Čarostorky: Rozvrh hodin

Příběh, jehož pokračování jste zvolili vy! Každá Čarostorka (alias čarodějná historka) v sobě snoubí špetku fanfikce, hrstku crossoveru a kopu té zvláštní literární magie, která umožňuje, že se neuvěřitelné může stát skutečností.

 

U každého dílu Čarostorek naleznete anketu, ve které můžete vybrat z několika možností, kam se příběh bude dál vyvíjet.

Kapitola č. 4:  Rozvrh hodin

 

„Chtěla bych o SPOŽÚS vědet víc,“ řekla Elle.

 

„Ale jistě, to není problém!“  Doktor namířil svůj šroubovák proti knihovně a ta odkryla tajné schodiště.

 

„Óoo,“ vydechla ohromeně Elle.

„Ty schody vedou přímo do knihovny. V tuhle dobu tam slečna Grangerová určitě bude. Poznáte ji podle toho, že tam nejspíše jako jediná bude ve studijní části skutečně něco studovat i o víkendu.“

Elle poděkovala a vydala se tajnou chodbou do knihovny. Hermiona Grangerová se na ni zprvu dívala podezíravě, ale brzy spolu našly společnou řeč, když se hovor stočil na životní podmínky domácích skřítků v kouzelnickém světě a to, jak je zlepšit.

Elle strávila zbytek dne po boku Hermiony. Obě byly zapálené pro stejnou věc a v tomto ohledu si dobře rozuměly.

 

Při cestě zpět do své ložnice Elle narazila na pohyblivé schodiště, které ji zaneslo někam úplně jinam než potřebovala. Nějakou dobu tak bezradně bloumala po chodbách, než se jí podařilo nalézt obraz, který by l ochotný ji poradit, jak se dostat zpátky do zmijozelského sklepení.

 

Před Velkou síní dokonce potkala samotného pana ředitele. Brumbál spokojeně lízal citronovou zmrzlinu, kterou si nesl z Velké síně. Elle ho bezpečně poznala podle obrazu, který na ni pomrkával v Brumbálově pracovně. Takový plnovous a půlměsícové brýle se nedaly splést.

„Ach, slečna Woodsová, že?“ oslovil ji Brumbál laskavým hlasem. „Jak se vám u nás líbí?“

 

„No, původně jsem chtěla studovat právničinu a ne čáry a kouzla. Ale řekla bych, že i práva kouzelnických menšin jsou důležitá, hlavně domácích skřítků…“

 

„Prej práva domácí skřítků! Skřítkové přece žádná práva nemají!“ zahučel kolemjdoucí zmijozelský student Zpytlehněv Zďáblíkov. 

 

Ahá, tak to bude mít slečna Grangerová další posilu, že?“ Šibalské mrknutí nenechalo Elle na pochybách, s kým ředitel zřejmě sympatizuje. Brumbál nakousl kornoutek, až to křuplo.

 

Zpytlehněv Zďáblíkov procedil něco mezi zuby, mohlo to být nejspíš něco jako „tak to jsem štěstím bez sebe“, ale pak zmizel z doslechu i dohledu.

 

„Zítra začíná vyučování, tak doufám slečno Wooodsová, že s Vámi moho počítat. Doneslo se mi, že jste chtěla přestoupit. Ale mám takový dojem, že to už není aktuální, že?“

 

„Nakonec jsem se rozhodla tu přece jen zůstat,“ potvrdila Elle.

 

Brumbál mávl kouzelnou hůlkou a v ruce se mu zhmotnil pergamen. „To je váš rozvrh, slečno Woodsová. Koukám, že hned první hodinu zítra máte…“ 

 

Miniaplikace

2 komentáře

    • Jojo, to jsem. Mám napsanou i fanfikci "Kterak si Cimrman chtěl patentovat TARDIS" – to je myslím taky super spojení 😀

      Gita

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*