Hadí král prošel rekonstrukcí

Měl jsem krásssný život. Poklidný. Celé dny jsem se válel v redakci Hadího krále, sem tam si pochutnal na bílé myšce a sem tam jsem se odplazil do kolejní míssstnosti načuchat se smradu z děravých ponožek a oslnit svou krásou a inteligencí přítomné studenty. Jenže pak to přišlo! Šéfredaktorka ssse zbláznila!

Začalo to lehce a nenápadně. Nejprve z redakce zmizela jedna knížka. Pak druhá. Říkal jsssem si, že se nic neděje, ssstudenti se přeci učí i o prázdninách… Kdybych byl býval tušil, že toto mizení knížek je jen začátek, vyrazil bych raději na pěší tůru okolo sssvěta. A to podotýkám, že nemám nohy, takže by ta cesssta byla předlouhá a úmorná. Nebylo by to však úmornější než ssstěhování redakce.

Šéfredaktorka si nejdřív usmyslela, že si pořídí nový ssstůl. Ne, že by to nebylo třeba. Ten původní pamatoval časssy, kdy Potlouk ještě nebyl na světě a nutno dodat, že měl popsanou desku i ze spodní ssstrany. Ale proč musela pro Merlina vláčet ten nový stůl sssama a uprostřed noci?! Ne, že bych si chtěl nějak přehnaně ssstěžovat, ale na ssstížnost to je. Funěla u toho tak hrozně, že mě tím vzbudila. Jakážto drzossst!

Kéž by to tím ssskončilo. Ale kdeže, ráno se probrali další Zmijozelští a naběhli mi do redakce. Rád bych vám popsal, co tam všechno vyváděli, jak ssstěhovali poličky, knížky, brky i pergameny, ale merlinužel nemůžu, protože jsem u toho nebyl. Jak tam všichni všechno ssstěhovali, tak radši rovnou vystěhovali i mě. Údajně, aby sse mi nic nestalo, ale svým ossstrobyssstrým uchem jsem zaslechl, že jsem ssspíš neměl překážet. Jako bych něco takového někdy nějak dokázal.

Naštěstí mě neodstěhovali daleko, jen do sklepení ke krysssám. Netrvalo dlouho a vypořádal jsem se s evokatérem, který byl mimochodem kost a kůže. Po lehkém šlofíčku jsem sse s vypětím sil doplazil zpátky do redakce. Nebudu vám lhát, poznal jsem ji na první dobrou.

Redakce byla znovu ussspořádaná redakce. Což o to, pořádek v ní byl i před tímto velkým ssstěhováním. Ten tedy zůssstal, ale redakce teď prostě vypadala jinak. Kdyby byla prázdná, působila by jistě prossstorněji. Ale prázdná merlinužel nebyla. Nově byla napěchovaná studenty a Žábou a všichni tito se kochali pohledem na zbrusssu nové, hýbající se fotografie redakce. Kdy se stihli zvěčnit netuším, a ještě méně rozumím tomu, proč nejsem na fotografii redakce i já. Jako největší psavec a nejlepší kolejní massskot na hradě si to rozhodně zasssloužím!

Ale hlavně ssi teda zasssloužím klid na ssspaní. Tedy pssaní, samozřejmě, což vyžaduje tichou a liduprázdnou redakci!

Pro Hadího krále
Ferdinand

5 komentářů

  1. Saiph Lacaille
    12. 2. 2021 (16:29)

    Ale no tak, nepomlouvejte mě! 😀

    Princess, děkujeme! Ale Saiph sama by přestěhování nikdy nezvládla, ač po tom toužila už dávno – největší zásluhu na tom má naše úžasná čarostavitelka Lajnička. ♥︎ Bez ní by byl pořád blogger!

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*