Aki: Ahoj, myslíš, že bys měla čas? Ráda bych s tebou udělala rozhovor do HK, – usměje se – jelikož vedeš v bodování.

Veronica: Vedu leda za Zmijozel, ale klidně, teď mám zrovna čas!

Aki: Vedeš ve zmijozelském žebříčku a sbíráš bod za bodem, ráda bych se zeptala, jak to všechno stíháš? – zasměje se –

Veronica: Upřímně, čím míň předmětů mám, tím víc prokrastinuji. Dokonce nedělám ani všechny vypsané soutěže (ale jen ty, co požadují, abych vyšla ven na světlo, tak pšt!) nebo MÚ. Prostě jedu v klidu, nehrotím to, takže většinou pak nemám stres o termínových nedělích. – zazubí se –

Aki: I tak jsou tvé body daleko před ostatními, kolik předmětů máš vlastně zapsaných, jestli to není moc osobní? –mrkne –

Veronica: Osobní to určitě není, dá se to zjistit, když mi trochu prošmejdíš profil. – zazubí se – Je jich 13, jestli si dobře pamatuju. Chtěla jsem jich původně jen 12, protože tolik mi zbývá k získání magíka za 100 vystudovaných předmětů, ale, no, zapomněla jsem při zápisu počítat. –zasměje se –

Aki: Páni, to je docela dost. – žasne – Jsi v sedmém ročníku a budeš dělat zkoušky OVCE, jak si z tolika předmětů vybereš?

Veronica: Můj maximální počet předmětů (zrovna minulý školní rok) byl 28, takže 13 už je takové hodně light. –směje se – A OVCE už mám několik ročníků vybrané – Čarostavitelství, tak snad to zvládnu! –usměje se –

Aki: Myslíš si, že jsi na zkoušku dostatečně připravená?

Veronica: Jo… to bych taky ráda věděla! Ale snad jo, kdyžtak mi někdo vykopte hezký hrobeček!

Aki: Místo kopání hrobečku budu radši držet palce! A co plánuješ po vystudování? Budeš pokračovat v rozšiřujícím studiu, nebo přemýšlíš o profesorské kariéře?

Veronica: Díky moc! No, já bych ráda magíka za 150 vystudovaných předmětů, k čemuž je ještě sakra dlouhá cesta. Profesorština je určitě zajímavá, ale několik let v rozšiřujícím studiu si ještě pobudu. – usměje se –

Aki: A do budoucna bys tu profesorštinu nechtěla třeba vyzkoušet? Určitě bys byla skvělá profesorka!

Veronica: Chtěla, ale prioritou jsou pro mě v tuto dobu předměty, které by mi utekly, kdybych zfialověla, takže… – zazubí se –

Aki: Tak dobře tedy. Prozradíš mi ještě nějaké tvé zájmy a koníčky?

Veronica: Určitě! V mudlovském životě mě baví kódování, ale jsem začátečník, takže jsem ráda, že mi vůbec funguje kalkulačka. – směje se –Taky hraju hry, i když na ně nemám moc času, nicméně jsou hlavním viníkem, když si omlouvám úkol! Hodně se zajímám i o historii (jak mudlovskou, tak i kouzelnickou). Ráda se věnuji čtení (pomineme to, že jsem naposledy přečetla knížku tak před třemi lety) a psaní. A ze všeho úplně nejradši sbírám body!

Aki: Máš rozmanité zájmy! Sbírání je skvělý koníček, je dobře, že tě to baví! –zasměje se – když už jsme u těch bodů, jak to vidíš letos? Vyhrajeme pohár, či nikoliv?

Veronica: Těžko říct, kdysi jsme to taky vyhráli o fous. Na druhou stranu se teď kolej celkem probrala a dosahujeme vysokých čísel v počtu obsazených seminářů i odevzdaných soutěží, tak uvidíme!

Aki: A poslední otázka. Co považuješ za své úspěchy na hogu?

Veronica: Úspěchy… jako těžko říct. Za úspěch považuji moje magíky v soutěžích a ve výuce, pak fakt, že jsem zatím vystudovala všechny předměty, které jsem si kdy přihlásila, tedy kromě Kouzelnických šachů. – směje se – Za úspěch by se dal považovat i prefektský odznak, i když mám dojem, že jsem ho získala převážně proto, že jsem prostě kvůli bodohrocení byla v koleji vidět.

Aki: Výborně. Tak ti přeju hodně štěstí u zkoušek, děkuji za tvůj čas a Vivat Slytherin!

Veronica: Já díky za rozhovor, Vivat!

Pro Hadího krále
Aki Otosaka