
To se takhle zase jednou v Praze sešli obdivovatelé toho Potterovic kluka ze všech koutů republiky (a zcela samostatného a soběstačného východního souseda, který ale z nějakých nevysvětlitelných důvodů pořád dolejzá na naše akce). A protože kde se dva nebo tři kouzelníci sejdou, tam Zmijozel nesmí chybět, nechyběl ani na sletu tisíce kouzelníků a čarodějek (nebo co já vím, já to nepočítala).
Za četných protimudlovských opatření se v sobotu 3. září konal již 5. ročník „toho nejkouzelnějšího dne v roce“ – Potterfestu! Dne zasvěceného všem fanatikům, knižním červům, pottergeekům, nerdům a další podobné verbeži, mezi kterou se pyšně počítá i má ctěná osobnost. Ze zmijozelských jsem tam ale zdaleka nebyla sama! Svědčí o tom nejen vybrakovanost prakticky veškerého zmijozelského merche na čarotrzích (věčná škoda té zmijozelské kabelky, že, Mim), ale i milý doprovod v podání Mimosy Confiante a Inees Rut Gowstring. Někde ve stínech se prý skrýval i Lucas Redferrum, ten ale zjevně o společnost šesťandy a třeťačky nestál.
Největší zmijozelskou celebritou celého Potterfestu se ale stal takřka opravdový Draco Malfoy jako vystřižený z filmu. Nejedna obdivovatelka za ním běhala s prosbou o fotografii. – dělá, že ona ani Mimosa s ním žádnou fotku vůbec nemají –
O největší šok se postaral hlavní host Seamus Finnigan (pro mudlopichy Devon Murray), který se veřejně přiznal k tomu, že je hrdým Zmijozelem! Bára Nováková (autorka podcastu Neplecha ukončena), sama též oddaná zelené koleji, potom při diskuzi nad kolejními charakteristikami trefně poznamenala, že „Zmijozel má mnoho pozitiv, hlavně si to umí hezky okecat“.
Úžasných kostým– chci říct naprosto normálního kouzelnického oblečení bylo na akci požehnaně. Narazit jste mohli hned na dvě Hermiony v plesových šatech, jimž na impozantnosti ubíral jen fakt, že byly růžové (každý, kdo si myslí, že Hermioniny šaty jsou lepší v růžové než v modré, okamžitě pošle srpec na konto Hadího krále), několik Sibyl Trelawneyových, minimálně jednu profesorku McGonagallovou a nespočet studentů ve školních uniformách ze všech kolejí. Objevili se ale i kouzelní tvorové, jako jsou kentauři (doufám, že mě kentauři neukamenují za to, že jsem je nazvala tvory, já si fakt nepamatuju, kdo spadá do jaké kategorie), větvíci či hrabáci, nebo kouzelné rostliny, zejména mandragory. V jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem zahlédla i Rubeuse Hagrida, po chvíli očumování mi ale došlo, že ten velký vousatý pán asi prostě jen náhodou Hagrida připomíná, tak jsem si raději o fotku neříkala.
Program nabídl besedy a přednášky ve dvou sálech, respektive síních. Na jedné z přednášek dokonce padla řeč i o naší škole. Dále byly přístupné Harry Potter videohry, deskové hry a expozice lega. Mimoto bylo po celou dobu Potterfestu možné vyrobit si až 4 výrobky, což jsme s Mimosou krapet prokaučovaly a stihly jen dva, ale i tak stálo za to!
Jistě, ani na odznáčku nesmí Zmijozel chybět!
A málem bych zapomněla na luxusní čarodějnické občerstvení, po kterém se ovšem jen zaprášilo. My jsme ale měly štěstí (nebo fištróna?) a stihly jsme ukořistit zlatonkové cookies. Závidíš, Mayo?
Sečteno podtrženo, z Potterfestu jsem odcházela chudá nadšená a bude-li se pořádat i příští rok, určitě zase poletím!
Pro Hadího krále
Nina Yozhinski
14 komentářů