Adventní okénko s číslem 9
Sníh si líně popadává z nebe, žádný vítr jej nehoní k zemi. Všude je pohoda, klídek, možná i nějaký ten tabáček v profesorských kabinetech. Pocit klidu se šíří mezi veškerým obyvatelstvem hradu, termínovka se nijak neblíží, každý se proto věnuje svým koníčkům. A právě to dělá Noah, když ji s brkem v ruce najdeš shrbenou nad kupou pergamenů ve Velké síni. Rychlý pohled ti dovolí menší vstup do její mysli – na některý pergamenech má zdánlivě nesouvisející slova, různě poskládaná po celé délce pergamenu, nejspíše podle toho, jak se to Noah zrovna hodilo. Ona pak očima po těchto slovech přejíždí a šeptem je odříkává, slabiku po slabice, zatímco si jejich počet hlídá na prstech. 

Když už jí ale dýcháš na krk dostatečně dlouho, všimne si tě a s úlekem se otočí. „Né, teď jsem zapomněla ten počet!“ rádoby naštvaně pohodí rukama, pak se ale usměje. „Víš co, můžeš mi tu pomoct, aspoň si na ten devátý úkol trochu zabásníme!“

Zasedneš tedy na židli a pořádně se po stole rozhlédneš pro nějaký nápad, kde začít. Na jednom z pergamenů najdeš nezvykle dlouhý text, proto si jej vezmeš do ruky a začteš se. „Patnáct okének, však i deset, odměnu navíc znamenají!“ Na jiných pergamenech pak najdeš slova jako „čokokarta“ a „zajícomut“, ale nevíš, co si z toho odnést. Proto popadneš brk a začneš psát náhodná slova, stejně jako Noah, třeba to nějakým způsobem pomůže…

Vánoce v nás často probouzejí naše umělecká střeva, máme potřebu se z našich pocitů vypsat a podělit se o ně. Japonci na takové nálady vytvořili vlastní styl zvaný  haiku. Jedná se o slohový útvar skládající se z jednoho trojverší o počtu slabik 5–7–5. A abyste se do té správné, krásné vánoční nálady dostali i vy, tak si jedno takové haiku zkuste napsat také! Téma by mělo být ideálně vánočně laděné, ať už reálně, či hogovsky, pokud se na to však vaše mozky necítí, kalendář určitě ocení cokoli se zajímavým nápadem! Své výtvory pak posílejte do sovince Noah Limbani, a to nejpozději do 10. prosince, do 23.59 hodin.