Hannibalovo jezero je pořád plné věcí, které do něj nepatří. Na hladině se pohupují bylinky, soušky (respektive spíše dřevo promočené skrz naskrz), trika, legíny, sukně, šaty, boty, vesty, korzety, dresy, mikiny, sedmibojařské balónky, kaktusové víly, nadkolenky, svetříky i cosi, co se nazývá „Tlukot prasečího srdce“.
Je navíc velmi snadné při tahání chytit jak mravenčí mor, tak úplavici. To se nezměnilo. Bohužel.
Přístup obyvatel hradu k tahání i případným nemocem je však jiný. Studenti i dospělí kouzelníci jsou na jedné lodi, pomáhají si a vody se dávno nebojí.
V současnosti se na hladině i v hlubinách jezera nachází přesně 124 kusů všemožných předmětů a harampádí, které lze ve více lidech vytáhnout. To je počet, u kterého by si ještě v říjnu většina lidí klepala na hlavu, protože pokud bereme v potaz fakt, že se objevuje jeden předmět v jezeře denně, dostaneme se na 4 a kousek měsíce, kdy se věci k vytažení musely ve vodě objevovat – a čtyři měsíce… nejspíš nikdo nevěřil, že by některá část hradu mohla být „vyřazena z provozu“ na tak dlouhou dobu.
Jenže ono je to ve skutečnosti ještě déle – jezero je oficiálně zamořené od října 2019. 7 měsíců, které jsou plné moru a úplavice, však spoustu lidí přesvědčilo, že nemá cenu se na jezero jen dívat a čekat, až se nemoci vypaří do neznáma. A tak, ačkoliv stále chybí oficiální stanovisko vedení školy, které, zdá se, na problém úplně zapomnělo, se začalo s výlovem.
Hradní obyvatelstvo totiž dospělo k názoru, že je čas se pustit do činu, a i přes všechna rizika se zmobilizovalo a začalo jezeru od všeho toho bordelu ulevovat, aby si lidé mohli doplnit chybějící magíky, aby se v krbech mělo dál čím topit, aby o zamořených vodách vědělo co nejvíce lidí a aby se problém někam posunul.
Smutné je, že ačkoliv se o zamořenosti stále mluví, sovy, které by měly od pověřených míst nosit odpovědi, mlčí. Přesto jsou na hradě lidé, kteří dělají první i poslední, a těm patří velký dík. Z většiny výlovů totiž někdo skončí na ošetřovně, ať už s jakoukoliv nemocí – a je dojemné, s jakou samozřejmostí si lidi posílají bylinky, zajímají se o to, zda ti, co na ošetřovně leží, mají k vyléčení vše potřebné, a dokonce i famfrpáloví kapitáni ubrali na agresi při zjištění, že se jejich hráč opět dostal na lůžko a opravdu nemůže hrát.
Nejtěžší to v tomhle ohledu má pravděpodobně naše hradní zdravotnice, která nejenže k vyléčeným přistupuje se vstřícností a když je přítomná, čaruje ihned (není výjimkou, když je někdo pět minut po onemocnění opět zdravý!), ale zároveň uspořádala několik organizovaných výlovů a všechny, co se během nich nakazili, léčila ze svých bylinkových zásob. Madam Oresta McCollin Vianueva si tak opravdu zaslouží jeden z největších díků.
Na konci prvního článku, v němž jsem kauzu otevřela, jsem mluvila o naději, že se situace změní. Tentokrát je pro mě však těžké slova naděje najít – i přesto, že lidé se do jezera vrhli v podstatě po hlavě, je situace stále stejná. Změnilo se jen myšlení nás všech, co se nebojíme něco vytáhnout, i když nás to stojí pár chvil na ošetřovně. Ale to, že jezero je zamořené stále stejně, je bohužel fakt.
Už jsme vyzkoušeli snad všechno. Co ještě musíme udělat, aby bylo tahání předmětů opět bezpečné?
Máme z něj snad vylovit vše?
Máme se od něj držet na nějakou dobu dál?
Máme do něj zpátky naházet všechno, co jsme vylovili?
Máme zůstat ležet na ošetřovně, než si nás všimne Ministerstvo?
Máme snad dělat něco úplně jiného?
Mohl by nám už konečně někdo alespoň napovědět?
Pro Hadího krále
Saiph Lacaille
4 komentáře