Mezi nové zmijozelské famfrpálové naděje patří Edith Joan, Saiph Lacaille, Morrigan Blackwood a Noah Limbani. Dovolila jsem si vypíchnout dvě nejaktivnější (neříkám nejtalentovanější – to bych si nedovolila, v každém je skrytý potenciál), kterým se povedlo v loňském roce nasbírat nejvíce zkušeností docházením na kolejní tréninky.

Jsou to Morrigan Blackwood s 5 461 zkušenostmi a Noah Limbani s 5 115 zkušenostmi! Vivat, holky! Je to opravdu skvělý výkon! Jen tak dál, jsem na vás pyšná, protože jste se dřely dnem i nocí! Dovolila jsem si tedy holky oslovit a položit jim pár otázek.

Co tě přimělo jít poprvé na hřiště?

Morrigan: Láska k létání a famfrpálu. Už jako malá jsem famfrpál nadšeně sledovala a s kamarády ráda létala na košťatech, tak jsem vyrazila na školní hřiště hned, jak se otevřelo.

Noah: Myslím, že jsem hlavně chtěla vidět, o čem to všechno je – tak jsem se přihlásila na KT s myšlenkou, že si zkusím jeden trénink a pak uvidím. A protože se mi na tréninku zalíbilo, tak už jsem na další chodila s radostí.

Co tě na KT nejvíce baví?

Morrigan: Ten pocit komunity. Líbí se mi, že díky tréninkům člověk lépe pozná ostatní lidi z koleje a má čas si s nimi popovídat a trochu se sblížit. Zvlášť pro nováčky, jako jsem já, je to super, protože nejsem od přírody moc společenská osoba, a tak díky účasti na trénincích mám možnost seznámit se se zbytkem koleje a najít nové kamarády.

Noah: Hrozně se mi líbí ta atmosféra – když například chytači chytí zlatonku nebo někdo pokoří novou úroveň, všichni si gratulují a jsou k sobě naprosto zlatí.

Jaký je tvůj vysněný post a proč?

Morrigan: Nejraději mám post odrážeče. Je zábavný, trochu násilný a plný adrenalinu. Jde na něm také legálně mrzačit spolužáky, což je aktivita, na kterou za normálních okolností škola pohlíží dosti s nelibostí. – směje se – Taky se mi líbí, že na rozdíl od například chytače nebo brankáře na odrážeči tolik nezávisí průběh hry, a proto si můžu při hře užívat hraní a atmosféru a nemusím být tolik ve stresu z toho, jestli kvůli mně tým neprohraje.

Noah: Zatím mám nejvíce času na střelci a musím říct, že mě baví ze všech nejvíc. Přijde mi od ostatních pozic nejméně stresující, což je pro mě ideální.

Chceš se dostat do hadí letky?

Morrigan: Ano, ráda bych časem hrála za kolej. Moje máti před lety odehrála několik vítězných sezón za kolejní tým pod vedením kapitánky Elanis, tak bych Zmijozelu také ráda pomohla k zisku famrpálového poháru.

Noah: Rozhodně! Taky teď pořádně makám na IT!

Je někdo, koho považuješ za svůj vzor? Případně proč?

Morrigan: Ze současných osob na hradě je to nejspíš Lori, pod jejímž vedením famfrpálový tým několik let vzkvétal. Její vražedné chytání zlatonky pomohlo vyhrát nejeden zápas.
Z osob starších je to potom Cerridwen Lowra Antares, která za kolej hrála mnoho let a taktéž si doma leští velkou kolekci chycených zlatonek. Inspiruje mě jejich zapálení pro famfrpál a kolik toho koleji i celému týmu daly.

Noah: Nevím – popravdě obdivuju všechny, kteří do famfrpálu dali hodiny a hodiny svého času, ale jednoho konkrétního člověka jako vzor nemám.

Myslíš, že se nám příští rok podaří obhájit pohár?

Morrigan: Určitě. Zmijozelský famfrpálový tým byl vždy chloubou koleje a určitě tomu tak bude i do budoucna. Čtyři veteráni nám sice letos odešli do profi důchodu, ale ve zbytku koleje i v mém ročníku je spousta nadaných a nadšených hráčů, které vídám na školním hřišti trénovat prakticky dennodenně. Určitě tak nebude problém sestavit tým nový, který by Zmijozel opět dovedl k vítězství.

Noah: Tak ještě aby ne!

Chtěla bys ještě něco dodat?

Morrigan: Děkuji Zmijozelu a kapitánkám za to, že mi dali možnost se do tréninků už od začátku zapojit, i když by pro ně mohlo být výhodnější využít ten čas na trénování pokročilejších hráčů. Také oceňuji podporu ostatních hráčů – přivítali nás, háďata, s otevřenou náručí a přijali do týmu od prvního tréninku. A i když z nás občas dělají terče na potlouky nebo s námi „omylem“ praští o tribunu, stejně je mám ráda a lepší kolej jsem si vybrat nemohla.

Noah: Určitě bych chtěla poděkovat za tak vřelé přivítání do světa famfrpálu a vysvětlení všeho potřebného.

Morri, jaký je to pocit být nejlepším famfrpálovým háďátkem?

Morrigan: Bylo to upřímně trochu překvapení. Na kolejních trénincích jsem byla letos skoro na všech, ale nepřišlo mi, že by na mé vzorné účasti bylo něco divného. Famfrpál jsem vždycky milovala a hraju ho hlavně pro radost, tak ráda využiji každé chvilky, kdy bych mohla s ostatními hady létat. Nu, ale zřejmě to divné je, protože měla kolej potřebu poukázat na to, že trávím nezvykle velké množství času lelkováním po hřišti a šmírováním starších spoluhráčů. – zazubí se –
Každopádně Zmijozelský h(l)adoplášť, který jsem za své pilné létání dostala, je nádherný a jsem nadšená, že mi ho kolej dala. Je fajn, že aspoň k něčemu byla moje famfrpálová obsese dobrá. – směje se –

Noah, kde jsi dokázala sehnat tolik energie, abys zvládla strávit tolik času na hřišti, účastnit se Bradavické čtyřky a ještě dokončit první ročník?

Noah: Musím říct, že mi hodně pomohlo uzavření mudlovského světa. Povinností jsem najednou měla mnohem méně a času naopak více, takže se dalo všechno krásně stíhat. Po znovuotevření už to bylo teda trochu hektičtější, takže jsem aktivitu musela trochu snížit, ale nějak se to zvládlo.

To bylo vyčerpávající. Děkuji, holky, za váš čas, a teď už hybaj zpátky na hřiště! Přeji všem novým tvářím, aby se jim ve famfrpálu dařilo a na rovinu – už nejste žádná smráďata, tak vás nehodlám ani trochu šetřit a naopak vám dám do těla dvakrát tolik! Současná háďata samozřejmě teď budou dělat, že tohle vůbec nečetla, protože já jsem taková muší povaha, která přece ani neumí křičet…

Vivat hadí letka!

Pro Hadího krále
Ontaria Emori Reyes