Celkem nedávno, kolem osmé hodiny večerní madam Žabí ve Velké síni poptávala pět odvážlivců, kteří by se vydali na výpravu do již odvodněného téměř suchého lesa. A jak naše výprava probíhala? 

Chvilku potom, co madam Barbara výpravu nabídla, nastal v síni shon, dokupovávaly se lucerny, převlékalo se do vhodnějšího oblečení a utíkalo se k lesu zažádat si o vstupenku. Nakonec nás vyzbrojených proti špíně a blátu stálo před lesem šest – madam Žába a po jejím boku já, Bryce Sorrengail, Niobé Taíny, Brianag Mac Coileáin a AnnSam Tail. V tomto seskupení jsme se vydaly směrem k lesu. Moc daleko jsme však nedošly, jen co je pravda.

Zastavily jsme totiž na mýtince před lesem a daly se do jejího zvelebování. Hlavním úkolem bylo vymačkat vodu z hlav usušit hlavám vlasy a pomoci jim si zas připadat krásné, jak jen krásné mohou hlavy nabodnuté na kůlech být. A tak se na mýtince rozběhlo improvizované spa zařízení.

Během sušení a česání vlasů, masírování, mazání tváří olejíčky a balzámy jsme také sbíraly náhodný nepořádek kolem. Takto se mi například podařilo sebrat velmi užitečnou děravou fusekli a získat tak speciálního magíka „Volný skřítek“ – chvíli jsem si pak přišla jako jedna z fialových. Hlav je na mýtince nesčetně, a tak jsme pobíhaly a plnily přání, komu jsme jen mohly. Například jedna hlava postihnutá plešatou nemocí se dožadovala masky na růst vlasů. Nejdřív bylo třeba vyždímat hlavě anténku a sundat z ní chaluhu v podobě Rumexu, pak jsem v zápalu improvizace vzala (po schválení madam lesnicí) bahno poblíž kůlu a na hlavu ho napatlala. Jiná hlava měla vlasy zakudlené a plné brouků! No práce bylo nad hlavy.

Po nějaké době madam zavelela, že už půjdeme. Rychle jsme s děvčaty dokončily práci a šly k madam. Tam jsme si chvíli povídaly, když tu si na mých zádech Bryce a AnnSam všimly velkého vlasového brouka. Ve snaze ho ze mě co nejrychleji dostat si holky při smetávání brouka plácly. Brouk vše přežil, nebojte, dokonce si ho Niobé vzala pod křídlo hřívu a teď se brouk producíruje někde v nebelvírské věži.

Madam nám pak poděkovala a každou podarovala květinou. Jako vzpomínku pro hlavy jsme jim na mýtině nechaly fotku hradu – a pak už hurá do tepla! No, já to hurá vzala trochu zhurta a nadšeně se rozběhla psát tento článek, když v tom ouha! Na blátě jsem uklouzla a sletěla. Tak jsem si na památku odnesla vedle květiny i otřes mozku a natrženou bundu, ale nu což, zážitek nemusí být pozitivní, aby byl silný!

Musím říct, že i přes zranění byla výprava skvělá. Až někdy půjdete k lesu vy, což bude již brzy možné, nezapomeňte hlavy pochválit! Jistě se vám odvděčí přinejmenším bezzubým úsměvem.

Pro Hadího krále
Suzzy Blackwood