Jako první jsem vyzpovídala Adachi Hirai, která si zrovna pilně procvičovala slovíčka z korejštiny. Adachi by mohla být velice nadějnou hráčkou, kdyby na hřišti neustále nenarušovala morálku. Ale i přesto, že její kapsy přetékají fazolkami, se jí obstojně daří zejména na postu střelce.

Andra Tigers > Ahoj! Díky, že sis na mě udělala čas. Můžeme začít?

Adachi Hirai> Můžeme!

Andra Tigers > Výborně! – zalistuje ve svých poznámkách – Není to tak dávno, co jsi poprvé seděla na koštěti… Jaký byl tvůj pocit z prvního kolejního tréninku a prvních vteřin ve vzduchu?

Adachi Hirai > Bylo to něco úžasného! Měla jsem určitý pocit sebejistoty a svobody, na který nikdy nezapomenu. Morálka v týmu taky nechyběla a od odrážečů jsem skočila v obvazech pouze jednou! Cítila jsem se vážně skvěle, když jsem konečně mohla použít koště taky na něco jiného, než je zametání…

Andra Tigers > Jo, svoboda je skvělá věc! A ty… – přimhouří oči – Ty jsi zametala koštětem? Jak jsi mohla! Měla jsi šanci vyzkoušet si tři posty: střelce, odrážeče a brankáře. Který z těchto postů ti přijde nejnáročnější a který tě nejvíce bavil?

Adachi Hirai > – nevinně se usměje – Teď, když si vzpomínám, já na zametání vlastně používala radši smetáček! Každopádně z postů mi přijde nejnáročnější a i zábavný asi odrážeč, ale kdybych si měla vybrat, co mě baví víc, tak spíše střelec! Kdo by nechtěl střílet góly? A vlastně když se to tak vezme, tak také pálím do protihráče, jenom z toho není taková radost, když se do něj trefím…

Andra Tigers > – kývne hlavou – Ano, praštit si do hlavy brankářky není na škodu… a pokud ho svou ranou shodíš, platí pravidlo: žádný brankář – dobrý brankář!  Máš ohledně tohoto sportu nějaké vysoké ambice? Chceš se stát nejlepší hráčkou v bradavické lize, nebo tvé cíle směřují úplně někam jinam?

Adachi Hirai > Zatím jsem o tom moc nepřemýšlela, ale už mě napadl takový menší cíl, že by bylo hezké, kdybych na každém postu měla něco přes 20. úroveň a výš, takže tohle je pro teď můj cíl. Navíc, nejsem si jistá, jestli bych dokázala předčit nejlepší hráčku a zmijozelskou kapitánku tady na hradě. – mrkne –

Andra Tigers > – uznale kývne a spokojeně zabručí – Mám tu poslední otázku… velice záludnou. – přimhouří na Hirai oči – Co je tvé oblíbené jídlo?

Adachi Hirai > – důkladně odpověď promýšlí, aby nebyla její poslední… – No přece… vesmírná energie! Je zdarma, všude kolem nás, bez kalorií a netloustne se po ní. Pro famfrpálového hráče jako stvořená!– usměje se a oddechne si, ale později to budemuset zajíst banány v čokoládě…–

Andra Tigers > Výborná odpověď! – usměje se, ale trochu podezřívavě – V noci tě budu sledovat. – šeptne –

Sooyeon Choi stačil jeden trénink, aby byla její famfrpálová kariéra jistá. Na postu odstřelovače je velice nebezpečná (hlavně sama pro sebe) a všichni na hřišti se třeseme, aby další potlouk, který Soo vyšle, nemířil na nás. Po tréninku, když jsem si Soo zavolala, abych s ní prohodila pár slov, jsem tedy nesundávala přilbu ani chrániče.

Andra Tigers > Ahoj, Soo. – sleduje pálku, kterou si Soo přinesla s sebou – Tu pálku bys mohla zahodit. – počká, až Soo s kyselým výrazem odhodí pálku –

Andra Tigers > Dobře. Jsi připravena?

Sooyeon Choi > Jsem!

Andra Tigers > Skvěle! Není to tak dávno, co jsi poprvé seděla na koštěti… Jaký byl tvůj pocit z prvního kolejního tréninku a prvních vteřin ve vzduchu?

Sooyeon Choi > Bylo to skvělé! Ještě předtím, než jsem samozřejmě vstoupila poprvé na tréninkové hřiště jsem trénovala létání na koštěti na letové ploše a párkrát vrazila do stromu, což nebylo zrovna příjemné. Pocit to byl náramný! Famfrpál je skvělá hra utužující kolektiv a dobrá nejen pro fyzickou, ale i psychickou stránku. – poukáže na modřiny z tréninku, které jí způsobuje jejich milovaný pokladník –

Andra Tigers > Stromy občas dokáží pořádně zavařit. Já sama to znám, když jsem tuhle šla… no… nic. – starostlivě si prohlédne modřiny –Pokladníkovi to oplatíš, neboj! – mrkne do poznámek – Máš ohledně tohoto sportu nějaké vysoké ambice? Chceš se stát nejlepší hráčkou v bradavické lize, nebo tvé cíle směřují úplně někam jinam?

Sooyeon Choi > Určitě se chci stát jednou z nejlepších hráček famfrpálu! Nejvíce mě láká post odražeče, protože způsobuje bolest ostatním protihr… víš co? Důvod můžeme vynechat. – zasměje se – Chci být všestranným studentem, být skvělá ve škole a ještě lepší na hřišti, doufám v to, že se příští rok dostanu do týmu. – mrk mrk –

Andra Tigers > Být skvělá ve všem je správný zmijozelský přístup! – uznale kývne hlavou – A jestli mi v sovinci přistane dost velký úplatek, místo v týmu samozřejmě máš. – upije ze sklenice – Aniž bys soudila podle toho, který post sis vyzkoušela a který nevyzkoušela, nebo který tě nejvíc bavil či nebavil, zkus mi říci, který post je podle tebe nejnáročnější?

Sooyeon Choi > Nejnáročnější je pro mě 100 % chytač. Sice se nemusí zajímat o hru, ale právě na nich záleží, zda tým vyhraje, a nebo prohraje. Má za úkol chytit tu malou zákeřnou zlatou věc jménem zlatonka, setřást chytače z druhého týmu a vyhnout se překážkám. To je pro mne dosti těžké.

Andra Tigers > – kývne, odmlčí se a podívá se zpříma na Soo – Co je tvé oblíbené jídlo?

Sooyeon Choi > – podívá se jí zhluboka do očí – Já nejím! Jídlo je pěkně odporná věc a nevím, kdo tu věc vůbec vymyslel… pche… za koho mě máš! – hodí si do pusy Bertíkovu fazolku –

Události, které následovaly, nejsou známy.

Arizona McBaker je velice pilná studentka, není proto divu, že když jsem ji vyrušila během jejího studia v knihovně, byla značně nevrlá.

Arizona McBaker > Co chceš?

Andra Tigers > No, ten rozhovor, jak jsme se o něm tuhle bavily…

Arizona McBaker > Pořád někdo něco chce. Člověk ani v klidu studovat nemůže… – mrmlá – Tak dělej, ať můžu dopsat ten úkol.

Andra Tigers > – s pozdvihnutým obočím přehlédne Arizonin prázdný pergamen a několik šachových figurek – Není to tak dávno, co jsi poprvé seděla na koštěti… Jaký byl tvůj pocit z prvního kolejního tréninku a prvních vteřin ve vzduchu?

Arizona McBaker > Popravdě? Příšerný! – zasměje se – Měla jsem pocit, že ten kus dřeva mě prostě nemůže udržet ve vzduchu a já každou chvíli sletím jak švestka! Ale jak trénink postupoval, začala jsem si zvykat a už se nebojím! – prohlásí pyšně –

Andra Tigers > Jsou tací, které ten kus dřeva opravdu neunese…Jak jistě víš, famfrpál je jednou z nejatraktivnějších aktivit na zdejším hradě. Proč myslíš, že tomu tak je? Proč studenty famfrpál tolik baví?

Arizona McBaker > Nóó, vždyť je jednoduše skvělý! Ale podrobněji? Určitě s tím má co dělat ten adrenalin a pocit svobody z létání na koštěti a taky ta jistá soutěživost, že? A když to všechno zkombinuješ, tak máš jednoduše něco skvělého. Jen toho jídla by mohlo být víc… – zašklebí se –

Andra Tigers > Souhlasím. S tím posledním teda ne, jídla by víc být nemohlo a ani nebude. Měla jsi šanci vyzkoušet si tři posty: střelce, odrážeče a chytače. Který z těchto postů ti přijde nejnáročnější a který tě nejvíce bavil?

Arizona McBaker > – trochu naštvaně se na Andru zamračí, ale pokračuje dál – Hm, nejtěžší mi asi přišel chytač – celá ta věc okolo hledání malilinkatého míčku je poměrně složitá a je super těžký dosáhnout nějakých výsledků, nebo minimálně ze začátku. – na chvilku se zarazí – Asi… asi to bude ale remíza mezi chytačem a střelcem, co se týče těch, co mě nejvíce bavily… – zazubí se – Každý má v sobě nějaké kouzlo. Jen u toho odrážeče jsem ubližovala spíš sobě, takže to mě trochu odradilo! – zasměje se –

Andra Tigers > Chytač je opravdu výzva, to ano. Ale když vydržíš, výsledky pak stojí za to – usměje se – A u odrážeče se neboj, jakmile se dostaneš do stavu, kdy začneš ubližovat víc ostatním než sobě, začne tě to taky bavit. Mám na tebe poslední otázku… Co je tvé oblíbené jídlo?

Arizona McBaker > – po její otázce se jí dlouze zahledí do tváře a znejistí – Chuť… vítězství… – zašeptá nejistě po chvíli –

Andra Tigers > To je odpověď! Výborně! – nadšeně si zapisuje ta slova do notýsku – Ari, moc ti děkuji za rozhovor a doufám, že chuť vítězství brzy okusíš společně se zmijozelským týmem!

Na famfrpálovém hřišti potkáváme povětšinou dívky, takže když už nějaký chlapec na hřiště zamíří, je z toho slušné pozdvižení. Musela jsem si na Lucase Redferrum chvilku počkat, až ho děvčata uvolní ze svých spárů. Nebudu vám lhát, čekala jsem dobrých deset minut, než jsem zahlédla běžící siluetu ztrhaného a zjevně zoufalého Lucase. S chápavým výrazem a bez chytrých poznámek jsem se pustila rovnou do rozhovoru.

Andra Tigers > Jak jistě víš, famfrpál je jednou z nejatraktivnějších aktivit na zdejším hradě. Proč myslíš, že tomu tak je? Proč studenty famfrpál tolik baví?

Lucas Redferrum > – poškrábe se na hlavě – No, atraktivní je z několika důvodů, jedná se o kolektivní sport, parta, sranda, různé poňoukání, to k tomu patří a je to mnohem zábavnější, než dokola procházet Ďáblovu jámu, kde jsem sám.

Andra Tigers > – pokýve hlavou – Ano, ano… Famfrpál je rozhodně příležitostí, kde se můžeš seznámit a „otrkat“ s lidmi. – upije ze své sklenice – Máš ohledně tohoto sportu nějaké vysoké ambice? Chceš se stát nejlepším hráčem v bradavické lize, nebo tvé cíle směřují úplně někam jinam?

Lucas Redferrum > Popravdě zatím nevím, kam se budou ubírat mé kroky dál. Nechci dopředu hlásit, že chci být budoucí kapitán koleje a postupně se dostat do profesionální ligy, zatím si famfrpál jen užívám, baví mě to a to je podle mě důležitější, než si dát za cíl nějakou nedosažitelnou příčku. Ale musím říct, že pokaždé, když můj camrál proletí obručí, je to úžasný pocit.

Andra Tigers > To je zdravý přístup. – uculí se –A s tím camrálem ti rozumím, taky mám vždy ohromnou radost, když vidím, jak po mé střele skóre narůstá… a že už famfrpál hraju nějakou dobu. – zasměje se – Aniž bys soudil podle toho, který post sis vyzkoušel a který nevyzkoušel, nebo který tě nejvíc bavil či nebavil, zkus mi říci, který post je podle tebe nejnáročnější?

Lucas Redferrum > Zatím jsem nastoupil v tréninku na pozici odrážeč, brankář a střelec, k chytači jsi mě ještě nepustila. – zašklebí se – Nejtěžší je podle mého nováčkovského uvážení asi brankář, mně to teda vůbec nešlo. No a střelec… – uchechtne se – …tam jsem se našel. O tréninku se k střelám nedostanu tak často, jak bych chtěl, ale když už, tak se toho snažím využít a to mě prostě baví. Za mě střelec je top pozice. Každý, kdo kdy vystřelil a trefil obruč, mi musí dát za pravdu. – zasměje se –

Andra Tigers > Naprosto s tebou souhlasím, střelec je úžasný post! – usměje se – Pokud máš pro strach uděláno, chytač bude na příštím tréninku tvůj. –odmlčí se – Mám tu poslední otázku… Co je tvé oblíbené jídlo?

Lucas Redferrum > Pod hrozbou zlé kapitánky zmlácení koštětem mám zakázáno jíst cokoliv.

Andra Tigers > – uznale pokýve hlavou – Správná odpověď! Tímto ti děkuji za tvůj čas a odpovědi! – zaklapne blok a zvedne se k odchodu –

Lucas Redferrum > si pochutnal na Bertíkově fazolce.

Andra Tigers > – při zvuku přežvykování se prudce otočí a blýskne jí v očích – Já věděla, že si to koště mám vzít s sebou! – se zuřivým křikem se rozběhne za Lucasem –

Pro Hadího krále
Andra Tigers