jen chtěla říct, že jsme to nejlepší ženstvo. ♥

Lily: Můj odchod do profiligy nemohl být epičtější.

Magdarlene: Sezóna byla skvělá, lepší si ji asi ani neumím představit. Zápasy byly napínavé, nikdy nic nebylo jednoznačně jasné. Jenom díky spolupráci celého týmu vše šlapalo jak mělo a my si sáhli na famfrpálový pohár. Chtěla bych moc poděkovat Zuzce za její čas, pomoc, dokopávání k tréninkům, motivaci a vedení. Doufám, že příští sezona bude stejně úspěšná.

Mariela: Letos jsem se příliš famfrpálového dění neúčastnila, bohužel jsem příliš mnoho tréninků nestíhala a IT už vůbec ne. Každopádně z toho, co jsem pochytila, naše skvělá kapitánka byla velice aktivní a dokázala vybudit naše zelené družstvo k výborným výsledkům. Všem famfrpálistům moc fandím a jsem hrdá na úžasné družstvo, kterým se Zmijozel může pyšnit!

Prim: Ačkoliv jsem se moc účastnit nemohla, i na těch pár trénincích, na kterých jsem měla možnost být, se mi líbila ta pohodová atmosféra (s občasnými výbuchy Zuzky – směje se –) a sehranost týmu. – usměje se – A celkovou sezónu hodnotím velice dobře, protože jste všechny hrozně šikovné a pohár máte zaslouženě. 🙂

Rhea: Tak pro začátek bych ráda řekla, že mě vůbec nenapadlo, že by se mohl povést výsledek, jako se povedl. Doufala jsem, že vyhrajeme alespoň jeden zápas, pokud se dobře sehrajeme, chytačky budou ve formě a já pustím jen málo střel. Od začátku jsem se hodně snažila, jako všichni, ale přes rok přesto sil ubylo. Ale stalo se něco neuvěřitelného. My všichni jsme se spojili, spíše tedy my všechny jsme se spojily a dělaly jsme, co jsme mohly. Naším obrovským úsilím, jak na košťatech, tak v jámě se nám povedlo zvítězit v jednom zápase. Pak ve druhém a nakonec i ve třetím, rozhodujícím. To, co se nám povedlo, je zkrátka naprosto neuvěřitelné. Ráda bych tímto všem poděkovala za úžasnou sezonu, a i profesorům za dotace, bez kterých bychom toho zdaleka tolik nenatrénovaly. Takže ještě jednou díky moc všem za sezonu plnou pohody, tréninku a úžasných věcí, za které vděčím nejen týmové práci, ale i naší úžasné kapitánce Zuzce. – usměje se – Takže díky moc, a příští rok stejně! – usměje se –

Zuzana: Mnozí si pamatují, jak nešťastná jsem byla ze stavu týmu, který jsem přebírala v polovině léta, prognózy pro sezónu Zima 2017 byly všechno, jen ne příznivé. O to větší radost mám, když se dnes zpětně ohlédnu na počínání svého týmu, na to, jak postupně rostl jeho počet a síla, na to, jak se z počátečních zmatků stával systém, který fungoval. Mnohému se holky naučily, mnohému naučily mě samotnou, a já jsem hrdá na každou z nich, jsem jim vděčná za jejich píli, tvrdou práci i to, že se na ně mohu vždycky spolehnout. Byl to pro mě rok tvrdé práce, ale taky obrovského štěstí a radosti. Děkuju, můj úžasný legendární týme! – usměje se –

A pár vzpomínek na závěr…