Salazarnálie jsou tak staré jako sám hrad, i když pojmenovány byly až o mnoho let později. Tehdy zakladatelé se svými kolejemi slavili „pouze“ zimní slunovrat stejně jako kouzelníci po celé zemi. (Jak to slavili a slaví třeba v Africe, nevím, bohužel zkoumání tradic ve světě není můj obor.) Avšak pod prudkým nárůstem přijatých studentů i z mudlovských rodin se ten ohavný mudlovský svátek začal pomalu, ale jistě, dostávat i mezi kouzelnickou populaci. Ne, že bychom měli něco proti mudlovským studentům a zvykům, to vůbec ne! Vůůůůůbec…

Jak jsem již psala, myšlenka Vánoc se zakladatelům dosti zalíbila a představa nošení dárků dětem je přiměla k tomu, aby v Bradavicích po mudlovském vzoru pořádali každý rok v prosinci Vánoce ve velkém stylu. A protože zimní slunovrat a Vánoce jsou od sebe vzdálené pouze tři dny, rozhodli se zakladatelé oslavy slunovratu nahradit Vánocemi. Můžete třikrát (nebo ne, jednou stačí, to byste měli moc lehké) hádat, který zakladatel byl proti.

Jasně, náš starý dobrý Salazar Zmijozel! Měl rád tradice takové, jaké byly, no a pak vedlejším motivem pro bojkot byl samozřejmě fakt, že nesouhlasil s přijímáním mudlovských studentů na školu. Redakce mě donutila říct- Dnes samozřejmě mudlovští studenti zastupují i zmijozelskou kolej, ale pouze ti nejprohnanější, to dá rozum. Salazar byl tehdy ikona celé koleje, vzor, ke kterému se zmijozelští studenti upínali, takže se pochopitelně rozhodli oslavy Vánoc bojkotovat společně s kolejním ředitelem a dále slavit zimní slunovrat.

Zmijozel měl pak problémy s ostatními kolejemi, které oslavy slunovratu neschvalovaly –respektive se jim nelíbilo, že si Zmijozel jede vlastní cestou a naprosto ignoruje smysl a ducha Vánoc – proto po pár letech zbylí zakladatelé nebohému Salazarovi oslavy zimního slunovratu zakázali. Jako kdyby ho to nějak mohlo zastavit!

Zmijozelští studenti si slunovrat ze vzdoru pojmenovali po svém řediteli a rozhodli se svátek slavit mnohem radikálněji. Detaily bych klidně popsala, ale obávám se, že by mi neprošly korekcí, proto nechám každého, ať si domyslí, jak nevraživost o Salazarnáliích/Vánocích mezi jednotlivými koleji pokračovala a nabírala na síle. Proč a kdy Salazarnálie vlastně zanikly a Zmijozel na čas přešel na „vyznání“ Vánoc (které nikdy nebylo od srdce), není zcela jasné.

Tradice, které se se Salazarnáliemi pojí, jsou různorodé a v porovnání se „salazarovskou érou“ o dost mírnější (rozhodně neproklínáme jiné studenty ani se nesnažíme Vánoce účelně kazit). Stromek se zdobí také, pravda, ale nic jako blyštivé ozdobičky a světélka zářící všemi barvami, to u nás vážně nenajdete. My zdobíme stylově. Většinou se také koná večírek, kde studenti mohou upustit páru a přestat si hrát na hodné a tolerantní zmijozelské, ta šaráda přece nemůže fungovat pořád. Samozřejmě Salazarnálie provádí i další akce, večírek není pravidlem – kdoví, třeba příští rok půjdeme do lesa s pochodněmi na Fleutýnu!

Salazarnálie sice byly v dávných dobách zakázány, ale my však máme to štěstí, že se v roce 2011 podařilo vyhrabat ve starých archivech záznamy o zapomenutých oslavách zimního slunovratu, čímž se Salazarnálie vrátily opět „do hry“. A tentokrát už neustoupíme. Pokud o nich bude mít ponětí alespoň část zmijozelských studentů, Salazarnálie budou přežívat dál a kdoví, třeba jednou ty Vánoce vytlučou!

Vivat!

Pro Hadího krále

NaSaŠí Jackson