Mrtvá osobnost Marguerita Laux: *cenzura*

O zmijozelských studentech bylo letos slyšet. Není tedy divu, že se to projevilo i v celohradní anketě o Osobnost Hogwarts. Do první desítky se dostaly rovnou dvě dámy, co mají se Zmijozelem nějakou spojitost – Barbara Arianne Lecter a Marguerita Laux. Ta nakonec anketu mezi lidmi vyhrála a řád získala. Hadí král si pospíšil, aby s novou osobností udělal rozhovor co nejdříve. Mrtvá dušice, která tvoří atmosféru hradu, je totiž důkazem, že i po smrti může být člověk aktivní a může svému okolí mnoho předávat.

S Márč jsem se sešla ve velmi pozdních večerních hodinách u Rosmerty. Nejspíš i to mělo za následek vývoj rozhovoru, který spíše než rozhovor připomíná konverzaci mezi dvěma přáteli. Chvíli jsem přemýšlela, jestli a jak případně interview předělat, ale nakonec mi došlo, že tímto způsobem nejlépe vynikne kouzlo všeho, co se týká naší dušice, a co ji obklopuje. Proto se můžete podívat na takřka autentický přepis.

Marguerita Laux: – sedne si na židli, snaží se jí nepropadnout a mává na Saiph, jestli je duchem přítomná –

Saiph Lacaille: Krásný večer, Márč. – překvapeně kouká na svou oblíbenou dušici, jak propadá židlí – Děkuji, že jsi přijala mé pozvání k rozhovoru a doufám, že ti nebude vadit, když se rovnou začnu ptát. – přerovná si pergameny na stole, ale pak od nich zvedne oči – Znám tě velmi dobře, jsme ostatně obě ze Zmijozelu. Možná ale ne každý ví, kdo je nová osobnost Hogwarts. Myslíš, že bys v pár větách zvládla shrnout, kým jsi? Jak definuješ samu sebe? – usměje se –

Marguerita Laux: – těká pohledem po obsluze –

Rosmerta: Ostružinové víno pro Margueritu Laux.

Marguerita Laux: – napije se a zamyslí se –

Saiph Lacaille: – usměje se na madam Rosmertu, která obsluhuje i po desáté večer, a objedná si zmrzlinový pohár –

Rosmerta: Zmrzlinový pohár pro Saiph Lacaille.

Marguerita Laux: Ahoj, Saiph. – slušně pozdraví – Já se asi nijak nedefinuju. Vždycky doufám, že budu mít jednou ten náhrobek, kde někdo výstižně napíše, kdo tu leží… ehm, kdo by tu měl ležet, ale neleží… a nebudu se muset představovat. – když vidí pohár, objedná si taky něco lehčího –

Rosmerta: Limonáda pro Margueritu Laux.

Marguerita Laux: Já jsem jedna z těch, kteří na hrad přišli, mysleli si, že zvládnou odejít, a místo toho tu umřeli. – zasměje se –

Saiph Lacaille: – vzpomene si na urničku – V tom případě to zkusím z druhé strany – jaká byla Márč Lauxová, když byla ještě studentka? Studovala ráda? Sbírala body? Jakých úspěchů na hradě dosáhla? Co jí dělalo největší radost? – zvědavě na ni kouká a cpe se u toho kokosovou zmrzlinou –

Marguerita Laux: Ježiš, to je otázek! – zasměje se a zamyslí se – Určitě byla živá, zelená, vlasatá a měla fialové oči.

Saiph Lacaille: Promiň. – směje se – Se mnou je to asi složitější. Ale chci se hodně dozvědět, no!

Marguerita Laux: – ušklíbne se – Měla ses narodit dřív, nemusela by ses ptát! – směje se – Já asi vyloženě nikdy studiem nežila a zpětně se omlouvám všem, u kterých jsem kdy studovala. – přemýšlí dál – Milovala jsem lidi, srazy, nová přátelství a všechna má „poprvé“ – čundry, vody, noční nonstop akce v Praze, protože jsme neměli kde spát, a tak jsme nemohli jít spát, první pití moků, na které jsem byla ještě moc malá, vzhlížení ke všem fialovým a autoritám… – přemýšlí –

Saiph Lacaille: – přikyvuje a usmívá se u toho, když vzpomíná na všechna svá hogovská „poprvé“ –

Marguerita Laux: Bylo to všechno neskutečný a je neuvěřitelný, že je to všechno už pryč.

Saiph Lacaille: Když byl ohlášen začátek hlasování letošní Osobnosti Hogwarts, dle jakých kritérií ses rozhodovala, komu hodíš hlas? Jací pro tebe ti, pro které jsi hlasovala, museli být? – zkusí další otázky –

Marguerita Laux: Dle čeho jsem hledala své kandidáty? – uhladí si pokrývku hlavy – Zaprvé chci zmínit, že hlasovat jen pro deset lidí je málo. Taky si myslím, že by se měl zmínit každý, kdo dostal alespoň jeden hlas nebo na něj někdo i jen v myšlence pomyslel.

Saiph Lacaille: – tiše přikyvuje a zapisuje si každé slovo –

Marguerita Laux: Já hlasuju vždycky pro ty, bez kterých si ten svůj kouzelnický svět neumím představit. Ať už s nimi jsem v kontaktu či ne, jsou součástí „mých“ Bradavic. Blbý je, že mi stačí i jen, aby ten někdo seděl v koutě a už je součástí kouzelnického světa zmijozelského umrlce… – směje se –

Saiph Lacaille: – usměje se – Ten přístup je mi vlastně sympatický. Ne vždy je pro nás nejdůležitější člověk, co všechno vede, ale často ten, co nám každý den dělá lepší tím, že ho s námi tráví. – zamyslí se – Jaká byla tvoje první reakce na výhru?

Marguerita Laux: *cenzura*

Marguerita Laux: Druhá reakce byla *cenzura*.

Marguerita Laux: Třetí reakce – to je bláznivý!

Saiph Lacaille: – zasměje se – Čekala jsi to?

Marguerita Laux: Nečekala. Upřímně skutečně nečekala. U všech nominovaných jsem to čekala a viděla jsem tam ta jména oprávněně, spoustu dalších jmen bych tam dopsala.

Saiph Lacaille:  Myslím, že tvé místo tam bylo naprosto oprávněně! – usměje se na Márč – Změnilo se pro tebe po té výhře něco?

Marguerita Laux: No, říkala jsem si, že teď si už kolej určitě myslí, že nemusím mít žádný hrob, žádnou urnu, nic, protože mám cejch osobnosti. Tak vůbec. Hrob má každá slušná mrtvola! – objedná si další rundu –

Rosmerta: Máslový ležák pro Margueritu Laux.

Saiph Lacaille: – odkašle si – Ehm… věřím, že ti na webu najdeme místo… pro náhrobek… hm… – na chvíli se odmlčí – Na hradě jsi už hodně dlouho. Ráda bych teď chvíli zůstala jen mezi hradními zdmi, ne mimo ně – užíváš si pobyt zde pořád stejně?

Marguerita Laux: Stejně určitě ne. Přece jenom jsem po smrti.

Saiph Lacaille:  Zažila jsi ve Zmijozelu hromadu let, během kterých se proměňoval. Jaký je pro tebe ten dnešní? Líbí se ti, kam kolej směřuje? Cítíš se v ní dobře?

Marguerita Laux: Když jsem se naposledy vzkřísila (naposledy, pak už šlo to moje zdraví pod kytky), nečekala jsem, že tu zůstanu. – chce upít ležák, ale zjistí, že už není –

Rosmerta: Máslový ležák pro Margueritu Laux.

Marguerita Laux: Zmijozel je už několik let neskutečnou kolejí, která má pevné základy. Neměnila bych ani jednoho člověka v ní. Má teď podobný náboj jako když jsem do něj nastoupila. Akorát má pevnější koleje, ve kterých jede. A ptát se mrtvoly, jak se cítí, to je od tebe moc milé. – směje se –

Saiph Lacaille:  Ehm. – zahanbeně sklopí oči – Co ti v poslední době na hradě dělá radost? Kde ráda relaxuješ a trávíš svůj čas? – optá se – …kterého je hodně, když nemusíš spát? – dodá tiše –

Marguerita Laux: Ale já musím spát! Na věčné časy! To jen vstávám, abych vám oživila vzpomínky na mě!

Saiph Lacaille:  – uculí se u zapisování odpovědí –

Marguerita Laux: Poslední dobou mě nejvíc bavilo trávit čas na pohovce v Akademickém klubu. Akorát bych chtěla využít prostoru a zmínit, že pohovka je pro všechny malá. A hlavně ti, co jedí krevetové pad, by ho neměli jíst na ní, protože to jsou d r o b i l o v é! To, prosím, zdůrazni v článku. Je to velmi důležité! Už se na tu akademickou pohovkovou půdu nevejdeme.

Saiph Lacaille:  – přikývne – Neboj, zdůrazním to!

Marguerita Laux: – je spokojená sama se sebou, že si vzpomněla –

Saiph Lacaille:  – uculí se a nakoukne do otázek – Je něco, čeho bys na hradě ještě chtěla dosáhnout?

Marguerita Laux: Nevím, jestli já, ale určitě bych byla ráda, kdyby duchové měli víc prostoru k oživení hradu. – zamyslí se nad tím spojením – Kdyby měli i oni možnosti se víc podílet na atmosféře hradu. Jinak i než hrobovým tichem v síni. – směje se –

Saiph Lacaille:  – zasměje se – Je to sotva pár dní, co byl zveřejněn konkurz na kolejního ředitele. To tě třeba neláká zkusit? – pomrkává na Márč –

Marguerita Laux: Tak určitě by Kolejbába byla ráda, že by byla poslední žijící kolejbábou za poslední roky Zmijozelu. – směje se – Myslím si, že co se týče kolejbábování, nikdy by si uchazeč neměl říkat, že to zkusí, protože má v rukách osud tolika nadějných kouzelníků.

Saiph Lacaille: Mohla bys být kolejní ředitelkou věčně! – mrká dál –

Marguerita Laux: Je velká škoda, že je nám všem v koleji tak dobře, že nikdo nejdeme do fialové a šáhneme po kandidatuře i mrtvé. – směje se – Každopádně vím, že duch se kolejbábou ani stát nemůže, protože nezodpovědně umřel.

Saiph Lacaille: – zvedne na dušici oči – Už tě nechci víc trápit, stejně se blíží půlnoc. Jen mi ještě řekni… – zatváří se přísně – Máš ráda Hadího krále?

Marguerita Laux: Myslíš ten nejlepší plátek široko daleko, do hvězdiček, do vesmíru, do všech galaxií nejlepší čtení? Určitě! Dokonce si myslím, že by na něj měl každý přispět na kolejní konto Zmijozelu!  – objedná si poslední pití, než jim uklidí stůl –

Rosmerta: Máslový ležák pro Margueritu Laux.

Marguerita Laux: Jeden ležák, ať jsem ležák!

Saiph Lacaille: – zazáří jí oči – Márč, moc ti děkuji za rozhovor! Samozřejmě pokud chceš ještě něco dodat, můžeš, ale nemusíš. A přeju ti krásný večer!

Rosmerta: Sklepmistrův vyprošťovák pro Saiph Lacaille.

Marguerita Laux: Čtěte Hadího krále! A ještě jednou obrovské děkuju všem za darované hlasy, doufám, že po přečtení je nechcete všichni vzít zpátky. – směje se –

Saiph Lacaille: – zapisuje poslední odpovědi a culí se – Pochybuju, že si tě někdo rozmyslí, jsi skvělá!

Marguerita Laux: Moc děkuju za tvůj čas a chuť si popovídat s mrtvou. Mimochodem – věříš na duchy?

Saiph Lacaille: Jak bych nemohla věřit, když tě vídám každý den? – tváří se podezřívavě –

Marguerita Laux: Jen jsem se chtěla ujistit, aby sis po odchodu neříkala, jestli se to skutečně stalo. – míní –

Saiph Lacaille: Tebe bych nevymyslela. Tak bujnou fantazii, kreativitu a skvělý humor nemám. – zazubí se –

Marguerita Laux: Tak dobrou noc, já půjdu pokořit zase kus toho „a už spí na věky.

Saiph Lacaille: Dobrou a krásné sny! – mává Márč na rozloučenou a píše si na kousek pergamenu, že musí zvýraznit tu pasáž o prostoru v akademickém klubu –

Marguerita Laux: – jde si lehnout na pohovku, kde je důlek a drobky od nějaké Kolejbáby –

To byla a je Osobnost Hogwarts 2020. Na závěr nezbývá než říct: Král je mrtev, ať žije král! Ačkoliv má tato fráze jiný význam, i na Márč sedí daná slova perfektně. A nezapomeňte:

Pohovka v Akademickém klubu je pro všechny malá. A hlavně ti, co jedí krevetové pad, by ho neměli jíst na ní, protože to jsou d r o b i l o v é!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

2 komentáře

  1. Skvělý rozhovor! Hlasu pro Márč nelituji, ale o složení KOZY ještě popřemýšlím teda!
    Veronica N. Williamsová

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*