Na kolejních trénincích se děje spousta krásných a nekalých věcí. Pokud máte s někým ze své koleje nevyřízené účty, někdo vám dluží peníze nebo vám snad někdo ukradl vaše oblíbené ponožky, kolejní trénink je místo, kde si vše můžete vyřídit. Pokud se dostanete na odrážeče, máte po starostech, prostě na dlužníka odpálíte potlouk. Když ho to nezabije, peníze vám určitě vrátí. Pokud díky vaší raně zhyne, vy se můžete radovat z jeho smrti a když budete rychlejší než vaši spoluhráči, můžete mu ukrást peněženku.

Pokud se vám nepovede dostat se na odrážeče, nezoufejte! Další možnost je střelec. Je však potřeba, aby vaše oběť byla na brankáři. A pak už jen stačí být dostatečně špatný střelec a trefit brankáře do hlavy. Nebo do zad. Ale hlava prý bolí víc.

Divili jste se někdy, proč je odrážeč a střelec oblíbenější než brankář a chytač? Teď už by mělo být jasno.

K tréninku patří taky vyvážená strava. A hráči na každém postu se evidentně stravují jinak. Zatímco chytač nejí skoro nic, aby byl co nejhbitější, brankáře můžete po chodbách zahlédnout s tunou čokolády v rukou, aby byl co nejmohutnější a mohl tak zabrat co nejvíce prostoru v bráně (ideálně svým tělem pokrýt všechny tři obruče).

Ke stravě se taky váže nebezpečí v podobě hráčů z ostatních týmů, kteří se vás snaží otrávit. Když tedy vidíte na hřišti nádherně vypadající čokoládový dort, rozhodně ho nejezte, protože by to dost určitě bylo to poslední, co kdy pozřete.

Když poctivě dřete a už nejste úplný amatér, získáváte možnost zúčastnit se zápasu. Jste nadšení, myslíte si, jak skvěle pomůžete týmu, jak chytíte zlatonku během pěti minut, naházíte do soupeřových branek padesát gólů, nebo naopak oněch padesát gólů úspěšně chytíte, či jak vámi mířený potlouk přiletí rovnou do úsměvu soupeře a vyrazí mu všechny zuby. Ale ejhle! Zklamaní jste hned, jakmile se dozvíte, v kolik hodin zápas začíná. Ano, je to smrtelná devátá hodina ranní. Místo toho, abyste si v klidu, když už je konečně víkend, poleželi v peřinách, musíte odkopat teplé pokrývky a utíkat na hřiště. Když se přestanete klepat zimou a trochu se rozběháte, začnete se klepat nervozitou, protože si uvědomíte, že celý zápas můžete pokazit. Vnitřnosti se vám sevřou a vy začnete přemýšlet, jestli by vám nebylo lépe na tribuně s třásněmi a vlaječkami v barvách své koleje. Chcete najít podporu v ostatních členech svého týmu, ale ti se třesou stejně jako vy. Kapitána raději ani neoslovujete, protože nervózně pobíhá po šatně a koštětem udeří každého, kdo se na něj odváží promluvit. Nakonec však přece jen po boku svých spoluhráčů vyletíte do vzduchu a zápas začíná. Jenom zmatek. Na jakým že to jsem postu? Mám odpálit ten camrál? Jaktože nemám chytat zlatonku? To vadí, když jsem brankář? Hele, potlouk, au! O několik minut, hodin, dní, let se vracíte zpět do šatny. Vaše nálada může být buďto skvělá, protože váš tým vyhrál, nebo špatná, protože váš tým prohrál, nebo hodně špatná, protože váš tým prohrál kvůli vám. A vy se ani nestihnete dostat z deprese a sníst kilo čokolády, protože hned příští týden je další zápas a vy tyto strašné chvíle zažíváte znovu.

Famfrpál je zábava.

Patříte mezi šílence s koštětem? Nebo radši sedíte za knihou a na hřiště přijdete jen se záminkou dobrého jídla v Rosmertině stánku?

Pro Hadího krále
Andra Tigers