Mamonáři aneb moje cesta za tajemstvím

Peníze, peníze a zase peníze. Peníze ovlivňují celý náš život, kupujeme si za ně oblečení, mazlíčky, sovy na posílání dopisů nebo se třeba přihlašujeme na hodiny. Co se ale stane, když někdo má peněz hodně? Rozhodla jsem se zabrousit do tajemství našich hradních mamonářů a odhalit vám jejich tajemství.

Kdo se chce do života bohatých ponořit, musí nejdříve ochutnat život těch chudých. Musí se potopit na úplné dno. Jak jinak bych také mohla porovnávat rozdíly v těchto společenských vrstvách? Dala jsem se tedy do práce a utrácela peníze, kde se dalo. Přese všechny problémy (přišla mi pozdní odměna ze soutěže! Kdo by takové peníze chtěl!) se podařilo a já klesla na samotný konec mamonářského žebříčku. Jestli naše šéfredaktorka jenom jednoduše ráda žije na hraně, už mi není známo.

Ve svém klesání po žebříčku jsem si alespoň zavzpomínala na doby, kdy jsem byla mladým hádětem, které rádo vzhlíželo vysoko. Snila jsem o dobrém umístění v mamonářích, jak budu mít peníze na cokoliv, co se mi zamane. Nejblíže jsem se k tomuto snu dostala, když jsem jako odměnu za výhru v B4 dostala celých 30 galeonů! Vydržely mi možná tak týden, než někam zmizely. Docela by mě zajímalo kam.

Rychle mi proto došlo, že tento had je rád v limbu, předpeklí se zápornými srpci. Touha o poznání hogwartské smetánky mě ale neopustila. Níže už jsem klesnout nemohla, můj průzkum tak mohl začít. Oblékla jsem se do šatů luxusu – samozřejmě sponzorovaných kolejními předměty, kde bych na to taky vzala peníze – a vydala se do světa.

Moje cesta začala u jisté Inees Rut Gowstring, hradní zbohatlice. Nejdříve jsem si řekla, že je nutné její bohatství přiblížit k běžnému oku čtenáře. Ze zdrojů poskytnutých jinou zbohatlicí (Rowlingovou) jsem si vypočítala, že 970 galeonů se rovná zhruba 145 000 korunám českých! A to nemluvím o majetku. Moje matematická stránka vyhrála, počítání pokračovalo a došlo k číslu 0. Ano, opravdu znám nula lidí, kteří mají jen tak na účtě 150 000 a ani nemusí platit za ubytování! Inees „Bezos“ Gowstring navíc se svou červenou kšticí ani na hradě nepůsobí tak dlouho. Jak se tedy 17letému dítěti podařilo nahrabat tolik peněz? Odpověď je jednoduchá a rozhodně správná. Černá magie. Dala jsem tedy na ni a rozhodla se účastnit té nejhorší ze všech. Množení zvířat pro vlastní užitek. A hele! Zázraky se děly a já poskočila do kladných čísel.

Bylo potřeba si vybrat jiný cíl. Inees mě sice dostala z dluhů, ale jak se mám dostat s takovým pomalým postupem až na vrchol! Zkusila jsem se proto podívat trochu níž, k lidem, kteří stále ještě vykazují známky přívalu bohatství. Nina Yozhinski. Jejích 90 galeonů sice proti Inees nic není, proti mně je to ale všechno. Potají jsem přespávala pod její postelí, sledovala její přítomnost až na hodiny. Nechtělo se mi tomu věřit, ale začínala jsem nacházet vzájemné pojítko. Nina očividně prodala své tělo ďáblu, aby nemusela platit za oblečení. A že to je dobrý výdaj! Po shlédnutí svého až moc reálného těla v zrcadle jsem usoudila, že toto není cesta pro mě. Stačí mi Ďábel ve zvonici a Démon zvrácenosti v sovinci, nepotřebuji k tomu i reálného ďábla. I když si možná vyžebrám od Mathiase pořídím sovu Nikdy se s čertem nesázej o hlavu, abych měla ještě jednu připomínku na horší časy.

Jenže co teď? Kromě jisté spojitosti s ďáblem jsem neměla žádné peníze a tajemství mamonářů mi stále zůstávalo utajeno! Vtom mi ale na rameno zaťukala sova, která nesla raneček s penězi. Žádný z mamonářů neslibuje po celý rok jeden článek. Žádný z mamonářů neorganizuje akce, které ho leda tak přijdou na další peníze. Mamonáři místo toho plní soutěže nebo třeba vedou obchody, jež jim ty peníze vydělají, spíš než utratí. A samozřejmě uzavírají smlouvy, o kterých se nemluví.

Mé naděje na bohatství se v tu chvíli nadobro rozprášily. Můj výzkum byl u konce. Je to překvapivé, ale pro peníze doopravdy potřebujete udělat nějakou práci. Ne jen požírat koláče ve Velké síni. Není se ale čeho bát! Limbo, ve kterém se tak slavnostně vyžívám, přivítá každého, kdo o to bude mít zájem! A to již na věky! Anebo do doby, než se mi nepozorovaně podaří vykrást kolejní trezor a zdrhnout. Teda, cože?

Pro Hadího krále
Noah Limbani

3 komentáře

  1. Suzzy Blackwood
    3. 6. 2021 (11:41)

    Hmmm, vyloupit kolejní konto… Ale ne, na to by se přišlo, musím najít nižší cíl. 😀

  2. Mimosa Confiante
    6. 10. 2021 (22:31)

    Moc pěkně poutavě napsaný článek, pojednávající o důležitém tématu. Tento projekt musel stát také pěkné nervy, protože být na dně je někdy pořádná fuška! Každopádně mi to vnuklo nápad, že bych měla asi přidat na plnění soutěží, abych se jednou z bahna chudoby vyšplhala alespoň o trochu výše!

Komentáře jsou uzavřeny.