Jako obvykle se účastníci zájezdu výpravy sešli ve Velké síni, odkud pokračovali k lesní bráně, kde jim průvodkyně rozdala vstupenky. Ačkoliv měla skupina čítat o dvě hlavy víc, dvě studentky se bohužel na výpravu vykašlaly nedostavily. Směrem k lesní bráně se tedy vydaly Christina, Jamie, Maraike, Sarah a Suzzy. Po obdržení vstupenky jsme se ocitly na známé mýtině s hlavami, které většinou nejdou pro všetečné poznámky daleko. Jak by taky mohly, jsou to hlavy. Prozatím všechno vypadalo normálně, až na skutečnost, že u vstupu do lesa to bylo naposledy, kdy jsme viděly slečnu Barb. Náhle se mýtina začala měnit, okolo nás vyrostla hustá džungle a nikdo netušil, co se to děje. Po krátké chvíli se z jednoho křoví ozvaly zvuky sekání. Byla to slečna Žába, která si hůlkou prosekávala cestu mezi nečekaným porostem. Na nic samozřejmě nečekala a začala nám objasňovat, co nás dnes čeká. Údajně měla objednanou zásilku se vzácným artefaktem v podobě jadeitové žáby, jež se kvůli špatnému zabalení vysypala kamsi do lesa a již je třeba najít. K tomu nám měla pomoci záhadná hrací kostka.

Než nám ale stihla podrobněji vylíčit cíl naší cesty, svěřila do rukou Suzzy hrací kostku, na které se po hodu objevilo číslo tři. Okolo se rozezněla melodie z filmu Jumanji a ve vzduchu bylo cítit nebezpečí. Hlavám na mýtině dorostla opičí těla a všechny se na nás vrhly. Daly jsme se tedy na zběsilý úprk džunglí před krvechtivými hlavoopicemi. Ve chvíli, kdy po opicích nebylo ani vidu, ani slechu, jsme se ocitly u bažiny, kde viselo ze stromu několik lián, které přímo vybízely k tomu, aby se po nich člověk přehoupl na druhou stranu, k čemuž se okamžitě přihlásily Sarah a Suzzy. Nejspíš by se přidala i Jamie, kdyby dávala pozor. Ta však koukala, kde co lítá nebo leží, a sebrala ze země děravou ponožku, již za nechápavých pohledů Maraike důkladně oňuchňala. Gratulujeme k magíkovi, mimochodem!

Zatímco se Suzzy houpala na liáně, průvodkyně se rozhodla opět hodit kostkou, na které tentokrát zasvítily jen dvě černé tečky. Z bažiny se záhadně vynořil vor, dostatečně velký, abychom se na něj všechny vešly. Naneštěstí se však se Suzzy liána utrhla (Necpi se fazolkama, říkám ti to furt!) a prvačka skončila uvězněná v bažině. Po krátké výměně názorů, že by ztráty na životech nikomu neprospěly, jsme se Suzzy rozhodly vytáhnout s pomocí voru. Než jsme k ní dopluly, vysvobodila Sarah z bažiny i bílou myšku. Po úspěšném vytažení Suzzy jsme všechny vpluly do husté mlhy, která by se dala krájet. O pár chvil později, po několika hodech kostkou a po jednom bezmyšlenkovitém vložení šému do náhodného otvoru ve skále, že, Sarah???, jsme se ocitly před jeskyní. Ze skály se na nás řítil obrovský balvan a zůstaly tak jen dvě možnosti – jít do jeskyně a čelit tomu, co nás v ní čeká, nebo se dobrovolně utopit v bažině.

Jako první v jeskyni zmizela bílá myška vylovená z bažiny. My ostatní jsme ji hned následovaly, k naší smůle se ale za námi dál valil i ten obrovský šutr. Za doprovodu hudby z Indiana Jonese jsme jeskyní doběhly až k jámě, která na první pohled vypadala, že by se dala přeskočit. Suzzy to ihned vyzkoušela, a ještě než jsme se stihly přesvědčit o jejím úspěchu či neúspěchu, Sarah skočila také. Suzzy skok poměrně zvládla, dopad už ale tak slavný nebyl a na druhé straně se rozplácla jak žába. Obstarala si tak i několik pálivých odřenin. Sarah by měla skok do dálky ještě trochu trénovat, protože zůstala viset přesně na okraji jámy, kde se zuby nehty držela, aby neupadla. Mezitím se vychytralá bílá myška vydala jakousi boční cestičkou po uzoučkém chodníčku, po kterém jsem nakonec opatrně přešla na druhou stranu i já s Maike a slečnou Barb. Balvan však nabíral na rychlosti a zželelo se mi Sarah, proto jsem ji pomohla vytáhnout nahoru. Přitom si prvačka poškrábala svoje Lennonky, což ihned musela rozmrzele všem sdělit.

Valící se balvan najednou zmizel a naši pozornost si získala zářící žabička na podstavci. Tedy až na Jamie, ta si chtěla úprk před téměř jistou smrtí zopakovat. Po cestě k žabce Maraike ještě našla hmyzí larvu, z níž ale neměla moc dlouho radost, protože ji okamžitě sežrala žába. To jí nejspíš dobilo potřebné baterky, jelikož zelené světlo, které vydávala, zářilo čím dál víc. Navíc vzduchem začaly létat liány, stromy, keře… zkrátka celá džungle. Ta malá žabička to všechno pohltila, jako kdyby žádná džungle ani nebyla, a my se opět ocitly na mýtině. Pak záře ustala, slečna Barb sebrala žabku a nabídla všem bonbóny pro expresní přepravu rovnou do Velké síně.

Při otázce, co chce s tou exotickou žábou dělat, slečna Lecter odpověděla velmi vyhýbavě, prý ji využije k čistě akademickým účelům. Osobně si ale myslím, že si ji objednala jako lampičku na noční stolek, nebo ještě hůř – na olizování! Pravdu však zná jen slečna Barb, proto ji nechme, ať si po náročném školním roce taky trochu vyhodí z kopýtka to tak nechme.

Pro Hadího krále
Christina Meadows