Dlouho toužebně očekávaný okamžik konečně přišel! Oceňuji správné načasování celého háděcího večírku, neboť vlasy dorostly a všichni jsme se pyšnili bujnou kšticí a vlasovými kreacemi různých rozmarů. Takže i fotky byly!

Hadím krokem jsem vplula do komnaty nejvyšší potřeby, už samotná cesta tam byla divotvorná. Byl to můj první průchod portálem a tajemnou zahradou, a stálo to za to!

V komnatě už se to hemžilo hadonoši a jejich háďaty. Našla jsem si strategické místo, které nabízelo přehled o všem a o všech, poskytovalo mi zdánlivou neviditelnost a v blízkosti byl stůl s občerstvením, takže poloha mého úkrytu se zdála býti bezchybná až do okamžiku, kdy se mého loktu dotklo cosi podezřelého – byl to ON! Hrůzu nahánějící, děs vyvolávající, paralyzující… No prostě se připlazil Ferdinand.

Než jsem stihla cokoliv, ochromil mě bazilišek svojí hláškou: ,,Ssss, sssvačinka se mi tu nabízí.“

Na chvilku se mi ulevilo, že jde po bagetě, než mi došlo, že si chce obložit mě. Myslela jsem, že jakmile budu venku ze sklepení, jsem hájená! A tak jsem nebojácně vykřikla: ,,Mám tady svou hadonošku! Nessa mě nedá!” 

“ Zasss ta Nesssssa,” zasyčel Ferdinand a zalezl za cíp ubrusu.

V tom ale zavelela Enola, která oficiálně zahájila večírek a promluvila o všem, co nás večer čeká a co nás nemine. Mně tak, naštěstí, minul Ferda a zacouval někam pod stůl. Zřejmě také hledal taktickou pozici. Já strategicky vycouvala ze stínu rohu místnosti a přidala se do shluku spolužáků. Dav byl početný, za ten večer se nás v komnatě ukázalo asi 25. Škoda, že některá háďata zůstala uvězněná ve sklepení, páč nestihla složit Salazarovu přísahu. Salazar-ví, jestli se o ně nepostaral náš věčně hladový Ferdinad.

Jaká byla má úleva, když jsme mohli opustit komnatu a vydat se, s načechranými účesy a jiskřivými róbami, do čarokreslírny pana Paštičky. Ovšem ani tam to nebylo snadné. Věčné luftování ve dveřích, díky odchodům a příchodům, si vyžádalo mírné znervóznění samotného čarokreslíře a jeho tik v levém oku při našem odchodu prozrazoval jeho vděčnost za naši návštěvu. Nicméně fotky máme tři a je co zarámovat! 

Po návratu z focení, jsem doufala, že už bude komnata pouze naše. Nebylo tomu tak. Ferdinand bedlivě pozoroval každý náš pohyb a všimla jsem si, že všechny šunky z baget záhadně zmizely. Jako takhle – Faye se okolo bufetu až nápadně často producírovala, ale nakonec jí podezírám jen z toho, že dávala na odiv svou róbu, a v té šunkové aféře asi nejede. Ale kde jinde má člověk nejvíce pozornosti, než právě u jídla?! Takže můj závěr je, že za všechno může Ferdinand! 

Enola nám rozdala krabičky s puzzle a Hogdokem od Faye (puzzle dobrý, Hogdok bylo na vyšší dívčí. Zřejmě pomstička za nedostatečnou chválu jejího outfitu). Zelené však nezastaví nic, a tak si jistě hadi poradili i se zapeklitostí nového druhu Sudoku a speciální vydání obstojně vyluštili. Enolka se ujala projevu se zodpovědností sobě vlastní a s grácií nám předala i proslov od naší slečny kolejní ředitelky. Ten začal hororově. To, čeho jsem se nejvíc bála, se naplnilo. Byl potvrzen úbytek letošních háďat ve prospěch trávícího traktu baziliščího světáka. Tato skutečnost byla sice rychle zamluvena, ale její dopad zněl v komnatě jako hrůzná ozvěna.

Očima jsem zkontrolovala momentální pozici požírače háďat a rozhodla jsem se naklonit si jej na svou stranu, vybočit tak z jeho menu a z něj udělat celebritu. Začínám v hlavě spřádat plán…

Mezitím jsme se dozvěděli, že z celkového počtu 20 hadích mláďat přežila polovina, která úspěšně ukončila Salazarovu přísahu. Nejrychleji se náročnou zkouškou proplazila 4 háďata. Stejně jako předešlé roky rozhodovaly vteřiny po otevření zápisu na semináře. Na prvním místě slečna Vulpecula A. Vesiculos v čase 20:00:15! 10 sekund poté ji doběhla Bryce Sorrengail. V 20:00:30 se k nejrychlejším přidala Sooyeon Kang, a hbité prstíky na pořízení důkazního materiálu měla i Aurora Mockingbird, která zběsilé komando uzavřela s odbitím 20:00:35! 

Žádné hádě by ale nic neznamenalo a nedokázalo bez dohledu, vedení, láskyplnosti a občasného patřičně vyvíjeného tlaku svých hadonošů. Poděkujme tedy opět a neúnavně, VIVAT A DÍKY: Nesso, Annyo, Casper, Enolo, Enselis, Faye, Gregory, Márč, Moniko, Noah, Saiph, Sarah, Suzzy a Woody!

Následně se už tleskalo, děkovalo a gratulovalo nejvýkonějším hadonošům a tím se uzavřel proslov naší slečny kolejní Veronicy Narcissy Williamsové. 

Enolka už na nic nečekala a vrhla se na samotné složení přísahy. Vysvětlila nám, co nás čeká a jak máme na přísahu reagovat. Po šesté sloce nádherné přísahy od našich hadonošů, se (téměř) sborem komnata otřásla hurónským provoláním malých háďat: SALAZARE, PŘÍSAHÁME! A tímto okamžikem se z nás, malého bezvýznamného potěru, stali velcí, významní hadi. Z podstolu se ozvalo nesouhlasné Ssss, protože mu sváča vyrostla a ztratila se z jeho moci, nebo spíš chřtánu. Ale jeho Ssss zaniklo ve všeobecném jásotu a bujaré zábavě. 

Na upomínku celého dne a vlastně naší dospělosti, si pro nás naši hadonoši připravili přenádherné diplomy s věnováním. Postupně si tak diplom od svého hadonoše převzali: Angelina Darkness, Aurora Mockingbird, Sára Wolf, Veronica Fox, Vulpecula Aldrovanda Vesiculos, Carmen de Eldermare, Sooyeon Kang, Bryce Sorrengail, Felarian Pendraeg Morgenster a Marionne Klein.

Po slzách dojetí, vděčnosti a radosti už začala volná zábava. Ale soutěživost hadů se nezapře, a tak i volná zábava sklouzla do hravosti a sběru bodů. Soutěže byly tématické a nadmíru kreativní a úžasně propracované.

Jako první se hádalo, kdo je kdo a to podle emotikonových indicií. Pátralo se nejprve po hadech lehce starších (tedy jaksi stálejších obyvatelích hadí koleje) a toto klání vyhrály Saiph a Maya na plné hadí ose. O něco náročnější to bylo v případě pátrání po zcela nových hadích přírůstcích. Tři body ale nakonec obhájily tři hadí ženy Aurora, Maya a Faye. Pak už šlo do tuhého. Enola vyřkla hlášky z HP knih a filmů a hádej, hádej hade, kdo ji asi řekl?! Angelina sypala jména z hábitu a vysloužila si tak kulatých 5 bodů. A poslední soutěž, než se začala hadům klížit očka, byla pod vládou umělé inteligence, která vygenerovala obrázky HP postav dle zadání. Tady zabodovaly Sára a Suzzy, neboť obě získaly taktéž krásných 5 bodů. Do konce party vydržely Faye, Enola a Suzzy, najukla k nim ještě i Carmen. Statečné hadice!

No a já jsem před spaním, opojena nově nabytou hadí silou, vypátrala toho syčáka Ferdinanda, abych mu položila pár otázek…

Veronica: Vaše Velevážená baziliščí hadosti. Místní hadí osazenstvo Vás vnímá jako klenot naší koleje. Jak se vnímáte v této roli Vy sám?
Ferdinand: Sssssss.

Veronica: Aha, dobřeee. To zní… pokorně. Tak jinak. Ráda bych Vám položila otázku, která se stala zlým snem většiny zmijozelských. Jak bylo naloženo s háďaty, kterým se nepodařilo složit Salazarovu přísahu?
Ferdinand: Sssss. Sss. Sssssssssssssssss. Ss. 

Veronica: Z Vaší pregnantní dikce soudím, že se nemám dále ptát. Nebo se to dozvím i s názornou ukázkou. Tak tedy poslední otázka – jak se Vám líbil ceremoniál a jste spokojen s novými obyvateli hadí koleje?
Ferdinand: Ss. 

Veronica: Tak teď se omlouvám, ale nejsem si úplně jistá. Bylo to ano, nebo ne?
Ferdinand: Ss.

Veronica: Aha. Tak Vám děkuji za rozhovor a posílám písničku na dobrou noc. 

Nerozuměla jsem mu ani slovo. Myslím, že je nejvyšší čas se začít věnovat Hadologii. Tímto se s vámi loučím a těším se na příště.

Pro Hadího krále
Veronica Fox