Když do mrazáku, tak stylově a na lehko…

Když jsem se v sedmém ročníku rozhodovala, co budu po zkouškách dělat, fialová byla jasná volba… No tak přesně tohle říct nemohu a z toho důvodu jsem pár dalších školních roků trávila ve školní lavici v rámci rozšiřujícího studia. Evidentně ale nejsem takový držák jako třeba naše Gita, která už to zvládá neuvěřitelných 26 školních roků!

 

 

Nebudu určitě jediná, kdo se drží studentského hábitu do posledního možného famfrpálového roku. Protože mít tu možnost vylétnou reprezentovat svoji kolej před povzbuzujícími fanoušky, je jedním z mých nejhezčích školních zážitků a vzpomínek.

Občas je těžké zkombinovat mudlovské a naše školní povinnosti, a já si vždycky říkala, že ten náš kouzelnický svět musí být v první řadě zábava. Nikdy bych nechtěla mít přihlášené předměty jen „na oko“ a odfláknout to, abych si splnila tu svoji jedinou povinnost jednoho školního předmětu. Práce každého profesora či profesorky naší školy je obdivuhodná, a jestli si něco opravdu nezaslouží, tak flákače. No a ruku na srdce, já už bych teď flákač byla. Bohužel neexistuje varianta zeleného hábitu bez předmětu, a proto jsem se rozhodla jít na delší chvilku k ledu. Dát nyní přednost mudlům a vrátit se opět, až budu plná chuti a energie na studování.

Možná si říkáte, proč to ta Inees tak rozmazává. Vždyť se každou chvíli někdo maže nebo jde k ledu. Já si ale řekla, že by bylo dobré trochu hlasitěji poděkovat a taky nenechat ten můj poctivě nasyslený majetek odejít k ledu. Co si budeme povídat, jestli z toho ledu ještě někdy vylezu, já si ho vydělám a nahrabu zpátky! – zasměje se –

Vyhlašuji proto takovou nevšední soutěž. Pojďte využít komentářů tady pod článkem a napište do něj vaše osobní Hog poděkování, nebo vypíchněte osobní úspěch nebo možná neúspěch, který chcete překonat. Nechám to jen na vás. Čas máte do neděle 10. 9. 2023. Já si poté sepíšu všechny autory komentářů a vyhlásím termín online přenosu losování. A o co budeme losovat? Rozdělím mezi vás svých 500 galeonů. Hlavní cenou bude celých 100 galeonů. Jaké částky to budou, rozhodnu dále až dle počtu účastníků, a také si nechávám možnost rozhodnout o ceně či cenách poroty (porota = Ineeska ďábelsky se zasměje –) pro udělení ceny sympatie za konkrétní komentář. No a mimo soutěž se zapojím i já.

Co považuji za svůj neúspěch a čeho se mi nepodařilo dosáhnout?

  • Chytač roku – Tak tohohle magíka bych opravdu chtěla. Bohužel bez trénování postu chytače to jde dost těžko…
  • Cena Salazara Zmijozela – Nikdy jsem nebyla tou výraznou osobností koleje, co by si mákla tak, jako všichni již ocenění. Kdo by ale tuhle cenu nechtěl? Je to takové nejvyšší kolejní uznání.
  • Módní patrolaTak v ní jsem také nebyla. zasměje se – Možná to bude tím, že mi chybí trocha toho módního vkusu, a zároveň místo investice do oblečení syslím každý srpec.
  • Kompletní kolekce kartiček z čokoládových žabekZasekla jsem se na 96 %!

Naopak jsem moc pyšná na svoji famfrpálovou kariéru a dosažené střelecké úrovně. Podařilo se mi uspořádat pár akcí, kterými jsem nahrabala dost galeonů pro sebe i naši kolej. A taková tradice Ďáblovy výzvy mě moc těší a věřím, že bude pokračovat i nadále.

Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří se podílejí na rozvoji našeho hradu. Nechci všechny jmenovat, ale dovolím si zmínit konkrétně pana ředitele, který stál u zrodu tohoto našeho kouzelného hradu. Podařilo se mu společně s mnoha svými přáteli vytvořit místo, kam se tak rádi vracíme. Bez ohledu na to, zdali ještě jsou nebo nejsou tito lidí aktivní, tak díky jejich nadšení a práci vznikl úžasný projekt. Stačí se podívat do Archivu – tolik úžasných výtvorů a nápadů, které si můžeme prohlédnout jen díky této škole.

Můj dík patří každému studentovi, který poctivě studuje a nepodvádí. Všem, co umí zahrát dobré RPG. Profesorům, kteří na nás umí přenést mnoho inspirace a posouvají nás dál. Všem obyvatelům našeho kouzelnického světa, který je díky tomu tak inspirativním a bezpečným útočištěm pro mnohé z nás.

Mé poslední díky patří zmijozelské koleji. Tolik hecu, pozitivní motivace, srandy, nekorektního humoru a vzájemné podpory… Díky moc! ♥

A já už se pomalu plazím do mrazáku…

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring

37 komentářů

  1. Angelina Darkness
    5. 9. 2023 (06:35)

    Prvně mě moc mrzí, že tě nestihnu poznat 🙁 ale přeji Ti ať nacerpas energii a sílu na návrat a chuť ke studiu 🙂

    Chtěla bych poděkovat panu řediteli, že tu smím studovat. Také chci poděkovat Rogerince, která mi pomáhá v mých začátcích na hradě a jen tak se mnou pokecá na discordu. A také všem, kteří zospovidaji mé vsetecne otázky ve Velké síni. Jste úžasní kouzelníci a mě se tu moc líbí. Mám vás ráda 🙂 A snad už všichni budeme mít místo antenky vlasy díky našim zarazenym spolužákům (výrazem starším by to asi nebylo nejlepší definovat asi by to nevystihovalo všechny co na tom mají zásluhu)

    Děkuji moc a já doufám, že zůstanete vy i toto místo stejně skvělé jakým je ❤️

  2. Saiph Lacaille
    5. 9. 2023 (16:49)

    Nejmilejší Ineesko, moc děkuji za takový pomyslný rozlučkový článek. Málokdo je taková osobnost, aby měl co předat při odchodu – a tím teď rozhodně nemyslím tvoje jmění. 🙂 Tento komentář nepíši proto, že bych o něj stála, rozděl jej prosím jiným. Chci ale využít prostoru, který jsi nám všem poskytla, abych napsala pár řádek.

    Mluvit o mých úspěších nebo neúspěších na Hogu pro mě asi nemá moc význam; není toho mnoho, co bych nezkusila, nezískala nebo nezvládla. Samozřejmě jsou stále oblasti, které mě lákají, ale nepřijde mi to moc důležité. Je to pořád jenom hra, online svět, kterému jsem kdysi před lety propadla a který je velmi zvláštní. Na hradě je mnoho lidí, některé mám ráda, některé naopak nemůžu vystát, některé absolutně nechápu a před některými velmi zhluboka smekám širák (než jej jako Cyrano odhodím kamsi v dál…). Hrad mě naučil, bez ohledu na to, jací lidé se na něm drží (pomyslní elitáři, lidé, co se nikam v realitě nedovedou posunout, ach, mohla bych mluvit hodiny… a sama jsem se mezi ně dlouho řadila), že všechno má svůj smysl a život přesně ví, kam mě chce zavést a co mě chce naučit. A koho bych měla potkat.

    Je to takový zvláštní mikrosvět, který se jeví jako opravdový, byť svým způsobem není. Člověk do něj investuje hodiny a hodiny… které se mu někdy, nějak vrátí. Samotnou mě překvapuje, v jakých podobách k nám investovaný čas někdy přichází. 🙂 Ale i bolu na hradě zažil každý tolik, že by bylo hloupé jej nezmínit – a možná i proto mně (a možná nám všem) připadá to naše „místo“ kdesi za obrazovkou tak reálné.

    Chtěla bych tady tedy poděkovat všem, kteří mi umožnili na hradě někam směřovat a dospět, kteří mi dali prostor a provázeli mě léty života, které jsem na něm strávila. A ještě větší poděkování si zaslouží ti, co mě netěšili jen svými sovami a zprávami na Skype a později na Discordu, ale ti, kteří se mnou prošli pomyslnými hranicemi reality a skutečně se stali mými přáteli, inspirativními známými a dobrými dušemi, na které je spolehnutí.

    A v tomhle jsi pro mě ty, Ineesko, udělala možná nejvíc (hned vedle Zuzky, asi sama moc dobře víš). Krom toho, že jsi milá na všechny a vnímám tě tak trochu jako pocit domova, ses ke mně nikdy nechovala jako k dítěti. Umožnila jsi mi najít si příjemnou brigádu, poznat skvělé lidi a tak trochu jsi mi také pomohla najít směr ohledně mého budoucího života, studia, práce… S láskou dodnes vzpomínám na všechny ty kávy na terase, povídání u tebe i na ty papíry, co mi prošly pod rukama. A ačkoliv v době, kdy jsem dostala od tebe nabídku jít za tebou po právním na HR, to pro mě nebylo to, co bych v té době hledala a potřebovala, je mi dnes líto, že už tě poblíž v pracovním životě nemám. Otevřela jsi mi hromadu dveří v období, kdy jsem v životě procházela největšími změnami, a udělala jsi to tak, že jsem se celou dobu cítila vítaně a bezpečně. A já ti za to tady ještě jednou, i když už jsou to bezmála dva roky, chci poděkovat. 🙂 Dodnes z toho těžím a sehrála jsi v tom ohromnou roli.

    Mám na hradě spoustu přátel, lidí, se kterými jsem měla možnost pracovat na mnohých projektech a se kterými jsem si blízká i po letech v té osobní rovině, ale ty jsi v tomhle speciální. Nemusíme být v kontaktu každý den, a přesto mi vždy udělá radost od tebe vidět nový příspěvek na Facebooku nebo si vyměnit novinky o našich životech. A vím, že i když toho máme nad hlavu, náš zájem je upřímný… a to je něco, čeho si cením na světě úplně nejvíc. 🙂

    Krom tebe bych ale chtěla obrovsky poděkovat všem ostatním, co na hradě jsou. Byť už spolu třeba nejsme v kontaktu nebo si nejsme úplně „po chuti“, tvoříte hrad takový, jaký ho mám navzdory všemu docela ráda (v poslední době jsem trochu na vážkách, přiznávám) – a jsem vděčná, že mi každý z vás dokázal něco dát. V mudlovském životě bych nebyla tam, kde jsem, kdybych volný čas nestrávila organizováním, tabulkami, korekturami tisíců textů, vedením koleje, plněním soutěží, úkolů, řešení různých „dramat“ a kdybych neměla možnost se zapojovat do každodenního dění v naší bradavické komunitě. Ohlédnout se za těmi léty je krásnou, někdy trochu bolavou kratochvílí – udělala jsem v nich totiž pochopitelně spoustu špatných rozhodnutí, chyb a ne vždy jsem ke všem byla fér. Věřím ale, že každý z nás může dát jen tolik, kolik má, a že štěstí a naděje lze nalézt i v té nejtemnější době, pokud nezapomeneme, že je světlo.

    A tím světlem jsi pro mnohé z nás za ty roky rozhodně byla i ty, Ineesko. Hoříš už dlouho, svítíš na cestu, a já ti přeji, ať si odpočineš a nezhasneš nám úplně. Mám v plánu tě vytáhnout brzo (haha, víš, co znamená „brzo“ v našich plných diářích) zase na nějaké kafe. 🙂

  3. Ahoj Ineesko. Moc často se takových věcí neúčastním, protože je pro mě těžké ukázat pravou stránku mojí osobnosti a neschovávat se za masku přidrzlé Zmijozelky. Dlouhé roky jsem tady na hradě a čím dýl jsem tu, tím víc si uvědomuju, že tento online svět je pro mě důležitý. Jsou to sice jen pixely a psaný text, ale i tohle mi slouží k zlepšení nálady i dne, když se něco děje. Ačkoliv „mudlové“ moji zálibu nechápou a často i odsuzují, tak jsem ráda, že jsem tady a že jsem měla čest být s tebou ve stejném ročníku..i když jen krátce.
    Díky této stránce i lidem jsem se naučila nebát se jiných lidí, naučila jsem se, nepřemýšlet nad tím, co si myslí o mě jiní a být sama sebou a to mám částečně od tebe. Byla jsi vždy sama sebou i upřímná, což je v dnešní době vzácný a je krásný vidět, že taková duše tu ještě mezi námi je.
    Známe se sice jen zběžně…restaurace se Soo a pak Potterfesty…vlastně teď už LexiCony…díky nim budu mít větší šanci, tě ještě potkávat i přes nabité programy.
    Když se ohlédnu na svou minulost, tak se popravdě stydím za své první roky tady, Chovala jsem se příšerně a divím se, že to se mnou kolej tak dlouho vydržela, ale nyní jsem vděčná za jejich trpělivost a jsem moc ráda, že jsem právě Zmijozel. Pevnější a vřelejší kolej asi nenajdu a jsem už dlouhá léta její součást a jsem za to velice ráda. Žádná jiná kolej není taková i když má každá své kouzlo, které chápou pouze její členové.
    Nevím zda to je nějaký pevný cíl, ale jednou bych chtěla si zkusit fialový hábit, i když to bude za dlouho a i když asi spadne celá síť 😀
    Nikdy se mi ovšem asi nepovede nebýt tak impulsivní a střelená..protože to je součást mojí osobnosti a asi to nikdy nepřestanu být právě já.
    Díky Ineesko za tvůj čas věnovaný koleji i hradu a pevně doufám, že se nám někdy vrátíš. Ať už jako nováček, či si obnovíš účet a budeš zase naše nejbohatší a nejmilejší studentka.

    S láskou Annya

  4. Emma Anet Laufey
    5. 9. 2023 (23:07)

    Ahoj Ineesko (snad nevadí tykání 🙂 ), podle tohoto článku a následných komentářů od zmijozelských, jsi musela být osobnost jako blázen a mrzí mě, že se nestihneme pořádně poznat, ale třeba se to poštěstí, až zase vyjdeš z mrazáku 🙂

    Za co bych chtěla nejvíc poděkovat a komu, je jedna mudl kamarádka, která mi řekla, že tato škola existuje a já si pak řekla, že se zkusím zaregistrovat. Dále je to pan ředitel za to, že tu můžu studovat. A v neposlední řadě jsem vděčná za všechny studenty, kteří všichni velmi milí, hodní a ochotní mi vždy pomoci, když si nevím rady a odpovídají mi na sovy s dotazy, je to tu vážně skvělá komunita lidí 🙂

    Jelikož jsem na hradě jenom od července, tak se mi toho zatím moc nepovedlo, ale za svůj osobní úspěch považuji, že ještě jako nováčkovi se mi podařilo vypracovat soutěž tak dobře, že je v archivu 🙂 (vím, že jsou i další nováčci, kterým se to podařilo, ale když se to podaří vám samotným, je to skvělý pocit). Takže tohle beru jako svůj prozatímní největší úspěch na hradě.

    Do budoucna bych si dala za cíl být prospěšná své koleji, ke která se přidám v pátek (nemůžu se dočkat 😀 ), ale zároveň udržovat dobré vztahy se všemi na hradě a uvidíme, kam mě cesty zavedou… Jestli někdy zavítám na výjezdní seminář, nebo se s někým setkám i osobně a navážu další přátelství, ne jen ta online 🙂

    Uvidíme, jak se situace na hradě bude dále vyvíjet a těším se na všechno, co život zde přinese. Přeji Ti vše nejlepší v mudl životě, aby všechno šlo tak, jak si přeješ a snad se tady někdy potkáme,
    Emma

  5. Čuuči Taygeta
    6. 9. 2023 (14:41)

    Ahoj Inees, my dvě jsme bohužel neměly moc šanci se lépe poznat a něco mi říká, že v nejbližší době to asi nenapravíme.

    Stejně ti ale povím o svém vysněném Hogovém úspěchu, kterého mám v plánu v nejbližší době dosáhnout. Mým vysněným cílem je…. ehm… dodělat všechny resty, které dlužím panu řediteli v čarodílně. 😀
    (Aby to nedopadlo jako s Maguárem, který u mě ležel půl roku).

    Abych jednoho dne mohla přijít ke svému pracovnímu hogstolu, podívat se na něj a zjistit, že je dokonale prázdný a nic na něm neleží. Všechna práce je hotova, všechny pohledávky splněny a odevzdány a já už nikomu nic nedlužím.

    • Simelie Mallorny
      6. 9. 2023 (17:22)

      A jéje. Vidím velký špatný!
      Čuuči, buďme realisti, jednu věc ze stolu vyhodíš jako dokončenou a další dvě tam přistanou, jako novinka 😀 Ale rozhodně máš moc super cíl a já osobně se k němu přidávám. Resty jsou zrádné potvůrky, které se množí rychleji, než je dokážeme eliminovat, nicméně bojujme dál a mějme z toho alespoň pocit, že jsme odevzdané potvory zvládnuli nejlépe jak to šlo 🙂

      Ineesko, Tobě přeji, aby tě všechny hadí duše provázeli v mrazivých krajinách i mimo ně. Dávej si pozor na všechna nebezpečí, co se tam skrývají. Snad se jednou vrátíš z kryospánku odpočinutá a připravená opět zkoumat kouzelnický svět.

  6. Ahoj Ineesko,

    achjo, to je vždycky tak smutný, když někdo, kdo je tak výraznou osobou jako Ty, odchází. Aspoň že je to jen do ledových krajin a není tam ta tlustá čára jako při smazání. I když ani ta nemusí být definitivní, víme. 🙂

    Stejně jako Sajfa bych jen mimo soutěž chtěla napsat, ať se Ti v mudlsvětě daří, jsi šťastná, zdravá a ať se Ti splní úplně všechno, co si přeješ. Určitě se na nás někdy přijď podívat alespoň do parku v Godrikově Dole, moc rádi Tě tam všichni uvidíme. 🙂 Opatruj se. 🙂

  7. Milá Iness, děkuji za nádherný článek. Je pěkné číst o tom, jak druhý vnímá hog, jak vnímá lidi kolem sebe, co pro někoho samotný hrad znamená. Já sama tady nemám cíl, nikam nesměřuji, nemám konkrétní cíle, jsem tady, protože je to tady jednoduše kouzelné, milé. Jsou tu úžasní lidé, co mi vykouzlí úsměv na tváři a já na oplátku jim. Obdivuji všechny, co píší, co létají, co básní, co bojují. I ty, co třeba nic nedělají a jsou v Síni a prostě se baví. O tom to také je. A nejvíc obdivuji profesory, jejich trpělivost, rozhled a píle je neskutečná. Každý zde, do posledního puntíku je skvost. Inessko, Ty se opatruj, vem si s sebou hodně teplé oblečení a vrať se plná síly a energie! Emka

  8. Lily Starling
    6. 9. 2023 (22:03)

    Inees, krásny a dojímavý článok. Škoda, že si sa takto rozhodla, ale úplne tomu rozumiem, keď je hrad na úkor mudl života, niekde sa stala chyba.

    Myšlienka verejného poďakovania je úžasná a rozhodne ju využijem. Na hrade je mnoho ľudí, ktorí si zaslúžia počuť/prečítať pár pekných slov.

    V prvom rade by som chcela poďakovať Mishel D.S, ktorá ma znovu priviedla na hrad. Nebyť jej, zrejme by som sa nikdy nevrátila, a to by bola chyba.
    Taktiež by som chcela poďakovať všetkým červeným, že ma prijali medzi seba, že so mnou mali trpezlivosť, hoci to spočiatku vyzeralo s mojou aktivitou bledo.Ďakujem za šancu hrať famfr a môcť reprezentovať fakultu. Je to úžasný pocit!
    Ďakujem madam Espe, madam Heky, ako KR, za ich podporu, pomoc, milé slová.
    A v neposlednom rade chcem poďakovať všetkým skvelým člobrdom na hrade, bez ktorých by hrad nebol tým správnym miestom. Každému jednému z vás. Niektorí majú v mojom srdiečku špeciálne miesto (dúfam, že oni o tom vedia, nebudem tu všetkých vymenovávať, bolo by to na dlho a určite by som polovicu zabudla spomenúť…), ale každý jeden kúzelník na hrade robí hog tým, čím je. Miestom, kam sa budem vždy rada vracať po ťažkom, stresujúcom či náročnom dni, kde prídem na iné myšlienky a oddýchnem si.
    A špeciálne poďakovanie letí na hradnú ošetrovňu madam Oreste, ktorá tu pre mňa v poslednom čase, či už na hrade, alebo mimo neho, je vždy, keď to potrebujem, ochotná vypočuť, poradiť, zlepšiť náladu. A ja si to mega vážim. Ďakujem!

  9. Eillen McFir Elat
    7. 9. 2023 (11:53)

    Slečno,
    přeji vám, abyste našla znovu energii a chuť se na hrad vrátit. Do té doby, ať se vám u mudlů daří ve všem, do čeho se pustíte.

    Co se mého hradního cíle týká, momentálně je jasně daný – vysušit podloží čítárny a znovu ji uvést do chodu. Jinak vlastně žádný cíl nemám. Chtěla bych, aby pro mě hrad a jeho okolí stále znamenal, co dnes. Místo plné pohody a klidu, kam chodím načerpat energii. I když možná… Chtěla bych najít čas a odvahu složit KOZU.

  10. Enselis Ismenia
    7. 9. 2023 (22:20)

    Ineesko, smekám, tomuhle opravdu říkám stylový odchod 🙂

    Moc se mi líbí tahle možnost poděkování. Občas některé věci bereme jako samozřejmost nebo nám přijde, že nějaké prohlášení je zbytečné, nehodí se. A já bych ráda poděkovala všem lidem v koleji i mimo ni, kteří dělají hrad hradem. Když se mi u mudlů obrátil svět naruby a byla jsem z těch velkých a nenávratných změn v panice, hrad byl pořád stejný. Je to místo, kam se můžu na chvíli uklidit, kde se můžu zasmát.

    A co považuji za úspěch? Asi každý předmět, který se mi podaří dostudovat 😀 Ale jsem pyšná i na svou výhru v letní soutěži Strážce vypsanou loni ve Lví tlapou. Účastnilo se tolik šikovných lidí, jejichž práci obdivuji, tak mě to prvenství opravdu těší. A také pozvání do zmijozelské zasedačky beru jako něco velmi vydařeného. To, že mi byla projevena důvěra a že se mohu alespoň trošku podílet na chodu koleje, to hřeje na srdci vskutku intenzivně 🙂

    Hradní cíle asi nemám žádné vytyčené. Naučit se famfrpálové týmy, abych na nich nepadala v jámě? To zní jako plán 😀 Asi největší cíl a přání je, abych na hradě vydržela co nejdéle a hlavně, aby mě to pořád bavilo. A kdyby mi někdy vyšel nějaký alespoň malý sraz, protože některé z vás bych moc ráda poznala i osobně 🙂

  11. Moni Fireová
    8. 9. 2023 (12:11)

    Dráha Ineesko, jsem ráda, že jsem měla mohla poznat. Několikrát si mi na hradě pomohla a za to Ti nesmírně moc děkuji.

    Tenhle tvůj originální odchod mě přiměl se zamyslet nad svými úspěchy, neúspěchy a cíle tady na hradě. A upřímně, dalo mi to docela zabrat. Asi nemám úspěchy jako ostatní. Nemám žádné tituly, ocenění ani nic podobného. Prostě jsem takový nenápadný student na hradě a to je zřejmě to, co bych chtěla změnit. Mým cílem je se více začlenit do koleje i hradního života. Z počátku to moc nešlo, protože jsem dost často mizela do mrazáku a osazení koleje bylo po návratu vždy jiné. Teď to snad napravím.
    Z řad ani ne neúspěchů, ale toho, co mě mrzí, že jsem nezažila je famfrpálový zápas na koštěti. No aspoň na lavičce jsem seděla. 😀 Lepší něco než nic.
    A co považuji za svůj úspěch? Těžká to otázka. Řekla bych, že tou nejlepší odpovědí je zkrocení Suzzy a zabránění jejímu vyhození. 🙂 Pokud by to měl však být osobní, tak asi OVCE, které jsem skládala s radostí a z předmětu, který mě bavil.

    Ineesko, ještě jednou Ti děkuji za všechno a i za toto malé zamyšlení. Přeji Ti hodně sil do mudlovského světa a někdy se nám zase vrať. My se na Tebe budeme těšit!

  12. Arietty Liella Minette
    8. 9. 2023 (16:55)

    Ineesko, i když jsme se moc neznaly, vždycky jsem tě brala za nenápadnou, ale o to větší osobnost Zmijozelu a potažmo celého hradu. Mám tě spojenou především s obrovskou laskavostí, které jsi po mnoho let celému svému hradnímu okolí trpělivě poskytovala a věř mi, na hradě nebyl student, který by při zmínce o tobě nepěl jen samou chválu. Věřím, že minimálně pomyslnou cenu Salazara v srdcích mnoha hradních obyvatel tudíž máš! Zároveň naprosto chápu, že mudlové někdy zkrátka vyžadují větší množství pozornosti, než jsme se studiem na Hogwarts schopni spojit, přeji ti tedy, aby byl přechod do mrazáku bezbolestný, aby se ti u mudlů dařilo na co sáhneš a snad se nám ještě někdy vrátíš. 🙂

    Taky bych komentář ráda využila k poděkování a menším bilancím. V první řadě bych chtěla poděkovat všemu hradnímu obyvatelstvu za to, že jsou Hogwarts i po mnoha letech kouzelným místem, kde si každý z nás může najít to své, tu skvělou atmosféru tvoří každý jeden z nás a já jsem opravdu nadšená, že je možné vracet se do této komunity plné moc fajn lidí. Nesmírně vděčná jsem dále za svou domovskou kolej, která mi poskytla hradní zázemí, o jakém se mi nesnilo. Díky taktéž za každé přátelství, které přerostlo hradní zdi až do mého mudlovského života, protože pokud mi kromě vzpomínek něco zůstane, až tady hrad nebude, budou to doufám právě tyto vztahy.
    Za co jsem však vděčná úplně nejvíc, je skutečnost, že mi hrad za roky, které jsem na něm strávila, poskytl nesmírné množství životních lekcí. Některé byly pozitivnější, jiné spíš negativní, každá z nich mě ale v životě výrazně posunula a čerpala jsem z nich i v časech, které jsem strávila mimo hradní zdi. Naučila jsem se toho spoustu o sobě, o lidech, o přátelství, nepřátelství, spolupráci, kreativitě a kdo ví o čem všem dalším. Hogwarts pro mě byly a znovu jsou bezpečným prostředím, ve kterém jsem si mohla odžít životní lekce, které by v případě, že bych je musela zažívat u mudlů, byly mnohonásobně náročnější a bolestivější. Za to jsem hradu navždy vděčná a jedná se o něco, co už mi nikdo nevezme. Takže díky za to, že můžu být součástí tak výjimečného projektu a doufám v mnoho dalších společných hogwartských let!

  13. Milá Inees,
    Ačkoliv tě nemám moc možnost potkat za Kang dobu a zažít s tebou nějaké žůžo, jsem ráda, že jsem tě poznala za Čójovou zde na hradě i v reálu. Jsi tak strašně neuvěřitelně laskavý člověk, až si říkám, proč není více takových lidí na světě, páč by ten svět vypadal hned lépe.
    Jsi pro mě vzorem, jaký by člověk měl opravdu být a i když si teď vyměňujeme štafety v aktivitě na hradě, doufám, že se brzy zase shledáme na nějaké báječné margaritě a vynikající aztéckou polévkou (víš jakou :D).
    Chci ti popřát mnoho úspěchů v životě, hlavně abys byla opravdu šťastná, spokojená a hlavně zdravá (hodně lidí si neváží toho zdraví, které je pro nás všechny opravdu nejdůležitější), ať si nadále plníš sny, kterých bys ráda docílila.

    V tomto příspěvku chci jinak velmi poděkovat všem lidem, kteří se podílí na pracích na hradě, ať už je to oprava/vylepšování hradu, průběžná kontrola všech funkcí nebo hradní atmosféra. Všichni přiložili ruku k dílu a díky tomu vytvořili bezpečné útočiště pro mnoho lidí přes (teď už to můžu říct) skoro dvě desetiletí. Hogwarts je díky vám pro mnohé „safe place“, kam se mohou jít odreagovat, pobavit se se svými kamarády a nebo naopak poznávat nové lidi. I když si to možná neuvědomujete, tak už jen vaše aktivita a psaní může někomu nehorázně zlepšit den, někoho rozesmát nebo mu pomoci přejít na jiné myšlenky a uniknout ze světa. Jen se podívejte kolem sebe, co jste všichni dokázali! Co jste dokázali vybudovat, kolik lidí, co by na sebe možná ani nenarazili, jste spojili a dali jim příležitost se poznat, spřátelit se (nebo i něco více).

    Pro mě je velice těžké se loučit s lidmi, které mám ráda a zvláště poté, co jsme spolu i nastoupili a doufala jsem, že ten den přijde později. Naprosto však chápu, proč ses tak rozhodla a plně to respektuji! Je to pořád jenom hra a nemá se stát povinností každého, kdo se na hrad přihlásí.
    Pokud si to tak osud bude přát, možná se někdy v budoucnu opět setkáme ať už na hradě nebo v mudlovském světě. Kontakt na sebe máme. 😉
    Děkuji moc za tu možnost se s tebou seznámit a zde už poděkování utnu, nebo mi ukápne slzička na klávesnici. 😀

    – se jedovou a beholdrovou láskou Sověnka

  14. Milá slečno Inees,

    je mi líto, že odcházíte do mrazáku. Za celá ta leta jsme se moc nebavily, prakticky vůbec, ale vždy jsem Vás brala za osobnost Zmijozelu a obdivovala Vás, co jste vše dokázala. Váš nynější nápad mne nadchl a dojal zároveň a považuji jej za velmi dobrý.

    Mám pocit, jako byste tady byla od začátku, už jsem si tak zvykla, že tu jste a že Vaše jméno svítí na první příčce mezi mamonáři. 🙂 Chápu ale, že už to možná chtělo změnu a bylo to možná pro Vás „pořád stejné“. Přeji Vám, aby se Vám u mudlů dařilo co nejlépe. A abyste k nám někdy v budoucnu našla zase cestu.

    Všem na Hogu chci moc poděkovat. Když Hog začínal, měla jsem za sebou léta šikany ve škole a nikdo mne moc nebral. Byla jsem „ta divná“. Pak přišla Sefrenie, která se se mnou začala bavit a představila mi nápad založit novou kouzelnickou školu, vlastní. Měla odvahu do toho jít… a já pak nějak taky. A jsem neskonale ráda, že jsme teď tady a skoro 20 let! Našla jsem si tu hromadu přátel, některé na celý život, možnost být přijímaná. Našla jsem tu možnost být kreativní, něco vytvářet… a „dostávat“ z lidí to nejlepší. Před těmi lety bych nevěřila, že moje existence může něčemu nebo někomu pomoci, že můžu být taky užitečná. Ale snad jsem. A mám neskutečnou radost za Hog jako takový. Kolik jsme toho dosáhli. Každý jeden z nás. Ať už pro svoji cestu anebo i pro ostatní. Jak se inspirujeme navzájem. A kolik věcí se tady událo. Pro mne už to není dávno o HP ale o naší komunitě, o lidech. A mezi vámi se fakt většinou cítím dobře a přijímaná. A doufám, že tento pocit nemám sama, že i pro vás ostatní je to takové místo, kam si můžete přijít odpočinout, pobavit se a že se sem těšíte si odpočinout a „pobýt“. 🙂

    Jen tak dál, Hog!

  15. Eilonwy Ellesméry
    9. 9. 2023 (19:29)

    Milá Inees,
    nebudu předstírat, že tě znám. Nastoupila jsi roku 2018 a to já si už dva roky užívala na odpočinku. Na hradě jsem tehdy strávila téměř deset let – od registrace v roce 2006 do roku 2016 (s pauzami v mražáku). Takže chápu dlouhé cesty za odpočinkem. Podívej se na mě, po sedmi letech se objevila Eilonwy.
    Takže v první řadě jsem vděčná, že se tomuto projektu lidé věnují už téměř dvacet let. Že jsem si po dlouhé době odpočinku měla kam jít zaklepat na bránu a požádat o vstup.
    Ten rozdíl, když projdete bránami Hogwarts už velcí a zkušení (malá Elyssea Ellesméry byla tehdy skutečně malá) je markantní. Vstupovala jsem sem s tím, že jsem potřebovala někde vybít svoji kreativitu. Mít svět mimo práci, kde mohu vymalovávat, psát a skutečně něco tvořit. To, co mě v roce 2016 vysávalo (vypisování a opravování soutěží), mě teď nabíjí. Protože mi to dává příležitost používat fantazii. Mudlovský život a práce obzvlášť mi tuto možnost nedává.
    Možná i proto jsem za jeden školní rok dokázala více než za 10 mudlovských let předtím. Jsem aktivnější v koleji, napsala jsem více článků do DV za jeden školní rok než (opět) za předchozí kariéry.
    Takže si nekladu velké cíle, kromě některých magíků (třeba ty famfrpálové by se mi líbily moc!). Pro mě je totiž obrovským posunem to, jak se na škole mám a jak se projevuju. A ano, možná mi trvalo opravdu dlouho se vrátit. Ale nelituju toho. Z Hogu jsem odešla, když jsem potřebovala. Stejně tak jsem se na něj vrátila, jakmile jsem ho potřebovala. Moje privilegium spočívá v tom, že jeho brány jsou stále otevřeny.
    Speciálně poděkovat bych chtěla Márč, která se nedobrovolně roky stará o mou starou krysu, a byla jednou z prvních, kdo mě opět uvítali. Vlastně zmijozelská kolej všeobecně mě první pokřtila i dýňovou bombou. A nesmím opomenou Vicky Charmant, toho času v mrazákolandu, a madam Ansí.
    Všichni tito lidé z mého mládí, kteří tu zůstali, jsou neskuteční a smekám před nimi. Ale stejně jsem vděčná za nové tváře, které jsem měla tu čest zatím poznat.

    Doufám a přeju ti, Inees, aby tvoje cesta do mrazáku nebyla definitivní. Ať trvá jak dlouho chce. Protože odpočinout si, načerpat síly, energii a motivaci, to je důležité. A život offline je ze všeho nejdůležitější.

  16. Milá Ineesko,
    nevím proč, ale při čtení Tvého článku jsem si vzpomněla na písničku Little party never killed nobody. Jakože proč by odchod nemohl být ve velkém stylu a hlavně veselý, že? 🙂 Ono se ve výsledku můžeme tvářit vesele jak chceme, ale na ty emoce, kdy je to lidem líto, potom stejně dojde. A myslím, že je to v pořádku. My dvě jsme se nestihly poznat nějak do hloubky, ale stejně je mi to líto moc, že už tu s námi nebudeš. Avšak o to víc se budu těšit na Tvůj návrat 🙂

    Poděkovat lidem na Hogu, kteří si to zaslouží, mi ve výsledku přijde jako ten úplně nejtěžší úkol. Je jich totiž tolik! Vyjmenovávala bych to tu možná dlouho 😀 Ale to neznamená, že je o to ochudím. Všichni tito lidé, kteří si zaslouží má slova díků, momentálně dostávají sovičky s květinami a osobním soukromým poděkováním ♥

    Co se týče úspěchů, tak jako největší královna si přijdu pokaždé, když najdu v jámě čokožabku. To mám vždycky chvilkový pocit absolutní moci, který mi nedokáže nikdo vzít 😀 Je to strašně vtipný, když se nad tím člověk zamyslí 😀 Ale tak to prostě mám 🙂

    A jako svůj největší neúspěch vnímám Ďáblovu výzvu 2022. Občas mě emoce tak moc pohltí, že pak řeknu věci, které mě nikdy nepřestanou mrzet. Ale s rukou na srdci mohu říct, že i při svých neúspěších mohou lidé poznat úžasné osoby ♥
    V tomto jsem se strašně moc našla v komentáři od Ariettky… Hog nám skutečně umí dát životní lekce a zajímavé sebereflexe, které nás i v mudlovských životech potom mohou posunout. Takže tímto Ti děkuji za tento malý projekt, protože už i komentáře ostatních nám mohou něco dát. A to je strašně krásný.

    Ineesko, díky za všechno. A stejně Ti nějak soukromě pošlu famfrpálovou vnitrokolejní soutěž, protože si ji nedovedu představit bez Tebe 😀
    Pá a měj se překrásně!
    Enol

  17. Hope Chainless
    10. 9. 2023 (09:32)

    Ineesko, opravdu krásné rozloučení. Je vidět, že sis Hog zamilovala a je pěkné, že se s ním chceš před odchodem do mrazivých končin krásným zamyšlením rozloučit.
    Mrzí mě, že jsem tě moc nepoznala, i když jsem o tobě mnohé slyšela. Byla jsi příkladnou součástí naší skvělé koleje, které jsi dělala čest. Děkuji ti za vše, co jsi koleji dala. Ať už se jedná o tvé skvělé nasazení a reprezentaci při famfrpálu, při sběru bodů, podílení se na plánování a vedení kolejních aktivit. I když jsme se osobně moc nepoznaly, v mém srdci budeš navždy. A budu doufat, že až u mudlů načerpáš síly, zase se od tučňáků vrátíš.
    Také bych chtěla poděkovat všem, kteří se podílejí na stavbě hradu, vedení jednotlivých sekcí, vymýšlení aktivit pro Hog i pro koleje. Jen díky vám můžeme na hradě nacházet zázemí a odpočinek, získávat nová přátelství, rozvíjet se. Vím, že je za tím vším spousta práce, která ne vždy bývá dostatečně oceněna. Přeji vám, aby se vám ve vaší práci a úsilí dařilo a byla pro vás radostí, ne povinností.
    Co se týká mých úspěchů, zatím toho moc není. Největší úspěch byl určitě to, že se mi podařilo ukecat klobouk, aby mě poslal do Zmijozelu. 😀 Nicméně jako úspěch považuji to, když se mi podaří splnit soutěž, na kterou si moc nevěřím, napsat úkol tak, že je zařazen do archívu. Udělat radost někomu povzbudivým slovem nebo malým dárkem. Získat v ďáblově jámě šťávu.
    Jako osobní neúspěch beru to, že i přes předsevzetí, že se zkusím zapojit v soubojovém klubu, se mi to nějak nedaří. Možná se to ještě změní a chytí mě to.

  18. Milá slečno Ineesko,
    na hradě už jsem nějaký pátek a řekla bych, že někde budu mít za tu dobu přirostlý i inventární štítek.
    Za tu dobu jsem tu poznala spoustu lidí. Někteří mým životem jenom prošli a zůstali jen jako jména, jiní v něm zůstali jako pěkná vzpomínka a někteří našli své místo jako přátelé. Je až neuvěřitelné, kolik skvělých lidí můžete potkat na „internetovém projektu“. 😊
    Jsem vděčná za všechny, kdo mě za tu dobu, co tu straším, přežili a byli ochotní snášet mé příležitostné divnonálady, které ne vždycky podporovaly kouzelnou atmosféru. Tím víc si cením všech, kdo mě tu i přes to upřímně drží, i když jsem měla mnohokrát pocit, že už nemám hradu co dát a chtěla jsem odejít.
    Díky patří všem, kdo dělají Hog kouzelným místem a kdo jsou schopni do svého života, byť jen virtuálního, přijmout pár podivínů, kteří jsou jinak v reálném světě občas trochu ztracení.
    A jak to tak vypadá, asi i já už budu díky tomu všemu napořád součástí tohohle magického světa, kde je pořád potřeba podnikat tajemné výpravy do Lesa, zachraňovat čokoládové žabky a snažit se dělat Hog místem, kam se budou lidé rádi vracet. Snad i Vy najdete znovu radost, elán, čas a sílu na to, abyste našla cestu z ledových krajin zpátky k nám na hrad. ♥

  19. Aurora Mockingbird
    10. 9. 2023 (21:25)

    Moc mě mrzí, že jsem neměla vetší možnost se s tebou poznat! Třeba někdy příště. Ať se ti moc moc daří v mudlovském životě Inessko. 🙂

  20. Drahá Inees, moc díky za všechna zápasová rána na hřišti i za vlídná slova v kolejních kanálech, která jsem kolikrát sledovala spíše z povzdálí, ale působila na mě i tak moc hezky. Krom toho putuje můj dík všem lidem, kvůli kterým by pro mě Hog nebyl Hogem a kvůli kterým tady má smysl být.

    Za svůj osobní úspěch považuju všechny nalétané úrovně na všech postech i nasbírané zkušenosti a naučená kouzla v soubojáku, za neúspěch potom několik zazděných a nedostudovaných předmětů, od jejichž úspěšného ukončení mě dělila esej (a občas ani ne celá), třetí rok v páťáku, protože jsem zatím úspěšně prošvihávala termíny přihlášení se k NKÚ, a okousané oblečení od mazlíků, na které občas prostě… zapomenu. Ale věřím, že to všechno postupně pokořím.

    Měj se u mudlů krásně a třeba někdy v budoucnu, až nastane správná konstelace hvězd a okolností, zase na hradě!

  21. Veronica Narcissa Williamsová
    10. 9. 2023 (22:09)

    Za celou mou hog kariéru jsem ještě nepotkala člověka tak poctivého jako ty, a přitom s tak naditým měšcem, Ineesko! 😀
    Pamatuju si ale, kdy jsem z hogu chtěla odejít do mrazáku. Už mi to nic nedávalo, má bodohrotičská léta byla pryč, do fialové jsem nechtěla a z koleje jsem nikoho neznala. Byl tehdy jen kolejní pokec, případně kontakty přes skype a to pro introverta, kterým jsem tehdy byla, nebylo nic moc.
    Pak naštěstí přišel covid, brány mé školy se zavřely a já se ocitla doma s hromadou času, protože jsem nikam necestovala. A poté přišla ta zářná nabídka od koleje – někdo si na mě vzpomněl! Žádost o účast v Bradavické 4. Ani jsem moc neváhala a popadla ji, i když jít do toho se 3 háďaty se mi moc nechtělo. A nakonec to byla úžasná zkušenost, která mě posunula probudila opět k aktivnímu hog životu. Až si mě zelení dosadili za KŘ! 😀
    A kolejní ředitelování mi dalo tolik, až je škoda, že si to pod nějakým krycím jménem nemohu napsat do životopisu. Jak by to vypadalo, tři roky vedení koleje, získané vlastnosti: schopnost vytvářet vnitrokolejky, komunikativní, schopnost hodnotit cizí outfity… no dobře, možná není dobrý nápad si to psát do životopisu. :DD

    Zkrátka a dobře mi dal hog a především lidi v něm do života strašně moc. Poznala jsem hog jako student, jako funkcionář i jako fialová a až jednou taky odcestuji do mrazáku, vím, že se za svou stopu tu vůbec nemusím stydět. A i když mě to občas frustruje, jak tu věčně něco nefunguje, každý den se přihlásím a vím, že si můžu jít zasoubojovat, že si mohu střihnout s někým Maškvorky, že můžu nasednout na koště a hrát famfrpál, luštit čaroku, sedět U Tří, skládat outfity, měnit účesy, hrát si s mazlíčkem, vypracovávat semináře a soutěže, navrhovat na pú, psát si se studenty i kolegy, drbat, dělat soutěže hradních časopisů, číst si v knihovně, navštěvovat domky fialových, dělat ze studentů pokusné králíky a vypisovat bizarní soutěže… a v neposlední řadě mi to taky umožnilo napsat tento text, žádný Hadí král, já, ty, to by bez hogu nebylo. A to bychom si každý tu prázdnotu museli zaplnit jinde.

    Tak na hog!

  22. Ineesko, moc ti děkuju za zajímavý podnět k zamyšlení!

    K Hogu jsem přišla poměrně náhodou a neměla od toho velká očekávání. Jak jsem se jen mohla takhle mýlit! Vždycky jsem si přála být kreativní – takové hloupé a vlastně téměř nic neříkající přání, pro které jsem ani nic nedělala. Nevěděla jsem totiž jak. Tahle škola mi to ale splnila, a to je pro mě to nejvíc. Každá soutěž, seminář či úkol je prostě výzva ke kreativitě. Naprosto miluju šmejdění v archivu, kdy se jen kochám nádhernými vypracováními a nasávám inspiraci, rozšiřuju si obzory. Obdivuju všechna ta naprosto bombastická vypracování a jsem vděčná, že jsem se dostala na místo, kde je toho plno.

    Kromě mého osobního snu mi přinesl Hog mnohem víc, a to přátelství. Těch hlubokých není moc, ale zato můžu říct, že jsou opravdová. Těch pár lidí mi neskutečně přirostlo k srdci a už se jich nehodlám vzdát – hog nehog. Nejsou to pro mě jen kreslené postavičky, jsou to lidé s obrovským srdcem, o které se může člověk opřít v reálném světě.

    Co se vděků týče, musím zmínit Nima, který sice občas udělá rozhodnutí, se kterými ne vždy všichni souhlasí, ale dává nám příležitost se rozvíjet, relaxovat, poznávat nové tváře, získávat zmíněná přátelství, zasmát se,.. a toho si opravdu moc cením. Díky však patří všem, kteří se na rozvoji hradu podílejí – ať už je to šéf PU, kolejní ředitelstvo, profesorstvo a zaměstnanectvo, všemožní správci a inspektoři nebo lesník, všichni si zaslouží medaili! Tolik práce a času jen proto, aby mohl Hog fungovat a dělat lidem radost, to je opravdu obdivuhodné.

    Osobní cíle na Hogu snad ani nemám.. nebo mám – chci zažít všechno, všechno mít, všechno vidět a být všeho součástí. 😀 A neúspěchy? Občas se mi něco fakt nepovede, ale není to to, na co bych chtěla svou pozornost zaměřovat. Nejsem 100%, nikdy nebudu a raději se budu věnovat těm pozitivům.

    Děkuji ještě jednou za možnost se zamyslet nad tím PROČ tu jsem, proč mě to tak baví a mám ráda. A koukej se vrátit, až se dootužíš!

  23. Milá Inees, je škoda, že jdeš k ledu, ale je fakt, že je to lepší, než se do tohoto super projektu nutit.
    Nepřijde mi, že bychom se nějak extra vídali, na hřišti jsme to ale občas zvládli. Nicméně do paměti mnohých se zapíšeš svým rekordním zůstatkem na kontě, které se dorovná těm kolejním a profilovou fotkou na Discordu. A to je to, co bych chtěl překonat, jednou nahrabat více, než ty! Nicméně spíše bych této částky dosáhl darem HK a peněz táboru, který se snad bude roky opakovat, abych taky do projektu nějak přispěl. A tím se dostávám k tomu, na co jsem hrdý, na první povedený tábor.
    Díky patří nejen tobě, ale všem skvělým lidem, kteří dávají do hradu srdce.
    Abych to neprotahoval, lidé přichází a odchází, mnohých z nich je škoda a občas i slza ukápne, mnozí vstupují na hrad s odhodláním a snem přispět k projektu co nejvíce to jde.
    Doufám, že nabízené galeony nejsou jako půjčka od lichvářů s obrovským úrokem, to bychom se nedoplatili, až by tě mrazák přestal bavit.
    Btw chtěl jsem to kratší než ostatní, ale lehce se nepovedlo.

  24. Suzzy Blackwood
    10. 9. 2023 (23:30)

    Během těch několika let, co jsem měla tu čest strávit na Hogu mě minula hromada úspěchů i neúspěchů. Pamatuji si, že mé začátky nebyly zářné, povedlo se mi dohnat k udělení školního trestu madam Žabí! Zpětně si uvědomuji, že výhodou i nevýhodou našeho milého Hogu je že jedinou hranicí možného je představivost každého jednoho z nás!
    Tedy pokud tento komentář bude číst nějaký nováček, blbnout je super, ale ztřeste se příkladu švihlé tetky Suzzy a v žádném případě si nehrajte s noži, nedej Salazare, s nimi nepíchejte (ani něžně) ostatní (i když jsou to vaši přátelé) ve VS, nebo ještě lépe to nedělejte vůbec nikde!
    Ale pojďme raději někam dál od trestů a sklepení. Během let jsem toho zažila spoustu, přes založení HogPadu (a snahu jednou za čas o jeho resuscitaci), pořádání KouzlOscara, sňatek se Sarah, smrt a zmrtvýchvstání…
    Mrzí mě, že jsem neměla možnost tě lépe poznat, (ted si říkám, že můj první úpadek na Hogu bylo doufání, že mým hadonošem bude někdo bohatý (chudák Moni si toho se mnou musela vytrpět)) vždycky jsi mi přišla velice sympatická, i když za Merlina nepochopím, jak jeden dokáže nevykoupit celou Příčnou s Nití (kéž její země lehká), když na to má.
    Doufám, že se ti po nás bude stýskat, abys měla důvod brzy zase být mezi námi a rozdávat radost a štěstí. Přeji ti velice zasloužený odpočinek a snad někdy na shledanou!

  25. Marguerita Laux
    10. 9. 2023 (23:35)

    Milá Ineesko.

    Náš hrad je plný výjimečných a kouzelných lidí na hradě, ale přesto bude vždycky znát, že v něm právě ty už nejsi. Známe se a přesto jsme si cizí, ale i tak jsi jeden z mála lidí, na které si na hradě ráda počkám a budu doufat, že naše cesty se skříží nejednou i mimo hrad.

    Můj neúspěch je určitě to, že jsem se té své chvilkové slávy nedožila. To je mi fakt líto, protože na barevných fotkách s vlasy by mi to moc slušelo. A taky teď čekám, až dojdou lidi na prefekta a primuse, a třeba to konečně vyjde. Márč s mocí, notybrďo! A pak už jen být fialová, zjistit, že to je moc zodpovědnosti a smazat se. Akorát myslím, že jsem to vzala do toho hrobu nějak zkratkou.

    A nejvíc bych si přála mít zase čas na hog, být aktivní součástí koleje, vědět o všem, co se šustne a nebýt zhrzená po x letech nějakou aférou, o které už každý ví a už to se mnou nikdo nechce probrat. Aktualizujte pravidelně toho svýho ducha!!

  26. Nesstvůra Naiadés
    10. 9. 2023 (23:38)

    To je hrozně hezky sepsané, Ineesko. Zmijozel potřebuje víc lidí jako jsi ty. Jsi zelenější než většina z nás 🙂 opatruj se a vrať se nám, prosím!

    A co si kladu za cíl? Být stále kreativní. Mít vždycky čisté svědomí, obzvlášť když jsem ve funkci. Hog je nejkouzelnější safe place, který jsem kdy poznala a jsem za něj vděčná 🙂

  27. Ineesko, jsem ráda, že jsem tě na Hogu poznala! Tvoje oddanost famfrpálu mi vždy přišla naprosto bezkonkurenční a bylo pro mě velkou ctí, že jsem ti mohla aspoň na chvíli dělat kapitánku! Ať se ti u mudlů daří – a hlavně si dej pozor na vyhoření, kdykoli jsem o tvé práci slyšela, šly na mě mdloby, kolik jsi toho zvládala.

    Mezi své největší úspěchy na Hogu počítám svoje famfrpálové soutěže. Moc mě bavilo je připravovat a podle ohlasů bavily i hráče, což je pro mě nejlepší odměnou. Teď ve fialové chci v tomhle pobízení ke kreativitě a aktivitě pokračovat, takže mým cílem je pomoct druhým rozvíjet vlastní dovednosti a vlastní kreativitu.

  28. Renée Carlisle
    11. 9. 2023 (00:00)

    Drahá slečno Innesko, přeji Vám ať se Vám u mudlů daří a třeba se zas potkáme na Hogu.

    Mezi mé úspěchy řadím oblečení do fialového hábitu a získání postu správce GD. 🙂

  29. Felarian P. Morgenster
    11. 9. 2023 (13:07)

    Slečno Innes,

    přeji Vám mnoho štěstí a úspěchů v mudl-životě. Škoda, že jsme se zde více nepotkali :-/

    Srdečně zdraví
    Felarian P. Morgenster

  30. Inees Rut Gowstring
    11. 9. 2023 (18:09)

    Všem moc děkuji za úžasné komentáře plné upřímných slov a jen doufám, že se dostanou ke všem zmiňovaným a obzvlášť k panu řediteli a zakladatelům našeho hradu. Jeden projekt na jehož začátku byla nejspíše obliba kouzelnického světa a chuť se stát jeho součástí. Dnes je místem, kde vzniklo mnoho úžasným děl, překvapení z nalezeného vlastního talent, spousty trvajících přátelstvích no a dokonce i pár lásek. Mnoho vzdálené podpory lidí, které často ani neznáte, ale jsou vám oporou v mudlovském světě. Nespočet vzájemného povzbuzování, držení si pěstí a hlasitého skandování při fandění ve všech kláních kouzelnického a často i mudlovského světa.

    Beru všechny svetry a bundy co mám a budu se těšit, až z toho mrazáku vylezu. Už teď se těším na hrnek horké čokolády ve Velké síni a pak večerní pokec u našeho kolejního krbu.

    Všechny příspěvky jsem pečlivě pročetla a vytiskla si seznam všech, kteří v termínu poslali svůj komentář. Losovat budu tuhle středu a pokusím se to udělat online, ať mam alespoň jednoho živého, nebo klidně i mrtvého (Márč 😀 ) svědka.

    Přeji vám všem mnoho osobní i hog spokojenosti a radosti ze všeho, co děláte.

  31. Inees Rut Gowstring
    13. 9. 2023 (20:24)

    Děkuji všem, kteří se ujali pozice notářského dozoru při mém losování a přináším vám výsledky.

    Nejdříve bych ráda každému zúčastněnému darovala symbolický 1 galeon jako poděkování za účast a třeba zápisné na nějaký super předmět.

    Nejdříve bych ráda udělila cenu poroty, teda Ineesky :D.

    Moc ráda bych věnovala 50 galeonů slečně Ansí za její věrnost tomuto projektu a že stála u zrodu naší úžasné školy.

    Dále 50 galeonů slečně Barb, která je mi jednou z těch nejuvěřitelnějších postav naší školy. Její RPG je vždy úžasné a dává tomuto projektu spoustu nové energie.

    No a v poslední řadě 50 galeonů naší kolejní ředitelce madam Veronice, protože jak se říká „ryba smrdí od hlavy“ tak v našem případě to je „Zmijozel je stejně úžasný jako jeho ředitelka“.

    No a kdo si odnese další část mých naškudlených galeonů?

    10 galeonů Annya Liddle
    20 galeonů Simelie Mallorny
    30 galeonů Maya Prinz
    40 galeonů Ema Talia
    50 galeonů Suzzy Blackwood
    70 galeonů Monika Fireová

    nooooo a konečně těch 100 galeonů vyhrává LILY STARLING.

    Gratuluji a ještě jednou děkuji za účast.

    • Ještě jednou moc děkuju, i když se asi nedá poděkovat dostatečně. Budu dělat všechno pro to, abych dál oživovala hrad svým RP a nápady. ♥

  32. Slečno Inees, moc Vám děkuji! Jste strašně hodná a udělala jste mi radost! 🙂

Komentáře jsou uzavřeny.