V noci z 18. na 19. dubna byla spatřena slečna Niam i Tir-na-nog, jak se potuluje hradem. Shodou okolností narazila na Velkou síň, kde mnoho studentů (i nezletilých) ponocovalo a povídalo si, když tu si jeden student všiml přicházející slečny Niam. Skupinka studentů se skládala z nebelvírské, mrzimorské, havraspárské a i zmijozelské koleje, na jejichž jména si za boha nemohu vzpomenout. Přizvali slečnu k sobě, aby si s ní mohli povídat v tuhle pozdní dobu. Slečna Niam se zdála býti ve velmi dobré a hlavně štědré náladě, že nabídla studentům doplnění skladu se svým oblečením. Slečna zřejmě přes den šila jako divá a poté se odměnila sladkým nektarem u Rosmerty a možná to lehce přehnala. Toho studenti šibalsky využili a začali slečnu obklopovat různými požadavky se zbožím. Během několika minut již běžela zpátky do salónku, kde připravila své kousky a otevřela dveře, u kterých se už cpala spousta lidí.

Co bylo však nejlepším kouskem? Co udělalo studentům největší radost a jak nesou rapidní zchudnutí? Vybrala jsem si pár studentů, kteří byli účastníky pranice o oblečení od slečny Niam.

Jako první jsem oběhla studenty, kteří stihli noční nákupy, kdy bylo zboží na pultě sotva položené. Jak oni vnímali tento den? Stihli si nakoupit věci, které chtěli? Mají z bitky nějaké modřiny?

Soo: Je to pravda, že sis všiml slečny Niam jako první?

Cheech: Kdo ví, všiml jsem si jí minimálně jako jeden z prvních.

Soo: Jako student prvního ročníku jsi věděl, že slečna vlastní salón Stříbrná NiT? Mohl jsi vidět některé její kousky na starších studentech. Když slečna zmínila, že doplní zboží na požadavek, co tě napadlo jako první?

Cheech: Tak na samotný salón jsem narazil, když jsem poprvé odcházel od jezera po tahání, ale že je její, jsem zjistil až chvilku na to. Ona je slečna NiT a její salón dost diskutované téma. – zasměje se – Jak jsi řekla, jakožto student prvního ročníku jsem nevěděl, co tam vše má, ale hned jsem věděl, že chci nějaké boty, protože jsem měl předtím jen ošklivé tenisky.

Soo: Když jsi viděl první kousky, věděl si, že neskončíš jen u bot, ale že si koupíš i další oblečení? Co sis ještě koupil?

Cheech: Já si myslím, že kdokoliv na mém místě by si koupil mnohem víc než jen boty. Koupil jsem si ještě kalhoty, kabát, šálu, mráček deprese, klobouk a samozřejmě nemohu zapomenou na celou sbírku pytlů. Teď je ze mě, slovy slečny Niam, pytlový magnát. – ušklíbne se –

Soo: – zasměje se – Kolik jsi měl na účtu předtím, než ses vydal na nákupy, a lituješ toho?

Cheech: Něco kolem 7 až 8 galeonů, to už teď nevím a snažím se na to nemyslet. – lehce posmutní – Samotného nákupu samozřejmě nelituji, mám teď spoustu hezkých věcí, ale to prázdné konto… Doslova jsem tam utratil vše, co bylo na mém kontě a dokonce i víc… Některé věci prostě musely jít na prodej. – pokrčí rameny –

Soo: Chtěl bys na závěr vzkázat něco slečně Niam?

Cheech: Chtěl bych vzkázat, ať pokračuje v tom, co dělá, protože to je úžasné, a vše, co vytvoří, vypadá skvěle. – usměje se – 

Rozhodla jsem se, že každého zodpovězeného studenta či profesora vyfotím v modelech slečny. Vůbec nebyli přinuceni násilím a zcela dobrovolně si oblékli kousky s nadšením!

Pohled muže máme, ale co pohled slečen? Stříbrná NiT je založená především na dámské módě a slečny by pro některé kousky byly schopné zabíjet!

Soo: Byla jsi přímo svědkem nákupní horečky a zároveň i účastníkem. Byla jsi ráda, žes byla takhle pozdě večer vzhůru, i když by studenti tvého ročníku už měli dávno spát?

Kenna: Jasně, že jsem byla ráda, však jsem shopaholička! – culí se jako blázen – Ani nevíš, jaká radost se mi vykouzlila na tváři, když jsem madam Niam uviděla v seznamu a všichni moc dobře víme, co se většinou stane, když je aktivní, že? – zákeřně se usměje – Navíc, ten čas mi problém nedělal, protože jsem odjakživa noční sova než ranní ptáče.

Soo: Jakou nejdražší věc sis ze salónku odnesla?

Kenna: Víš, že ani nevím? Udělala jsem takový nákup, že naprosto netuším, co bylo nejdražší, – pořád je z nových úlovků šťastná jako blecha – ale asi to byla Bludiččina odvážná sukně, netuším. Tentokrát jsem nekupovala drahé věci jako obvykle, ale vsadila spíše na množství. – zatváří se nevinně –

Soo: Koukám, že jsi vsadila i na kombinování věcí během nákupu. Přemýšlíš během nákupů oblečení vždy nad tím, aby ti to ladilo se zbytkem v šatníku, nebo občas bezmyšlenkovitě nakupuješ a lazení řešíš později?

Kenna: No, řekla bych, že je to takové půl na půl. Například když jsou úplně nové kousky, tak se jich snažím koupit co nejvíce, ale když se jedná o něco staršího (a krásného jako vždy), tak se snažím kombinovat se zbytkem šatníku, ale někdy mi také „omylem“ uklouzne ruka. – usrkne si z horké čokolády, kterou si sem tajně propašovala z kolejky –

Soo: Máš od slečny Niam nějaký oblíbený kus oblečení? – kouká na Kennu, jak usrkává čokoládu, a tiše závidí –

Kenna: Hm, těžko říct. – usměje se – Líbí se mi totiž úplně každá její práce a kdybych mohla, vykoupila bych úplně všechno a ještě prosila o něco, co ještě ani nenakreslila. – spřádá ďábelský plán pro příští útok na NiT – Ale mezi ty obzvlášť oblíbené určitě patří Hedvábné šaty nebeské, šaty Ornamentální oheň či Bludiččina odvážná sukně. Jsem holt na šaty a sukně, toť mé nejtajnější tajemství.

Soo: A chtěla bys na závěr slečně něco vzkázat?

Kenna: Určitě! – usměje se – Jakmile budete mít čas a náladu, tak určitě přijďte na hrad, protože tu máte několik kilometrů dlouhé zástupy fanynek a možná i pár fanoušků z mužského osazenstva! – sní o novinkách, které aktuálně madam kreslí – 

Tím bychom měli noční špičku za sebou. Co se ale dělo ráno? Stihli studenti a zaměstnanci hradu ráno nějaké kousky, které chtěli?

Soo: Slyšela jsem, že jsi stihla ranní doprodej zboží u slečny Niam. Stihla sis koupit zboží, které jsi chtěla?

Saiph: – přikývne Soo a lokne si ležáku – Něco ano, něco bohužel už ne. Na druhou stranu netuším, co všechno bylo v noci k mání. – pokrčí rameny – Mrzí mě, že jsem nestihla skinny jeans – ulovila jsem jen námořnické modré, ačkoliv toužím hlavně po černých, šedých nebo hnědých… prostě po univerzálních kouscích, které tvoří základ každého dívčího šatníku. – zazubí se – Samozřejmě jsou ale kousky, které mi udělaly opravdovou radost! Třeba l’Apothicaire d’Âme rouge! – ukazuje tento kousek na sobě –

Soo: – prohlídne si Saiph – Ano a sluší ti to! Jako prvák jsi věděla, kdo je slečna Niam zač?

Saiph: Tušila jsem, ale je pro mě něco jako přízrak – na hradě se obyčejně nenachází, každopádně když už se objeví, zanechá za sebou spoušť – poloprázdný obchod, vytrhané vlasy slečen a několik rozdupaných střevíčků těch, co se praly o nějaký kousek. – zasměje se – Vlastně jsem ráda, že jsem ten noční prodej nestihla…

Soo: – porovnává si pohledem své podrápané ruce s rukama Saiph – Ehm… jo… to chápu. Bylo ráno před obchodem též narváno? Nebo byl větší klid? Kdyby teď někdo z noční špičky prodával oblečení za vyšší cenu, koupila by sis ho i tak?

Saiph: Ráno už se člověk nemusel prodírat mezi spoustou lidí, aby viděl všechny regály. A dokonce si stihl zboží i vyzkoušet, než ho koupil, aniž by mu ho někdo vyrval z rukou. Na druhou stranu to bylo za cenu nabídky… – srkne si ležáku a zamyslí se – Ne, oblečení koupené jen za účelem přeprodeje bych nekoupila – nevidím důvod, proč to podporovat, to bychom se brzo dostali do situace, kdy by se to dělo běžně a ti, co by měli peníze, by na tom akorát vydělávali a zvyšovali cenu jednotlivých kousků v oběhu, což by nebylo dobré – ať už z lidského hlediska, tak kvůli mému momentálně prázdnému měšci. – uculí se – Ale i kdyby mi někdo nabídl za pět galeonů ty džíny, nechtěla bych je. – zavrtí hlavou – Já bych si počkala, až by tam byly znovu…

Soo: Týjo, tak to je docela dobrý názor. Znám pár lidí, co by byli schopní si koupit oblečení za dvojnásobek ceny. To bych si radši počkala, až budou v prodeji znova. Na hradě je nyní otevřený spolek U Růžové chryzantémy, je to čarokreslírna a návrhařina a úspěšné kousky od studentů se můžou poslat i samotné slečně Niam. Podporuješ i studentskou tvorbu, aby se projevila v NiTi?

Saiph: Samozřejmě ano! – usměje se – Dokonce na Chryzantému přispívám – sice skromně, nejsem moc bohatá, ale aspoň pár srpců jednou za čas ano. Myslím, že studentská tvorba smysl má a její zveřejňování i možnost oblečení kupovat v obchodě je jedině dobrým krokem pro mladé návrháře, kteří vidí, že jejich snaha má smysl a ty hodiny kreslení nejsou ztracené pro nic. Navíc se mi líbí, že takové oblečení v NiTi má vyšší prestiž, protože NiT je… NiT!

Soo: – zazelená se – Chtěla bys na závěr vzkázat něco slečně Niam?

Saiph: Děkujeme! Vaše tvorba nemá chybu a každý pixel dělá obyvatelům na hradě radost. A i když ne každý má ve skříni všechno, můžeme být rádi i za jediný kousek – bez vás bychom totiž neměli nic! – usměje se – 

Soo: Slyšela jsem od jistých zdrojů, žes byla mezi prvními, kteří vstoupili do salónu NiTě brzo ráno. Byl tam velký nával, nebo sis v klidu mohla vybrat oblečení, které jsi chtěla, a koupila sis ho?

Skylar: Já jsem měla smůlu a zároveň štěstí – přišla jsem asi kolem páté ráno, což sice znamenalo, že jsem prošvihla hlavní vlnu, nejžádanější kousky už byly fuč a já si nemohla u madam Niam vyprosíkovat oblečení, které bych si přála… Přesto jsem však byla rychlejší než ranní ptáčata, takže jsem si opravdu relativně v klidu mohla povybírat, co se mi líbilo.

Soo: Kdybys měla to štěstí větší, co sis chtěla koupit? Co ti přijde momentálně jako nejvíc žádané zboží na trhu?

Skylar: Hm, těžko říct – jsem tu poměrně krátkou dobu, takže úplně nemám přehled, co všechno madam Niam navrhla. Vždycky mě nějaký kousek zaujme teprve tehdy, až ho na někom uvidím…

Ale myslím, že velký zájem je o pytle na hlavu, masky a také skinny jeans. Jo, ty bych si přála, v černé barvě. Kdo ví, jestli tam byly, ale já je nestihla.

Soo: – nenápadně schová tašku ze salónu s černými riflemi – Nooo… prý byly, ale já o ničem nevím! Jak ses doslechla o Niam poprvé? Věděla si, kdo to je, nebo ti bylo záhadou, proč se po ní lidi často shání?

Skylar: – zdá se jí divné, že reportérka nějak zvláštně poposedává, ale nevěnuje tomu pozornost – A víš, že ani nevím? Asi se to ke mně tak nějak postupně doneslo, že je to majitelka salónu NiT, který mívá na pultech velmi krásné oblečení. Ale přiznám se, že opravdu nepatřím mezi ty, co vyhlíží, kdy se madam objeví na hradě. Ani nemám žádné vysněné svršky, po kterých bych roky toužila… Prostě jsem asi byla ve správnou chvíli na správném místě, a jelikož měšec s galeonky vesele cinkal, byla bych hloupá, kdybych toho nevyužila.

Soo: A kolik jsi utratila peněz?

Skylar: Hm, asi to bylo něco mezi pěti až deseti galeony… – dumá – Jo, řekla bych, že tak kolem 7 galeonů to být mohlo. Utratila jsem drtivou většinu toho, co jsem měla na kontě, ale zase jsem nemusela nic prodávat ani si půjčovat od spolužáků.

Soo: To ti závidím… Chtěla bys na závěr vzkázat něco slečně Niam?

Skylar: – mírně zrůžoví – Jejš, já neumím lidem lichotit, ani když chci… Děkuji madam za veškerý čas a nápady, které věnuje do navrhování skvělého oblečení! A také děkuji za věci s motivem králíčků, protože králíci a zajíci jsou prostě boží.

Dále doufám, že madam její elán navrhovat a naskladňovat vydrží – tentokrát ne proto, že bych si sobecky přála mít to a to pro sebe, ale protože by prostě byla škoda, kdyby se tím sovím spamem a neustálými prosbami o tamto či ono madam otrávila a přestala mít chuť sem vůbec chodit. – usměje se – 

Přišlo mi vhodné přihodit i názor nějakého zaměstnance, nejlépe nezúčastněného, ale bohužel ve večerních hodinách se jich tolik nenajde a ráno… řekněme, že pro mě ráno neexistuje.

Soo: Byl jste přímým svědkem noční nákupní horečky, při které se několik studentek pralo o kousky slečny Niam ještě před kasou. Co si o tom myslíte? Účastnil jste se taky, nebo jste jen z dálky přihlížel?

Zendaer: Obvykle se těchto šílenství neúčastním. Nejsem znalec módy a než si vyberu něco, co bych nějak sladil a bylo by to za rozumnou cenu, tak to obvykle vykoupí hradní vykukové jako pan Zpytlehněv. Ten je nyní naštěstí zmražený. Jinak jsem o této nákupní horečce koupil jen pár drobností ve formě zavařovaček.

Jinak je to veskrze zábavné pozorovat. Prosby o specifické zboží, půjčky, podepisování vlastní krví a tak.

Soo: Jakožto profesor byste si teoreticky mohl říct o specifické doplnění zboží kdykoliv. Co si o tomhle myslíte? Byla by pro vás ochotná slečna Niam doplnit zboží na požádání kdykoliv i bez vyzvání ve Velké síni? Využíval byste to často?

Zendaer: Jakožto synovec slečny Niam věřím, že by nebyl problém toto zařídit. Nicméně jelikož mužských zákazníků je na hradě málo a utrácení za oblečení jim není až tak blízké jako slečnám, tak nemám potřebu si takto specificky vyžádat doplnění. Snad kdybych někdy vymýšlel nějaký specifický komplet a chyběla mi poslední klíčová položka.

Soo: Když jste její příbuzný, nemáte stejný dar jako slečna? Přemýšlel jste o tom, že byste se vydal v jejích šlépějích a začal navrhovat právě zmíněné pánské oblečení, kterého je i dle mého názoru nedostatek?

Zendaer: My jsme sice příbuzní, ale každý máme talent dost jinde. Věřte mi, že byste mé výtvory nechtěla ani vidět.

Soo: Co vám přijde z mužského oblečení nejvíc nedostatkové zboží? Víte, když řeknete, co vám chybí, tak na tom mohou zapracovat i návrháři hradní a možná se i jejich kousky dostanou právě do NiTě.

Zendaer: Nemám až takový přehled, ale mám pocit, že dost často se opakují typy oblečení – třeba hodně máme košile a čarodějné róby. Chybí pak více „modernějšího“ oblečení, kterého je pro hradní slečny více. Některé modely je pak asi těžší sladit barevně, matně si vzpomenu, že jsem občas něco vyloučil jako „poněkud zženštilé“. Chápu, že ale dělat něco jednobarevné nebo jen s drobnými doplňky asi není tak zábavné, jako navrhnout vícebarevné zdobené šaty.

Soo: Upřímně, patřím mezi návrháře, kteří preferují navrhování pánské módy a právě jednodušších věcí. Přijde mi, že v tom je ta krása toho oblečení. Každopádně chtěl byste na závěr vzkázat něco své tetičce?

Zendaer: Ať si užívá svůj výletní rezort s falešným trávníčkem.

Doufám, že všem účastněným udělalo naskladnění velkou radost a hlavně jejich bankovnímu kontu. Nebýt slečny, neměli bychom ty peníze za co utrácet, jen za nepodstatné věci, jako jsou předměty, semináře, školní uniformy!

Pro Hadího krále

Sooyeon Choi