Hannabell Cavanaugh: Ahoj, Edmunde, jsem strašně ráda, že sis udělal na rozhovor pro Hadího krále čas. Na začátek bych se tě ráda zeptala jak se ti na letním semináři líbilo?

Edmund Heusinger: Ahoj, Hann, strava byla dobrá, program zábavný, společnost vytříbená, jen ten čas nějak rychle utíkal.

Hannabell Cavanaugh: Slyšela jsem, že jste si s Davidem Lopezem předali nějakou nemoc, prozradíš nám, copak to bylo?

Edmund Heusinger: Ať už to bylo cokoliv, přivezl to Lopez! Ten se pak postaral o to, aby si každý přivezl z Letňáku památku a ještě dlouho na něj vzpomínal. Já jsem byl jen první, kdo od Lopeze tu zákeřnou nemoc dostal, dostalo se ale snad na všechny a já jsem byl nakonec první, kdo se z toho vyléčil. – zkontroluje si kolena – Ano, vyléčil…

Hannabell Cavanaugh: A čím se to přenášelo? To je mi opravdu záhadou, protože jsem si strup na koleni odvezla z Letňáku také, a to jsem tam byla jen pár dní!

Edmund Heusinger: Dám ruku do rarašího hnízda za to, že vzduchem a očním kontaktem ne, takže to raději ani nechci vědět.

Hannabell Cavanaugh: To je škoda, bylo by fajn to vědět, minimálně proto, aby se člověk nemoci příště vyhnul. Jaký název jste Lopezovému viru dali?

Edmund Heusinger: Tak tu nemoc jsme nepojmenovali my, ale už někdo dávno před námi. Říkali jsme tomu tak ze stejného důvodu, jako se rýmě říká rýma. – dělá tajemného a raději nic neprozradí –

Hannabell Cavanaugh: Samozřejmě Letní výjezdní seminář nebyl jen o tomto onemocnění, které šířil David Lopez! Co ta tvá kamarádka Muňka?

Edmund Heusinger: Pro tu jsem nesehnal hlídání, a tak jela se mnou. I jí se Letňák líbil a příště určitě prý pojede znovu, klidně i beze mě.

Hannabell Cavanaugh: Takže tvrdíš, že je to tvá přítelkyně do nepohody? Taková malá Edmundova součást?

Edmund Heusinger: Přesně tak. Do pohody i nepohody, ve zdraví i nemoci, ať už je to cokoliv…

Hannabell Cavanaugh: Hmm, zajímavé! Dámy, pozor! Až se budete ucházet o Edmundovu ručku, musíte počítat s tím, že mezi Edmundem a Muňkou existuje pouto a že bohužel budete někdy takzvaně třetí kolo u vozu. Nicméně ještě by mě zajímala jedna velmi zajímavá cizokrajná věcička z Letního výjezdního semináře, a sice Krvavá Ňuňu slečny Olivie Windy. To bylo zase co?

Edmund Heusinger: Nó, tu jsem na vlastní oči neviděl, takže k tomu vlastně nemůžu ani nic říct… Uf! –vydechne a zčervená –

Hannabell Cavanaugh: Tak čtenářům aspoň prozraď, co jsi o ní slyšel!

Edmund Heusinger: To je takové ošemetné téma… Tady budu muset být asi zdrženlivý.

Hannabell Cavanaugh: Nuže dobrá, páčit to z tebe nebudu, to se nehodí. Neboj, on kdo tu odpověď bude chtít znát, ten si ji určitě najde.

Edmund Heusinger: Kdo se moc ptá, ten se moc dozví…

Hannabell Cavanaugh: Na tom určitě něco bude! Nicméně moc ti děkuji za rozhovor pro Hadího krále a neboj, on ten časopis stejně nikdo nečte, takže zase tolik lidí se o těchto nemocech nedozví. (Autorka nyní přichází o měsíční výplatu, pozn. šéfredaktora.)

Edmund Heusinger: Rádo se stalo a Zmijozele, nevěšte hlavu. I král musí na porcelánového bílého koně a právě tam se třeba hodí čtení! Prostě každé zboží má svého kupce! – zakření se –

Hannabell Cavanaugh: –neví, jestli se dřív smát nebo mračit, ale nakonec se pousměje – Děkujeme za přání, neboj, Hadí král se jednou dostane na vrchol mezi nejčtenější časopisy hradu, aspoň já tomu věřím. (Výplata bude, ale nižší, pozn. šéfredaktora.)

Ačkoli nebyl Edmund nikterak konkrétní, tak nám toho velmi mnoho objasnil co se letního semináře týče. Nemoci za ty měsíce odezněly, ale vzpomínky nikdy nevyprchají a v naší mysli nezblednou. Nicméně Edmund udělal jednu velkou chybu, když zpochybnil naše působení v oboru novinařiny, a přestože si myslím, že i špatná reklama je stále reklama, zaslouží si řádnou odvetu, no nemám pravdu?

Nezapomeňte hlasovat v naší anketě a brzy se zase těšte na Sykoty z podhradí!

Pro Hadího krále
Hannabell Cavanaugh

 

Miniaplikace