Nejhorší je, že do celé této hrůzy a šílenství se strašidelnými kostýmy navezla zmijozelské osazenstvo sama kolej. Nejeden člověk se jistě ptal, čí to byl ten pitomý nápad se soutěží o nejlepší masku? Koho napadla taková hloupost, kvůli které se pak nešťastní studenti museli plahočit podzemím, bojovat s rarachy, málem se nechat zadusit ďáblovým osidlem v nepraktických dlouhých pláštích, maskách, velikých kloboucích, dlouhých robách a dýňových brýlích? A koho proboha napadlo, že se na Halloween takové věci budou studentům půjčovat? Což mělo jen za následek, že studenti museli celým tím nebezpečným peklem projít s pocitem neurčitého strachu, jak asi bude reagovat pokladník, pokud při boji o holý život nějakou půjčenou věc poničí nebo dokonce ztratí?

No všichni přeci známe zmijozelského pokladníka a víme, jaký je to pes.

Jelikož se už nedá dopátrat strůjce tohoto šíleného nápadu, navrhuji ze všechno obvinit primusku jako nejodpovědnější osobu.

Ať už to však byla vina primusky, nebo se to Zuzana Malron pokusí popřít, z hlediska převleků se večírek velmi vydařil. Prakticky každý si dal tu práci a sehnal si nějakou masku. (A těm, co si žádnou masku nesehnali, bylo řečeno, že se večírek koná jindy a úplně jinde, takže celou slavnost nikterak nekazili.) Zmijozel se tak stal nejlépe tematicky oblečenou kolejí na škole (a jedinou kolejí, která má z letošního roku halloweenskou fotku, která by stála za řeč).

Hannabell Cavanaugh

Hannabell Cavanaugh zvolila na halloweenskou slavnost masku Fantoma opery. Do své nové role se vžila tak, že jí muselo být zakázáno na večírku zpívat, jelikož si ostatní účastníci stěžovali, že si pro samé zacpávání uší nemohou vzít žádné občerstvení.

Maska sama o sobě vypadá docela hezky, je však naprostým vrcholem nepraktičnosti. Na Hannabellin dlouhý rozevlátý plášť během večírku neustále někdo šlapal a umělecké potrhání se neustále zachytávalo do věcí kolem. Po „spěšném taktickém ústupu“ před rarachy byl navíc plášť mnohem potrhanější než prve a když se jej Hannabell pokoušela koleji vrátit se slovy „To už tak bylo!“ a „Vždyť se to jmenuje potrhaný plášť!“, měla možnost vyzkoušet kromě rarachů i „spěšný taktický ústup“ před pokladníkem.

Christyne Halwiger

Christyne Halwiger se rozhodla, že soutěž o nejlepší masku vyhraje za každou cenu, a proto nevsázela jen na jediný kostým, ale během večírku jich předvedla celou řadu. V průběhu večera předvedla spoustu různých kostýmů, avšak program se musel neustále zastavovat, aby Christyne mohla vlézt pod stůl a převléknout se. Když se takto program přerušil popáté, začala organizátorům docházet trpělivost a Christyne byla nakonec požádána, aby se už konečně rozhodla, za co chce vlastně jít. Dále jí bylo další převlékání zakázáno a Christyne byla po zbytek večírku držena od jakýchkoliv stolů, pod které by mohla vlézt.

Andra Tigers

Andra Tigers si s kostýmem příliš hlavu nelámala, jelikož si však s sebou jako pravá kapitánka nezapomněla vzít koště, nikdo se ji na to neodvážil upozornit. Leč byla malá místnost, do které se na večírek pokusilo dostat mnohem více lidí, než se původně počítalo, nepříjemně přeplněná, kolem Andry Tigers se celý večer udržel pomyslný kruh uctivé vzdálenosti, kterou si ostatní udržovali. Kruh prázdna kolem kapitánky byl zhruba tak velký, kam bylo schopno dosáhnout její koště.

Většina Zmijozelských už se dávno naučila, co to znamená „porušení osobního prostoru“ ve chvíli, kdy je Andra a její koště nablízku. Ti chytřejší také vědí, že v takovou chvíli oni na žádný osobní prostor nárok nemají.

Lucretius McBrave

Model, který zvolil Lucretius McBrave (nejnovější šéfredaktor Hadího krále a člověk, který mi bude ode dneška dávat výplatu), byl po všech stránkách dokonalý a bez jediné chyby. Marně jsem hledal, co bych mu vytknul, opravdu jsem se snažil, lámal si hlavu a přemýšlel. Na nic jsem však nemohl přijít. Tento model je vrcholovým příkladem vkusu, elegance a estetiky. Dávám mu patnáct bodů z deseti a navrhuji ho na nejlepší kostým roku. Lucretius projevil neobyčejný cit pro barvy. Však se sami podívejte, jak báječně se mu povedlo sladit černou košili, černé kalhoty a černé boty. Jak já vždycky říkám: S barvami se to musí umět a ne každý na ně má oko.

Další předností tohoto kostýmu je také hadí maska. Všichni jistě ocenili, že si Lucret zakryl celý obličej… rozhodně mu to přineslo další plusové body.

 Narcisse Cinerea

Narcisse Cinerea byla mým osobním favoritem v soutěži kostýmů a dle mého názoru jasným adeptem na vítězství. Bohužel se mi však nepodařilo přesvědčit ostatní porotce, že si zaslouží bonusové body kvůli tomu, že tento článek bude opravovat a že díky ní budu vypadat mnohem méně nevzdělanější, než ve skutečnosti jsem, že nebudu terčem všeobecného posměchu a že nevyjde najevo, že ve skutečnosti neumím ani vyjmenovaná slova.

Chobodýně

Tento kostým je jasnou ukázkou toho, co všechno dokáže magie. Bez magie by tento kostým byl zcela nepoužitelný a tvor, kterého se primuska rozhodla předvést, by nepřežil ani jeden den.

Dovedete si chobodýni představit v reálném životě? To by si chobodýně takhle vesele plavala a… ne, buďme přesní. Ona by si neplavala.

Ona by se převážila, jelikož dýně velikosti hlavy je zatraceně těžká. Na samém dně by tedy ležela dýně a kolem by se bezmocně zmítala chapadélka. Jediné, v co by Chobodýně mohla doufat, je, že tuhle nedůstojnou pozici nikdo nevidí.

I přestože kouzla dokážou zabránit podobně nepříjemným situacím, primuska si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, že taková Chobodýně má těžký život i tak. Po celou dobu večírku se jí škodolibí studenti pokoušeli přivázat chapadýlka k nohám stolu, k židli, k jiným studentům a vlastně ke všemu, co se jim ocitlo v dosahu. Když se nebohá primuska pokoušela protestovat, udělal jí někdo na chapadlech uzel. A bylo.

Když studenty, kteří se toho účastnili, pustili z ošetřovny (jelikož zapomněli, že až primuska kostým sundá, už žádné uzly na světě nepomohou), byl tento kostým oficiálně na hradě zakázán a příští rok již nebude možné za chobodýni jít. Za ty úrazy to údajně nestojí.

Na večírek rovněž zavítali tři členové profesorského sboru. Barbara Arianne Lecter, Sally-Ann Olson a Wenai Lafayette.

I přes protesty všech zmíněných byla na profesorskou fotku vzata Rosemary Gulerongova. Ve chvíli, kdy ji madam Lafayette uviděla, začala trvat na tom, že někdo s tak pěkným kostýmem nemůže na fotce chybět a že pokud jí nedovolím se s spolu s Rose vyfotit, tak nám všem strhne body. Rose a madam Lafayette tak bez diskuze vyhrály pomyslnou cenu za nejlépe sladěné kostýmy. Odměnu však samozřejmě v rámci úsporných opatření nedostaly žádnou.

Na závěr článku přidávám jako bonus některé básničky zmijozelských koledníků, které se mi o Halloweenu povedlo zachytit a zapsat.

Nena Campbell
Jednou venku při setmění,
děti v strašidla se mění.
V okně dýně, uvnitř svíčka,
halloweenská mají trička.
Od domu k domu běhají
a koledu všem říkají.
Dejte mi sladkou koledu,
nebo vám něco provedu!

Zuzana Malron
Růže jsou rudé,
fialky modré,
byla by maličká
koleda pro mne?

Rosemary Gulerongova
–začíná zpívat krásnou, líbivou písničku –
Už tu máme Halloween!
Tralal lala lá.
Něco vám k němu povím.
La la la la lá.
Koledovat teď jdu k vám.
Tralal lala lá.
Nejdřív vám však zazpívám.
La la la la lá.
Nejdřív ale chci vám říct…
Tralal lala lá.
–přestane zpívat a velice nahlas zavolá –
KOLEDU,
NEBO K VÁM TROLLA DOVEDU!
–krásně se usměje a nastaví košíček –

Nejsem si jistý, zda ze mě nemluví falešná skromnost, kterou jsem proslulý, ale mám pocit, že Zmijozel byl letos nejen nejlépe tématicky oblečenou kolejí, ale i kolejí nejnadanějších koledníků.

Osobně se velmi těším, až spolu se Zmijozelem budu moci oslavit další svátky, které nás čekají, a doufám, že Zmijozel bude pokračovat v nové tradici „nejlepšího stylu a šmrncu“, kterou projevil letošní Halloween.

Jsme prostě krásní, hustý a stylový! S tím se nedá nic dělat!!!

Pro Hadího krále
Zpytlehněv Zďáblíkov