Zelení už jistě vědí (a kdo ne, ten zaslouží za uši!), že se nám počátkem roku Léto 2022 ztratil kolejní maskot králík Potlouk. Kam se poděl, kdo ho zachránil a jak to všechno souvisí s množícími nápady jisté kolejní ředitelky se dozvíte níže.

Stalo se to v neděli 6. 2. 2022. Manon se rozhodla, že Potlouka, který nám začal přes zimu nějak přibírat, jak jedl celé hadí letce večeře, vezme na procházku na hřiště, aby se trochu rozhýbal a shodil nějaké to kilo. Jenomže co čert nechtěl, v tu dobu zrovna projížděl kolem hradu Cirque du Magique poté, co byl přes zimní prázdniny v Godrikově Dole, a jeden z dravců Potlouka prachsprostě nabral do drápů Manon přímo před očima.

Otřesená Manon se pokusila dravce dohnat na koštěti, ale ten zmizel ve větvích stromů Zakázaného lesa. Vrátila se tedy do kolejní místnosti, kde nám nešťastnou příhodu převyprávěla. Madam Verča neměla na výběr, než za cirkusem poslat famfrpálový tým, protože těch zmizení teď bylo poslední dobou prý nějak moc a vedení školy se to nesmí dozvědět. Takže bych o tom vlastně vůbec neměla psát?

Na cestu se vydalo celkem 18 hadů – kromě aktivních famfrpálových hráčů i několik profíků a pár háďátek, která se na koštěti stěží udržela, ale chtěla být u akce.

Jenomže jak už to tak bývá, záchrana nešla tak snadno, jak jsme si to představovali. Každou chvíli jsme narazili na nějakou překážku, kterou jsme museli překonat, abychom se vůbec dostali dál. Půlku času jsme navíc skoro ani nevěděli, kudy vlastně letět, a spíš jsme jenom tak doufali, že cirkus doženeme.

Jak přesně záchranná akce vlastně probíhala?

Inu, začali jsme tím, že jsme se všichni jaksepatří vyfikli, protože ani v akčních filmech se svět nezachraňuje ve vytahaných teplácích. Jedinou Maike napadlo, že by si mohla vzít pořádný bágl, my ostatní jsme vylétli dost nalehko.

To se nám ostatně brzy vymstilo. Nebyl to totiž výlet na jedno odpoledne, jak jsme zjistili ještě tentýž večer, kdy jsme si volky nevolky ustlali na zemi. Ani na dvě. A ani na tři. Když jsme čtvrtou noc, kdy pršelo a foukalo, celí promokli, morálka klesla na bod mrazu (a vzhledem k tomu, že byl únor, nebyla teplota o moc vyšší). Někteří chtěli záchranu vzdát a vrátit se do kolejní místnosti, jiní uvažovali, že prostě pořídíme jiného králíka, že se stejně nic nepozná (tuhle myšlenku ostatně někteří propagovali až do konce, že, Nessí a Gregory?). Tehdy ještě kapitánka Manon se musela pustit do pořádného motivačního proslovu, se kterým jí naštěstí pomohlo i několik dalších hráčů. Z osmnácti se však šest na hrad vrátilo a pokračovalo nás dál jen 12, tedy všichni, kteří přežili mou parodii na zpěv, když jsem na Manonin pokyn hlasitě spustila kolejní hymnu.

Nově nabyté nadšení nás pohánělo dál, ale jaksi jsme moc dobře nevěděli, kudy se vydat. S tím nám trochu pomohly hlasité zvuky přímo v lese – ve skupince jsme se nebáli je vyhledat, někteří možná v naději, že si udělají očko u madam Žáby za to, že chtěli zabránit kácení lesa.

Les ve skutečnosti nikdo nekácel, ale na mýtině pořádně zařezával ent. Když jsme mu vysvětlili, oč nám jde, prozradil, že dravce s králíkem viděl, ale nechtěl nám prozradit, kudy pták letěl, dokud jsme mu nezodpověděli všelijaké záludné historické otázky – třeba který prst si uřízl Peter Pettigrew (ale ve filmu!) nebo s jakým drakem se utkal Viktor Krum v Turnaji tří kouzelníků. Naštěstí jsme mezi sebou měli několik es, která byla schopná tahat odpovědi z rukávu. Ent nám nakonec cestu popsal tak dobře, jako by si ji sám prošel, a tak zbývajících devět hráčů aspoň na chvíli vědělo, kudy letět. V tuto chvíli nás salazaružel opustila i Manon, a tak jsem zbytek výpravy vedla já, aniž bych pořádně věděla, kde jsem k tomu přišla.

No jo, jenomže stejně jako jsme nečekali, že budeme v lese přespávat, nečekali jsme ani to, že se občas budeme muset najíst! Hadí letka je sice proslulá tím, že všichni až na brankáře drží hladovku, aby se pod nimi nezlomila košťata a mohli se snáze vyhýbat potloukům, ale každých pár dní to nějaké to sousto přeci jen chce. Teď jsme však dojedli i zásoby Maike a začínalo to s námi vypadat celkem bledě… aspoň do chvíle, než jsme zaslechli hlasy z lesa. Výprava! Nezbývalo nám nic jiného než jídlo sprostě ukrást, když to nejmíň čekali. Na dva hráče ale ukradené jídlo nezbylo, a tak se, chudáci, museli vrátit na hrad.

A aby toho nebylo málo, zanedlouho jsme narazili na další problém. Nebo spíš do něj? Kde se vzala, tu se vzala, byla v lese neviditelná zeď, kterou jsme museli s pořádnou dávkou štěstí nějak obletět. Teprve později jsme se dozvěděli, že mělo jít o jakousi hranici kolem hradní části lesa. Zlatá muška naštěstí dosedla na celou zbývající sedmici, která našla skulinu a za zeď se dostala.

Když se nám po dlouhé době podařilo zeď obletět, našla Sarah na zemi pírko dravce. Jistě, kdekdo by se mohl hádat, že dravců je v lese dost, ale někteří majetní ve skupince poznali, že skutečně jde o pírko dravce z cirkusu. Asi se vyplatí jich mít plný sovinec… Taky bych ten pocit chtěla zažít! Pomocí kouzel jsme si vyčarovali ve vzduchu cestičku, která nás nutila pěkně dlouho kličkovat mezi stromy, nakonec nás však přeci jen dovedla až nad jejich koruny.

Všichni jsme už v kostech cítili, že se blížíme ke konci – a skutečně, když se večer začalo stmívat, uviděli jsme v dálce světla. Rozdělané táboráky. Shodli jsme se, že zbývající vzdálenost překonáme prostě ještě dneska, zaujali jsme útočnou formaci a vyrazili s větrem o závod.

Všech sedm nás do tábora doletělo – kde jsme se hned začali dožadovat vrácení Potlouka. Dlouho nám to však nevydrželo, protože nás Vinčenzo okřikl a my, snad ještě zvyklí ze zimních prázdnin, raději uposlechli. Když jsem vše s několika dlouhými odbočkami podrobně vysvětlila, zavěštila Eržika ve své křišťálové kouli, ale nic kromě velkého špatného nenašla, a tak se Vinčenzo vydal pro principála.

Toho představa, že by snad unášel králíky, mírně řečeno rozzlobila. Nějakou dobu tedy trvalo, než se dostatečně uklidnil, aby nám vysvětlil, že králík mu byl zapůjčen madam Veronicou, která už je tolik zvyklá množit vše ve svém okolí, že úplně zapomněla, že s tímhle během prázdnin souhlasila. Potlouka jsme tedy dostali zpět a každý ze sedmice dostal i jedno mládě, protože jich prý bylo stejně víc než dost. Ráno jsme se měli vydat zpět do hradu.

Dar se nám však trochu vymstil, neboť králíčci přes noc rozkousali mapy, do kterých jsme si po celou dobu výpravy zakreslovali cestu, a nám ráno nezbývalo než ji složit jako puzzle.

Zajímá vás, kdo všechno se tedy dostal až do cíle, abyste věděli, komu se ozvat, až se vám ztratí domácí mazlíček? Byli to Gregory Silvestr Werner, Nessa Naiadés, Ruby Élise Day, Sarah Thompson, Maya Prinz, Saiph Lacaille a Inees Rut Gowstring. Znovu a zas jim moc děkuji a doufám, že pro ně záchrana nebyla jen a pouze noční můrou a aspoň trochu si ji užili!

Pro Hadího krále
Maya Prinz